ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1180.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1180/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. října 2004 o dovolání obviněného M. F., t. č. ve Věznici R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 12 To 574/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 20/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 2 T 20/2003, byl obviněný uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. a podle §187 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, dále bylo rozhodnuto ve smyslu §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. o zabrání věcí.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo Krajským soudem v Hradci Králové dne 21. 1. 2004, pod sp. zn. 12 To 574/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Předmětná rozhodnutí napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, ve kterém odkázal na dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle dovolatele spočívá dovolací důvod v tom, že „jak soud prvního stupně, tak soud odvolací nesprávným způsobem vyhodnotily skutková zjištění a provedené důkazy, čímž došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Oba soudy nesprávně vyhodnotily důkazy jak z přípravného řízení, tak i důkazy provedené při hlavním líčení“. V další části podaného dovolání je poukazováno na to, že soudy vůbec nebraly při svém rozhodování v úvahu námitky obhajoby, směřující do oblasti skutkových zjištění a odvolací soud zcela mechanicky, bez hlubšího posouzení věci, odvolání obviněného zamítl. Soudy podle obviněného postupovaly v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a v rámci hodnocení důkazů braly v úvahu zejména tvrzení svědčící v jeho neprospěch, přičemž pro vyslovení závěrů o jeho vině neměly dostatek „jednoznačných, věrohodných a přesvědčivých důkazů“. Podle názoru obviněného nebylo důkazy prokázáno, že by se dopustil jednání, které bylo kvalifikováno podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., ale důkazy bylo mu prokázáno pouze spáchání podvodu podle §250 odst. 1, event. §250 odst. 1, 2 tr. zák. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, event. aby sám překvalifikoval jeho jednání a uložil mu přiměřený trest.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně se k dovolání do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e tr. ř.), přičemž je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., a proto bylo nejprve třeba posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze vůbec považovat za důvod vymezený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Zmíněný dovolací důvod /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je koncipován tak, aby v rámci mimořádného opravného prostředku – dovolání, byly přezkoumány otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku nebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoli nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Rovněž je nezbytné uvést, že je rozdíl mezi řádným opravným prostředkem a mimořádným opravným prostředkem a následně opětovně zdůraznit, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti skutkového stavu věci, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. Z uvedeného vyplývá, že pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. V souvislosti s výše uvedeným je potřebné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 296/04, či rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03, ve kterém Ústavní soud jednoznačně uvádí, že „Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu“.
Ze skutečností shora uvedených plyne, že Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo učiněno v předcházejících řízeních, a vzhledem k tomu, že není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoli způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). V souvislosti s otázkou zjištění skutkového stavu věci a následného právního posouzení skutku je vhodné uvést, že proces zjišťování skutkového stavu věci spadá do pravomoci soudu nalézacího, když v průběhu nalézacího řízení musí soud nejprve provést v souladu se zákonem důkazy potřebné pro náležité zjištění skutkového stavu věci, tyto důkazy pak musí hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, který soud vyjádří v tzv. skutkové větě a své úvahy rozvede v odůvodnění rozhodnutí (§125 odst. 1 tr. ř.). Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v rámci řízení o dovolání hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají tudíž povahu právně relevantních námitek.
Pokud jde o námitky, které v podaném dovolání uplatnil obviněný, je vhodné k těmto uvést, že tyto směřují zcela jednoznačně do oblasti skutkového zjištění. Obviněný předně namítá, že soudy při svém rozhodování vycházely pouze z důkazů, které vyznívaly v jeho neprospěch, přičemž svá rozhodnutí vybudovaly na těchto důkazech, aniž by respektovaly ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., a k závěru o vině obviněného dospěly přestože neměly k dispozici dostatek přímých či nepřímých důkazů, přičemž poukazuje na zkrácení práva na obhajobu, jehož naplnění spatřuje v tom, že se stejnou pečlivostí orgány činné v trestním řízení neobjasňovaly skutečnosti svědčící v jeho prospěch. Jestliže obviněný vyjádřil názor, že důkazy získanými a následně provedenými v hlavním líčení nebylo prokázáno naplnění znaků trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek, ale toliko naplnění zákonných znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 (event. §250 odst. 1, 2 tr. zák.), pak je nepochybné, že se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, ze kterého musí Nejvyšší soud při posuzování uplatněného dovolacího důvodu vycházet, a že se snaží novým hodnocením důkazů, které by odpovídalo jeho představám, dosáhnout změny ve skutkovém zjištění a právně pak posoudit takto upravený skutkový stav podle §250 tr. zák.
Z výše uvedeného je zřejmé, že právě hodnocením důkazů v souladu s představami obviněného se tento snaží docílit změny skutkového stavu věci a v závislosti na této změně pak změny právního posouzení skutku. Jestliže tedy obviněný v podaném dovolání uplatňuje námitky, které nesouvisejí s právním posouzením skutku, lze uzavřít, že takové námitky nejsou způsobilé dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně, přičemž shledal, že jím deklarované námitky uvedený dovolací důvod nenaplňují. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by musel Nejvyšší soud věc meritorně ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann