ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.335.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 335/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2006 dovolání podané obviněným M. L. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 7 To 113/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, sp. zn. 48 T 7/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2005, sp. zn. 48 T 7/2005, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., za který byl podle §219 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání třinácti a půl let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obviněný výše uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 3. 4. 1996 bez vědomí manželky J. L., jejímž účtům vedeným u Č. s., a. s., a to k běžnému účtu, na který byly zasílány firmou L. C. I. výnosy z podnikatelské činnosti jmenované, a ke sporožirovému účtu, měl obžalovaný dispoziční právo, uzavřel s A. – 1. A.–č. p., a. s. v pobočce v P., ul. Z., žádost o uzavření životního pojištění J. L. s pojistným plněním v případě smrti pojištěné v částce 300 000 Kč splatných do rukou obžalovaného jako obmyšlené osoby, a to s úmyslem později poškozenou usmrtit a uvedenou částku získat, téhož dne tamtéž uzavřel stejnou životní pojistku pro případ svého úmrtí splatnou do rukou J. L., a téhož dne zaplatil hotově první splátku obou pojistek v uvedené pobočce pojišťovny ve výši celkem 5 065 Kč, a následně dne 15. 4. 1996, v době přibližně mezi 10:00 hod. až 11:00 hod., v místě svého trvalého bydliště v P. – S., V. ul. po předchozí déle trvající hádce v úmyslu usmrtit poškozenou a získat majetkový prospěch zasadil nožem J. L. jedenáct bodných ran do horní části trupu, z čehož pět ran bylo povrchních, pronikajících do podkoží a dalších šest ran bylo hlubokých, pronikajících do dutiny hrudní a břišní, čímž došlo k poranění pravého oblouku bránice, levé plíce, osrdečníku, srdce, jater a dolní duté žíly, přičemž tato poranění vedla k úmrtí poškozené v důsledku zakrvácení dutiny hrudní.
Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný M. L. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Vrchní soudu v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 7 To 113/2005 tak, že odvolání obviněného M. L. podle §256 tr. ř. zamítl. Jmenované usnesení odvolacího soudu bylo mimo jiné doručeno obviněnému M. L. dne 6. 12. 2005, jeho obhájkyni dne 7. 12. 2005
a Městskému státnímu zastupitelství v Praze rovněž dne 7. 12. 2005.
Proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. M. P. dovolání, které bylo doručeno Městskému soudu v Praze dne 3. 2. 2006.
Obviněný napadl svým dovoláním výrok citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze a v návaznosti na to i všechny výroky rozsudku Mětského soudu v Praze. Ohledně dovolacího důvodu pouze odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve svém dovolání obviněný M. L. předně uvedl, že jej podává toliko z procesní opatrnosti, neboť jeho nepodáním nechce zmařit projednání ústavní stížnosti, kterou ve věci podal současně s dovoláním.
Naplnění shora uvedeného dovolacího důvodu obviněný v obecné rovině spatřuje v tom, že ve věci nebyla prokázána vinna zákonným způsobem, jelikož soudy v předchozím řízení porušily zásadu zákonnosti (§2 odst. 1 tr. ř.), zásadu presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.) a rovněž nezjistily skutkový stav věci tak, aby o něm nevznikaly důvodné pochybnosti (§2 odst. 2 tr. ř.). Soud prvního stupně dále, podle názoru obviněného, porušil příslušná ustanovení trestního řádu upravující provádění a hodnocení důkazů tím, že mnohé provedené důkazy nezohlednil v odůvodnění svého rozsudku, některé provedené důkazy nebyly získány zákonným způsobem a konečně z odůvodnění jeho rozsudku nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními, úvahami o hodnocení důkazů a právními závěry, přičemž některá skutková zjištění jsou v nesouladu s provedenými důkazy nebo nemají vůbec oporu v provedeném dokazování. Obviněný dále namítá, že ani odvolací soud uvedené vady nenapravil, neprovedl přitom žádné z navrhovaných důkazů, přičemž však ani v nejmenším neuvedl proč tak učinil.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný v konkrétní rovině spatřuje ve skutečnosti, že se soudy nevypořádaly s výpověďmi svědků M., V., M., V. a B., které prokazují míru, jakou obviněný přispíval do rodinného rozpočtu, přičemž podle názoru obviněného uvedené výpovědi prokazují, že přispíval do rodinného rozpočtu minimálně stejně jako manželka. Stejně tak obviněný polemizuje se závěry soudů, že jeho rodina trpěla finanční nouzí, vyvolávající neshody manželů, neboť svědci B., M., D., H., B., K., V. a B. opakovaně uvedli, že žádné neshody v manželství obviněného neviděli.
Další námitky obviněného směřují proti skutečnosti, že soudy vzaly za prokázané, že k vraždě došlo mezi 10:00 hod. až 11:00 hod., když vycházely z výpovědi svědkyně F. učiněné v hlavním líčení, přičemž tento důkaz byl opatřen, podle názoru obviněného, procesně nepřípustným způsobem. Obviněný svoji námitku opírá o výpověď svědkyně D., která uvedla, že slyšela křik okolo 9:30 hod. a vyjádření svědkyně F. z přípravného řízení, z nichž vyplývají skutečnosti, které jsou v rozporu s uvedenými skutkovými závěry soudu.
Obviněný dále spatřuje naplnění shora uvedeného dovolacího důvodu v tom, že soud prvního stupně v rámci výslechu svědkyně F. v hlavním líčení, poté co tato svědkyně spontánně uvedla, že slyšela rodinnou hádku kolem 11:00 hod., jí předestřel obsah úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 9. 5. 1996, ve kterém uvedla, že slyšela rodinnou hádku kolem 10:00 hod., přičemž k následnému dotazu předsedkyně senátu svědkyně F. uvedla, že později uvedený údaj (tj. 10:00 hod.) je asi přesnější. Tato výpověď byl použita jako důkaz v řízení, což považuje obviněný za porušení procesních pravidel, přičemž rovněž poukazuje na skutečnost, že byla svědkyně do této situace vmanipulována. V této souvislosti obviněný dále poukazuje na úřední záznam ze dne 15. 4. 1996, tedy ze dne vraždy, kdy svědkyně F. uvedla, že rodinnou hádku slyšela kolem 11:00 hod. a dále uvádí, že o čase hádky existují výpovědi dvou svědkyň, přičemž každá svědkyně hovoří o jiném čase a charakteru hádky. Obviněný rovněž upozorňuje na skutečnost, že mimo výpověď svědkyně F. v rámci hlavního líčení, kterou však nelze použít z důvodu předestření úředního záznamu, neexistuje jiný důkaz, z něhož by bylo možno dojít k závěru, k němuž došly soudy obou stupňů, a to že k vraždě došlo mezi 10:00 hod. a 11:00 hod. Obviněný dodává, že námitku ohledně procesně vadného provedení výslechu svědkyně F. soudem prvního stupně uplatnil v rámci odvolacího řízení, přičemž však na ni odvolací soud reagoval tak, že existenci pochybení připustil, ale zároveň uvedl, že „přístup soudu prvého stupně ohledně provádění důkazů (když předestřel obsah záznamu o podání vysvětlení slyšeným svědkům) nebyl vždy bezvadný“, ale dále uvedl, že toto pochybení je bezpředmětné, neboť soud prvního stupně příslušné úřední záznamy jako důkazy nepoužil. K tomu obviněný uvádí, že soud prvního stupně sice úřední záznamy jako důkazy nepoužil, nicméně použil výpověď svědkyně F. z hlavního líčení za situace, kdy tato svědkyně vypovídala poté, co jí byl soudem předestřen úřední záznam.
Ohledně použití úředních záznamů dále obviněný uvádí, že pokud by byly čteny úřední záznamy o opakovaném „vytěžení“ jeho osoby, pak by jeho výpověď nevykazovala žádné rozpory, jejichž existenci soudy velmi akcentovaly. Stejně tak úřední záznamy na č. l. 117 a č. l. 147, které nebyly použity, svědčí v prospěch obviněného.
Obviněný dále brojí proti tomu, že soudy obou stupňů při hodnocení finanční situace rodiny dostatečně nezohlednily výpovědi svědků V., M., Ž., V., T. a dalších, kteří potvrdili, že příjmy z podnikání pro L. C. byly jen jednou částí příjmů rodiny, a že další část příjmů představoval příjem z přímého prodeje, a tedy celkové příjmy rodiny obviněného byly mnohem vyšší, než vzal soud za prokázané. Dále obviněný namítá, že při hodnocení průběhu jeho manželství s poškozenou soudy dostatečně nezohlednily výpovědi svědků B., M., D., H., B., K., V. a B., z nichž vyplývá, že manželství mělo bezproblémový průběh. Obviněný se rovněž neztotožňuje se závěrem soudů obou stupňů, že byla vražda spáchána nožem z jeho společné domácnosti s poškozenou, neboť tento závěr nevyplývá z žádného z provedených důkazů.
Na adresu odvolacího soudu pak obviněný uvádí, že se tento soud nevypořádal s většinou jeho námitek vznesených proti rozhodnutí soudu prvního stupně a že se nezabýval obviněným navrhnutými důkazy, tj. zejména zjištěním skutečných příjmů poškozené, pořízením znaleckého posudku k otázce proč nebyl nalezen biologický materiál pod nehty poškozené, ač měla obviněného dle závěrů soudů poškrábat, nebo zjištěním obsahu hovoru na linku 158 ze dne 15. 4. 1996.
Za zcela nepodložený a neprokázaný považuje obviněný závěr soudu prvního stupně o tom, že měl i po smrti manželky dispoziční právo k jejím bankovním účtům a mohl i po její smrti pokračovat v podnikání u L. C. K tomu obviněný uvádí, že z obchodních podmínek L. C. vyplývá, že závazkový vztah je vázán výhradně na osobu distributora a že nemůže přejít na třetí osobu, a to ani děděním. Pro úplnost obviněný dodává, že mu není jasné, proč by se za této situace měl dopustit žalovaného skutku, když by tak přišel o svou jedinou práci a jediný zdroj příjmů.
Obviněný konečně spatřuje naplnění shora uvedeného dovolacího důvodu v tom, že podle jeho názoru byl jeho výslech při hlavním líčení dne 10. 6. 2005 veden sugestivním způsobem, pokládané otázky byly matoucí a nesrozumitelné a že mu při hlavním líčení dne 23. 6. 2005 byly předestřeny údaje z odposlechů pořízených v roce 1996, které se
v trestním spise nenacházejí, přičemž protokol o hlavním líčení tuto skutečnost zcela opomíjí.
Vzhledem k uvedenému proto obviněný M. L. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 7 To 113/2005 a v návaznosti na to i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2005, sp. zn. 48 T 7/2005.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten shrnul obsah dovolání obviněného a uvedl, že soud provedl všechny potřebné důkazy k objasnění žalovaného skutku a na základě jejich pečlivého hodnocení dospěl k logickému závěru o vině obviněného. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství dále uvedl, že obviněným uplatněné námitky stojí obsahově mimo rámec jím zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů uvedených v trestním řádu a v daném případě neexistuje ani nesoulad mezi skutkovými
zjištěními a právními závěry.
Závěrem proto státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání formálně označuje jako důvod dovolání skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
V této souvislosti je také třeba rovněž připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Jak vyplývá z obsahu podaného dovolání, namítá obviněný nesprávné právní posouzení skutku (stručně řečeno) především z důvodu nesprávného provádění a hodnocení jednotlivých důkazů a dalších okolností případu a z nich vyplývajících skutkových závěrů, přičemž námitky jiného druhu neuvádí. Podstatou jeho námitek vlastně je tvrzení, že nebylo dostatečně prokázáno, že to byl on, kdo se dopustil skutku, jímž byl uznán vinným.
Obviněný tedy fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění se s provedeným dokazováním, hodnocením v řízení provedených důkazů a z něho vyplývajících závěrů soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Pokud obviněný ve svém dovolání poukazuje na rozporný výklad dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšším soudem a Ústavním soudem, nezbývá Nejvyššímu soudu než připustit, že v některých rozhodnutích Ústavní soud shledal výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak jej provedl Nejvyšší soud i v této věci, za příliš restriktivní. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že existují rovněž rozhodnutí Ústavního soudu, ve kterých se Ústavní soud s výkladem provedeným Nejvyšším soudem ztotožnil (k tomu srov. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 332/03, I. ÚS 22/04, II. ÚS 160/03, II. ÚS 231/05, III. ÚS 296/04, III. ÚS 481/04, III. ÚS 78/05 nebo III. ÚS 80/04).
Z posledně jmenovaného rozhodnutí Ústavního soudu například vyplývá, že označení konkrétního dovolacího důvodu podle trestního řádu nemůže být pouze formální
a že musí Nejvyšší soud vždy posoudit, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze
i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoliv jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. K dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dále Ústavní soud v citovaném rozhodnutí uvedl, že dovolací důvod umožňující přezkoumávat správnost a úplnost skutkového stavu, prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost jeho hodnocení v trestním řádu specifikován není, a to zejména z toho důvodu, že by tak byla porušena zásada bezprostřednosti a ústnosti a dovolací soud by se tak dostal do pozice třetí soudní instance přezkoumávající skutkový stav věci.
K tomu je možné dodat, že v této věci zejména soud prvního stupně se skutkovými okolnostmi činu obviněného a jejich zjišťování prováděným dokazováním, jakož i hodnocením provedených důkazů, zabýval velmi podrobně. O tom svědčí mimořádná délka hlavního líčení i velmi podrobné a obsažné odůvodnění rozsudku tohoto soudu.
Závěrem je třeba říci, že za situace, kdy je rozhodovací praxe Ústavního soudu ohledně ústavně konformního výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shora popsaným způsobem nejednotná, nemá Nejvyšší soud důvod měnit svůj ustálený výklad tohoto ustanovení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. L. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení
§265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch