ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.279.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 279/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 3. 2004 o dovolání obviněného O. N. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2003, č. j. 8 To 409/2003-297, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 167/2002, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se ohledně obviněného O. N. zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2003, č. j. 8 To 409/2003-297, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 9. 2003, č. j. 2 T 167/2002-274.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. se tento rozsudek Městského soudu v Praze, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušují také ohledně obviněného Ing. P. H.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje , aby věc obviněných O. N. a Ing. P. H. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 9. 2003, č. j. 2 T 167/2002-274, byl obviněný O. N. uznán vinným pokusem k trestnému činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. Týmž rozsudkem byl obviněný Ing. P. H. uznán vinným pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. Obviněný O. N. byl za uvedený trestný čin odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále byl podle §53 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 150.000,- Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil soud prvního stupně podle §54 odst. 3 tr. zák. obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Obviněný Ing. P. H. byl podle §250a odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, když tento trest mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému Ing. P. H. uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.
Podkladem pro výrok o vině se stalo skutkové zjištění, podle něhož „obžalovaný O. N. dne 28. 6. 1999 požadoval plnění z pojistné smlouvy č., kterou uzavřel s Č. p., a. s., a kterou bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s činnostmi uvedenými jako předmět podnikání v živnostenském listě, a to v částce 906.807,90 Kč za škodní událost ve F. n. M. ze dne 18. – 19. 6. 1999, kdy došlo k zatečení vody do kardiocentra střechou, kterou jeho firma opravovala, a tím mělo dojít k poškození zdravotnických přístrojů, a dne 15. 5. 2001 škodu doložil fakturou na částku shora uvedenou, kterou mu vystavil obžalovaný Ing. P. H., a to za údajnou opravu zdravotnických přístrojů, přestože jejich opravu ve FN M. firma obžalovaného Ing. H. – společnost K. nikdy neprováděla, ani nemá k takovéto činnosti potřebné oprávnění a tímto uplatněním neexistující škodné události by v případě, že by pojišťovna částku vyplatila, vznikla poškozené pojišťovně škoda ve výši 906.807,90 Kč.“
Oba obvinění si podali proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání. K odvolání obviněného Ing. P. H. byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu, v části týkající se tohoto obviněného, zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud rozsudkem ze dne 29. 10. 2003, č. j. 8 To 409/2003-297, znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. P. H. uznal vinným pomocí k pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §8 odst. 1 tr. zák. k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. Uvedeného trestného činu se obviněný Ing. P. H. měl dopustit tím, že „dne 15. 5. 2001 vystavil spoluobžalovanému O. N. fakturu na částku 906.807,90 Kč za údajnou opravu zdravotnických přístrojů, přestože jejich opravu ve F. n. M. firma obviněného Ing. H., spol. K. nikdy neprováděla, ba dokonce nemá k takovéto činnosti potřebné oprávnění, přičemž spoluobviněný O. N. dne 28. 6. 1999 požadoval plnění z pojistné smlouvy č., kterou uzavřel s Č. p., a. s., a kterou bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s činnostmi uvedenými jako předmět podnikání v živnostenském listě, a to v částce 906.807,90 Kč za škodní událost ve F. n. M. ze dne 18. až 19. 6. 1999, kdy došlo k zatečení vody do kardiocentra střechou, kterou jeho firma opravovala, a tím mělo dojít k poškození zdravotnických přístrojů, a dne 15. 5. 2001 škodu doložil fakturou na částku výše uvedenou, kterou mu právě vystavil spoluobžalovaný Ing. P. H., a tímto uplatněním neexistující škodné události by v případě, že by pojišťovna částku vyplatila, vznikla poškozené pojišťovně škoda ve výši 906.807,90 Kč.“ Výrok o trestu ohledně obviněného Ing. P. H. zůstal nezměněn. Odvolání obviněného O. N. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Shora uvedený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu napadl obviněný O. N. dovoláním. Tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dospěl k závěru, že na skutek, aby byl správně právně posouzen, je třeba nahlížet při zachování jeho popisu výhradně „z jiného hlediska“. Vytkl odvolacímu soudu, že nevěnoval dostatečnou pozornost faktu, že ze zprávy likvidátorky ze dne 28. 6. 1999 vyplývá, že došlo k poškození jednoho přístroje a bylo nutné vyčistit přístroje ostatní. Ačkoliv si byl odvolací soud vědom této skutečnosti, nevyvodil z ní správný závěr, což je podle obviněného v rozporu se zákonem. Konstatoval, že za těchto okolností, které byly v trestním řízení spolehlivě zjištěny, by bylo možné jeho jednání považovat pouze za přihlášení k pojištění, ale v žádném případě neuvedl nikoho v omyl a nevyužil něčího omylu. Je toho názoru, že v popisu skutku subjektivní stránka absentuje, protože jeho zaviněním není pokryt znak trestného činu pojistného podvodu „uvést nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje“ (č. 4356/31 Sb. rozh. tr.). V této souvislosti zdůraznil, že zprávu na místě škodné události vyplňovala likvidátorka paní H. a Ing. P. H. v době pojistné události nevěděl, že obviněný Novák bude uplatňovat nárok na pojistné plnění. Obviněný poukázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 547/2002, z něhož vyplývá, že pachatele určitého trestného činu nelze činit odpovědným i za následek, který způsobil pachatel jiného trestného činu, byť jednal v rámci dohody obou pachatelů, jestliže tento následek byl způsoben při excesu z uvedené dohody výlučně jednáním druhého z pachatelů, o němž první pachatel nevěděl. V závěrečném petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že ačkoliv v úvodní části svého mimořádného opravného prostředku obviněný zdůraznil, že se nedomáhá přezkoumání skutkových zjištění, a pak poukazuje na nezohledněnou vypovídací hodnotu zprávy likvidátora pojistné události, je zřejmé, že zcela jednoznačně vybočil z rámce věcného naplnění uplatněného dovolacího důvodu. Tentýž závěr státní zástupkyně učinila i ve vztahu k námitkám obviněného, podle nichž v jeho případě nešlo o uplatnění nároku na náhradu neexistující škody, jestliže z popisu přisouzeného skutku vyplynul opak. Ostatní námitky věcný přezkum dovolují, nicméně tyto nejsou podle názoru státní zástupkyně způsobilé přisouzený výrok o vině obviněného jakkoliv zvrátit. Podle státní zástupkyně skutková věta tvoří dostatečný podklad pro závěr, že to byl právě dovolatel, který se za pomoci druhého spoluodsouzeného pokusil způsobit škodu na pojistném plnění v míře neodpovídající rozsahu skutečně vynaložených nákladů, směřujících k uvedení poškozených zdravotnických zařízení v předešlý stav a v této souvislosti vykázaných prací, provedených v rozporu s předmětem činnosti opravárenské společnosti K. V dané věci jde o vlastní aktivitu obviněného a nikoliv cizí finální aktivitu ve směru způsobení trestného následku, která byla s ohledem na přisouzené skutkové okolnosti případu pokryta úmyslnou formou jeho zavinění, a to minimálně v jejím nepřímém stupni. Za jako zcela nepoužitelný považuje státní zástupkyně odkaz obviněného na rozhodnutí dovolacího soudu, které na rozdíl od jeho případu řeší otázku odpovědnosti obviněné (J. Š.) za následek jednání jejího aktivnějšího společníka, který vybočil z rámce jejich společné dohody. Podstatné je, že všechny rozhodné skutkové okolnosti byly oběma soudy při právním posouzení jednání obviněného správně zohledněny, a proto lze podané dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnout. V závěrečném petitu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl, a aby tak učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce /§265d odst. 2 tr. ř./, přičemž zákonem stanovená lhůta k podání dovolání byla zachována (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací důvod dán tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z toho, jak zákon vymezuje tento dovolací důvod je zřejmé, že v jeho rámci lze přezkoumávat toliko otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Přitom pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině.
Aby se jednalo o trestný čin, musejí být splněny formální a materiální podmínky trestnosti. Jakmile jsou u posuzovaného jednání dány všechny formální znaky skutkové podstaty trestného činu, následně je třeba se vypořádat s tím, zda skutek vykazuje takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je materiální podmínkou trestnosti. Základními obligatorními znaky skutkové podstaty trestného činu jsou objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Dovoláním obviněný zpochybňuje jednak naplnění jednoho z formálních znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., jednak naplnění subjektivní stránky trestného činu. Jedná se tedy o právně relevantní námitky ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §250a odst. 1 tr. zák. se trestného činu pojistného podvodu dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Kvalifikovanou skutkovou podstatu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. naplní ten, kdo způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Třebaže Nejvyšší soud nehodlá nikterak zpochybňovat dosud provedená skutková zjištění, musí konstatovat, že z nich nelze učinit spolehlivý závěr o vině obviněného O. N. Za zásadní v tomto směru Nejvyšší soud považuje, že ve skutkové větě výroku o vině ani v odůvodnění obou rozhodnutí nevěnovaly soudy obou stupňů pozornost subjektivní stránce trestného činu.
Ze skutkové věty výroku o vině vyplývá, že obviněný O. N. měl požadovat dne 28. 6. 1999 plnění z pojistné smlouvy č., kterou uzavřel s Č. p., a tento svůj nárok měl doložit dne 15. 5. 2001 fakturou na částku 906.807,90 Kč vystavenou obviněným Ing. P. H. za údajnou opravu zdravotnických přístrojů s tím, že ve FN M. firma obviněného Ing. H. – společnost K. opravu těchto přístrojů nikdy neprováděla, ani nemá k takovéto činnosti potřebné oprávnění. Nutno dodat, že soud prvního stupně ve svém odůvodnění věnoval převážnou část tomu, že obviněný fakturoval práce, které nebyly provedeny (str. 6 rozsudku). Ostatně na toto tvrzení se omezil v odůvodnění rozsudku i soud odvolací (str. 8 rozsudku). Toto konstatování však samo o sobě pro závěr o úmyslném spáchání trestného činu pojistného podvodu nestačí a tento objektivní stav nemá žádnou vypovídající hodnotu k subjektivní stránce trestného činu. Kromě toho, jakou právní relevanci má mít skutkové zjištění, že obviněný Ing. P. H. neměl k provádění oprav zdravotnických přístrojů potřebné oprávnění, není zřejmé. Naopak vyvolává domněnku, že by u obviněného O. N. mělo jít o absenci volní složky zavinění, čímž by ono konstatování vzhledem ke koncepci subjektivní stránky u trestného činu podvodu postrádalo jakýkoliv význam. Sporné proto zůstává, v jaké formě zavinění se obviněný O. N. pokusu k trestnému činu pojistného podvodu dopustil.
V subjektivní stránce trestného činu musejí být zahrnuty všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. V konkrétním případě to ale znamená, že v rámci subjektivní stránky bude nutno zohlednit také to, že trestný čin byl spáchán ve stadiu pokusu a dále také to, že bez přispění spoluobviněného Ing. P. H. by k naplnění skutkové podstaty trestného činu vůbec nedošlo. V dalším řízení si bude muset soud ujasnit okamžik rozhodný pro odpovídající vyjádření subjektivní stránky trestného činu a náležitě tento ve skutkové větě výroku o vině upřesnit, neboť je zásadní pro posouzení nejen vývojového stadia trestného činu, ale i zavinění k dalším formálním znakům skutkové podstaty trestného činu. Nelze v tomto směru zejména pominout fakt, že obdobným způsobem, tj. s odstupem téměř dvou let došlo k fakturaci opravy rozvaděče a elektrické instalace L. K. a také ani fakt, že obviněný věděl, že hodnota zdravotnických přístrojů se pohybuje okolo sta miliónů korun.
K další námitce obviněného vztahující ke znaku trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. „uvede nepravdivé údaje“ lze podotknout, že tato otázka, jak už bylo shora uvedeno, úzce souvisí se subjektivní stránkou trestného činu, přičemž není pochyb, že v subjektivní stránce musí být tento znak trestného činu zahrnut.
Za nepravdivé údaje se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy. V posuzovaném případě nepravdivé údaje na faktuře uvedl spoluobviněný Ing. P. H. až dne 15. 5. 2001. Jakkoli obviněný O. N. mohl být veden úmyslem předložit tuto fakturu pro uplatnění nároku z pojištění, skutkové zjištění okolnosti, tj. že by na tom oba obvinění byli předem domluveni, nikterak nevystihuje. I s touto otázkou se bude muset soud prvního stupně v dalším řízení náležitě vypořádat a obhajobu obviněného vyvrátit. Protože v posuzovaném případě k naplnění skutkové podstaty pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. je zapotřebí úmyslného zavinění, poukaz na zjištění, že obviněný Ing. P. H. k opravě zdravotnických přístrojů nebyl oprávněn nemůže obstát a je bez významu vedle skutečnosti, že v předmětné faktuře byly uvedeny údaje, které lze pokládat za nepravdivé. V rozhodnutích obou soudů je sice argumentováno tím, že firma obviněného Ing. P. H. neměla k činnosti, kterou podle předkládaných faktur účtovala potřebné oprávnění, avšak bez povšimnutí již zůstalo, zda práce, které byly provedeny přispěly k zabránění vyšších škod, případně jaká byla hodnota prací provedených v souvislosti s událostí z 18. na 19. 6. 1999. V dalším řízení se soud prvního stupně bude muset zabývat také tím, zda po subjektivní stránce O. N. věděl, že faktura předložená při uplatnění nároku na pojistné plnění obsahovala nepravdivé údaje, příp. zda s tím byl přinejmenším srozuměn. Tuto skutečnost potom bude třeba náležitě vyjádřit v popisu skutku a věnovat se jí v odůvodnění rozhodnutí.
Konečně je třeba konstatovat, že důvod, z něhož Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch obviněného O. N., prospívá rovněž spoluobviněnému Ing. P. H. Také ve vztahu k tomuto obviněnému platí, že naplnění subjektivní stránky soudy nedovodily tak, že by pod tento zákonný znak podřadily nějaké konkrétní skutkové zjištění, a nestalo se tak ani poté, co odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Ve výroku o vině totiž kromě nepatrných úprav ve formulaci skutkové věty subjektivní stránku účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. nevyjádřil dostatečně tak, tj. aby bylo možno dovodit úmysl obviněného Ing. P. H. k pomoci na konkrétním trestném činu hlavního pachatele (obviněného O. N.). Samotné tvrzení, že obviněný Ing. P. H. vystavil fakturu za „údajnou“ opravu zdravotnických přístrojů ještě nesměřuje k účasti na pokusu k trestnému činu pojistného podvodu, protože nemá takovou vypovídající hodnotu, aby soud mohl vyslovit závěr, že v subjektivní stránce obviněného Ing. P. H. jsou obsaženy konkrétní rysy odpovídající jednotlivým znakům skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu. Proto Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů také v části týkající se obviněného Ing. P. H. To znamená, že jak napadený rozsudek Městského soudu v Praze, tak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 byly zrušeny v celém rozsahu. Jde o důsledek přiměřeného použití §261 tr. ř., které dovolacímu soudu ukládá §265k odst. 2 tr. ř.
Protože napadený rozsudek Městského soudu v Praze i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 Nejvyšší soud zrušil, zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušená rozhodnutí obou soudů obsahově navazují a jež v důsledku zrušení pozbyla podkladu. Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud doplňuje, že v novém řízení jsou soudy nižších stupňů vázány ustanovením §265s odst. 1 tr. ř., a dále upozorňuje na skutečnost, že odvolací soud rozhodoval pouze na základě odvolání obviněných a dovolání bylo podáno obviněným O. N., přičemž ve vztahu ke spoluobviněnému Ing. P. H. bylo použito ustanovení §261 tr. ř. (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann