ECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.139.2001.1
sp. zn. 3 Tvo 139/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2001 stížnost odsouzeného O. O. D., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2001, sp. zn. 5 Ntv 2/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 18/99, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 5 Ntv 2/2001, bylo podle §71 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o prodloužení lhůty trvání vazby tehdy obžalovaného O. O. D. do 30. 11. 2001.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný ve lhůtě uvedené v ustanovení §143 odst. 1 tr. ř. stížnost. Namítl v ní, že se trestné činnosti, pro kterou je stíhán, nedopustil, a dále to, že nemá v úmyslu opustit Českou republiku, kde požádal o udělení azylu a na kterou je vázán i tím, že se zde nachází jeho nezletilé dítě, o které se hodlá starat. V této souvislosti vyslovil přesvědčení, že jeho vazbu by bylo možno nahradit písemným slibem (§73 odst. 1 písm. b/ tr. ř.), který připojil ke své stížnosti. V petitu této stížnosti pak navrhl, aby za současného přijetí nabídnutého slibu bylo rozhodnuto o jeho propuštění z vazby na svobodu.
Z podnětu stížnosti obžalovaného přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Nejprve je zapotřebí uvést, že ani aktuální stav věci, spočívající v nové skutečnosti (srov. ust. §145 odst. 2 tr. ř.), že trestní stíhání obžalovaného bylo ve lhůtě prodloužení vazby pravomocně skončeno, čímž došlo i k ukončení výkonu vazby, nebrání v posuzovaném případě provedení přezkumu podle §147 odst. 1 tr. ř.
Z předloženého spisu vyplývá, že u Krajského soudu v Brně bylo vedeno trestní stíhání obžalovaných O. O. D. a A. H. pro závažnou trestnou činnost kvalifikovanou v obžalobě jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. Na podkladě téže obžaloby byl obžalovaný O. O. D. dále stíhán pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. Krajský soud v Brně konal v předmětné věci (vedené pod sp. zn. 11 T 18/99) hlavní líčení od 24. 2. 2000, přičemž odsuzujícím rozsudkem ve věci rozhodl poprvé dne 16. 3. 2000. Tento rozsudek byl v odvolacím řízení dne 26. 9. 2000 zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k doplnění dokazování. Krajský soud v Brně pak pokračoval v řízení a dne 6. 3. 2001 ve věci rozhodl dalším rozsudkem. Trestní stíhání obžalovaného A. H. bylo skončeno dne 13. 9. 2001, kdy Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 1 To 62/2001 odvolání obžalovaného a odvolání státního zástupce ve vztahu k tomuto obžalovanému jako nedůvodná zamítl. Pokud jde o trestní stíhání O. O. D., k jeho skončení došlo rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2001, sp. zn. 1 To 89/2001, jenž v odvolacím řízení zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 tr. zák. a ve výroku o trestu, přičemž výrok o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. ponechal beze změn. Sám pak nově rozhodl o vině obžalovaného trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. a poté mu podle §234 odst. 2 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let a dále tresty propadnutí věci a vyhoštění z území republiky na dobu neurčitou.
Obžalovaný O. O. D. byl vzat do vazby usnesením soudce Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 1998, sp. zn. 7 Nt 4418/98, s účinností od 21.11.1998, z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), b), c) tr. ř. v tehdy platném znění. Tyto vazební důvody byly později omezeny na důvody podle §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Vazba obžalovaného byla opakovaně prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 3. 2001, sp. zn. 1 Ntv 3/2001, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 5 Tvo 43/2001, a to do 30. 9. 2001. Nový návrh na prodloužení této vazby podal za podmínek §71 odst. 5 tr. ř. ve lhůtě uvedené v §71 odst. 6 tr. ř. předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci jinému senátu tohoto soudu. Předmětný návrh odůvodnil zejména tím, že pro neúčast obhájce nemohlo být odvolací řízení ohledně O. O. D. provedeno v původním termínu dne 13. a 14. 9. 2001, tj. ve lhůtě stávajícího prodloužení vazby, přičemž bylo nutno stanovit nový termín konání veřejného zasedání na 4. 10. 2001.
Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení správně dovodil, že důvody vazby podle §71 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. u obžalovaného dosud trvají. Poněvadž Nejvyšší soud nezjistil žádné nové okolnosti, jež by existenci konstatovaných vazební důvodů zpochybňovaly, je v tomto směru možno odkázat zejména na tu část usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. 3 Tvo 141/2000, kde se tento soud stejnými otázkami již zabýval. V souvislosti s důvody tzv. útěkové vazby podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. je třeba navíc zdůraznit, že v konečné fázi řízení získalo ohrožení obžalovaného vysokým trestem konkrétní podobu ve výši trestu uloženého mu rozsudkem soudu I. stupně, proti kterému se navíc v jeho neprospěch odvolal státní zástupce. Bylo proto možno dovodit reálnou obavu, že v případě propuštění na svobodu by se obžalovaný choval způsobem předpokládaným ve shora citovaném ustanovení zákona.
Jestliže Vrchní soud v Olomouci dále dospěl k závěru, že v posuzované věci byly splněny podmínky pro další prodloužení vazby obžalovaného podle §71 odst. 3 tr. ř., je nutno i tento závěr považovat za správný a odůvodněný. Pokud se trestní stíhání obžalovaného nepodařilo skončit ve lhůtě do 30. 9. 2001, nestalo se tak v důsledku nečinnosti soudu a s tím souvisejících průtahů v řízení. V rámci posledního prodloužení vazby bylo ukončeno řízení před soudem I. stupně a věc byla předložena odvolacímu soudu, který nařídil veřejné zasedání k rozhodnutí o podaných odvoláních na 13. a 14. 9. 2001. Trestní stíhání spoluobžalovaného A. H. bylo dnem 13. 9. 2001 pravomocně skončeno. Nový termín veřejného zasedání (na 4. 10. 2001) ohledně obžalovaného O. O. D. bylo nutno stanovit vzhledem k neúčasti jeho obhájce ve dnech 13. a 14. 9. 2001. Šlo tedy o objektivní důvody, jež je ve smyslu ustanovení §71 odst. 3 tr. ř. nutno považovat za závažné. Při propuštění obžalovaného na svobodu by přitom hrozilo, že vzhledem ke stávajícím důvodům vazby mohlo být ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle §1 odst. 1 tr. ř. spočívá především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Prodloužení vazby současně nebylo v rozporu s ustanovením §71 odst. 4 tr. ř.
Písemným slibem obžalovaného (§73 odst. 1 písm. b/ tr. ř.), který připojil ke své stížnosti, se nemohl Nejvyšší soud zabývat, neboť jeho trestní stíhání bylo pravomocně skončeno dnem 4. 10. 2001 a v době rozhodování Nejvyššího soudu o předmětné stížnosti již vazbu nevykonával.
Poněvadž za výše uvedeného stavu Nejvyšší soud neshledal stížnost obžalovaného (odsouzeného) O. O. D. důvodnou, rozhodl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. tak, že tuto stížnost zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 17. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler