ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1248.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1248/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. listopadu 2004 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněných S. S. , M. V. , a P. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To 36/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 126/2003, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To 36/2004, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 T 126/2003.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 T 126/2003,
byli obvinění S. S., M. V. a P. N. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., protože „ z podnětu obviněného V. po předchozí dohodě obv. V. s obv. S. a s obv. N. o době a způsobu odcizení, dne 10. března 2003 kolem 20.00 hod. v M. B. v areálu Š., a. s., společně odcizili ze skladu v hale 28 palet v hodnotě 65.776,- Kč a 48 ks motorů ŠKODA 1,9 TDI 81 kW a 16 ks motorů ŠKODA 1,9 TDI 66 kW v hodnotě nejméně 3.590.951,- Kč, 1 zdvihák s hákem v hodnotě 2.880,- Kč a 1 přípravek k přenášení motorů v hodnotě 360,- Kč, a to tak, že za přítomnosti všech obviněných obv. N. předměty pomocí vysokozdvižného vozíku naložil na obv. S. přistavené nákladní vozidlo zn. SCANIA s návěsem SPZ, se kterým obv. S. poté vyjel z areálu závodu, přičemž na místě setkání s obv. V. na silnici u obce Č. byl zadržen orgány Policie ČR, a tímto jednáním způsobil Š., a. s., M. B. se sídlem M. B., Tř. V. K., škodu v celkové výši nejméně 3.659.969,- Kč.“
Za tento trestný čin byl obviněný S. S. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, když podle §60a odst. 1 tr. zák. za použití §58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen a nad obviněným byl vysloven dohled. Zkušební doba byla podle §60a odst. 2 tr. zák. stanovena na dobu pěti let. Dále byl obviněnému podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) měsíců. Obviněný M. V. byl podle §247 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Také tomuto obviněnému byl uložen peněžitý trest podle §53 odst. 1 tr. zák., a to ve výši 100.000,- Kč a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře pěti měsíců. Obviněný P. N. byl odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, když výkon tohoto trestu mu byl za použití §60a odst. 1 a §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu, přičemž zkušební doba byla podle §60a odst. 2 tr. zák. stanovena na dobu pěti let. Obviněnému byl uložen peněžitý trest ve stejné výši a za stejných podmínek jako shora uvedeným spoluobviněným.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. V. odvolání a v neprospěch všech tří obviněných podal odvolání také krajský státní zástupce v Praze. Předmětná odvolání byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To 36/2004, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Vůči usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To 36/2004, podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněných dovolání. V uvedeném dovolání prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací oproti podané obžalobě aplikovaly rozdílně ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. Zatímco obžaloba při stanovení výše škody vycházela z minimální ceny, za kterou by mohly být motory prodávány konečným spotřebitelům (cena jednoho motoru 348.600,90 Kč), krajský soud považoval tento způsob stanovení výše škody za nesprávný s tím, že škodu je třeba stanovit podle druhé věty §89 odst. 12 tr. zák., tj. podle účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo podobné věci (cena jednoho motoru pak činila 55.445,11 Kč, resp. 54.602,07 Kč). Nejvyšší státní zástupkyně argumentuje tím, že nelze souhlasit s názorem soudů při stanovení výše škody podle kritéria účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo podobné věci, neboť toto kritérium by přicházelo v úvahu teprve v případě, že by šlo o věc, která nemůže být předmětem legálního obchodování nebo o věc zcela unikátní. Vzhledem k tomu, že však předmětem útoku byla věc, která je běžně předmětem tržních vztahů a která pouze z nějakého důvodu nebyla v době činu v určitém regionu prodávána, nelze akceptovat zmíněné názory soudů a jimi použitou druhou větu §89 odst. 12 tr. zák. pro způsob stanovení výše škody.
Závěrem podaného dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To 36/2004, a aby zrušil též rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 T 126/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující a Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný S. S. v písemném vyjádření k podanému dovolání uvedl, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není dán, a pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. aplikovaný v důsledku nesprávného hmotně právního posouzení podle §89 odst. 12 tr. zák., pak se ani se závěry nejvyšší státní zástupkyně nemůže ztotožnit, neboť při zjišťování výše škody je nutno vycházet ze škody skutečné, tj. částky představující majetkovou hodnotu, o kterou byl trestným činem majetek poškozeného zkrácen. Poukazuje na to, že druhou větu §89 odst. 12 tr. zák. soud aplikoval teprve poté, co měl za prokázané, že nebyl jediný motor prodán, že není poškozeným stanovena cena za prodej tohoto dílu na území ČR a že jde v daném případě nepochybně velice výjimečně o věc, která není na českém trhu obchodována. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Obvinění M. V. a P. N. shodně uvedli, že se ztotožňují se závěry, ke kterým dospěl krajský soud ve svém rozsudku, jehož závěry následně považoval za správné také Vrchní soud v Praze. Podle obviněných soudy správně vycházely z toho, že u předmětných motorů nešlo stanovit výši škody z hlediska ceny, za kterou se v době a místě činu obvykle prodávají, neboť odcizené polomotory byly určeny k vestavbě, A. Š. a. s., tyto neměla oceněny a nikdy takový motor nebyl na území České republiky prodáván.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou k podání dovolání /§265d odst. 1 písm. a) tr. ř./, ve lhůtě stanovené zákonem (§265e tr. ř.), přičemž je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., a proto bylo nejprve třeba posoudit, zda nejvyšší státní zástupkyní uplatněný dovolací důvod lze vůbec považovat za důvod vymezený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Zmíněný dovolací důvod /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je koncipován tak, aby v rámci mimořádného opravného prostředku – dovolání, byly přezkoumány otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku nebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoli nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Rovněž je nezbytné uvést, že je rozdíl mezi řádným a mimořádným opravným prostředkem a následně opětovně zdůraznit, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by měla v rámci dovolacího řízení nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti zjišťování skutkového stavu věci, hodnocení důkazů či doplňovat dokazování. Z uvedeného vyplývá, že pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. V souvislosti se shora uvedeným je pak možno zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 296/04, či rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03.
V daném případě dovolatelka prostřednictvím §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnila dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když jeho naplnění spatřuje v rozdílné aplikaci ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. Zde je potřebné uvést, že předmětné ustanovení (§89 odst. 12 tr. zák.) je ustanovením hmotného práva, obsahujícím zákonnou směrnici pro stanovení výše škody a jeho porušení tedy zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. V souvislosti se shora uvedeným ustanovením je možno také zmínit rozhodnutí č. 39/2002 Sb. rozh. trest., které uvádí, že ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. je koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody. Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly podle volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Mezi uvedenými kritérii je určitá hierarchie, která vyjadřuje, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, a to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav.
Pokud nejvyšší státní zástupkyně v rámci dovolání poukazuje na to, že bylo nesprávně aplikováno hmotně právní ustanovení §89 odst. 12 věta druhá tr. zák. soudem prvního stupně místo věty první zmíněného zákonného ustanovení, pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že vznesená námitka byla uplatněna v souladu se zněním §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a vzhledem k odůvodnění rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, byla věta druhá §89 odst. 12 tr. zák. aplikována přinejmenším předčasně.
Byl-li v dovolání uplatněn relevantní dovolací důvod, je nezbytné následně posoudit, zda dovolání bylo podáno zjevně neopodstatněně a přichází v úvahu postup podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., kdy je již z obsahu dovolání dostatečně patrné, že rozhodnutí nebo jemu předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami, popřípadě lze z návrhu dovolatele na rozhodnutí dovolacího soudu zjistit, že takovému návrhu nelze vyhovět a rozhodnutí, jehož se domáhá, nelze v dovolacím řízení ani v následném řízení v dané věci učinit nebo je třeba učinit jiné rozhodnutí, např. dovolání zamítnout, či napadené rozhodnutí zrušit a následně zvolit další postup.
Je třeba uvést, že soud prvního stupně ve svém rozsudku podrobně popisuje výpovědi jednotlivých obviněných a svědků a rekapituluje listinné důkazy. Na str. 27 a částečně str. 28 konstatuje znění §89 odst. 12 tr. zák. Poukazuje na to, že z výpovědi svědka Ing. H. a znalce Ing. H. vyplývá, že odcizeny byly dokompletované motory, tj. motory ve stavu, jak byly odcizeny, tyto lze získat v maloobchodním prodeji, přičemž však jde v podstatě o teoretickou možnost, jejíž praktické naplnění při směrné ceně stanovené pro maloobchodní prodej na podkladě koncernového ceníku je zcela nelogické a z technického hlediska i nereálné. V žádné z prodejen Š., a. s. v M. B. doposud nebyl takový motor prodán. Tyto skutečnosti pak vedly krajský soud k závěru, že je nutno aplikovat subsidiární hledisko (věta druhá §89 odst. 12 tr. zák.), neboť odcizené motory se v místě odcizení vůbec neprodávají, tj. nejsou prodejné za cenu původně stanovenou dle ceníku platného v rámci unie VW a nelze ani vycházet ze součtu prodejních cen jednotlivých dílů odcizených motorů, neboť takový postup by byl zjevně v neprospěch obviněných, neboť výsledná cena jednotlivých komponentů tvořících odcizený motor by byla nepochybně ještě vyšší než původně stanovená cena dle katalogu koncernu VW, za níž jsou odcizené motory v místě činu neprodejné.
Soudy tudíž vzaly za základ pro stanovení výše škody kritérium vycházející z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné věci. K původně vypracovanému znaleckému posudku a jeho doplňku byl vypracován doplněk, kde znalec uvedl, že „náklady pro motory jsou 55.445,11 Kč resp. 54.602,02 Kč, přičemž poukazuje na položku R. v přílohách č. 1 a 2, značící cenu polomotoru, který Š., a. s. nakupuje z koncernu VW.“ Nejvyšší soud však musí podotknout, že v uvedených přílohách je k položce R. uvedena částka 24.924,18 resp. 24.170,5, není však z faxové zprávy dodané znalci patrno, zda uvedená částka je totožná s částkou, za kterou polomotory Š., a. s. nakoupila, jak by např. mohlo vyplývat z faktur, které však přiloženy nebyly. Pochybnosti ve vztahu ke zvolenému kritériu podporuje i vlastní sdělení znalce ze dne 20. 11. 2003 (č. l. 558) a na č. l. 567, kdy tento uvádí, že jako podklad pro zpracování doplňku znaleckého posudku vycházel z poznámek z konzultací s pracovníky oddělení C. – Š. A., a. s. Nebylo však již doloženo, s kterými pracovníky jednal, co bylo předmětem těchto konzultací a není patrný jejich význam pro použití shora uvedených částek
Za této situace neměl stranou pozornosti krajského soudu zůstat shora uvedený nedostatek, stejně jako sdělení Š. A., a. s. ze dne 11. 3. 2003 (č. l. 73), kde poškozený uvádí cenu S. motoru (nekompletního – dodávaného) částkou 97.513,80 Kč resp. 95.256,50 Kč, případně také výpovědi znalce Ing. H. H., který u hlavního líčení dne 16. 10. 2003 (č. l. 519 – 522) uvedl, že Š. A., a. s. nakupuje z koncernu polomotory a tyto na menší montážní lince kompletuje do úplného stavu tak, aby byly schopny k okamžité zástavbě nových vozidel v prvoprodukci, mj. však také odkázal na výpověď Ing. H., který uváděl, že obvyklá nebo obecná cena kompletního motoru (které byly odcizeny) je pomalu rovna třem čtvrtinám ceny celého nového automobilu. S ohledem na tato sdělení, kdy s přihlédnutím k ceně pouze některých součástek, které bylo nutno ke kompletaci použít (na č. l. 481 uvedené - sací potrubí, výfukové potrubí, alternátor), mohou vyvstat důvodné pochybnosti a správné volbě kritéria uvedeného v §89 odst. 12 tr. ř. aplikovaného soudy, když navíc z již zmíněné zprávy vyplývá, že firma L. A., a. s. uvádí, že motory získané trestnou činností nejsou prodávány jako celek, ale v demontovaném stavu jako jednotlivé díly, kdy uvedené polomotory se v případě poškození běžně prodávají a cena polomotoru činí 180.069,- Kč včetně 22% DPH. Pokud uvedená zpráva uvádí, že se polomotory běžně prodávají, nebylo možno tuto okolnost spolu s dalšími, již zmíněnými skutečnostmi (výpověď svědka, znalce, listiny) přehlédnout, ale naopak, bylo potřebné i tyto posuzovat z hlediska jejich významu pro následnou aplikaci kritéria stanovení výše škody.
Bez bližšího posouzení výše uvedených skutečností nelze konstatovat, že motory, které se staly předmětem útoku obviněných, lze sice získat i v maloobchodním prodeji, avšak vzhledem k jejich ceně (zejména v souvislosti se sdělením, že cena motoru tvoří až tři čtvrtiny ceny celého vozidla) a tomu, že dosud nebyl v žádné z prodejen Š. A., a. s. ani jeden z kompletních motorů prodán, nelze při stanovení výše škody vycházet z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Za uvedeného stavu, kdy firma L. A., a. s. však uvádí, že se polomotory běžně prodávají a cena jednoho polomotoru, který je součástí kompletního motoru, které byly poškozenému odcizeny, činí 180.069,- Kč, nebylo vyloučeno stanovit celkovou výši škody v její minimální výši, tj. uvedenou částku násobit počtem odcizených polomotorů.
Aplikace kritéria nákladů účelně vynaložených na obstarání stejné nebo podobné věci se jeví za současného stavu s ohledem na zmíněné skutečnosti, které vyplývají z trestního spisu, předčasná, bez bližší argumentace zvýhodňující obviněné, kdy podle uplatněné metody odcizením kompletního motoru se obvinění dostali do příznivějšího postavení, než kdyby odcizili jednotlivé díly /event. díl – kdy podle znalce cena samotného vstřikovacího čerpadla činila 85.941,30 Kč (č. l. 70), podle zprávy na č. l. 482 by cena uvedených tří součástí činila 22.798,- Kč/.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v daném případě nebylo soudem prvního stupně postupováno zcela v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., přičemž tento nedostatek nenapravil ani soud odvolací. Proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud k dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněných usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 12 To 36/2004, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 6 T 126/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 2 tr. ř.). Dále podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem soudu prvního stupně bude při respektování všech v úvahu přicházejících skutečností, mj. také shora popsaných, trestní věc obviněných v potřebném rozsahu znovu projednat a učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí byla zrušena v důsledku dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněných, nebude soud vázán ustanovením §265s odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann