ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1162.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1162/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2004 o dovolání obviněného M. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 7 To 13/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 26/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10. 11. 2003, sp. zn. 2 T 26/2003, byl obviněný M. J. spolu s obviněným Ing. A. G. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), c) odst. 3 písm. b) tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „ obžalovaný M. J. jako podnikající fyzická osoba pod názvem A. M. J. se sídlem ve V. M. – K., jako držitel osvědčení o odborné způsobilosti k provádění montáží a oprav zařízení pro rozvod plynu a zařízení pro spotřebu plynů spalováním v rozsahu domovních plynovodů /svítiplyn, zemní plyn/ a spotřebičů do výkonu 50 kW, oprávnění na základě ověření odborné způsobilosti k montáži a opravám vyhrazených plynových zařízení ve shora popsaném rozsahu, jakož i živnostenského listu s předmětem podnikání montáž, opravy, revize a zkoušky vyhrazených plynových zařízení, se v přesně nezjištěné době roku 1998 dohodl s A. M., na provedení montáže zemního plynovodu v jeho rodinném domu v H., místní části Ho., okr. V., kdy obžalovaný následně společně se svým spolupracovníkem pravděpodobně v průběhu měsíce dubna 1998 požadované práce provedl, avšak v rozporu s §135 ve spojení s §137 písm. b/ zákoníku práce, §9 odst. 4/, 5/, 6/ v návaznosti na §1 odst. 1 vyhl. č. 324/1990 Sb. o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích, čl. 2 ČSN 050601 o bezpečnostních ustanoveních pro sváření kovů, čl. 53 a 116 ČSN 386441 o odběrních plynových zařízeních na svítiplyn a zemní plyn v budovách a čl. 40 ČSN 050705 – Předpisy pro základní zkoušky svářečů, jako dodavatel montážní práce nezajistil, aby sváření práce na plynovodu provedl svářeč s kvalifikací podle ČSN 057710, tj. s oprávněním pro svařování plynovodů, provedl je bez této kvalifikace sám a ve zcela nedostatečné kvalitě a nadto neutěsnil prostor mezi plynovodem a chráničkou v místě, kde plynovod vstupoval do obvodové zdi,
obžalovaný Ing. A. G. pak jako revizní technik plynových zařízení, podnikající jako fyzická osoba na podkladě živnostenského listu v oboru montáž, opravy, revize a zkoušky vyhrazených plynových zařízení s platným kvalifikačním dokladem pro provádění revizí a zkoušek domovních a průmyslových plynových zařízení a osvědčením k provádění revizí a zkoušek plynových zařízení – domovních plynovodů, po dohodě s obžalovaným J. dne 15. 4. 1998 v rozporu s §6 odst. 3, písm. c/, e/, f/ a §8 písm. f/ vyhl. č. 85/1978 Sb. o kontrolách, revizích a zkouškách zařízení, vystavil zprávu o revizi plynového zařízení se závěrem, že plynové zařízení rodinného domu A. M. je schopno provozu, ačkoliv místo revize vůbec nenavštívil a tedy neprověřil kvalitu montážních prací a skutečnost, zda byly provedeny pracovníky s předepsanou odbornou způsobilostí,
v důsledku souhrnu těchto pochybení obžalovaných došlo k tomu, že v jednom nedostatečně provařeném kořenu svaru v oblasti svaru kolena a trubky navazujícím na přechodku IPE-ocel, nacházejícím se ve vzdálenosti cca 80 cm od venkovního líce obvodové zdi a vstupu plynovodu do objektu, došlo v nezjištěné době ke vzniku křehkého lomu, kdy unikající zemní plyn poté pronikl zeminou a neutěsněným průchodem v obvodové zdi do domu, kde ve spojení se vzduchem vytvořil třaskavou směs, k jejíž iniciaci z neznámých důvodů, následné detonaci a úplné destrukci domu v hustě obydlené oblasti obce H. došlo okolo 04.00 hod. dne 12. 6. 2002,
přičemž majitel domu A. M. utrpěl rozhmoždění sleziny, trhliny tlustého i tenkého střeva, odtržení levé bránice, zlomeniny kostí a žeber a rozsáhlé popáleniny těla především III. stupně, kterážto zranění v souvislosti se zánětem plic, pohrudnice a pobřišnice, vedla ke vzniku protrahovaného šoku, jemuž jmenovaný dne 21. 7. 2002 podlehl,
v příčinné souvislosti s výbuchem a zničením domu v hodnotě nejméně 1.600.000,- Kč vznikla škoda v této výši bývalé manželce poškozeného J. R. a dcerám poškozeného M. M. a Mo. M. a majitelům sousedních domů Ž. M., pak škoda 2.000,- Kč, D. V., škoda ve výši 26.321,- Kč, V. K., škoda 514,- Kč, V. D., škoda 4.414,- Kč, V. B., škoda 110.318,- Kč, S. K., škoda 21.770,- Kč, E. T., škoda 57.303,- Kč, L. K., škoda 19.902,- Kč a D“.
Za tento trestný čin byl obviněný M. J. podle §180 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva roky, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce v oblasti montáže a revize plynových zařízení na dobu čtyři roky. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby společně a nerozdílně se spoluobviněným Ing. G. zaplatil poškozeným: G. P., a.s., P., částku 57.303,- Kč, Č. p. a.s., P., částku 111.579,- Kč, U. p., a.s., P., částku 21.770,- Kč, a P. Č. r., a.s., Pa., částku 26.321.- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené J. R. a Mo. M., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali oba obvinění a poškozené J. R., Mo. M. a nezl. M. M. zastoupená zákonnou zástupkyní J. R., rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 7 To 13/2004, jímž z podnětu odvolání výše uvedených poškozených podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku výrok učiněný podle §229 odst. 1 tr. ř. a za použití §259 odst. 3 tr. ř. sám znovu rozhodl tak, že obvinění M. J. a Ing. A. G. jsou podle §228 odst. 1 tr. ř. povinni zaplatit společně a nerozdílně škodu poškozeným 1) J. R. ve výši 785.495,- Kč, 2) Mo. M. ve výši 407. 252,- Kč a 3) nezl. M. M. ve výši 407. 252,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly tyto poškozené odkázány se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněných M. J. a Ing. A. G. byla výrokem podle §256 tr. ř. zamítnuta. Předmětný rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 19. 4. 2004 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušené části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, jímž napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), a v tomto rozsahu dovolání směřovalo současně i proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatel současně napadl i výrok odvolacího soudu, kterým byla z podnětu odvolání poškozených uložena obviněným povinnost podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit škodu poškozeným J. R., Mo. M. a nezl. M. M. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve rekapituloval průběh řízení před soudy obou stupňů a obsah jejich rozhodnutí. K inkriminované trestné činnosti uvedl, že nepopřel, že porušil příslušné normy a předpisy, když svářečské práce a tlakovou zkoušku provedl sám. Současně však vyslovil přesvědčení, že toto profesní pochybení samo o sobě nemůže být trestným činem. Podle jeho názoru byl svár proveden řádně, k lomu došlo až následně bez vlivu obviněného (dovolatele), když bylo s trubkou nevhodně manipulováno. V uvedené souvislosti poukázal dovolatel na to, že plyn v důsledku úniku v návaznosti na křehký lom a průduchem ve zdi mezi trubkou a chráničkou nemohl do domu v takovém množství vniknout. K objasnění těchto otázek bylo podle dovolatele zapotřebí nejprve zjistit, kolik plynu a v jakém časovém období mohlo proniknout s ohledem na mezeru mezi trubkou a chráničkou, což nikdo ani teoreticky nevypočítal. Dále mělo být zjišťováno, kolik plynu by proniklo, když se mezi trubkou a chráničkou nacházela malta, popř. písek či zemina, jež průchodu plynu bránily. Dovolatel rovněž namítl, že znalecky nebylo prokazováno ani to, v jakém množství mohl plyn popř. unikat jinam. Soudům vytkl, že ve shora uvedeném směru nebylo dokazování úplné a mělo být proto doplněno vyžádáním revizního znaleckého posudku. Podle dovolatele byla skutková zjištění soudů neúplná též v tom, že nebylo zjišťováno a prokázáno, kde se nacházel poškozený v době výbuchu, o čem a s kým hovořil po dobu cca půl hodiny od výbuchu do příjezdu sanitního vozu, kdy ještě byl schopen komunikovat. Soudy se podle dovolatele nezabývaly ani prověřením některých dalších skutkových okolností důležitých pro správné posouzení věci. Všechna namítaná pochybení měla pak za následek, že skutek byl nesprávně po právní stránce posouzen jako trestný čin, ačkoli nevykazoval znaky žádného trestného činu. Nesprávné zjištění skutku má podle názoru dovolatele, za předpokladu, že soud důsledně aplikuje hmotné právo, samozřejmě vždy i důsledky v nesprávném právním posouzení skutku. To znamená, že shora vytýkané vady jsou důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jestliže odvolací soud pochybení rozsudku soudu prvního stupně nenapravil postupem podle §258 odst. 1 písm. b), c), f) tr. ř., je podle dovolatele současně dán i dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Vzhledem k uvedeným důvodům dovolatel v závěru podaného dovolání navrhl, aby dovolací soud „zrušil napadený rozsudek a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že dovolatel opírá podané dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) /správně ovšem l / tr. ř. , ačkoliv si je vědom, že vytýkané vady ve skutkových zjištěních nejsou samy o sobě důvodem dovolání. Podle státní zástupkyně lze takové vady vytýkat jedině tehdy, jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení. Argumentace použitá dovolatelem však podle ní svědčí o dovolatelově opačném přístupu k věci. Dovolatel totiž zpochybňuje přisouzený skutkový stav věci v jeho samotné podstatě, týkající se příčiny způsobení obecného nebezpečí - v daném případě havárie plynového potrubí v obytném domě, a domáhá se především provedení revizního znaleckého posudku ke zodpovězení otázek, které podle jeho názoru nebyly soudy objasněny. Teprve na tomto základě pak dovolatel vyjadřuje svoji hmotně právní námitku o absenci příčinné souvislosti mezi jím doznaným porušením „obecných norem a předpisů“ a způsobenými následky ve smyslu předmětného trestného činu. Podané dovolání se tak vzhledem ke konkrétnímu obsahu jeho odůvodnění zcela (účelově) míjí s použitým dovolacím důvodem a jeho zaměřením, neboť jím napadené rozhodnutí nelze z důvodu primárně uplatněných skutkových námitek věcně přezkoumat. Poněvadž dovolání obviněného podle názoru státní zástupkyně nenaplňuje jak jím zvolený, tak ani žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř., ve svém vyjádření navrhla, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. toto dovolání odmítl a toto rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný M. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl mj. zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 str. 6). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzovaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů oběma soudy, kterým současně vytkl i neúplnost provedeného dokazování k objasnění některých - podle dovolatele svým významem základních - skutkových okolností. S namítaným nesprávně zjištěným skutkovým stavem věci pak dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu spojoval (jako důsledek vytýkaných vad) namítané vadné právní posouzení skutku jako trestného činu obecného ohrožení podle §180 odst. 1, 2 písm. b), c), odst. 3 písm. b) tr. zák., ačkoliv podle něj provedené důkazy závěr o vině tímto trestným činem nedovolovaly.
Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že oba soudy v případě posuzovaného skutku vycházely z odlišných skutkových zjištění (která jsou v odůvodnění jejich rozhodnutí v rozsahu předpokládaném v ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. náležitě rozvedena a odůvodněna na str. 7 – 9 rozsudku soudu prvního stupně a na str. 5, 6 rozsudku odvolacího soudu), než jaká měly podle dovolatele učinit, a na těch následně založily právní posouzení předmětného skutku. Pokud dovolatel soudům vytkl v podstatě to, že se neřídily zásadami o provádění a hodnocení důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), je zřejmé, že se svým dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tedy dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb. s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k/ tr. ř.), je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaných řádných opravných prostředcích (odvoláních, včetně odvolání obviněného) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je třeba poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04)).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV.ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného M. J. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm.a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. října 2004
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler