ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2666.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2666/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Zemědělského družstva „R.“, zastoupeného advokátkou, proti povinnému A. J., za účasti manželky povinného M. J., oběma zastoupeným advokátem, pro 73.462,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 Nc 4605/2004, o dovoláních povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2005, č.j. 12 Co 349/2005 – 20, takto:
Dovolání se odmítají.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání povinného a jeho manželky proti usnesení ze dne 1. 3. 2004, č.j. 8 Nc 4605/2004-4, kterým Okresní soud v Jihlavě nařídil podle svého rozsudku ze dne 21. 6. 2000, č.j. 10 C 1272/96-67, dále podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2002, č.j. 16 Co 581/2000-83 a podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2003, č.j. 28 Cdo 1025/2003-111, k vydobytí pohledávky 73 462,50 Kč na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr.R. K., soudního exekutora. Za skutečnosti, které jsou ve smyslu ustanovení §44 odst. 10, věty první, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), rozhodné pro nařízení exekuce, odvolací soud nepovažoval námitku, že podkladová rozhodnutí jsou věcně nesprávná a že povinný nebyl před podáním návrhu na nařízení exekuce vyzván oprávněným k plnění; proto rozhodl, jak je uvedeno v §44 odst. 10, větě druhé, zákona č. 120/2001 Sb.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinný a jeho manželka dovoláním. Namítli, že podkladová rozhodnutí jsou věcně nesprávná. Vymáhaná pohledávka spočívá v nákladech řízení přiznaných oprávněnému vůči povinnému v nalézacím řízení. Stanovení odměny za zastupování oprávněného advokátkou před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem je však nesprávné. Navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle §44 odst. 10, věty druhé, zákona č. 120/2001 Sb. odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, proto, že – na rozdíl od jiných skutečností – neobsahovalo „skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce,“ je rozhodnutím ve věci samé; z hlediska materiálního jde vlastně o potvrzení usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.). Dovolání je ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda exekuce je navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce (výkon rozhodnutí) nařízená nebo navržená jiným způsobem a zda právo není prekludováno.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zjevně nejde ve vztahu k námitce dovolatelů, že exekuce neměla být nařízena, neboť podkladová rozhodnutí jsou věcně nesprávná. Při exekuci soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož exekuce se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu