ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1644.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 1644/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. února 2006 o dovolání, které podal obviněný I. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. 2 To 1108/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 179/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 4 T 179/2003, byl obviněný I. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „jako jednatel společnosti G. G., s.r.o., se sídlem v B. – S., po předchozí ústní dohodě postupně odebral v době od 22. 3. 2001 do 22. 5. 2001 od R. M. podnikajícího pod obchodním jménem N. na J. v Š., potravinářské zboží v hodnotě 1.666.527,- Kč, ačkoliv věděl, že na jeho uhrazení v době splatnosti nemá dostatek finančních prostředků, toto zboží také dodatečně neuhradil a dne 30. 5. 2001 převedl obchodní podíl ve společnosti G. G., s.r.o., na další osobu a své jednatelství ve společnosti ukončil, čímž přivodil R. M., bytem B., škodu ve výši 1.666.527,- Kč“. Současně byl uznán vinným také trestným činem porušování povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil, „ačkoliv jako jednatel společnosti G. G., s.r.o., se sídlem v B. – S. věděl, že tato jím spravovaná společnost je v průběhu roku 2000 předlužena a insolventní a ekonomická situace se v prvním pololetí následujícího roku 2001 pravidelně měsíčně zhoršovala nárůstem dalších závazků, tak v rozporu s ustanovením §3 zákona č. 328/1991 Sb., po dobu nejméně od 1. 1. 2001 do 30. 5. 2001, kdy ukončil své jednatelství ve společnosti, nepodal u Krajského obchodního soudu v Ostravě návrh na prohlášení konkursu“. Za tyto trestné činy mu byl podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou svým činem způsobil, a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud druhého stupně usnesením ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. 2 To 1108/2004, rozhodl podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, napadl obviněný I. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť byl zamítnut opravný prostředek, i když bylo na místě zrušení napadeného rozsudku podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř.
Dovolatel namítl, že soudy porušily §226 písm. a) tr. ř., neboť obviněného odsoudily v bodě 1/ rozsudku za jiný skutek, než ten, pro který byla podána obžaloba. Zatímco v obžalobě bylo uvedeno, že obviněný odebral zboží od společnosti N., s.r.o., ve výroku rozsudku je uvedeno, že zboží odebral od R. M. podnikajícího pod obchodním jménem N. Není také pravdou, že obviněný zboží postupně odebral, neboť jej odebírala společnost G. G., s.r.o. Dispozici s obchodním podílem přitom obviněný provedl v souladu s ustanoveními obchodního zákoníku, a proto skutek nemohl být trestným činem. V době, kdy obviněný ukončil funkci jednatele společnosti G. G., s.r.o., předal společnost ve stavu, kdy pokračovala v podnikatelské činnosti a dosahovala příjmů vyšších než její náklady. Společnost měla zaplatit za odběr zboží v období, kdy už byl jejím jednatelem P. G., přičemž s úhradou faktur nebyla v prodlení a v předmětném období hradila i některé další splátky. Škodu nezpůsobil obviněný, neboť již neměl povinnost zboží hradit a ani se žádným způsobem neobohatil. Nezavinil, že dodávky zboží nebyly zaplaceny a nebyl to on, kdo uhradil pozdější závazky před dřívějšími. Ke změně situace došlo až mnohem později a soudy porušily ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., když tyto okolnosti nepřezkoumaly. Výše eventuální škody je nižší než částka uvedená v rozsudku, neboť poškozený od společnosti G. G., s.r.o., obdržel další platby ve třetím čtvrtletí roku 2001. Nebylo také prokázáno, že společnost G. G., s.r.o., neměla dostatek finančních prostředků na úhradu zboží v době splatnosti, neboť mezi stranami byla dohodnuta delší splatnost faktur, než která na nich byla uvedena.
K výroku v bodě 2/ rozsudku obviněný namítl porušení §2 odst. 6 tr. ř., neboť nebyl proveden důkaz daňovým přiznáním společnosti G. G., s.r.o., za rok 2000 ani výslech Ing. Z. L., daňového poradce společnosti. Daňové přiznání nepodepisoval obviněný a nevěděl proto o předlužení společnosti, která navíc podle jeho přesvědčení ani předlužena nebyla. Soudy nesprávně zhodnotily postavení jednatele a ekonomickou situaci společnosti z hlediska §1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Protože ani neprovedly důkaz revizním znaleckým posudkem, nechal dovolatel vypracovat znalecký posudek, který v dovolání navrhl jako důkaz. Ze závěrů tohoto posudku plyne, že společnost G. G., s.r.o., nebyla k 31. 12. 2001 ani v období do 31. 5. 2001 v úpadku, a proto obviněný neměl povinnost podávat návrh na prohlášení konkursu této společnosti. Oba soudy vycházely ze závěrů znaleckého posudku Ing. A. B., které byly zcela zpochybněny vyjádřením daňového poradce společnosti, ze kterého dovolatel citoval. Drobný hmotný majetek ve výši 166 tisíc Kč pořízený v roce 2000, který byl k 31. 12. 2000 účetně plně odepsán, musel k tomuto dni mít určitou reálnou hodnotu, se kterou znalec nepočítal. U účetně odepsaného majetku se tedy měla zhodnotit jeho reálná hodnota. V rozvaze k 31. 12. 2000 byly navíc uvedeny závazky splatné i nesplatné. Pro posouzení předluženosti však měly být vzaty v úvahu pouze závazky splatné. Společnost v roce 2000 nenaplnila definici úpadku a nebyla předlužena, neboť její splatné závazky nepřevýšily hodnotu majetku evidovaného v účetnictví společnosti. Dovolatel také citoval závěry znaleckého posudku ze dne 21. 10. 2005, podle kterých předchozí znalecký posudek byl vypracován na základě nedostatečných podkladů a nesprávných metod a jeho závěry se navzájem popírají, a podle kterých společnost nebyla k 31. 12. 2000 v úpadku. V závěru mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl provést důkaz účetní dokumentací a výslechem likvidátora ke stavu společnosti po 30. 5. 2001. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedla, že dovolatel svou argumentací zpochybnil takřka veškeré ve věci zjištěné skutkové okolnosti a teprve na jejím základě právní kvalifikaci. Dovolatel tak přednostně směřoval ke změně přisouzené konstrukce skutkového děje. Jednání obviněného přitom mělo znaky typického fakturačního podvodu a rozhodným okamžikem byla doba nasmlouvaných a uskutečněných odběrů zboží, která zapadala do působení obviněného ve společnosti. Z opatřených skutkových zjištění ve světle závěrů znalce lze dovodit předlužení společnosti. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citované dovolací důvody, v podání označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvody uvedené v tomto ustanovení zákona.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v rozhodnutích sp. zn. I. ÚS 332/03, I. ÚS 22/04, II. ÚS 160/03, II. ÚS 231/05, III. ÚS 296/04, III. ÚS 481/04, III. ÚS 78/05.
Nejvyšší soud posoudil námitky podaného dovolání tak, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod.
Ve vztahu k bodu 1/ rozsudku soudu prvního stupně dovolatel namítl, že byl odsouzen pro jiný skutek - zatímco v obžalobě bylo uvedeno, že obviněný odebral zboží od společnosti N., s.r.o., v rozsudku je uvedeno, že zboží odebral od R. M. podnikajícího pod obchodním jménem N. Je skutečností, že obžaloba může být podána a obviněný může být odsouzen pouze pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (srov. §176 odst. 2 tr. ř.). Je třeba uvést, že povinnost zachování totožnosti skutku je stanovena trestním řádem jakožto základním procesním předpisem upravujícím trestní řízení. Námitka absence totožnosti skutku a porušení §226 tr. ř. je proto námitkou vadné aplikace procesního ustanovení zákona a nikoli hmotného práva a nelze ji přezkoumat s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nad rámec provedeného přezkumu dovolací soud poznamenává, že v daném případě byla totožnost skutku zachována jak z hlediska totožnosti jednání tak i následku. Rozdíl v identifikaci subjektu, od kterého bylo zboží odebráno, nepostačuje k závěru o absenci totožnosti skutku.
Jako další námitku obviněný uvedl, že provedl dispozici s obchodním podílem v souladu s ustanoveními obchodního zákoníku, a proto skutek nemohl být trestným činem. Ani touto námitkou obviněný nezpochybnil nesprávnost užití konkrétního ustanovení hmotného práva. Specifikum trestněprávní regulace spočívá v tom, že společenské vztahy (běžně) regulované jinými právními odvětvími upravuje toliko z hlediska nejzávažnějších zásahů do předmětu úpravy těchto odvětví. Trestní zákon tak spojuje specifické právní důsledky s jednáním (resp. je označuje za trestně protiprávní), které předpisy jiných právních odvětví často staví do spojitosti s právními důsledky odlišnými. Nelze proto směšovat skutečnosti rozhodné z hlediska občanskoprávních předpisů pro závěr o platnosti určitého právního úkonu se skutečnostmi rozhodnými z hlediska trestního zákona pro naplnění skutkové podstaty určitého trestného činu. Pokud např. z hlediska obchodního zákoníku dojde k uzavření platné smlouvy a tudíž nedošlo k porušení tohoto předpisu, není automaticky vyloučeno, že tentýž úkon (tj. uzavření z hlediska obchodního práva platné a „bezvadné“ smlouvy) z hlediska trestního zákona znamená naplnění skutkové podstaty trestného činu – a to za předpokladu naplnění znaku subjektu, subjektivní stránky, objektu a objektivní stránky trestného činu, tj. okolností, které obchodní zákoník neupravuje (srov. č. 36/2000 Sb. rozh. tr.). Z téhož důvodu námitka, podle které došlo k dispozici s obchodním podílem v souladu s ustanoveními obchodního zákoníku, není způsobilá zpochybnit právní kvalifikaci podle hmotně právního ustanovení trestního zákona. Námitka taktéž nevytýká pochybení při aplikaci jiné hmotně právní normy.
V další námitce obviněný popřel způsobení škody jeho osobou, neboť společnost měla zaplatit za odběr zboží v období, kdy už byl jejím jednatelem P. G. Ani tato námitka podle názoru Nejvyššího soudu nebyla způsobilá přivodit změnu v učiněném právním posouzení, neboť podvodného jednání se obviněný dopustil dříve, než došlo ke změně v osobě jednatele společnosti. Dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, podle kterého obviněný „zboží dodatečně neuhradil“ a později převedl obchodní podíl na další osobu. Fakt, že nedošlo k úhradě zboží také za jednatelství pozdějšího jednatele, nemá na spáchání trestného činu podvodu obviněným vliv. Obdobně tvrzení, že poškozený od společnosti G. G., s.r.o., obdržel další platby ve třetím čtvrtletí roku 2001, tedy v době následující po dokonání trestného činu obviněným, nemůže mít na dokonání trestného činu a jeho právní posouzení vliv.
Konečně bylo třeba odmítnout také námitku, podle které neodebíral zboží obviněný, ale činila tak společnost G. G., s.r.o. Tento fakt na spáchání trestného činu podvodu obviněným a jeho správném hmotně právním posouzení taktéž nemůže nic změnit. Z kontextu skutkové věty je totiž evidentní, že výraz „postupně odebral“ se vztahuje k obviněnému „jako jednateli společnosti G. G., s.r.o.,“ Ani touto námitkou dovolatel z obsahového hlediska nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a bylo ji třeba odmítnout s odkazem na §265i odst. 1 písm. b)tr. ř.
K trestnému činu porušování povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 2 tr. zák. (bod 2/ rozsudku soudu prvního stupně) dovolatel namítl porušení §2 odst. 6 tr. ř., neboť nebyl proveden důkaz daňovým přiznáním společnosti G. G., s.r.o., za rok 2000 ani výslech Ing. Z. L., daňového poradce společnosti. Tato námitka z obsahového hlediska nespadá pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadá posouzení, která soudy ve věci rozhodující učinily ve vztahu k procesním ustanovením trestního řádu. Nejednalo se proto o hmotně právní posouzení, která by bylo možno přezkoumat v dovolacím řízení s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani na kterýkoli z ostatních zákonných dovolacích důvodů. Přezkum rozsahu provedeného dokazování nelze provést v rámci posouzení existence žádného z taxativně vymezených důvodů dovolání.
Podle dalších tvrzení dovolatele soudy nesprávně zhodnotily ekonomickou situaci společnosti G. G., s.r.o., z hlediska zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, neboť společnost nebyla k 31. 12. 2001 ani v období do 31. 5. 2001 v úpadku. Tuto svoji námitku však opřel výhradně o polemiku se závěry znalce Ing. A. B., proti kterým stavěl názory vyslovené v odborném vyjádření Ing. Z. L. přiloženému k dovolání. Námitky obviněného nekorespondují s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto, že se primárně nevztahují k otázce právního posouzení skutkového stavu, který zjistily soudy, ale směřují k tomu, aby obviněný prosadil svou vlastní verzi skutkového stavu vyplývajícího z odlišného hodnocení znaleckých posudků resp. odborných vyjádření. Nejvyšší soud je však v dovolacím řízení povinen vycházet při posouzení správnosti učiněné právní kvalifikace z hodnocení jednotlivých důkazů, která učinily soudy nižších stupňů. Proto nemůže právně hodnotit jinou ekonomickou situaci společnosti G. G., s.r.o., než z které vycházely soudy na základě jimi učiněného hodnocení důkazů v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Námitky prosazující odlišné hodnocení důkazů a požadující právní kvalifikaci jiného skutkového stavu věci než stavu zjištěného v napadeném rozhodnutí je proto třeba odmítnout jako námitky obsahově neodpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ze stejného důvodu nebylo možno přezkoumat námitku, podle které obviněný nevěděl o předlužení společnosti, neboť nepodepisoval její daňové přiznání. Jak vyplývá z výroku rozsudku okresního soudu, obviněný „věděl, že tato jím spravovaná společnost je v průběhu roku 2000 předlužena…“. Toto skutkové zjištění týkající se vědomosti obviněného o ekonomické situaci společnosti je pro dovolací soud závazné a nedovoluje jiné právní posouzení, než jaké učinily soudy obou stupňů.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) citovaného ustanovení trestního řádu. Námitky posuzovaného dovolání tvrdící existenci vady odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v dané trestní věci nebyly Nejvyšším soudem shledány důvodnými, proto nelze akceptovat ani námitku obviněného, podle které nebylo na místě zamítnutí odvolání obviněného. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tudíž rovněž nebyl naplněn.
Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku shledával jako důsledek nesprávného hodnocení znaleckých posudků a vyjádření a nesprávného zjištění ekonomického stavu společnosti G. G., s.r.o. Neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. února 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová