ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.794.2004.1
sp. zn. 29 Odo 794/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci, proti žalované A. K., s. r. o., o zaplacení částky 2,075.378,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 42 Cm 220/2000, o dovolání „M. – I., spol. s r. o.“, zastoupené, advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2004, č.j. 6 Cmo 198/2003-49, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2004, č.j. 6 Cmo 198/2003-49, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 5. března 2001, č.j. 42 Cm 220/2000-28, kterým Krajský soud v Plzni připustil, aby do řízení přistoupil další účastník na straně žalované, a to M.-I., spol. s r. o., se sídlem ve S., K. 1235, PSČ …, IČ … (dále jen „společnost“).
V odůvodnění usnesení odvolací soud - odkazuje na ustanovení §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - zejména uvedl, že v situaci, kdy zákon vyžaduje pro rozhodnutí soudu o připuštění vstupu dalšího účastníka do řízení toliko stanovisko toho, kdo má do řízení vstoupit na straně žalobce (což není daný případ), nelze přikládat jakýkoli právní význam případnému odmítavému stanovisku dalšího žalovaného k jeho vstupu do řízení, v němž má vystupovat vedle dosavadní žalované.
Podstatné pro posouzení věcné správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně o připuštění vstupu dalšího účastníka do řízení bylo - dle přesvědčení odvolacího soudu - to, že uvedený postup občanský soudní řád v ustanovení §92 odst. 1 připouští. Odvolací soud přitom podle obsahu spisu neshledal důvody pro zamítnutí návrhu s ohledem na hospodárnost řízení, popř. „pro případné nepřípustné obcházení zákona nebo proto, že by v důsledku takového postupu měl nastat nedostatek podmínky řízení“. Z výše uvedených důvodů proto nepřisvědčil argumentaci společnosti založené na tvrzení, že není ve sporu pasivně legitimována, když tato otázka bude posouzena až v rozhodnutí o věci samé.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka akcentuje, že její přistoupení do řízení je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, když žalobkyně dovozuje její závazek z jiných skutkových okolností než v případě první žalované. Jelikož nejsou splněny všechny procesní podmínky pro přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované, dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje, aby dovolání společnosti bylo jako nedůvodné odmítnuto, s tím, že společnost je ručitelkou ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena s žalovanou, v důsledku čehož je okruh právně významných skutečností, důkazů a posouzení, nutný pro rozhodnutí věci, v podstatě shodný.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Vadou, k jejíž existenci dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti, je postiženo i odvolací řízení v této věci.
Jak je zřejmé z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni, oddílu C., vložky 3092, usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22. září 2003, č.j. 26 K 54/98-80, byl zrušen konkurs na majetek úpadkyně A. K., s. r. o. po splnění rozvrhového usnesení, a dne 17. března 2004 byla žalovaná vymazána z obchodního rejstříku.
Podle ustanovení §107 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Řízení zastaví soud zejména tehdy, zemře-li manžel před pravomocným skončením řízení o rozvod, o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je nebo není, pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo; bylo-li již o věci rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší (odstavec 5).
Právní teorie i soudní praxe (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 1997, sp. zn. 4 Cmo 349/95, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 20, ročník 1998, pod číslem 145) je jednotná v závěru, že soud nesmí připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované (§92 odst. 1 o. s. ř.), nemá-li původní žalovaný nebo ten, kdo má do řízení přistoupit, způsobilost být účastníkem řízení, nebo není-li dána věcná příslušnost soudu, u něhož řízení probíhá.
Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 11. března 2004, sp. zn. 29 Odo 227/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2004, pod číslem 48, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého pro přistoupení dalšího účastníka do řízení (§92 odst. 1 o. s. ř.) platí, že ten, jehož přístup do řízení je navržen, se stane účastníkem řízení až právní mocí usnesení, jímž soud takové přistoupení připustí. Jestliže žalovaný ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.) předtím, než soud rozhodl o přistoupení dalšího žalovaného, a nemá-li původní žalovaný žádného procesního nástupce, soud řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř. zastaví.
V projednávané věci je nepochybné, že odvolací soud rozhodl o odvolání M.- I., spol. s r. o. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. března 2001, č.j. 42 Cm 220/2000-28, jímž soud prvního stupně připustil přistoupení této společnosti do řízení na straně žalované, dne 21. dubna 2004, tj. poté, kdy žalovaná A. K., s. r. o. již zanikla výmazem z obchodního rejstříku. Jelikož žalovaná ztratila způsobilost být účastníkem řízení v době po zahájení řízení a před rozhodnutím odvolacího soudu, měl odvolací soud v souladu s ustanovením §107 o. s. ř. vyšetřit podmínky procesního nástupnictví a rozhodnout, s kým bude v řízení pokračováno, popř. v situaci, kdy v řízení nelze pokračovat z důvodu, že účastník nemá procesního nástupce, měl rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo návrhu na přistoupení další žalované vyhověno (§92 odst. 1 o. s. ř.), zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pokud odvolací soud shora uvedeným způsobem nepostupoval a o odvolání společnosti rozhodl, aniž zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení, zatížil odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2004
JUDr. František Faldyna, CSc.,v.r.
předseda senátu