ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.786.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 786/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. srpna 2005 o dovolání obviněného Ing. Š. F., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 4 To 213/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 455/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 2 T 455/2003, byl obviněný Ing. Š. F. uznán vinným trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „nejméně dne 14. 6. 2003 kolem 14.00 hod. v P., v kuchyni domu ve S. ulici před Mgr. H. K. a dále opakovaně v blíže nezjištěné době od začátku měsíce ledna 2003 nejméně do září 2003 v P. v domě ve S. ulici před svými syny M. F. a V. F. uváděl nepravdivý údaj, že se jeho bývalá manželka JUDr. V. F. živí prostitucí a vydělává tak na studium svému synovi M. F. a dále, že jí Ing. M. T. při této prostituci dělá „pasáka“. Za tento trestný čin byl podle §206 odst. 1 tr. zák., §53 odst. 2 písm. b) tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán ve stanovené lhůtě, byl obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození JUDr. V. F. a Ing. M. T. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 4 To 213/2004, kterým toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 5. 2004 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, a to z důvodu uvedeného v ustanovení „§265a odst. 1 písm. g) tr. ř.“, když podle názoru dovolatele mělo napadené rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení skutku, respektive na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především namítl, že nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů, že se dopustil trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. Poukázal na skutečnost, že v průběhu celého trestního řízení nezměnil svou výpověď, podle níž se svým starším synem hovořil o svých obavách spočívajících v tom, že opakovaně obdržel na svůj mobilní telefon SMS zprávy, v nichž se neznámá osoba hanlivě vyjadřovala k osobám poškozených JUDr. V. F. a Ing. M. T. Vzhledem k tomu, že přijaté zprávy svědčily svým obsahem o informovanosti pisatele o situaci v domě, který dovolatel s poškozenou užíval, považoval dovolatel za vhodné informovat o nich staršího syna a rovněž poškozenou JUDr. V. F. Dovolatel zdůraznil, že jeho snahou bylo vzniklou situaci řešit a objasnit, přičemž neměl v úmyslu jakýmkoliv způsobem poškodit JUDr. F. Své jednání považoval v daném případě za opodstatněné s ohledem na skutečnost, že se jednalo o jeho bývalou manželku, matku jejich synů, které společně vychovávali. Dovolatel dále poukázal na to, že jako důkaz předložil výše zmiňované přijaté SMS, přičemž se bez úspěchu domáhal zjištění osoby pisatele těchto zpráv i provedení výslechu svědků – policistů SKPV P., na které se v souvislosti s danou věcí obracel. Dovolatel připomněl, že skutková podstata trestného činu pomluvy předpokládá sdělení nepravdivého údaje. Podle jeho přesvědčení však soudy neprovedly jediný důkaz k nepravdivosti sděleného údaje. S ohledem na výše konstatované důvody v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudu odvolacího a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), jenž nejprve podrobně vyložil obsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na tomto základě pak konstatoval, že dovolatel opřel uplatněný hmotně právní dovolací důvod výlučně o skutkové námitky, když z dovolání je patrné, že poukázal na obsah a neměnnost svých výpovědí po celou dobu trestního řízení, čímž de facto prosazoval vlastní verzi průběhu skutkového děje za situace, kdy se zároveň dožadoval odlišného hodnocení důkazů již provedených a provedení důkazů dalších. To znamená, že svými námitkami v podstatě brojil proti úplnosti zjištění skutkového stavu věci. To podle státního zástupce vyplývá konečně i z toho, že dovolatel bez bližšího odůvodnění namítl, že soudy obou stupňů neprovedly jediný důkaz k nepravdivosti údaje, který měl sdělovat v rámci inkriminovaného jednání, jež bylo pravomocně právně kvalifikováno jako trestný čin pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. Závěrem svého vyjádření pak státní zástupce uvedl, že dovolatel napadenému usnesení ani řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu zakládající některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. (včetně důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.). Navrhl proto, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem než je specifikován v §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyslovil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný Ing. Š. F. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný své dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (jenž dovolatel ovšem nepřesně označil jako důvod podle §265a odst. 1 písm. g/ tr. ř.) je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávaném případě však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení učiněných skutkových zjištění z hlediska jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o námitky jednak vůči způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy a jednak vůči rozsahu (úplnosti) provedeného dokazování. Právě to mělo mít za následek, že soudy podle něj rozhodovaly za stavu, kdy žádný z nich „neprovedl jediný důkaz k nepravdivosti sděleného údaje.“ Podle tvrzení dovolatele měl totiž reálně existovat zcela jiný skutkový stav věci (pro dovolatele jednoznačně příznivější), jenž by závěr o tom, že se dopustil trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák., nedovoloval.
Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (str. 2) i z rozsudku soudu prvního stupně (výrok a především str. 5 až 7 odůvodnění) však vyplývá, že oba soudy v případě inkriminovaných skutků vycházely z odlišných skutkových zjištění, která jsou v odůvodnění jejich rozhodnutí v rozsahu předpokládaném v §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. ř. náležitě vyložena a odůvodněna (včetně závěrů o nepravdivosti údajů obviněného ve vztahu ke způsobenému následku), než jaká měly podle dovolatele učinit a na těch následně založily právní posouzení předmětného skutku.
Poněvadž dovolatel v projednávané věci poukázal v podstatě na to, že se oba soudy neřídily zásadami o provádění a hodnocení důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), je zřejmé, že se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.
Současně je nutno vzít v úvahu, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů. Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je nutno vzít v úvahu, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV.ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, I. ÚS 764/04, str. 4).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného Ing. Š. F. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler