ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.290.2001.1
sp. zn. 7 Tz 290/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 6. 12. 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného D. T. T., v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 5/98 a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 1999, sp. zn. 72 T 5/98,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného D. T. T.
Tento trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 1999, sp. zn. 72 T 5/98, byl obviněný D. T. T. uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §150 odst. 1 tr. zák., §314e odst. 2 tr. ř., §53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 15 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody na pět měsíců stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by výkon peněžitého trestu mohl být zmařen, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák k trestu propadnutí věci, a to celkem 25 ks bund tříčtvrtečních na zip se 4 bílými pruhy (v různém barevném provedení).
Podkladem odsuzujícího výroku bylo zjištění, že obviněný dne 5. 9. 1998 kolem 9.30 hodin v O.-S. na tržnici pod S. p. nabízel k prodeji nejméně 25 ks různobarevných bund neoprávněně označených ochrannou známkou firmy A., a to čtyřmi pruhy na rukávech, ač mu bylo známo, že se nejedná o originální výrobky této firmy, čímž poškodil firmu A. v právu na ochranu ochranné známky na území České republiky registrované Úřadem průmyslového vlastnictví.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 21. 8. 1999.
Ministr spravedlnosti podal dne 12. 11. 2001 ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě s tím, že obviněný svým jednáním nenaplnil znaky trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. Ministr spravedlnosti v této souvislosti odkázal na to, že obviněný prodával zboží označené čtyřmi pruhy, a nikoli třemi pruhy, které tvoří ochrannou známku obchodní společnosti A. ČR, s. r. o. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby zrušil napadený trestní příkaz i další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Podstatou porušení zákona je to, že vůbec bylo rozhodováno trestním příkazem, ačkoli pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v §314e odst. 1 tr. ř.
Podle tohoto ustanovení samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Opatřenými důkazy nebylo spolehlivě prokázáno především zjištění, které Okresní soud v Ostravě učinil součástí výroku o vině, totiž že označení čtyřmi pruhy je ochrannou známkou obchodní společnosti A. ČR, s. r. o. Podle vyjádření této obchodní společnosti ze dne 17. 9. 1998 (č. l. 18 – 19 spisu) je společnost na území České republiky majitelem tří ochranných známek, z nichž jednu tvoří tři pruhy. K tomu byla jako příloha připojena kopie listiny vydané Úřadem průmyslového vlastnictví, na níž je pod č. R 391692 vyobrazení této ochranné známky (č. l. 20 spisu). Zpracovatelem vyjádření obchodní společnosti A. ČR, s. r. o., byl P. K., zástupce této společnosti. Na tomto důkazním podkladě nemohl Okresní soud v Ostravě přesvědčivě dojít ke zjištění, že pokud obviněný nabízel k prodeji zboží označené čtyřmi pruhy, jednalo se o označení ochrannou známkou obchodní společnosti A. ČR, s. r. o.
Okresní soud v Ostravě v tomto ohledu patrně vycházel z výpovědi, kterou P. K. učinil jako svědek. Z protokolu o výslechu svědka (č. l. 12 – 13 spisu) je zřejmé, že svědek P. K. zboží nabízené k prodeji obviněným označil za zboží nesoucí ochrannou známku obchodní společnosti A. ČR, s. r. o.
Mezi vyjádřením obchodní společnosti A. ČR, s. r. o., jehož zpracovatelem byl P. K., a výpovědí P. K. jako svědka je tedy podstatný rozpor v otázce vzhledu ochranné známky obchodní společnosti A. ČR, s. r. o., pokud jde o počet pruhů, které ji tvoří.
Ani subjektivní stránka trestného činu nebyla opatřenými důkazy spolehlivě prokázána. Obviněný ve své výpovědi (č. l. 9 – 11 spisu) poukázal na to, že podle jeho znalostí má obchodní společnost A. ČR, s. r. o., ochrannou známku tří pruhů, zatímco jím prodávané bundy nesly čtyři pruhy. Namítal také to, že pokud bundy prodával za částku 350 Kč, nemohl je nikdo považovat za výrobky obchodní společnosti A. ČR, s. r. o.
Posuzovaného trestného činu se dopustí ten, kdo doveze, vyveze nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně označované ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou.
V dané věci nebyl spolehlivý podklad pro závěr, že trestný čin byl spáchán formou spočívající v prodeji zboží neoprávněně označeného cizí ochrannou známkou. Vyvstává otázka, zda trestný čin mohl být případně spáchán formou spočívající v prodeji zboží označeného způsobem, který je s cizí ochrannou známkou snadno zaměnitelný. Ani v tomto ohledu věc nebyla spolehlivě objasněna. Okresní soud v Ostravě neprovedl důkaz ohledáním zboží, které obviněný v daném případě nabízel k prodeji, a nebyla opatřena žádná fotodokumentace ani jiný důkaz, na jehož podkladě by bylo možné učinit spolehlivé závěry o vzhledu zboží a jeho označení.
Výrok o vině tedy nemůže obstát.
K výroku o trestu považuje Nejvyšší soud za potřebné poznamenat, že náhradní trest odnětí svobody se podle §54 odst. 3 tr. zák. (ve znění zák. č. 152/1995 Sb.) stanoví pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, a nikoli pro případ, že by výkon peněžitého trestu mohl být zmařen.
Vzhledem k tomu, že napadený trestní příkaz byl vydán bez splnění podmínek stanovených v §314e odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud vyslovil, že v tomto ustanovení byl porušen zákon v neprospěch obviněného, zrušil napadený trestní příkaz, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením trestního příkazu pozbyla podkladu, a přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V rámci nového projednání věci Okresní soud v Ostravě odstraní vady a neúplnosti vytknuté rozsudkem Nejvyššího soudu, a bude-li to reálné, doplní důkazy v intencích tohoto rozsudku.
Pro případ, že by Okresní soud v Ostravě shledal obviněného vinným jednáním spočívajícím v prodeji zboží označeného způsobem, který je s cizí ochrannou známkou s n a d n o zaměnitelný (§150 odst. 1 tr. zák.), platí tzv. zákaz reformace in peius, což znamená, že nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného. To se vztahuje jak k výroku o vině, tak k výroku o trestu, včetně výroku o stanovení náhradního trestu odnětí svobody, pokud by byl ukládán peněžitý trest. Náhradní trest odnětí svobody by proto bylo třeba stanovit „pro případ, že by výkon peněžitého trestu mohl být zmařen“, byť je to v rozporu s ustanovením §54 odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č. 152/1995 Sb. Stanovení náhradního trestu odnětí svobody v souladu s tímto ustanovením, tedy „pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán“, by totiž bylo změnou v neprospěch obviněného, protože oproti původnímu rozhodnutí by šlo o určité uvolnění podmínek, za nichž by přicházel výkon náhradní trestu.
Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu je v otázce výkladu znaků trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. v souladu s tím, jak Nejvyšší soud již rozhodoval rozsudkem ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. 5 Tz 227/2000 (v trestní věci Okresního soudu v Ostravě 72 T 35/98) a rozsudkem ze dne 19. 10. 2000, sp. zn. 3 Tz 221/2000 (v trestní věci Okresního soudu v Ostravě 72 T 8/98).
Jinak pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že ve stížnosti pro porušení zákona je jméno obviněného nepřesně uvedeno jako D. T. T., ačkoli ze spisu je zjevné, že obviněný se správně jmenuje D. T. T.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec