ECLI:CZ:NS:2006:3.TDO.1001.2006.1
sp. zn. 3 Tdo 1001/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. srpna 2006 o dovolání obviněného L. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 2. 2005, sp. zn. 2 To 160/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 22/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17. 1. 2005, sp. zn. 3 T 22/2004, byl obviněný L. R. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „v období od 15. 3. 2000 do 9. 5. 2000 v R. p. R., okr. V., jako osoba samostatně výdělečně činná podnikající pod obchodním názvem L. R. – E., v úmyslu opatřit si zboží bez jeho uhrazení, odebral na fakturu ze dne 15. 3. 2000, na fakturu ze dne 28. 3. 2000, na fakturu ze dne 6. 4. 2000, na fakturu ze dne 18. 4. 2000 a fakturu ze dne 9. 5. 2000, od společnosti L., a. s., zboží v úhrnné hodnotě 159.162,90 Kč, které ke dnešnímu dni přes četné urgence nezaplatil, kontaktům s poškozenou organizací se vyhýbal a způsobil tak jmenované poškozené společnosti L., a. s., škodu v celkové výši 159.162,90 Kč.“ Podle §250 odst. 2 tr. zák. byl obviněný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému současně uložena povinnost zaplatit společnosti L., a. s., způsobenou škodu v částce 159.162,90 Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 25. 2. 2005, sp. zn. 2 To 160/2005, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 25. 2. 2005 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu a zároveň proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný následně dovolání, kterým tato rozhodnutí napadl ve všech výrocích. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a „§265b písm. k) tr. ř.“
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především namítl, že soud druhé instance zamítl jeho odvolání, aniž by provedl důkazy, které navrhl na svoji obhajobu. Dovolatel zdůraznil, že soudy obou stupňů vycházely ze skutkového zjištění, že odebral inkriminované zboží, za které později nezaplatil. Takové skutkové zjištění pak podle dovolatele samo o sobě nemohlo odůvodňovat závěr o tom, že jednal v podvodném úmyslu, když ze zjištění soudu není přitom nijak patrno, že by kohokoli uvedl v omyl a naplnil tak skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. V uvedené souvislosti poukázal dovolatel na skutečnost, že při dodávce zboží mu poskytl dodavatel – poškozená společnost L., a. s., třicetidenní lhůtu na zaplacení, ve které bylo možno zboží prodat a dodavateli zaplatit. Tato okolnost podle dovolatele vylučuje úvahu, že by stav prostředků na jeho účtu měl pro jednání, pro které byl uznán vinným, jakýkoliv význam. S ohledem na výše uvedené důvody v závěru dovolání navrhl, aby „usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc č. j. 2 To 160/2005 ze dne 25. 2. 2005 a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 3 T 22/2004 ze dne 17. 1. 2005 byly z r u š e n y .“
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že obsah dovolacích námitek neodpovídá uplatněným důvodům dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. e) ani k) tr. ř., neboť tyto dovolací důvody se uplatní v případech, kdy proti obviněnému buď bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, nebo jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Podané dovolání přitom podle státního zástupce neobsahuje žádnou námitku, která by těmto dovolacím důvodům obsahově odpovídala. V dovolání přitom musí být uvedena nejen citace uplatněného zákonného dovolacího důvodu, nýbrž i konkrétní okolnosti, kterými je tento dovolací důvod podložen. Na tomto základě státní zástupce dovodil, že nebyly splněny náležitosti obsahu dovolání, a proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Státní zástupce ve svém písemné vyjádření současně konstatoval, že dovolatel zřejmě zamýšlel dovolání opřít o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., čemuž nasvědčuje obsah dovolacích námitek i volná citace znění uvedeného dovolacího důvodu. Pokud však dovolatel namítá, že ze zjištěných skutkových okolností nevyplývá existence znaku trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. spočívající v uvedení někoho v omyl, je podle státního zástupce taková námitka zjevně neopodstatněná, neboť soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že dovolatel v době uzavírání smlouvy o odběru zboží neměl dostatek finančních prostředků na jeho zaplacení a s ohledem na svou finanční situaci si musel být minimálně vědom toho, že svému závazku zaplatit za odebrané zboží ve lhůtě jeho splatnosti nedostojí. V takovém případě dovolatel při sjednávání smluv o odběrech zboží uváděl firmu L., a. s., resp. osoby jednající jejím jménem v omyl tím, že u nich v rozporu se skutečností vyvolával představu, podle které uzavírá řádné kupní smlouvy a odebrané zboží ve sjednaných lhůtách zaplatí. Soudy zjištěný skutek tak odpovídá znakům trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Pro případ, že by dovolací soud neshledal podmínky pro navrhované odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., učinil státní zástupce s ohledem na posledně uvedené důvody alternativní návrh, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s tím, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Státní zástupce připomněl, že o odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., popř. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. lze rozhodnout v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil zároveň souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i za stavu, že by dovolací soud hodlal rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem.
Obviněný L. R. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., neboť dovolatel uvedl, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, které výroky a v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá, navrhl jakým způsobem má dovolací soud rozhodnout, a odkázal na dva z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. e) a k) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. To znamená, že ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, muselo být zastaveno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok jako celek, ačkoliv jej soud měl do výrokové části pojmout, a činí proto jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný, tzn. že postrádá některou z obligatorních náležitostí předpokládaných zákonem (srov. ustanovení §120 odst. 1, odst. 3, §121 - §124 tr. ř.).
Dovolatel L. R. však ve svém dovolání použil argumentaci, která obsahově neodpovídá žádnému z obou uplatněných dovolacích důvodů. Protože v rámci těchto dovolacích důvodů namítal „nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, lze usuzovat na to, že dovolatel měl pravděpodobně na mysli dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť podle §265f odst. 1 tr. ř. na toto zákonné ustanovení neodkázal. Obsah dovolacích námitek by ovšem neodpovídal ani tomuto dalšímu dovolacímu důvodu, neboť dovolatelovy výtky směřují vůči neúplnosti provedeného dokazování a soudům je vytýkáno, že neučinily žádná relevantní skutková zjištění, na jejichž podkladě by bylo možno učinit spolehlivý závěr o tom, že dovolatel jednal v podvodném úmyslu (tj. předstíral, že za odebrané zboží zaplatí, ačkoliv to od počátku neměl v úmyslu). S tím pak dovolatel spojoval absenci zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Z výroku rozsudku soudu prvního stupně a především z jeho odůvodnění (str. 3, 4) je přitom dostatečně zřejmé, že soud po vyhodnocení provedených důkazů zjistil skutkový stav věci (odlišný od skutkového stavu prezentovaného dovolatelem), jež jej následně vedl k právnímu závěru, že obviněný (dovolatel) se dopustil trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., tzn. že svým jednáním naplnil všechny znaky jeho skutkové podstaty. Soud ve svém rozhodnutí rovněž vyložil, z jakých důvodů zamítl návrh obviněného (dovolatele) na doplnění dokazování. Odvolací soud pak shledal jeho závěry správnými a plně se s nimi ztotožnil.
Z výše uvedených důvodů nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci ve svůj prospěch. Jeho námitky tudíž neodpovídají nejen uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. e) a k) tr. ř., popř. podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04). K tomu, aby Nejvyšší soud mohl dovodit, že dovolání bylo uplatněno právně relevantně, je proto nezbytné, aby dovolatel v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně v dovolání odkázal jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného L. R. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler