ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.663.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 663/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2006 o dovolání obviněného J. M. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 10 To 517/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 128/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 1 T 128/2005, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že dne 30. 4. 2005 v 17:55 hodin řídil po předchozím požití alkoholických nápojů osobní automobil tov. značky Ford Tranzit po silnici 2. třídy ve směru od obce R. k centru obce H. T., okres B., přičemž u domu v obci H. T. v důsledku požitého alkoholu najel pravou přední částí svého vozidla na pravou krajnici pozemní komunikace a posléze i vpravo mimo komunikaci, kde pravou přední částí narazil do kovového zábradlí můstku, čímž způsobil škodu ve výši 1.000,- Kč ke škodě SÚS K., poté pokračoval dále v jízdě, kde opět vpravo mimo komunikaci narazil do sloupu telefonního vedení, čímž způsobil Č. T., a. s., B., škodu ve výši 3.000,- Kč, dále pokračoval v jízdě a narazil do kovového sloupku s řetízkem, čímž způsobil majitelce E. M. škodu ve výši 500,- Kč, poškozením vozidla tov. značky Ford Tranzit, který je majetkem firmy B. V., způsobil škodu ve výši 65.790,- Kč, přičemž provedenou zkouškou na alkohol v krvi bylo zjištěno v jeho krvi v době řízení motorového vozidla 1,93g/kg alkoholu.
Obviněnému byl uložen peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří týdnů. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Poškozená společnost Č. T. byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 12. 2005, sp. zn. 10 To 517/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání namítl, že rozhodnutí krajského i okresního soudu bylo podle jeho názoru učiněno na základě vadného postupu řízení. Ten obviněný spatřuje v tom, že v průběhu trestního řízení byly opakovaně porušovány některé ze základních zásad trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení podle něj nedostály své povinnosti vymezené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Je přesvědčen, že nebyly dostatečně objasňovány okolnosti svědčící v jeho prospěch, kdy již v přípravném řízení policejní orgán neprovedl a řádným způsobem nevyhodnotil důkazy, na jejichž základě by mohla být prokázána jeho nevina. Podle názoru obviněného nebyla ze strany státního zastupitelství a následně soudů obou stupňů věnována pochybením, k nimž došlo v rámci přípravného řízení, náležitá pozornost.
Obviněný dále namítl, že byla zcela opominuta jeho obhajoba a zejména nebyly soudy akceptovány jeho návrhy na doplnění dokazování. Obviněný soustředil své výhrady především proti závěrům soudů, že měl být řidičem havarovaného automobilu. Podle jeho tvrzení byl skutečným řidičem a původcem dopravní nehody svědek L. L. V této souvislosti pak obviněný zpochybňoval věrohodnost výpovědi svědkyň E. M. a V. T., které jej měly usvědčovat. Za mylný považuje závěr, že se ze spáchání činu přiznal příslušníkům Policie ČR, kteří byli povoláni na místo nehody a následně jej převáželi na odběr krve, neboť jeho vyjádření ve stavu, v jakém se v době nehody nalézal, nemůže podle jeho přesvědčení sloužit jako relevantní důkaz.
V další části dovolání namítl, že postup orgánů činných v trestním řízení je v příkrém rozporu s principem „rovnosti zbraní“, který je součástí práva na spravedlivý proces. Má za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů se opírají pouze o výpovědi dvou svědkyň popisujících vnímanou událost ze stejného místa a ve stejném časovém okamžiku, avšak až po ukončení skutkového děje. Shodu jejich výpovědí si obviněný vysvětluje jako sjednocenou interpretaci nehodové události. Vyjádřil přesvědčení, že pokud by byly provedeny jím navrhované důkazy, jevila by se jím tvrzená verze skutkového děje jako jediná logicky ospravedlnitelná. Poukázal v této souvislosti na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 37/03 a IV. ÚS 463/2000, jejichž části v dovolání citoval.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze a věc mu přikázal k novému projednaní a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že dovolatel v argumentaci svého mimořádného opravného prostředku setrvává na dosavadní obhajobě a opakuje tvrzení, jež v jejím rámci uváděl v řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím. Výhrady specifikované v dovolání směřují podle nejvyšší státní zástupkyně proti procesním náležitostem trestního řízení v dané věci a proti procesu dokazování a hodnocení důkazů, a to s cílem dosáhnout základní změny skutkového stavu oproti závěrům, ke kterým dospěl soud prvního stupně a jež jako správné potvrdil soud odvolací. Zdůraznila, že námitky procesní a skutkové povahy nejsou způsobilé naplnit deklarovaný důvod dovolání, který musí spočívat ve vadách postihujících aplikaci hmotně právních ustanovení trestního práva. Má za to, že v celém dovolání není uvedena jediná námitka směřující proti právnímu posouzení zjištěného skutkového stavu, a dovolatelem zvolená argumentace nevyhovuje ani žádnému jinému ze zákonem definovaných dovolacích důvodů.
Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím, přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud však konstatoval, že obviněný J. M. ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily.
Obviněný se, pokud jde o konkrétně uplatněné námitky, soustředil na polemiku s provedeným dokazováním a s postupem orgánů činných v trestním řízení v dané trestní věci. Namítal, že předmětný trestný čin nespáchal, neboť skutečným pachatelem a původcem dopravní nehody je L. L. Dále brojil proti hodnocení věrohodnosti výpovědí svědkyň E. M. a V. T. s tím, že se dožadoval přehodnocení jejich výpovědí ve svůj prospěch. Usiloval o to, aby jeho doznání, jež učinil příslušníkům Policie ČR, kteří jej převáželi na odběr krve, nebylo s ohledem na jeho stav po nehodě bráno jako relevantní. Zaujal stanovisko, že pokud by byly provedeny obhajobou navrhované důkazy, jevila by se jím tvrzená verze skutkového děje jako jediná logicky ospravedlnitelná.
Nejvyšší soud proto ve světle těchto konkrétních námitek obviněného J. M. konstatoval, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadající právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami se primárně domáhal změny skutkových zjištění. Teprve sekundárně z jejich případné změny by měl rezultovat závěr, že trestný čin nespáchal. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod nenaplnil (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud ve shodě se shora citovanými rozhodnutími Ústavního soudu opakuje, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Nejvyšší soud je z titulu podaného dovolání oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení přípustný.
V Brně dne 30. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr