ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.882.2004.1
sp. zn. 29 Odo 882/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové ve věci návrhu E. H., za účasti D. 447, družstva, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 375/99, o dovolání družstva proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2003, č. j. 8 Cm 375/99-67 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2004, č. j. 14 Cmo 417/2003-91, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2003, č. j. 8 Cm 375/99-67, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2004, č. j. 14 Cmo 417/2003-91, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. května 2003, č. j. 8 Cm 375/99-67, určil (výrok I.), že navrhovatelka je řádnou členkou D. 447, (dále jen „družstvo“), v části, v níž se navrhovatelka domáhala určení, že její členství nikdy nezaniklo, návrh zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelka má ve smyslu ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) naléhavý právní zájem na určení, že je členkou družstva, neboť družstvo s ní jednalo nejdříve jako s členkou, později jako s nájemkyní. Rozhodnutí o určovací žalobě je v tomto případě způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít dalším žalobám na plnění. Odkazuje na výsledky provedeného dokazování soud prvního stupně uvedl, že navrhovatelka se účastnila ustavující schůze družstva konané dne 25. května 1993 a stala se členkou družstva dnem vzniku družstva 2. července 1993 splněním podmínek pro vznik členství stanovených v §227 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a určených stanovami družstva. Podání přihlášky za člena družstva považoval soud prvního stupně za prokázané notářským zápisem ze dne 25. května 1993 z ustavující schůze družstva, v němž notářka osvědčila, že ustavující schůze jednomyslně schválila přihlášky za členy všech osob uvedených v presenční listině (v ní pod číslem 19 je uvedeno jméno, příjmení a rodné číslo navrhovatelky a její podpis), tvořící přílohu 1 zápisu. Navrhovatelka zaplatila rovněž zápisné dne 2. května 1993 a téhož dne složila základní členský vklad. Vznik členství navrhovatelky družstvo nezpochybňovalo do roku 2002. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelka se při založení družstva v souladu s ustanovením §227 obch. zák. i stanovami stala členkou družstva a její členství nezaniklo žádným ze způsobů upravených v ustanovení §231 odst. 1 obch. zák. Zamítnutí návrhu na určení, že členství navrhovatelky nikdy nezaniklo, odůvodnil nadbytečností tohoto určení.
K odvolání družstva Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. února 2004, č. j. 14 Cmo 417/2003-91, odmítl odvolání proti výroku, jímž byl zamítnut návrh na určení, že členství navrhovatelky nikdy nezaniklo (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, jímž bylo určeno, že navrhovatelka je řádnou členkou družstva a ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že skutková zjištění soudu prvního stupně i jeho právní závěry považuje za správné. Přisvědčil závěru, že navrhovatelka má naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. na určení, že je členkou družstva, neboť se za členku považuje a družstvo jí členská práva upírá, původně s tím, že jí členství zaniklo, v tomto řízení pak s odůvodněním, že nikdy nevzniklo. Notářský zápis, z něhož soud prvního stupně vycházel - pokračoval odvolací soud - je veřejnou listinou osvědčující ustavující schůzi družstva a prokazující, že přítomní uchazeči (včetně navrhovatelky), řádně podali přihlášku a splatili členské vklady před zápisem družstva do obchodního rejstříku. Výhradu družstva, že nebyl proveden důkaz stanovami k otázce podávání přihlášek, nepovažoval za důvodnou s tím, že stanovy platí od vzniku družstva a v nich stanovený postup se vztahuje na nové členy vstupující do družstva po jeho vzniku. Pochybnosti o pravosti podpisu navrhovatelky na presenční listině ustavující schůze družstvo nijak nedoložilo. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že členství navrhovatelky v družstvu vzniklo a družstvo nedoložilo žádný z relevantních způsobů jeho zániku. Odmítnutí odvolání směřujícího proti výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na určení, že členství navrhovatelky nikdy nezaniklo, odůvodnil závěrem, že družstvo nemá právo odvolání proti tomuto výroku podle §218 písm. b) o. s. ř., neboť jím bylo družstvu vyhověno.
Proti rozsudku soudu prvního stupně i proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítaje, že je dán dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno a/) a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno b/). Konkrétně dovolatel soudům obou stupňů vytýká, že se nedostatečně zabývaly otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť navrhovatelka nijak neosvědčila tvrzení, že s ní družstvo původně jednalo jako s členkou a posléze jako s nájemkyní, soud prvního stupně tato nepodložená tvrzení převzal do svého rozhodnutí a odvolací soud uvedené pochybení neodstranil. Jednalo-li družstvo s navrhovatelkou nejprve jako s členkou družstva a později jako s nájemkyní, pak již k porušení právního vztahu došlo a jakákoliv prevence v podobě určovací žaloby je vyloučena. Dovolatel rovněž kritizuje jako nesprávný závěr odvolacího soudu, že notářským zápisem z ustavující schůze družstva bylo prokázáno řádné podání přihlášek přítomných uchazečů a zaplacení členských vkladů před zápisem družstva do obchodního rejstříku. Notářský zápis - podle názoru dovolatele - zachycuje pouze průběh členské schůze, nikoli průběh podávání přihlášek či splacení vkladu, a neprokazuje, že přihlášky byly podány a vklady zaplaceny. Prokázat vznik členství bylo povinností navrhovatelky, soudy obou stupňů však důkazní povinnost k tomuto tvrzení přenesly na dovolatele. Nesprávnost právního posouzení věci dovolatel spatřuje i v názoru odvolacího soudu, že ve stanovách upravený postup při podávání přihlášek za člena družstva dopadá na nové členy vstupující do družstva po jeho vzniku, s tím, že jde o názor rozporný s ustanovením §227 odst. 2 obch. zák. Podle dovolatele soudy pominuly i ustanovení §227 odst. 4 obch. zák., podle kterého členství nevzniká před zaplacením vstupního vkladu. Navrhovatelka neprokázala zaplacení vstupního vkladu, nýbrž jen platbu z 2. května 1993, (ačkoliv ustavující schůze se konala 25. května 1993). Podle §224 odst. 5 obch. zák. však má být základní členský vklad splacen do patnácti dnů od konání ustavující schůze, nikoliv před jejím konáním. S odkazem na ustanovení §201 a §202 o. s. ř. považuje dovolatel za nesprávné i rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání proti výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na určení, že členství navrhovatelky nikdy nezaniklo, uváděje, že z žádného ustanovení občanského soudního řádu nevyplývá nepřípustnost odvolání žalovaného, byla-li žaloba zamítnuta. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval výslovně podaným „dovoláním” proti rozsudku soudu prvního stupně.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí krajského soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V mezích dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zkoumal Nejvyšší soud v první řadě, zda dovolání je přípustné proti výroku o odmítnutí odvolání, dále proti té části druhého výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení a proti třetímu výroku o nákladech odvolacího řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. ve vztahu k nákladovým výrokům shodně i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
O případ podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde (rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozsudkem ve věci). Oproti očekávání dovolatele není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. dále určuje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud pak ani po zvážení všech kritérií, jejichž prostřednictvím lze usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí, napadené rozhodnutí z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) za zásadně významné po právní stránce nepokládá.
Na závěr, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. l písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Takto formulované omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon možnost jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Je zjevné, že konkrétní vada řízení (v níž nejde o spor o právo) nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem tu nejde.
Dovolací námitkou, jejímž prostřednictvím dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, že navrhovatelka splnila podmínky pro vznik členství při založení družstva (podala přihlášku za člena a zaplatila členský vklad), ve skutečnosti nezpochybňuje správnost právního posouzení věci, nýbrž napadá skutková zjištění o tom, zda a kdy byla přihláška podána a kdy a komu byl zaplacen členský vklad. Uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který však u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle §237 odst. l písm. c) o. s. ř., nemá k dispozici.
Pro řešení otázky přípustnosti dovolání jsou bez právního významu rovněž výhrady dovolatele poukazující na vady řízení, spočívající v neprovedení důkazu stanovami k otázce podávání přihlášek, neboť z nich na přípustnost dovolání podle §237 odst. l písm. c) o. s. ř. jak rozvedeno výše - usuzovat nelze. Ostatně dovolatel ani netvrdil, že navrhovatelka nesplnila zvláštní podmínky pro podávání přihlášek uchazečů o členství a že stanovy určovaly další - navrhovatelkou nesplněné - podmínky pro vznik členství.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ani co do závěru o naléhavém právním zájmu navrhovatelky na určení členství v družstvu. Tento závěr je totiž v souladu s ustálenou judikaturou. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96 uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. 29 Odo 896/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2005 pod číslem 62 nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 703/2004.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé jako nepřípustného. Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání i v tomto rozsahu odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovatelce podle obsahu spisu v dovolacím řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2006
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu