ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.1448.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 1448/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně městské části P., zastoupené advokátem, proti žalované RNDr. H. B., zastoupené advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 2/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2004, č. j. 62 Co 335/2004-107, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.025,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (dále též jen „soud prvního stupně“) v pořadí prvním rozsudkem ze dne 29. května 2002, č. j. 11 C 2/2001-25, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi žalobkyně z nájmu žalované k „bytu č. 3 o velikosti 1+1 s přísl., I. kategorie, v přízemí domu č. p. 1119 v B. ul. 3 v P. –Ř.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že nájemní poměr skončí posledním dnem měsíce, v němž uplyne tříměsíční výpovědní lhůta počítaná od prvního dne měsíce následujícího po právní moci rozsudku, uložil žalované povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni „ve lhůtě 15 dnů od zajištění přístřeší“ a rozhodl o nákladech řízení účastnic.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. září 2003, č. j. 14 Co 371/2003-55, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Poté soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 24. května 2004, č. j. 11 C 2/2001-88, ve znění usnesení ze dne 14. února 2005, č. j. 11 C 2/2001-111, žalobě opětovně vyhověl a přivolil k výpovědi z nájmu předmětného bytu, určil, že nájemní poměr skončí posledním dnem měsíce, v němž uplyne tříměsíční výpovědní lhůta počítaná od prvního dne měsíce následujícího po právní moci rozsudku, uložil žalované povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni „ve lhůtě patnácti dnů od zajištění přístřeší“ a rozhodl o nákladech řízení účastnic.
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 24. listopadu 2004, č. j. 62 Co 335/2004-107, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Po provedeném dokazování vzaly soudy obou stupňů mimo jiné za zjištěno, že žalovaná (nájemkyně předmětného bytu) porušovala povinnosti nájemce bytu tím, že ke dni podání výpovědi z nájmu bytu dlužila nájemné za dobu sedmi měsíců a dále částku 7.500,- Kč z titulu vyúčtování služeb za rok 1999, tedy celkem 23.734,- Kč, že vedle toho jí vznikl dluh rovněž z titulu nezaplaceného poplatku z prodlení v celkové částce 18.948,- Kč, že ohledně zaplacení uvedených částek probíhal mezi účastnicemi spor pod sp. zn. 33 C 43/2001 Obvodního soudu pro Prahu 6, že žalovaná dluh v částce 23.734,- Kč uhradila ve dvou splátkách, a to dne 12. února 2001 v částce 10.000,- Kč a dne 14. března 2001 v částce 13.734,- Kč, že na dluh z titulu poplatku z prodlení zaplatila žalovaná až dne 18. prosince 2002 částku 12.487,- Kč, a to přes to, že již v měsíci březnu 2001 bylo řízení v této věci za účelem zaplacení dluhu z titulu poplatku z prodlení přerušeno, a že na zbylou částku 6.461,- Kč byl započten přeplatek z vyúčtování služeb za rok 2002. Dále zjistily, že v době, kdy byla žalované dána možnost zaplatit dluh z titulu poplatku z prodlení, dosahovala u svého zaměstnavatele pravidelného měsíčního příjmu, že její dcera studovala v zahraničí, že žalovaná ji tam v zimních měsících roku 2002 na své náklady navštívila, že od roku 2000 je žalovaná podílovou spoluvlastnicí k jedné ideální šestině rodinného domu o dvou bytových jednotkách, stavební parcely a zahrady ve V. a že žádost žalované o prominutí dluhu z titulu poplatku z prodlení nebyla žalobkyni a ani její správcovské firmě doručena. Na tomto skutkovém základě především dovodily, že je naplněn výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době dání výpovědi z nájmu bytu (dále jen „obč. zák.“). Dále také dovodily, že – z důvodů podrobně rozvedených v napadeném rozsudku odvolacího soudu – nelze uplatněnou výpověď z nájmu bytu pokládat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák., a to přes to, že ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeného napadeným rozsudkem byl dluh na nájemném i poplatku z prodlení vyrovnán. Vyklizovací povinnost žalované z bytu vázaly s odkazem na ustanovení §712 odst. 5 věty první obč. zák. na zajištění přístřeší proto, že pro přiznání bytové náhrady podle §712 odst. 5 věty druhé obč. zák. nebyly splněny předpoklady, jak to vyjádřil soud prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Uplatněné dovolací námitky podřadila dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). V dovolání zpochybnila správnost právního závěru, který odvolací soud – a potažmo i soud prvního stupně – učinil s odkazem na ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. V této souvislosti uvedla, že „soudní praxe nevylučuje možnost použít v odůvodněných případech §3 odst. 1 obč. zák., když je objektivně zjištěno, že k neplacení nájemného, které je v daném případě důvodem pro přivolení k výpovědi z nájmu bytu, došlo u nájemce z důvodu tíživé sociální situace, a v souladu s tímto ustanovením odepřít ochranu žalobci“. Poté v dovolání popsala okolnosti posuzovaného případu, svou sociální situaci včetně spoluvlastnického podílu k nemovitostem ve V., zdůraznila nemožnost sehnat zaměstnání, poukázala na svůj věk a onemocnění, vyjádřila se k okolnostem úhrady dluhu a soudům vytkla, že k uvedeným okolnostem nepřihlédly (přihlédly nedostatečně) při posouzení věci podle §3 odst. 1 obč. zák. Současně uvedla, že k uhrazení dluhu „došlo dávno před tím, než byl návrh žalobce na přivolení k výpovědi z nájmu před soudem prvního stupně projednáván“, že se „zcela důvodně domnívala, že jí byly poplatky z prodlení prominuty … navíc neobdržela ani jednu upomínku na zaplacení těchto poplatků z prodlení“. Podle dovolatelky „soudy obou stupňů rovněž odmítly přihlédnout ke skutečnosti, že žalobcem je obec, která by měla zohlednit objektivně existující sociální a zdravotní problémy svého občana“. Z těchto důvodů se žalovaná domnívá, že ze strany žalobkyně jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy a že z tohoto důvodu měla být žaloba zamítnuta. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil nejen napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání popsala okolnosti projednávané věci, uvedla, že z toho, co je uvedeno v dovolání, nelze usoudit na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, nebude-li (pro nepřípustnost) odmítnuto.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 24. listopadu 2004, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (vady podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), přípustnost dovolání (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) nezakládají a dovolací soud k nim přihlíží (i z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že v pořadí druhým rozsudkem (potvrzeným napadeným rozsudkem) nerozhodl soud prvního stupně jinak než ve svém prvním (odvolacím soudem zrušeném) rozsudku; v obou případech šlo o rozsudky vyhovující.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci – vzhledem k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnila dovolatelka vedle (způsobilého) dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. rovněž dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (jímž brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly). Dovolatelka však přehlédla, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Ve vztahu k nově uváděným okolnostem týkajícím se sociální situace žalované je zapotřebí zdůraznit, že – nemůže-li se skutkový základ sporu v dovolacím řízení měnit – nelze v dovolání ani uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (§241a odst. 4 o.s.ř.), jinak řečeno pro dovolací řízení platí zákaz tzv. skutkových novot. Proto dovolací soud nemohl přihlížet ani ke skutkovým novotám uplatněným v tomto ohledu až v dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.
Napadené potvrzující rozhodnutí je založeno nejen na právním závěru, že vzhledem ke zjištěným skutečnostem je naplněn výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., nýbrž – mimo jiné – rovněž na závěru, že výpověď z nájmu bytu (podle §711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.) není (z důvodů popsaných v napadeném rozsudku odvolacího soudu) v rozporu s dobrými mravy (ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák.). Následně zmíněný právní závěr, jehož správnost byla dovoláním napadena, by proto mohl činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Dovolací soud však dospěl k závěru, že z posléze uvedených důvodů o takové rozhodnutí jít nemůže.
Zpochybňuje-li dovolatelka správnost závěru, který odvolací soud přijal podle §3 odst. 1 obč. zák., a to poukazem na okolnosti uvedené v dovolání (jímž navíc přikládá jiný význam než odvolací soud), lze konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. března 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. 26 Cdo 1491/2003, ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 26 Cdo 866/2004, ze dne 9. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 180/2004, a ze dne 23. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 192/2004) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi.
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 8. září 2005
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu