ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.235.2003.1
sp. zn. 29 Odo 235/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci návrhu a) Ing. J. M., b) Ing. B. M., c) Ing. J. Š., d) V. Š., a e) M. E. CZ, s.r.o., všichni zastoupeni, advokátem, na povolení změny zápisu D. e. s. a.s., do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. B 817, o dovolání navrhovatelky e), proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2002, č.j. 14 Cmo 298/2002-234, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2002, č.j. 14 Cmo 298/2002-234 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. července 2002, č.j. F 16395/2002, F 26728/2001, B 817-223, ve výroku II, kterým tento soud zamítl návrh na povolení zápisu výmazu jediného akcionáře M. E., s.r.o. do obchodního rejstříku se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.7.2002, č.j. F 16395/2002, F 26728/2001, B 817-223, ve výroku II, kterým tento soud zamítl návrh na povolení zápisu výmazu jediného akcionáře M. E., s.r.o. (nyní M. E. CZ, s.r.o., se sídlem v P. 3, C. 2526/2a – dále též jen „jediný akcionář“) do obchodního rejstříku.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud shrnul skutkové závěry soudu prvního stupně tak, že jediný akcionář nedoložil změnu, jejíhož zápisu do obchodního rejstříku se domáhal. Z listin doložených v řízení před soudem prvního stupně lze učinit spolehlivý skutkový závěr pouze v tom směru, že mezi jediným akcionářem a ostatními účastníky smluv o převodu akcií (jimiž se jediný akcionář jediným akcionářem stal) je sporné, kdo je majitelem akcií D. e. s., a.s. (dále jen „společnost“). Tato skutková zjištění považuje odvolací soud za správná.
Odvolací soud uzavřel, že řízení ve věcech obchodního rejstříku je řízením nesporným. Podle ustanovení §200d odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze v tomto řízení provádět dokazování ohledně sporných skutečností jen v rozsahu, který je dán okruhem účastníků a zapisovanou skutečností. Nejsou-li akcionáři společnosti účastníky rejstříkového řízení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18.5.1999, sp. zn. I. ÚS 185/98), s výjimkou jediného akcionáře, nelze v rejstříkovém řízení řešit žádnou spornou otázku mezi nimi.
Soud prvního stupně při právním posouzení věci správně poukázal na ustanovení §21 odst. 1 zákona č. 591/1991 Sb. (dále jen „zákon o cenných papírech“) a odvolatel na ustanovení §58 odst. 7 téhož zákona. Zápis ve S. c. p. svědčí jednoznačně o skutečnosti, že navrhovatel je jediným akcionářem společnosti. Pokud dovolatel tvrdí opak, musí tuto skutečnost prokázat ve sporném řízení nebo musí jinak dosáhnout změny v evidenci S. c. p., která je spolehlivým podkladem pro provedení zápisu do obchodního rejstříku.
Proto odvolací soud dospěl k závěru, že nebyly splněny předpoklady k provedení požadovaného zápisu do obchodního rejstříku a usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal jediný akcionář dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá nesprávné právní posouzení věci. Za otázku zásadního významu označil otázku, „zda je možné vést v rejstříkovém řízení dokazování ohledně skutečností, které jsou sporné, pokud se jedná o spor mezi účastníky rejstříkového řízení a osobou, která účastníkem rejstříkového řízení není a zároveň vyřešení tohoto sporu má vliv na rozhodnutí rejstříkového soudu ve věci samé.“
Podle názoru dovolatelky je rejstříkový soud povinen sám vyřešit jakoukoli otázku, která má význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé. Je tedy povinen posoudit platnost nebo neplatnost právního úkonu, v jehož důsledku má být dovolatel vymazán z obchodního rejstříku (v projednávané věci odstoupení dovolatele od smluv o koupi akcií společnosti) jako otázku předběžnou, a to bez zřetele na to, kdo je účastníkem řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001). Naopak odvolacím soudem citovaný rozsudek Ústavního soudu nelze dle dovolatele na případ použít, a to zejména s ohledem na to, že řeší otázku rozhodování o právech a povinnostech akcionářů, kteří nejsou, na rozdíl od dovolatele, osobami zapisovanými do obchodního rejstříku, „tj. mezi osobami, které nejsou účastníky rejstříkového řízení.“ Dovolatelka se odvolává i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.10.1998, sp. zn. 1 Odon 110/97, kde tento soud konstatoval, že rejstříkový soud je povinen zkoumat, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro povolení zápisu do obchodního rejstříku. Citované rozhodnutí se týkalo povinnosti posuzovat platnost smluv o převodu obchodního podílu, tedy platnost úkonu, na jehož základě dochází ke změně skutečností zapisovaných do obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že odstoupení dovolatele od smluv o koupi akcií je také úkonem, na jehož základě dochází ke změně skutečností zapisovaných do obchodního rejstříku (výmaz jediného akcionáře), má dovolatelka za to, že rejstříkový soud je povinen se platností dovolatelem tvrzeného odstoupení od smluv o koupi akcií zabývat.
Dovolatelka dále namítá, že možnost řešení předběžných otázek v rejstříkovém řízení lze dovodit nepřímo i z ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., které neumožňuje rejstříkovému soudu přerušit řízení, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí rejstříkového soudu. I z tohoto ustanovení lze dovodit, že rejstříkový soud by měl sám posoudit tvrzený spor mezi účastníky rejstříkového řízení a třetí osobou, pokud tato otázka má zásadní význam pro rozhodnutí o výmazu zapsané skutečnosti do obchodního rejstříku, a teprve na základě řádně zjištěného skutkového stavu rozhodnout.
Dovolatelka rovněž namítá, že řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když soud prvního stupně nenařídil jednání a neprovedl navržené důkazy a především ve svém rozhodnutí srozumitelně neodůvodnil, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Soud prvního stupně neprovedl zejména důkaz výslechem Ing. J. M. Podle názoru dovolatelky měl soud nařídit jednání proto, že ve věci jsou dány sporné skutečnosti, což vyplývá z námitky dovolatelky, že zápis ve S. c. p. neodpovídá skutečnosti.
Z odůvodnění soudu prvního stupně rovněž není podle dovolatelky zjistitelné, na základě jaké skutečnosti soud dospěl k závěru, že dovolatelka je stále jedinou akcionářkou společnosti. Pouze z odkazu na ustanovení zákona o cenných papírech dovolatelka dovozuje, že listinou, ze které soud při svém rozhodování vycházel, je výpis ze S. c. p. Ten však není jediným důkazem způsobilým prokázat účastenství dovolatelky ve společnosti, když ustanovení §58 odst. 7 zákona o cenných papírech stanoví, že majitelem zaknihovaného cenného papíru je osoba, na jejímž účtu je cenný papír evidován, není-li prokázán opak. K prokázání opaku dovolatelka v průběhu řízení navrhla potřebné důkazy. V tom směru dovolatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 10.4.2001, sp. zn. II. ÚS 663/2000.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud usnesení obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
Dovolání může tedy být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Za rozhodnutí, jež má po právní stránce zásadní význam, je třeba považovat rovněž rozhodnutí, které vyřešil soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda je možné vést v rejstříkovém řízení dokazování ohledně skutečností, které jsou sporné, pokud jde o spor mezi účastníky rejstříkového řízení a osobou, která účastníkem rejstříkového řízení není a zároveň vyřešení tohoto sporu má vliv na rozhodnutí rejstříkového soudu ve věci samé.
K této otázce odvolací soud uzavřel, že řízení ve věcech obchodního rejstříku je řízením nesporným a že podle ustanovení §200d odst. 2 o. s. ř. lze v tomto řízení provádět dokazování ohledně sporných skutečností jen v rozsahu, který je dán okruhem účastníků a zapisovanou skutečností. Nejsou-li akcionáři společnosti, s výjimkou jediného akcionáře, účastníky rejstříkového řízení, nelze, podle odvolacího soudu, v rejstříkovém řízení řešit žádnou spornou otázku mezi nimi.
Tuto právní otázku již Nejvyšší soud vyřešil v usnesení ze dne 7.10.1998, sp. zn. 1 Odon 110/97, od kterého nemá důvod se odchýlit ani v této věci. V odkazovaném usnesení Nejvyšší soud k námitce dovolatele, že v rejstříkovém řízení nelze přezkoumávat platnost smluv o převodu části obchodního podílu, neboť námitku neplatnosti uvedených smluv musí ten, kdo ji uplatňuje, prokázat ve sporném řízení, uzavřel, že vyslovený právní názor není správný. Z ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že rejstříkový soud je povinen zkoumat, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro povolení zápisu, a to i když to účastník nenavrhuje. Podmínkou zápisu změn v osobách společníků do obchodního rejstříku na základě převodu obchodního podílu je mimo jiné i to, že byla platně uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu (jeho části). Rejstříkový soud je proto ze zákona povinen se platností takové smlouvy zabývat. Pokud by soud následně ve sporném řízení rozhodl o platnosti uvedených smluv jinak, než ji posoudil rejstříkový soud, musel by rejstříkový soud ve věci zahájit řízení podle ustanovení §81 a 200a o. s. ř. k dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem. K tomu pak Nejvyšší soud dodává, že stejný závěr vyplývá z ustanovení §200d odst. 1 o. s. ř., ve znění platném v době rozhodování obou soudů.
V této souvislosti lze poukázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001, publikovaný v časopisu Soudní judikatura č. 5/2002, pod pořadovým číslem 7, ve kterém dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jde-li v řízení o určení platnosti nebo neplatnosti právního úkonu, může být žalobě vyhověno jen tehdy, jestliže se řízení účastní (na straně žalobce nebo žalovaného) všichni účastníci napadeného právního úkonu, popřípadě jejich právní nástupci. Posuzuje-li však soud platnost nebo neplatnost právního úkonu v jiném řízení jako otázku předběžnou (tj. jako otázku, která sice sama o sobě není předmětem řízení, ale jejíž vyřešení je potřebné pro rozhodnutí ve věci), řeší ji bez zřetele na to, kdo je účastníkem tohoto řízení; úsudek o platnosti nebo neplatnosti právního úkonu jako o předběžné otázce může soud učinit, i kdyby účastníkem řízení nebyl žádný z účastníků tohoto právního úkonu. Na rozdíl od řízení, jehož předmětem je určení platnosti nebo neplatnosti právního úkonu, v němž je vyžadována účast všech účastníků právního úkonu právě proto, aby účinky rozhodnutí soudu o takovém předmětu řízení (zejména jeho závaznost) dopadly na všechny účastníky právního úkonu, nespojuje zákon s řešením platnosti nebo neplatnosti právního úkonu jako předběžné otázky pro účastníky právního úkonu žádný takový právní následek. Opačný názor by pak ve svých důsledcích znamenal, že by účastníkem řízení musel být z hlediska věcné legitimace nejen každý, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká, ale i všichni, kdo jsou účastni práva nebo právního vztahu řešeného jako předběžná otázka, nebo jejichž právní sféry se řešení předběžné otázky týká, ačkoliv se v řízení samotném vůbec nejedná o jejich právech a povinnostech a jejich účast v řízení by byla - uvažováno z pohledu jeho výsledku - zbytečná. (Srov. též rozsudek Nejvyššího soudu publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/1999.)
V projednávané věci je řízení navíc postiženo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud totiž rozhodl o věci v rozporu s ustanovením §221 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle zmíněného ustanovení odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně jestliže není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů.
V projednávané věci soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení pouze konstatoval, že navrhovatelé doložili k návrhu smlouvy o úplatném převodu cenných papírů, na jejichž základě se stala navrhovatelka e) jediným akcionářem společnosti. Dále konstatoval, že tato navrhovatelka je zapsána v obchodním rejstříku vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem jako jediný akcionář společnosti a je vedena u S. c. p. jako jediný vlastník akcií společnosti. Rovněž konstatoval (aniž k tomu provedl jakékoli zjištění z předložených listin nebo dokazování), že dne 30.10.2001 vyzvala Č. k. a. společnost k zaplacení 20,000.000,- Kč z titulu ručení za závazky společnosti M. T., s.r.o., o kterých nebyl jediný akcionář informován, proto písemně odstoupil od všech smluv o úplatném převodu cenných papírů, přičemž odstoupení bylo doručeno všem prodávajícím z těchto smluv.
Soud prvního stupně dále v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že právní zástupce navrhovatelů konstatuje, že uvedeným odstoupením shora uvedené smlouvy zanikly podle ustanovení §349 odst. 1 obchodního zákoníku dnem, kdy bylo odstoupení doručeno druhým stranám, a proto již není navrhovatelka e) jediným společníkem společnosti a lze ji vymazat z obchodního rejstříku - to vše aniž soud prvního stupně uvedl, jak sám popsaný právní úkon hodnotí, popřípadě proč jej nehodnotí.
Dále pak již soud prvního stupně jen dodal, že dle §21 odst. 1 zákona o cenných papírech dochází k převodu zaknihovaného cenného papíru registrací tohoto převodu na základě příkazu k takové registraci, přičemž registrací převodu je podle §1 odst. 3 uvedeného zákona provedení zápisu do zákonem stanovené evidence k tíži účtu převodce a ve prospěch účtu nabyvatele, kteréžto zápisy je S. c. p. povinno provést k témuž dni. Závazek převést zaknihovaný cenný papír je podle §21 odst. 3 zákona o cenných papírech splněn, nestanoví-li smlouva jinak, převodem uskutečněným podle §21 odst. 1 zákona o cenných papírech, pokud cenný papír odpovídá smlouvě. To vše aniž vysvětlil, co z citovaných ustanovení zákona o cenných papírech ve vazbě na „zjištěný“ skutkový stav věci vyvozuje, přičemž uzavřel, že „soud tedy dospěl k závěru, že M. E. s.r.o. je k dnešnímu dni jediným akcionářem společnosti“, a proto návrh na jeho výmaz z obchodního rejstříku zamítl.
Jak patrno z uvedeného, soud prvního stupně nejen že neprovedl skutková zjištění potřebná k tomu, aby mohl ve věci rozhodnout, ale ani nevysvětlil, jaké důsledky vyvozuje z citovaných ustanovení právních předpisů. Za tohoto stavu nebylo možno přezkoumat ani závěry soudu o zjištěném skutkovém stavu věci, ani jeho právní posouzení.
Odvolací soud proto pochybil, jestliže usnesení soudu prvního stupně dle §221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jako nepřezkoumatelné nezrušil (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2002 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod číslem 14).
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, a rovněž proto, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 věta prvá o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 2. prosince 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu