ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.28.2004.1
sp. zn. 4 Tz 28/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 31. března 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch poškozeného J. B., proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 2 Zn 2335/2003, a rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř., takto:
Pravomocným usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 2 Zn 2335/2003, byl v ustanovení §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §80 odst. 1 tr. ř., porušen zákon v neprospěch poškozeného J. B.
Odůvodnění:
Usnesením Policie ČR Obvodního ředitelství v Praze 8 ze dne 9. září 2003, ČTS: OR8-1230/mo5-TČ-1998, bylo podle §80 odst. 1 tr. ř. ve věci trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., ke kterému došlo v době od 21.00 hodin dne 15. 12. 1998 do 7.00 hodin 16. 12. 1998 v P., ul. S. a kterého se dopustil neznámý pachatel tím, že nezjištěným způsobem odcizil osobní motorové vozidlo tov. zn. OPEL SENATOR, černé granitové metalízy, čímž poškozenému J. B. způsobil škodu ve výši 100.000,-Kč, rozhodnuto tak, že se vrací P. S. osobní motorové vozidlo tov. zn. OPEL SENATOR 3.0, bez čísla karoserie, bez státních poznávacích značek. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tak, že vzhledem k nepotřebnosti pro další řízení se vydaná věc v souladu s trestním řádem vrací tomu, kdo ji vydal. V případě, že si na tuto věc bude uplatňovat právo jiná osoba, může tak učinit v rámci občanskoprávního řízení.
Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 2 Zn 2335/2003, byla stížnost poškozeného J. B. proti výše uvedenému usnesení Policie ČR, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tak, že osobě vydávající věc nebylo prokázáno, že by se věci zmocnila nekalým způsobem, nebo věděla, že pochází z trestné činnosti, a tak byly dány podmínky pro vrácení věci tomuto držiteli. Policejní orgán proto nepochybil, když takto rozhodl, a to i s přihlédnutím k tomu, že byť nebylo vyloučeno, že části vozidla pocházejí z majetku J. B., celé vozidlo v nalezeném stavu s ním není totožné. V daném řízení nemohou orgány činné v trestním řízení suplovat pravomoce občanskoprávního soudu, který by byl příslušný k rozhodování o vlastnictví věci nebo o náhradě škody z toho plynoucí. Nebylo proto nezbytné uložit vozidlo na parkovišti soudu do doby skončení případného občanskoprávního řízení, poněvadž stejně lze postupovati bez toho.
Proti tomuto usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch poškozeného J. B. V jejím odůvodnění uvádí, že rozhodnutí policejního orgánu ani státní zástupkyně nerespektuje stávající právní úpravu. Vlastnictví k automobilu je doloženo poškozeným J. B. kupní smlouvou, přičemž v současné podobě je vůz kompilací minimálně dvou automobilů. Majiteli uvedeného automobilu bylo v krátkém časovém období několik osob, na uvedeném automobilu bylo provedeno několik zásadních změn či oprav a jen výjimečně toto bylo oznámeno dopravnímu inspektorátu. Vzhledem ke stáří vozidla a častým změnám není možné dodatečně určit podle čísla motoru a karoserie o jaké vozidlo se vlastně jedná. V daném případě proto nepřichází v úvahu konstatovat, že o právu na věc není pochyb, a tak rozhodnutí o vrácení automobilu jedinému subjektu odporuje jak úpravě ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. tak navazujícím rozhodnutím obecných soudů i judikatuře Ústavního soudu ČR. Závěrem proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. tzv. akademický výrok, že usnesením obvodní státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 2 Zn 2335/2003 byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §80 odst. 1 věty třetí tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §80 odst. 1 tr. ř. není-li věci, která byla podle §78 vydána nebo podle §79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí.
Podle §147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §147 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost není-li důvodná.
Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že citovanými ustanoveními trestního řádu se Policie ČR ani státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, při vydání shora uvedených usnesení, neřídily. Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu uplatňoval J. B., který toto doložil kupní smlouvou ze dne 24. 1. 1998, a jemuž bylo vozidlo odcizeno. Vozidlo však bylo vráceno usnesením Policie ČR Obvodního ředitelství v Praze 8 jeho poslednímu držiteli MUDr. P. S., s odůvodněním, že věc, která byla vydána, není k dalšímu řízení třeba a vrací se v souladu s trestním řádem tomu, kdo ji vydal. Za uvedeného stavu, kdy právo k věci uplatňovaly dvě osoby, nebylo možno uzavřít, že o právu k věci nejsou pochybnosti. Nemělo tudíž dojít k vydání věci komukoli a orgány činné v trestním řízení měly postupovat podle ustanovení §80 odst. 1 věty třetí tr. ř., tj. věc uložit do úschovy a osoby, které si na věc činily nárok, upozornit, aby jej uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních. Postup orgánů činných v trestním řízení, stejně jako jejich poukaz na to, že jejich rozhodnutí nebrání tomu, aby se jiná osoba domáhala případného vydání podle občanskoprávních předpisů, jde zcela stranou podstaty věci a je v rozporu s článkem 2 odst. 2 LPS, neboť jimi byly překročeny meze stanovené zákonem, sledujícím, aby ke zmíněnému stavu „neodčinitelnosti“ nemohlo vůbec dojít (viz Nález Ústavního soudu ze dne 22. října 1998, sp. zn. IV. ÚS 325/98). Tím, že Policie ČR ani státní zástupkyně nepostupovaly uvedeným způsobem, došlo k porušení zákona v ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 pak plně nedostála své povinnosti, vyplývající z ustanovení §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., tj. přezkoumat správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nímž může stěžovatel podat stížnost, jakož i jemu předcházející řízení a v rozporu s ustanovením §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., zamítla zjevně důvodnou stížnost. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch poškozeného J. B. v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku.
Stížnost pro porušení zákona nebyla podána ani ve prospěch, ani v neprospěch obviněného, neboť ve věci odcizení předmětného automobilu nebylo dosud sděleno obvinění, nýbrž byla podána ve prospěch poškozeného. Pokud stížnost pro porušení zákona nebyla podána výlučně ve prospěch obviněného a Nejvyšší soud ji shledá důvodnou, vysloví pouze tzv. akademickým výrokem podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon. Postup podle §269 odst. 2 tr. ř. je možný pouze v těch případech, kdy byl zákon porušen v neprospěch obviněného, ke kterému však v tomto případě nedošlo.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k