ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.530.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 530/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. května 2006 o dovolání, které podal obviněný V. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 12 To 498/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 320/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 2 T 320/2005, byl obviněný V. R. uznán vinným, že:
1) v T. v P. u. dne 20. 3. 2005 v době okolo 01.00 hodiny po rozbití skla dveří domu čp. vnikl do prostor asijského bistra T., z pokladny vzal hotovost nejméně ve výši 1.000,- Kč, poté vše polil nalezeným ředidlem a zapálil, takže hrozilo zničení domu majitelky a provozovatelky bistra T. K. L. T., , bytem tamtéž, v hodnotě 5.300.000,- Kč a usmrcení neméně 17-ti osob zde ubytovaných, přičemž požárem vznikla škoda na zařízení ve výši nejméně 189.640,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl jako mladistvý odsouzen pro provinění krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zákona, rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. 9 Tm 1/2004, z 1. 3. 2004 a téhož dne pravomocným, jímž bylo podmíněně upuštěno od uložení trestního opatření za stanovení zkušební doby v trvání jednoho roku, přičemž ve zkušební době se dopustil dalších krádeží,
2) a) v T. v zábavním centru M. v přesně nezjištěné době na konci měsíce dubna 2005 vzal z kapsy bundy, kterou měl na sobě M. P., bytem T., K., jeho mobilní telefon zn. Ericson S 700i v hodnotě nejméně 11.000,- Kč, který následně prodal další osobě,
b) v T., v P. ul., v přesně nezjištěné době v noci z 11. na 12. 6. 2005 rozbil skleněnou výplň dveří u prodejny P., vnikl dovnitř prodejny, kde vzal přenosný telefon v hodnotě 500,- Kč a láhev vína zn. Modrý Portugal v hodnotě 96,- Kč, přičemž majiteli prodejny P. P., bytem T., způsobil škodu na odcizených věcech ve výši 596,- Kč, a na poškozených dveřích ve výši 253,50 Kč, P.
a těchto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen mimo jiné i pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. z. trestním příkazem Okresního soudu v Semilech sp. zn. 4 T 86/2005 ze dne 24. 3. 2005 a téhož dne pravomocným, jímž byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu sedmi měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let.
3) v T. v N. ul. dne 16. 7. 2005 okolo 01.00 hodiny vnikl ze střechy větrací šachtou do prodejny D., kde s úmyslem odcizit nějaké oblečení prohledal šatní skříně, avšak nic nenašel, přičemž při průniku větrací šachtou poškodil věci v hodnotě 2.092,- Kč ke škodě společnosti D., a. s., Z. P. čp., R. u P. a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen mimo jiné i pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona, trestním příkazem Okresního soudu v Semilech sp. zn. 4 T 86/2005 ze dne 24. 3. 2005 a téhož dne pravomocným, jímž byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let.
Skutek popsaný pod bodem 1) byl kvalifikován jako trestný čin obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., skutek popsaný pod bodem 2) jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), d), e) tr. zák. a skutek popsaný pod bodem 3) jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
Za trestný čin obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák.popsaný pod bodem 1) výroku rozsudku a za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 3. 2005, č. j. 4 T 86/2005-44, který nabyl právní moci dne 24. 3. 2005, byl obviněný V. R. odsouzen podle §179 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z uvedeného trestního příkazu Okresního soudu v Semilech, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestné činy krádeže popsané pod body 2) a), b), a 3) výroku rozsudku byl obviněný V. R. odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §37 tr. zák. bylo u trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku upuštěno od uložení společného trestu k trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 3. 2005, č. j. 4 T 86/2005-44.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená T. K. L. T. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný V. R. a náměstkyně okresní státní zástupkyně v Semilech, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové. Rozsudkem ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 12 To 498/2005, z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestech a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému V. R. uložil za trestné činy obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1) nezměněn, a dále za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jimiž byl obviněný V. R. uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 4 T 86/2005, který převzal dne 24. 3. 2005, podle §179 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Současně zrušil výrok o trestu z uvedeného trestního příkazu Okresního soudu v Semilech, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), d), e), tr. zák. a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 2), 3) nezměněn, uložil odvolací soud obviněnému V. R. podle §247 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Z podnětu odvolání státní zástupkyně pak odvolací soud napadený rozsudek podle §259 odst. 2 tr. ř. doplnil tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému V. R. uložil povinnost zaplatit poškozené společnosti D., a. s., R. u P. na náhradě škody částku 2.092,- Kč. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný V. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že skutková zjištění soudů obou stupňů, zejména v případě skutku popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně, nepovažuje za správná. Namítl přitom, že nebyl prokázán úmysl (ani nepřímý). Podle jeho slov je z dále uvedených skutečností zřejmé, že jsou zde důvodné pochybnosti o tom, zda byla hořlavina vůbec někým použita. V souvislosti s tím zdůraznil, že dostatečně vysvětlil okolnosti, za nichž došlo k požáru, i důvody útěku z místa činu. Popřel, že by požár založil úmyslně a použil nějakou hořlavinu. Ze závěrů znaleckého posudku lze podle něho vyvodit, že stopy nalezené na místě činu mohly pocházet i z dřívější doby, čemuž by odpovídalo i rozmístění stop, které byly zjištěny podle protokolu o ohledání místa činu. Pokud by pachatel chtěl zapálit kancelář, polil by hořlavinou psací stůl, na kterém by požár vznikl nejlépe, a nikoli místa označená jako stopy. Za nepravděpodobnou dovolatel označil skutečnost, že by pachatel po použití hořlaviny vrátil kanystr zpět do skladu, kde byl nalezen. Připomněl ještě výpověď svědka L. (policisty, který byl přítomen prvotnímu ohledání místa činu), podle níž byl sice kanystr otevřený, avšak svědek ve skladu žádný zápach po ředidle necítil. Z toho vyplývá, že kanystr byl ve skladu otevřený již dříve. V návaznosti na uvedené skutečnosti dovolatel vyslovil názor, že skutek popsaný pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně je nutno posuzovat podle §180 odst. 1 tr. zák.
V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 12 To 498/2005, zrušil.
K uvedenému dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Konstatoval, že uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. připouští namítat nesprávné právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, nepřipouští však namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod. Dovolání podané s odkazem na tento dovolací důvod je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli však z hlediska procesních předpisů. Zásah do skutkových zjištění lze připustit pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé a současně učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání (tj. právně relevantně jej namítne). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. V této věci byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován. Státní zástupce přitom zmínil důkazy, na základě nichž byla učiněna skutková zjištění, jež našla odraz ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, s tím, že těmito důkazy byla verze dovolatele vyvrácena a jeho dovolací námitky uplatněné s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak fakticky polemizují s procesním předpisem. Státní zástupce pak uvedl, že dovolatel sice formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky jím uplatněné stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů, jelikož primárně polemizuje s řádně zjištěným skutkovým stavem, přičemž v posuzované věci neexistuje nesoulad (a již vůbec ne extrémní) mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Napadená rozhodnutí tudíž netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Jelikož námitky dovolatele nenaplňují jím uplatněný důvod dovolání (ani žádný jiný dovolací důvod), státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jež lze podřadit pod ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Obviněný V. R. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů a nesprávná skutková zjištění, přičemž prosazuje vlastní hodnotící úvahy vztahující se k provedeným důkazům a vlastní verzi skutkového stavu věci. Nenamítá rozpor mezi soudy vykonanými skutkovými závěry a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Teprve sekundárně, z uvedených skutkových (procesních) výhrad a na základě vlastních skutkových závěrů vyvozuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku s tím, že měl být uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §180 odst. 1 tr. zák.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Obiter dictum lze konstatovat, že právní závěry soudů nejsou v nesouladu se skutkovými zjištěními, jež po zhodnocení důkazů učinily. V souvislosti s tím je na místě konstatovat, že pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
K uvedenému je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. května 2006
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý