ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.678.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 678/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce města J. proti žalovaným 1) P. M. a 2) J. M., zastoupeným advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 9 C 113/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. září 2004, č.j. 7 Co 1632/2004-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 2. 2004, č.j. 9 C 113/2004-16, uložil žalovaným vyklidit a „protokolárně“ předat žalobci byt č. 16 o velikosti 1+0 v domě č.p. 122/IV v ulici N. v J. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“) do 15 dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 1. 9. 2004, č.j. 7 Co 1632/2004-61, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobce (vlastník domu, v němž se předmětný byt nachází) uzavřel dne 21. 1. 2003 se žalovanými smlouvu podle §51 obč.zák. (dále „předmětná smlouva“ nebo „smlouva“), na základě níž jim přenechal předmětný byt do užívání na dobu určitou – do 30. 6. 2003, která byla dodatkem ke smlouvě prodloužena do 31. 12. 2003. K opětovnému prodloužení smlouvy žalobce nepřistoupil, neboť žalovaní neuhradili přes jeho výzvu dluh za užívání bytu ve výši 7.673.-Kč. Žalovaní tak užívají předmětný byt bez právního důvodu, a žaloba je proto podle §126 odst. 1 obč.zák. důvodná. Odvolací soud konstatoval, že nejsou dány důvody pro odepření ochrany vlastnického práva žalobce, a to ani s poukazem na nepříznivou majetkovou a sociální situaci žalovaných, neboť předmětný byt jim žalobce poskytl jako přístřeší, aniž k tomu měl právní povinnost (poté, co jim byla pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 12. 2002, č.j. 2 C 1036/2002-25, uložena povinnost vyklidit bez bytové náhrady byt o velikosti 1+1 s příslušenstvím v ulici N. v J.); žalovaní však přesto neplatili za užívání předmětného bytu a vznikl jim i další dluh.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (nezastoupeni advokátem) dovolání, které doplnili prostřednictvím advokátky, která jim byla ustanovena soudem. Přípustnost dovolání opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Popisují svoje zdravotní, rodinné a sociální poměry a uvádějí, že nemají žádný příjem mimo přídavku na dítě ve výši 650,-Kč, a proto nejsou schopni za předmětný byt platit 1.600.-Kč měsíčně. Dovolatelé mají za to, že rozhodnutím odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) byl porušen článek 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §3 odst. 1 obč.zák. Navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně navrhli odložení jejich vykonatelnosti .
Žalobce ve svém dovolacím vyjádření namítl, že dovolání je nepřípustné, ztotožnil se se skutkovými zjištěními i s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 1. září 2004, Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb., (dále opět jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozují dovolatelé.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelé sice opírají přípustnost dovolání o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neoznačují však výslovně otázku, s níž spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, toliko obecně citují ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., ani neoznačují uplatněný dovolací důvod. Se zřetelem k obsahu dovolání a k odůvodnění napadeného rozsudku lze usoudit, že namítají nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem a domáhají se, aby žaloba byla se zřetelem na ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. zamítnuta.
Podle §126 odst. 1 obč.zák. má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje; v případě neoprávněného zásahu do vlastnického práva užíváním nemovitosti bez právního důvodu tomu odpovídá žaloba na vyklizení.
Podle §3 odst. 1 obč.zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Nejvyšší soud České republiky v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí ze 17. 12. 2003, sp. zn. 26 Cdo 2319/2003, z 3. 2. 2004, sp. zn. 26 Cdo 128/2003, z 18. 5. 2004, sp. zn. 26 Cdo 538/2003, ze 17. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 2686/2003, nebo ze dne 20. 12 2005, sp. zn. 26 Cdo 1215/2005) vyslovil názor, který sdílí i v souzené věci, že na základě ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. nelze zamítnout žalobu na vyklizení bytu užívaného bez právního důvodu.
Dospěl-li tedy odvolací soud v projednávané věci k závěru, že nejsou dány důvody pro odepření výkonu vlastnického práva žalobce, odpovídá jeho závěr ustálené judikatuře dovolacího soudu.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaných podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalovaným.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2006
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu