ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.352.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 352/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. dubna 2006 dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 3 To 1106/2004, v trestní věci Okresního soudu v Ostravě vedené pod sp. zn. 10 T 159/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. srpna 2004, sp. zn. 10 T 159/2003, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Současně mu bylo uloženo nahradit škodu poškozeným: G. p., a. s. se sídlem P., ul. B., částku 2.136.076,- Kč, a S. m. O. – M. o. M. H. a H., ul. P., O., částku 1.000,- Kč. Podkladem pro to bylo v podstatě zjištění, že obviněný J. S. dne 7. 3. 2003 mezi 02:00 hod. až 02:30 hod. v O. – M. H., na ul. R. G., z nedbalosti od nedopalku cigarety způsobil požár, který se následně rozšířil do celého obytného domu, následkem čehož museli být obyvatelé evakuováni a majiteli domu, S. m. O. – M. o. M. H. a H. vznikla škoda ve výši 2.137.076,- Kč.
O odvolání obviněného proti výše uvedenému rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 3 To 1106/2004, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání opírající se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dalším textu svého dovolání vytkl napadenému rozhodnutí, že na základě nedostatečně provedeného dokazování nedošlo ke správnému zjištění výše způsobené škody. Výše škody doznávala v průběhu trestního stíhání postupně změn, avšak k jejímu zjištění nebyl opatřen znalecký posudek či expertíza, popř. odborné stanovisko. Soudy vycházely z vyčíslení škody, které provedly poškozené subjekty na základě dokladů vztahujících se k nákladům oprav vynaložených na odstranění způsobené škody. Soudy přitom předložené doklady o výši způsobené škody nehodnotily z hlediska přiměřenosti účtovaných nákladů, a to ani s přihlédnutím k případné amortizaci opravované stavby. Dále pak dovolatel zdůraznil, že provedeným dokazováním nebyla jednoznačně vyvrácena jeho obhajoba spočívající v tvrzení, že požár bytu vůbec nezavinil. Opakoval již dříve uplatněnou obhajobu, podle níž v době, kdy došlo k požáru již nekouřil, a proto v bytě nalezené nedopalky cigaret mu nepatřily a mohly se v něm ocitnout v souvislosti s prováděnou rekonstrukcí celého domu. Dále vytkl, že dokazování nebylo provedeno v dostatečném rozsahu, neboť nebyl přehrán videozáznam ohledně zásahu hasičů na místě činu, nebyla předložena jeho zdravotní dokumentace, nebyl opatřen znalecký posudek ohledně jeho intoxikace zplodinami hoření a fotografie týkající se požářiště. Namítl, že soudy řádně nevyhodnotily obsah znaleckého posudku V. š. b. – T. u. v O. Celkově pak dovolatel uzavírá, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že příčinou vzniku požáru byl zkrat v elektroinstalaci. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení, tak jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě, a vrátil věc soudu prvního stupně, aby ji znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl, popř. aby Nejvyšší soud sám rozhodl zprošťujícím výrokem.
Z vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že převážná část dovolacích námitek směřuje vůči skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy. Jestliže není shledán rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými závěry, pak údajně nesprávná skutková zjištění nezakládají žádný dovolací důvod. Při zjišťování výše škody postupovaly soudy správně, když podle §89 odst. 12 druhá věta tr. zák. pokládaly za rozhodující kritérium uvedení poškozené věci v předešlý stav. Vycházely sice z vyčíslení nákladů předloženého oběma poškozenými subjekty, avšak nevzaly v úvahu, že poškozený dům nebyl zcela nový a že v důsledku provedených oprav mohlo dojít i k jeho zhodnocení. Je však zřejmé, že i s přihlédnutím k výše uvedenému výše způsobené škody výrazně přesahuje hranici značné škody, a proto lze výrok o vině pokládat za správný. Rovněž výrok o povinnosti obviněného k náhradě škody ve vztahu k poškozenému S. m. O. - M. o. M. H. a H. nevykazuje vady, neboť se jedná o částku představující smluvní spoluúčast tohoto poškozeného. Naproti tomu s ohledem na výše uvedené nepokládá za správný výrok o povinnosti k náhradě škody ve vztahu k poškozené G. p., a. s. P. Proto navrhl, aby v tomto rozsahu došlo ke zrušení jak usnesení Krajského soudu v Ostravě, tak rozsudku Okresního soudu v Ostravě a aby tento poškozený byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší soud po zjištění, že podané dovolání vykazuje všechny formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem, dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že z pohledu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže uvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví), jež mohou být pak podrobněji rozvedena, popř. doplněna v odůvodnění soudního rozhodnutí.
Dále je třeba zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z obsahu podaného dovolání, tak jak bylo výše již podrobněji rozvedeno, je zřejmé, že obviněným uplatněné dovolací námitky lze rozdělit do dvou skupin. Především jsou zde námitky směřující vůči závěrům soudů obou stupňů ohledně pachatelství obviněného, resp. ohledně zjištění, že ke vzniku požáru v bytě obviněného došlo jeho zaviněným jednáním. Obviněný v tomto směru vytýká nižším soudům, že neprovedly dokazování v rozsahu potřebném k objasnění toho, zda příčinou vzniku požáru byla jeho nedbalost, a tedy že požár vznikl od nedopalku cigarety, či nikoliv; a tedy že požár měl jiné příčiny (obviněným tvrzený zkrat v elektroinstalaci). Obviněný se v dovolání domáhá provedení celé řady důkazů, na jejichž podkladě usiluje o zpochybnění skutkových zjištění soudů ohledně příčiny vzniku požáru (např. opatření dalších znaleckých posudků), popřípadě vytýká nesprávné hodnocení vykonaného dokazování (např. ve vztahu ke znaleckému posudku z oboru požární ochrany). Tyto námitky směřují ke změně skutkových závěrů, neboť soudy vycházely z důkazů, na jejichž podkladě zjistily příčinu vzniku požáru a učinily závěr o pachatelství obviněného. Soudy přitom vycházely ze závěrů znaleckých posudků, odborných expertíz a dalších důkazů objektivní povahy, na základě nichž pak opodstatněně pokládaly za vyvrácenou obhajobu obviněného. Tyto námitky skutkové povahy nenaplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod.
Stejné závěry platí i ohledně druhé skupiny dovolacích námitek zpochybňujících výši způsobené škody. Dovolatel soudům vytýká, že k jejímu stanovení neprovedly potřebné dokazování, pokud si neopatřily znalecký posudek či jiné odborné stanovisko. Namítá, že soudy bez dalšího nesprávně vycházely z vyúčtovaných nákladů oprav, které byly provedeny za účelem odstranění následků způsobených posuzovaným činem obviněného (tj. náklady na rekonstrukci vyhořelého bytu, náklady na opravu společných prostor domu, oprava venkovní fasády atd.). Obviněný soudům nevytýká, že při stanovení výše škody vycházely z kritéria účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozené věci v předešlý stav ve smyslu ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. (viz přiměřeně č. 39/2002 Sb. rozh. tr.), nýbrž namítá, že pro závěr o výši způsobené škody neměly dostatek skutkových podkladů a že důkazy, které v tomto směru provedly, nebyly dostatečné k jejímu objasnění. I zde obviněný tedy zpochybňuje skutková zjištění vztahující se k výši způsobené škody tím, že namítá neúplnost provedeného dokazování. Proto i tyto námitky obviněného nelze podřadit nejen pod jím uplatněný dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný zákonem předvídaný důvod dovolání. Přitom z obsahu spisu je zřejmé, že krátce před činem obviněného došlo k celkové rekonstrukci předmětného domu, včetně vyhořelého bytu (č. l. 13, 276 spisu) s tím, že úhrada vzniklé škody opírající se o vyúčtování ze strany jednotlivých subjektů provádějících opravy domu a bytu byla stanovena i s ohledem na účelnost oprav na uvedení bytu a domu v předešlý stav (č. l. 50 a násl., č. l. 78 spisu).
Na základě obsahu spisu lze tak konstatovat, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů a na podkladě toho pokládaly za vyvrácenou obhajobu obviněného. Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvodu k zásadnějším výtkám na jejich adresu, přičemž v podrobnostech lze odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí obou soudů. V posuzované věci se tedy nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že dovolání obviněného J. S. bylo podáno z jiných, než zákonných důvodů, a proto je s ohledem na ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a za splnění podmínek §265r odst. 1 tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík