ECLI:CZ:NS:2002:29.ODO.195.2001.1
sp. zn. 29 Odo 195/2001-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu na povolení změn zápisu P. i. F. G., akciové společnosti, do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 1286, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2001, č.j. 7 Cmo 571/99-181 (186), takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 1.4.1999, čj. Firm 72 226/98, B 1286-154, jímž tento soud zastavil řízení ve shora uvedené věci.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně zastavil řízení proto, že návrh na zápis změn podal jménem navrhovatelky Ing. K., označený jako předseda představenstva, který byl zvolen do funkce valnou hromadou, jejíž usnesení posoudil soud jako neplatná - návrh tedy podala osoba, která nebyla oprávněna jménem navrhovatelky jednat. Odvolací soud dovodil, že závěr navrhovatelky, podle nějž rejstříkový soud nemůže zpochybňovat návaznost jednotlivých usnesení valných hromad, jestliže o jejich neplatnosti nerozhodl soud na základě návrhu podle ustanovení §183 obch. zák., není správný. Povinnost rejstříkového soudu zkoumat, zda byly splněny předpoklady k provedení zápisu do obchodního rejstříku stanovil občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“) ve znění platném do 31.12.200 v §200b odst. 1, nyní ji stanoví v §200d odst. 1. Jestliže tedy navrhovatelka požadovala provedení zápisu do obchodního rejstříku, na základě rozhodnutí valné hromady, musí rejstříkový soud posuzovat, zda je toto rozhodnutí platné, i když žádná z osob k tomu oprávněných nepodala návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/1998).
Odvolací soud posuzoval otázku, zda Ing. K., který podal jménem společnosti návrh na zápis změn do obchodního rejstříku, byl osobou oprávněnou jednat jménem navrhovatelky, tj. zda byl řádně zvolen členem a předsedou představenstva.
Zvolení Ing. K. do uvedené funkce dokládá navrhovatelka zápisem z jednání dozorčí rady společnosti G. a.s. (což je obchodní jméno navrhované k zápisu do obchodního rejstříku) ze dne 7.9.1998 ve 12 hodin a zápisem ze zasedání představenstva uvedené společnosti konaného téhož dne v tutéž hodinu.
Do působnosti dozorčí rady byla volba členů představenstva svěřena změnou stanov, přijatou usnesením valné hromady konané dne 25.6.1997. Tato valná hromada byla dle navrhovatelky svolána v souladu se stanovami společnosti písemnými pozvánkami doručenými jednotlivým akcionářům. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že valná hromada nebyla svolána řádně, tj. uveřejněním oznámení o jejím svolání, jak to předepisuje zákon, a proto shledal její usnesení, včetně usnesení o změně stanov a jmenování orgánů, neplatnými. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a uzavřel, že jestliže zákon předepisuje pro akciovou společnost s akciemi na majitele svolání valné hromady uveřejněním oznámení o jejím svolání, nelze valnou hromadu svolat zasláním písemné pozvánky akcionářům, neboť takový způsob nelze považovat za vhodný způsob uveřejnění pozvánky ve smyslu ustanovení §184 odst. 4 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), ve znění platném před 1.1.2001. Závěr soudu prvního stupně o neplatnosti usnesení takto svolané valné hromady je proto správný.
Odvolací soud se neztotožnil s tvrzením navrhovatelky, že vzhledem k tomu, že vydala zaknihované akcie na majitele, je zaslání písemné pozvánky vhodným způsobem uveřejnění oznámení, a to z toho důvodu, že převoditelnost akcií není omezena a akcionáři mohou se svými akciemi volně nakládat a převádět je. Oznámení o svolání valné hromady je představenstvo povinno uveřejnit nejméně 30 dnů před konáním valné hromady. Není-li pozastaven výkon práva nakládat s akciemi (a tento výkon pozastavuje Středisko cenných papírů nejdéle 7 dnů před konáním valné hromady), nelze zaručit neměnnost údajů o akcionářích společnosti a zajistit, že písemné pozvánky na valnou hromadu budou odeslány všem skutečným akcionářům společnosti, resp. že všichni akcionáři společnosti budou mít možnost se o svolání valné hromady dozvědět. Ke změně akcionářů (zaregistrování převodu zaknihovaných akcií) může dojít fakticky hned po vydání výpisu z evidence zaknihovaných cenných papírů společnosti nebo i v průběhu doby potřebné pro odeslání či doručení pozvánek na valnou hromadu. Pozvánky na valnou hromadu by tak mohly být zasílány osobám, které již akcionáři společnosti nejsou a skuteční akcionáři by vůbec neměli možnost se o konání valné hromady společnosti dovědět, čímž by bylo porušeno jejich základní právo, účastnit se valné hromady.
Jestliže tedy soud prvního stupně poté, co bezvýsledně vyzval navrhovatelku k odstranění uvedené vady návrhu, řízení zastavil proto, že návrh podala osoba, která nebyla oprávněna jménem společnosti jednat, pak postupoval správně.
Návrhu na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl, s tím, že žádnou právní otázku zásadního významu v projednávané věci neshledal.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka v otevřené lhůtě dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) a ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř., co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.
Dovolatelka dovozuje, že vhodnost svolání valné hromady je třeba posuzovat „s ohledem na konkrétní společnost.“ Navrhovatelka je společností se zaknihovaným akciemi na majitele. Při svolání valné hromady konané dne 25.6.1997 způsobem stanoveným v čl. 19 odst. 1 stanov postupovala podle údajů obsažených v zákonné evidenci zaknihovaných cenných papírů, v důsledku čehož bylo oznámení o konání valné hromady doručeno přímo všem jejím akcionářům. Při závěru, který učinil odvolací soud ohledně nevhodného způsobu svolání valné hromady by bylo možno rovněž dospět k závěru, že nevhodný je i způsob svolání valné hromady upravený přímo zákonem, pokud by se jednalo o společnost se zaknihovanými akciemi na jméno, v případech, kdy zákonná evidence cenných papírů nahrazuje seznam akcionářů. I v těchto případech totiž může dojít k tomu, že poté, co společnost zašle akcionářům pozvánky, dojde ke změnám v zákonné evidenci, takže pozvánky neobdrží všichni akcionáři přítomní na valné hromadě. Změnám ve složení akcionářů nelze poté, co bylo uveřejněno oznámení o konání valné hromady, zabránit ani při uveřejnění oznámení o konání valné hromady podle §184 odst. 4 obch. zák., takže akcionář, který nabude akcie po uveřejnění oznámení, se o konání valné hromady nedozví, nebude-li procházet všechny celostátně distribuované deníky vydané před nabytím akcií, přičemž je nutno uvést, že zákonem stanovená třicetidenní lhůta je lhůtou minimální.
Dovolatelka dále poukazuje na to, že se odvolací soud nevypořádal se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí přijatá na valné hromadě konané dne 7.9.1998 jsou neplatná, protože valná hromada nebyla svolána platně zvoleným představenstvem navrhovatele, když toto představenstvo bylo zvoleno dle znění stanov, které nebylo platně přijato.
Kromě toho dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se ve svém rozhodnutí nezabýval ani závěrem soudu prvního stupně, že na valné hromadě konané dne 22.4.1996, resp. 24.6.1996 nedošlo k platné změně předmětu podnikání navrhovatelky.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka odkazuje co do přípustnosti dovolání, především na ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je řízení zmatečné tehdy, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud též ve svých rozhodnutích opakovaně vysvětlil, že hodnotící úsudek projevený v rozhodnutí (zde závěr soudů obou stupňů, že návrh na nápis změn v obchodním rejstříku podala jménem dovolatelky osoba, jež k tomu nebyla oprávněna) není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod pořadovým číslem 42, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1957/98, uveřejněné v č. 1, ročníku 2000, téhož časopisu, pod číslem 8).
Pro úplnost se dodává, že tento výklad přípustnosti dovolání je plně konformní s judikaturou Ústavního soudu, podanou již k §237 písm. f) o. s. ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 238/1995 Sb. Tak v nálezu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 85/95, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 5, části I., pod číslem 14, Ústavní soud konstatoval, že dopadá-li podle soudní praxe a právní teorie důvod přípustnosti dovolání podle §237 písm. f) o. s. ř. jen na postup, tj. faktické úkony soudu (jeho činnost nebo nečinnost), jejichž důsledkem je odnětí možnosti účastníka jednat před soudem – účastnit se aktivně projednání věci – a (naopak) nedopadá na samotné rozhodnutí soudu, nenachází Ústavní soud v této interpretaci §237 písm. f) o. s. ř. rozpor s ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy České republiky. Znovu se Ústavní soud k této tezi přihlásil i v nálezu ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/98, uveřejněném v téže sbírce, svazku 13, části I., pod číslem 11).
Podmínky stanovené v §239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o zastavení řízení ani usnesení odvolacího soudu, které toto usnesení potvrzuje, nejsou usneseními ve věci samé (shodně srv. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 53/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání (a dovolatelka jej ani netvrdila), uzavřel, že v této věci není dovolání přípustné, a proto je podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. března 2002
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu