ECLI:CZ:NS:2004:11.TCU.172.2004.1
sp. zn. 11 Tcu 172/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2004 v neveřejném zasedání opravný prostředek ministra spravedlnosti České republiky podaný podle §397 odst. 5 tr. ř. v trestní věci vydání do ciziny obviněného T. R. S., nar., občana Ruské federace, t. č. ve vydávací vazbě, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. října 2004, sp. zn. 9 To 108/2004 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. září 2004, sp. zn. 28 Nt 207/2004, a rozhodl takto:
Návrh ministra spravedlnosti na zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. září 2004, sp. zn. 28 Nt 207/2004, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. října 2004, sp. zn. 9 To 108/2004, se z a m í t á .
Odůvodnění:
Generální prokuratura Ruské federace podáním adresovaným Ministerstvu spravedlnosti České republiky požádala o vydání T. R. S. pro účely trestního stíhání na území Ruské federace pro trestný čin krádeže v organizované skupině ve zvlášť velkém rozsahu podle §158 odst. 4 a), b) trestního zákona Ruské federace, jehož se měl podle podaného návrhu dopustit tím, že jako člen zločinecké skupiny spolu s D. V. K., V. A. K., D. G. Č. a A. V. B. zastavili na křižovatce ulic K. a K. v M. auto VAZ-21099, všichni se představili jako příslušníci milice, pak vyhrožováním nožem donutili M. M. F. a M. S., aby vystoupili z auta. Posléze S. T. R. spolu s D. V. K. a V. A. K. podrobili prohlídce auto a odcizili z něj 2 600 000 rublů a 60 000 amerických dolarů, které potom rozdělili mezi účastníky zločinecké skupiny, a tím způsobili škodu v celkové výši 3 982 000 rublů.
Návrh na rozhodnutí o přípustnosti vydání jmenovaného do Ruské federace týkající se výše popsaného skutku podala dne 12. 8. 2004 po předběžném šetření (§379 tr. ř.) státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 1. září 2004, sp. zn. 28 Nt 207/2004, bylo podle §380 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že vydání obviněného T. R. S. k účelům trestního stíhání na území Ruské federace pro trestný čin krádeže ve složení organizované skupiny ve zvlášť velkém rozsahu podle §158 odst. 4 písm. a) tr. zák. Ruské federace je přípustné, a to pro skutek spočívající v tom, že S. T. R., jsa zvláštním pracovníkem milice pro linii boje s nezákonným šířením omamných látek, kterého starší, operativně zmocněný ke zvláště důležitým věcem uvedeného oddělení B. A. V. a náčelník uvedeného oddělení M. K. A. vybrali a doporučili jako osobu, která je způsobilá svými osobními a odbornými znalostmi k podpoře milice v prevenci, zamezení a odhalení trestných činů, se stal spolu s Č. D. G., K. V. A., K. D. E. a B. A. V. členem zločinecké skupiny, zorganizované v únoru – březnu 1999 M. K. A., s cílem zmocnění se peněz a valut, které se nacházely u občana Islámského státu A. M. M. F., a poté co M. K. A. shromáždil všechny účastníky zločinecké skupiny nejdříve u sebe v pracovně, která byla umístěna v sídle kriminální milice Jiho-Západního administrativního okruhu města M. a poté v sídle kina T. městě M. kde rozdělil úlohy mezi účastníky skupiny, naplánoval jejich činnost a dal pokyny k přípravě a uskutečnění odcizení cizího majetku, S.T. R. si uvědomoval, že je účasten ve zločinecké skupině, jejíž nutnou podmínkou činnosti je uskutečnění trestného činu ve prospěch osobního obohacení na úkor M. M. F.s cílem zmocnění se peněz a valut, které se při něm nacházely, k uskutečnění trestného úmyslu a dle rozdělení úloh S. T. R. dne 12. března 1999, kolem 12 hodiny, řídě automobil Toyota, poznávací značky M R, ve kterém se také nacházel K. D. V., společně s K. V. A., Č. D. G. a B. A. V., kteří se nacházeli v automobilu Volkswagen Golf, poznávací značky U, na křižovatce ulic K. a K. v městě M. zablokovali automobil VAZ – 21099, poznávací značky H, ve kterém se nacházeli M. M. F. a jeho známý M. S. a poté S. T. R. společně se spolupachateli se všichni představili jako příslušníci milice, násilně vytáhli M. M. F. a M. S. z automobilu a v době, kdy K. V. A. vyhrožoval poškozeným nožem, B. A. V. vyhrožoval M. M. F. služební střelnou zbraní – pistolí M., nasadil mu pouta, udeřil rukama a pistolí na různé části těla, Č. D. G. vytáhl kožený řemen a M. S. svázal ruce, přičemž provedl osobní prohlídku poškozených, K. D. E. usedl za volant automobilu poškozených, odjel s ním z křižovatky a zastavil se na ulici K., S. T. R. společně s K. V. A. a K. D. E. začali prohledávat automobil a nalezli tašky s penězi v částce 2 600 000 rublů a s valutami v částce 60 000 amerických dolarů, což v přepočtu na rubly k danému dni činilo 1 382 400 rublů, vše v částce 3 982 000 rublů a poté S. T. R. vzal tašky s penězi a valutami a automobilem T. je odvezl do kina T., kde jej očekával M. K. A. a později se shromáždili všichni členové zločinecké skupiny a rozdělili mezi sebou v dohodnutých dílech odcizené peníze a valuty.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost, kterou Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. října 2004, sp. zn. 9 To 108/2004, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Ministr spravedlnosti České republiky podle ustanovení §397 odst. 5 tr. ř. předložil tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k přezkoumání správnosti uvedeného pravomocného rozhodnutí s tím, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 28 Nt 207/2004, vyslovil přípustnost vydání jmenovaného pro skutek, který popsal způsobem uvedeným v rozhodnutí Prokuratury Jihozápadního administrativního obvodu Moskvy ze dne 15. 5. 2004, sp. zn. 10279 – A, přičemž jako právní kvalifikaci tohoto skutku podle trestního zákona Ruské federace uvedl jen ustanovení §158 odst. 4 písm. a) tr. zák. V extradiční žádosti je skutek popsán jiným způsobem (viz shora) a právně je v ní kvalifikován jako trestný čin podle §158 odst. 4 a), b) tr. zák. Ruské federace. Předkladatel má za to, že vhodnější je užití popisu skutku uvedeného v žádosti o vydání, které je hlavním podkladem celého extradičního řízení a rovněž tak je třeba napravit formální nedostatek v označení trestného činu. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 28 Nt 207/2004, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 9 To 108/2004, zrušil a sám ve věci učinil vlastní rozhodnutí, kterým by byly odstraněny výše namítané nedostatky.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě podaného opravného prostředku ministra spravedlnosti správnost napadeného rozhodnutí a dospěl k těmto závěrům:
Především je nutno připomenout, že návrh ministra spravedlnosti na přezkoumání extradičního rozhodnutí soudu představuje specifický mimořádný opravný prostředek, přičemž rozsah přezkumné činnosti je ovládán principem vázanosti Nejvyššího soudu jakožto přezkumného orgánu rozsahem a důvody obsaženými v podaném návrhu ve vztahu k posouzení správnosti napadeného usnesení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2004, sp. zn. 11 Tcu 158/2004).
Ve vztahu k posuzované věci to znamená, že Nejvyšší soud mohl posuzovat věcnou opodstatněnost důvodů, které vedly krajský soud k rozhodnutí o přípustnosti vydání obviněného T. R. S. do Ruské federace, toliko z pohledu námitek ministra spravedlnosti, jejichž podstata spočívá v tom, že výrok napadeného usnesení trpí nedostatky, a to takovými, že v něm není uveden popis skutku zcela shodně s tím, jak byl skutek popsán v žádosti Ruské federace o vydání jmenovaného, a dále, že v napadeném rozhodnutí nebyla přesně označena právní kvalifikace trestného činu, o jehož vydání příslušné orgány Ruské federace žádaly.
Pokud návrh ministra spravedlnosti vytýká napadenému usnesení nedodržení zásady speciality uplatňované ve vydávacím řízení /srov. čl. 14 Evropské úmluvy o vydávání, uveřejněné pod č. 549/1992 Sb., §391 odst. 2 písm. b) tr. ř., §402 tr. ř./, tak smyslem uvedené zásady je zabezpečit, aby vydávaná osoba byla po vydání do ciziny stíhána jen pro ten skutek, ohledně něhož bylo rozhodnuto o přípustnosti vydání. Proto je zapotřebí, aby rozhodnutí o přípustnosti vydání obsahovalo takové podstatné skutkové okolnosti, které jednoznačně vyloučí možnost záměny skutku, ohledně něhož bylo rozhodnuto o přípustnosti vydání, se skutkem jiným, přičemž rozhodnutí o vydání se musí pochopitelně týkat skutku obsaženého v žádosti cizího státu. V posuzované věci není důvodů k pochybnostem o tom, že popis skutku uvedený ve výroku napadeného usnesení krajského soudu v podstatných skutkových okolnostech odpovídá skutku, pro který bylo žádáno o vydání obviněného T. R. S. k trestnímu stíhání do Ruské federace. Podstata jednání, pro nějž je jmenovaný trestně stíhán na území Ruské federace, jakož následek tohoto jednání, tak jak vyplývá ze všech extradičních materiálů poskytnutých Ruskou federací, odpovídá podstatě skutku vymezeného v napadeném rozhodnutí. Ta okolnost, že popis skutku v rozhodnutí krajského soudu je popsán poněkud podrobněji (a to ve shodě s rozhodnutím příslušného orgánu prokuratury Ruské federace o zahájení trestního stíhání jmenovaného), nic nemění na dodržení požadavku na takový popis skutku, ohledně něhož je vydání přípustné, aby bylo možno zachovat princip speciality.
Vada spočívající v tom, že v právním označení trestného činu, ohledně něhož o vydání jde, není v usnesení krajského soudu uvedeno též „písmeno b)“ ustanovení §158 odst. 4 trestního zákona Ruské federace, představuje nepochybně jen nedostatek formální povahy - nedostatek úplnosti či přesnosti právní kvalifikace. Toto pochybení nemá význam z hlediska dodržení zásady speciality v extradičním řízení, což ostatně připouští i podaný opravný prostředek ministra spravedlnosti.
Lze tak uzavřít, že vytýkané vady nijak nezpůsobují věcnou nesprávnost napadených rozhodnutí. Proto Nejvyšší soud návrh ministra spravedlnosti na zrušení napadených usnesení soudů ohledně přípustnosti vydání obviněného T. R. S. jako nedůvodný zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík