ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1381.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1381/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce MVDr. F. Š., CSc., proti žalovaným 1) V. H., a 2) R. H., o zaplacení částky 17.185,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 223/2002, o dovolání žalobce a H. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. ledna 2005, č. j. 12 Co 832/2004-89, takto:
I. Dovolání H. Š. se odmítá.
II. Dovolání žalobce se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení proti H. Š.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. září 2004, č. j. 15 C 223/2002-82, nepřipustil, aby do řízení na straně žalobce přistoupila jako další účastnice jeho manželka H. Š., s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky §92 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), neboť by se v této fázi řízení jednalo o neekonomický postup.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 31. ledna 2005, č. j. 12 Co 832/2004-89, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že formální požadavky pro připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalobce uvedené v §92 odst. 1 OSŘ jsou splněny, a na rozdíl od soudu prvního stupně zaujal názor, že tento postup by neodporoval ani zásadě hospodárnosti řízení. Zdůraznil ovšem, že je nepřípustné, aby byl obcházen institut záměny účastníků podle §92 odst. 2 OSŘ, kterou nelze připustit bez souhlasu všech účastníků, tím, že žalobce nejprve navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník, a pak vezme žalobu zpět. Je-li zřejmé, že původní účastník nebyl ve věci v době zahájení řízení aktivně legitimován, lze nápravu sjednat pouze pomocí jeho záměny. Důvodem, který vedl žalobce k návrhu na připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení, byla skutečnost, že v jiném soudním řízení bylo konstatováno, že nedošlo k platnému postoupení pohledávky, která je předmětem řízení, z H. Š. na žalobce. Právě proto navrhl její přistoupení do řízení, neboť se bude jednat o jejích právech a povinnostech. Žalobce tedy sám zpochybnil svoji aktivní legitimaci a tento nedostatek hodlá napravit přistoupením dalšího účastníka do řízení, což je nutno považovat za obcházení zákona. Proto je rozhodnutí soudu prvního stupně správné.
Proti tomuto usnesení podali žalobce i jeho manželka dovolání. Namítli, že závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce hodlá po připuštění přistoupení H. Š. do řízení vzít svoji žalobu zpět a že se tak snaží účelově obcházet institut záměny účastníků, není ničím podložen, a proto bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. Navrhli proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „OSŘ“).
Dovolání v této věci je objektivně přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) OSŘ. Jelikož však bylo podáno nejen žalobcem, ale též jeho manželkou, jejíž přistoupení do řízení nebylo připuštěno, bylo třeba nejprve se zabývat otázkou, zda je H. Š. subjektivně oprávněna dovolání podat.
Z ustanovení §240 odst. 1 OSŘ vyplývá, že k podání dovolání je oprávněn toliko účastník původního řízení. Toto oprávnění lze přiznat též jeho právnímu nástupci z důvodu singulární nebo univerzální sukcese, vůči němuž je napadené rozhodnutí závazné podle §159a odst. 1 OSŘ. Jiným osobám právo podat dovolání nepřísluší. Osoba, jejíž přistoupení do řízení podle §92 odst. 1 OSŘ bylo navrženo, se stává účastníkem řízení až právní mocí usnesení, jímž bylo přistoupení připuštěno (srov. právní větu publikovanou s odkazem na usnesení dovolacího soudu ze dne 11. března 2004, sp. zn. 29 Odo 227/2002, v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, sešitu 29, pod č. C 2637). Jestliže tedy přistoupení Heleny Šumberové do řízení nebylo připuštěno, nestala se účastnicí řízení a z tohoto důvodu není ani oprávněna podat dovolání. Proto nezbylo, než její dovolání jako podané někým, kdo k němu není oprávněn, podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. b) OSŘ odmítnout.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a OSŘ) tak po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, že obsahuje náležitosti uvedené v §241a odst. 1 OSŘ a že jsou splněny i podmínky uvedené v §241 odst. 1 a 4 OSŘ, přezkoumal napadené usnesení postupem podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ pouze k dovolání žalobce a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že návrhem na přistoupení své manželky jako další účastnice do řízení sleduje nápravu nedostatku své aktivní legitimace, a namítá, že pro tento závěr není ve spisu žádný podklad. Tato námitka je svým obsahem uplatněním dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 OSŘ, podle něhož lze dovolání v případech, kdy je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, případně podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a OSŘ), podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatel tedy nenamítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) OSŘ], ani že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) OSŘ]. Přitom ovšem, jak vyplývá ze znění citovaného §241a odst. 3 OSŘ, v případech dovolání proti nemeritorním rozhodnutím, jejichž přípustnost je dána ustanovením §239 OSŘ, jsou dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 OSŘ jedinými, které lze použít, neboť použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 OSŘ je omezeno na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ, případně podle §238 a §238a OSŘ. I když je tedy dovolání žalobce objektivně přípustné, není jím uplatněný dovolací důvod způsobilý zpochybnit správnost napadeného usnesení. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud ČR toto dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem OSŘ zamítl.
O nákladech dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými dovolací soud nerozhodoval, jelikož tímto rozhodnutím řízení mezi nimi nekončí (srov. §151 odst. 1 OSŘ). Ve vztahu mezi H. Š. a účastníky řízení je to ona, kdo by měl podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ hradit náklady dovolacího řízení, neboť její dovolání bylo odmítnuto. Účastníkům řízení však v souvislosti s jejím dovoláním žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá na jejich náhradu proti H. Š. právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. listopadu 2005
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu