ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1006.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 1006/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2006 o dovolání, které podal obviněný Z. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 12 To 337/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 629/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 2 T 629/2001, byl obviněný Z. H. v bodě 2) uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák., který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchal spolu s obviněnými I. M. a Z. M. tím, že „dne 10. 5. 1999 za 19.700,- DM zakoupili ve firmě Z. V., Y. V., a následně přes hraniční přechod J. – N. dovezli motocykl tovární značky Yamaha XUS 1600 Wild Star, ze kterého před celní kontrolou odstranili některé součásti v úmyslu vyvolat u celních orgánů dojem o oprávněnosti nižší ceny motocyklu a snížit tak celní poplatky, a následně k registrované dovozní deklarace TA nepředložili skutečnou kupní smlouvu, nýbrž pouze fiktivní doklad o celní hodnotě zboží, vystavený na částku 1.970,- DM, přičemž dne 11. 5. 1999 na Celním úřadě ve V. podali celní prohlášení na popuštění dovezeného motocyklu do volného oběhu s tímtéž fiktivním dokladem, přestože ve skutečnosti celní hodnota motocyklu činila 19.700,- DM, a tímto jednáním zkrátili dovozní clo o 21.484,- Kč a daň z přidané hodnoty o 89.125,- Kč.“
Za to byl obviněný Z. H. odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.
Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněných I. M., Z. M. a S. S.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný Z. H., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 12 To 337/2005, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (výroku o vině a výroku o trestu) podal obviněný Z. H. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek byl soudem nedostatečně zjištěn a pro zvolenou právní kvalifikaci není v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu dostatečný podklad. Dále provedl vlastní hodnocení důkazní situace. Poukázal na to, že v době, kdy měl zájem předmětný motocykl vlastnit, tento nebyl v České republice (dále jen „ČR“) k prodeji, a proto se zajímal o koupi v zahraničí, přičemž tuto skutečnost nevzal soud v úvahu. Manželé M. mu (dovolateli) nabídli koupi uvedeného motocyklu v zahraničí za cenu, kterou by musel zaplatit za obdobný motocykl v ČR. Podle tohoto scénáře postupoval s tím, že pro něho šlo o jednoduchou transakci, když se nemusel zabývat celními či daňovými záležitostmi. V návaznosti na to namítl (a tuto námitku konkrétně rozvedl), že odvolací soud nebral v úvahu v kontextu všechny provedené důkazy, když nesprávně vyhodnotil výpovědi svědků V. a K. Dále zpochybnil zjištění soudu o tom, že před převozem motocyklu přes hranice do ČR muselo dojít k odstranění některých součástek. V souvislosti s tím uvedl, že obvinění manželé M. byli v daných obchodech velmi zkušení, postupovali vždy stejně s vědomím, že celní orgány nebudou u takto nepatrného případu dovozu tento podrobně zkoumat. Navíc tito obvinění sami nevypověděli, že by nějaké součástky odstraňovali.
V další části dovolání dovolatel rozvedl, k jakým zjištěním měl soud dospět, pokud by byl celý případ spravedlivě a ve všech souvislostech posuzován. Zdůraznil přitom, že nebyla prokázána jeho aktivní účast při koupi a následném proclení zboží. Nebylo ani prokázáno, že by se účastnil odstranění součástek z motocyklu z důvodu možné kontroly celními orgány. Nebyl také prokázán úmysl, popř. důvod, proč by měl spáchat zmíněný trestný čin, když z toho objektivně neměl žádný prospěch. Z jednání obviněných manželů M. navíc vyplývá snaha maximálně jej poškodit.
Dovolatel pak ještě namítl, že ani odvolací soud se nevypořádal se všemi okolnostmi důležitými pro posouzení celé věci. V předcházejícím řízení nebylo podle jeho slov prokázáno, že by jeho jednání naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Na závěr odůvodnění dovolání vyjádřil přesvědčení, že dovolání je přípustné, že projednání tohoto dovolání může zásadně ovlivnit jeho postavení a otázka, která má být řešena, je po právní stránce zásadního významu.
Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby „dovolací soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, nebo, aby dovolací soud rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a ve věci sám rozhodl o zproštění viny dovolatele.“ Vyjádřil přitom souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poznamenal, že bude především nutno zabývat se otázkou, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání pro opožděnost [podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.] nebo pro nesplnění náležitostí obsahu dovolání [§265i odst. 1 písm. d) tr. ř.]. Ze spisových materiálů, které má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, vyplývá, že dovolání bylo podáváno na sklonku lhůty podle §265e odst. 1 tr. ř., a to nejprve podáním ze dne 5. 5. 2006 nesplňujícím náležitosti obsahu dovolání, a doplněno bylo až podáním ze dne 17. 5. 2006. Pro případ, že výše uvedené důvody pro odmítnutí dovolání nebudou shledány, státní zástupce dále uvedl, že dovolání bylo sice podáno s odkazem na důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně z dovolacích námitek vyplývá, že ve skutečnosti nebyla vznesena žádná námitka, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. nebo nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Dovolatel se toliko domáhá jiného způsobu hodnocení důkazů soudy a prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které se souzeného skutku dopustili pouze spoluobvinění I. a Z. M. bez jakékoli jeho účasti. Jde tedy o námitky směřující výlučně do oblasti skutkových zjištění, které deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.
Státní zástupce proto navrhl, nebudou-li shledány důvody pro odmítnutí dovolání pro opožděnost nebo nesplnění formálních náležitostí dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyslovil státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ jakéhokoli jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný Z. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. (konec lhůty připadl na den 8. 6. 2006, přičemž dovolání - ve znění doplnění – bylo podáno dne 17. 5. 2006) a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opřeno) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů a nesprávná skutková zjištění, přičemž prosazuje vlastní hodnotící úvahy vztahují se k provedeným důkazům a vlastní verzi skutkového stavu věci (de facto namítá, že se skutku, pro který byl odsouzen, nedopustil). Nevznáší žádné konkrétní hmotně právní námitky, které by se týkaly rozporu mezi soudy vykonanými skutkovými zjištěními a užitou právní kvalifikací nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Teprve sekundárně - v návaznosti na uvedené procesní (skutkové) výhrady a vlastní skutkové závěry – dovozuje, že nebylo prokázáno, že by jeho jednání naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák.
Obiter dictum lze poznamenat, právní závěry soudů obou stupňů nejsou v nesouladu se skutkovými zjištěními, jež po zhodnocení provedených důkazů učinily. V souvislosti s tím je třeba konstatovat, že pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy dovolatel ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. srpna 2006
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý