ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1586.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1586/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2006 dovolání obviněného O. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 10 To 310/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 164/2004, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 10 To 310/2005, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 1 T 164/2004, byl obviněný O. B. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (bod 1.), trestnými činy neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (bod 2.) a neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák. (bod 3.) a odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest zákazu činnosti – řízení všech motorových vozidel na dobu osmi let. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody. Tímtéž rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek v obžalobě právně kvalifikovaný jako trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výrokům o vině pod body 2., 3. a na ně navazujícím výrokům o trestu a o náhradě škody. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 10 To 310/2005, byl rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušen ve výroku o trestu zákazu činnosti a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině, o trestu odnětí svobody a o náhradě škody byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na tři léta.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i všem dalším na něj navazujícím výrokům a odkázal v něm na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. Namítl tak, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, a že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání. Uvedl, že po vyhlášení odsuzujícího rozsudku ve věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 164/2004 byl rozhodnutím okresního soudu dne 18. 4. 2005 propuštěn z vazby a v souvislosti s tím soud zrušil ustanovení JUDr. J. J., jeho obhájce, protože zanikl důvod nutné obhajoby. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. 8 Nt 718/2005, byl však znovu vzat do vazby v jiné trestní věci, ale obhájce ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 164/2004 si nezvolil, ani mu nebyl znovu ustanoven. O jeho pobytu ve vazbě nebyl Krajský soud v Praze informován a doručoval-li mu vyrozumění o veřejném zasedání konaném o jeho odvolání na den 30. 8. 2005 do místa bydliště, nezdržoval se tam, poněvadž byl ve vazbě ve Věznici P.- R. Proto se podle něj nemohla uplatnit ani fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř. Obviněný vytkl, že odvolací soud porušil zákon, jednal-li v jeho nepřítomnosti, neboť byl ve vazbě a prohlášení, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává, neučinil, a navíc ve veřejném zasedání neměl obhájce, ač ho mít musel. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného označil dovolání za opodstatněné, pokud se zakládají na pravdě tvrzení dovolatele, že byl dne 8. 7. 2005 vzat do vazby a že mu nebyl ustanoven obhájce, když si ho sám nezvolil. Za takové situace navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze a též všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby Krajskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo lze dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
V tomto ustanovení se předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl ve svém důsledku obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům, jak je zakotveno v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda bylo možno dne 30. 8. 2005 konat veřejné zasedání o odvolání obviněného, který neměl obhájce, v jeho nepřítomnosti.
Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce §263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává.
O takovou situaci v posuzované věci nešlo, proto nebylo možné dne 30. 8. 2005 veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.
V odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud vyložil, že veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, poněvadž vyrozumění o konání veřejného zasedání mu bylo zasláno na adresu, kterou uvedl při propuštění z vazby i na podaném odvolání, a stalo se tak s dostatečným časovým předstihem. Zásilka byla podle odvolacího soudu na poště uložena již dne 1. 8. 2005, o tom byl obviněný uvědomen, ovšem v odběrní lhůtě si ji nevyzvedl, a proto soud podle §64 odst. 2 tr. ř. vycházel z fikce, že mu vyrozumění o veřejném zasedání bylo doručeno desátý den od uložení zásilky (strana 4).
Odvolací soud však nevzal v úvahu všechny nezbytné předpoklady, za jejichž splnění lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 1 T 164/2004 vyplývá, že veřejné zasedání bylo dne 30. 8. 2005 konáno v nepřítomnosti obviněného a nebyl mu přítomen ani jeho původně ustanovený obhájce JUDr. J. J., poněvadž opatřením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. 10 To 310/2005, bylo podle §39 odst. 1 tr. ř. ustanovení tohoto obhájce zrušeno. V odůvodnění opatření soud vyložil, že se tak stalo proto, že obviněný byl dne 18. 4. 2005 v této trestní věci propuštěn z vazby, a pominul tak důvod, který podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. zakládal.
Současně Nejvyšší soud z obsahu spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 1 T 157/2005 zjistil, že usnesením soudce tohoto okresního soudu ze dne 8. 7. 2005, sp. zn. 8 Nt 718/2005, byl týž obviněný podle §68 odst. 1, 3 písm. e) tr. ř. z důvodu §67 písm. c) tr. ř. vzat do vazby, přičemž vazební lhůta počala běžet dnem a hodinou zadržení, tj. 8. 7. 2005 v 7.30 hodin (č. l. 37A). Z protokolu o zadržení podezřelé osoby (č. l. 31) se podává, že obviněný byl tímto okamžikem zadržen. Obviněný byl ve vazbě až do dne 22. 9. 2005, kdy v hlavním líčení uvedený okresní soud usnesením z téhož dne pod sp. zn. 1 T 157/2005 rozhodl tak, že se z vazby propouští do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 1 T 164/2004, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 10 To 310/2005 (č. l. 114). Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 1 T 157/2005, byl obviněný uznán vinným trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Z nařízení výkonu trestu plyne, že obviněnému je do uloženého trestu započtena vazba od 8. 7. 2005 od 7.30 hodin do 22. 9. 2005.
Je proto evidentní, že obviněný byl nejen v době doručování vyrozumění o konání veřejného zasedání, ale zejména v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu dne 30. 8. 2005 ve vazbě v jiné trestní věci, výslovně neprohlásil, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává (odvolací soud o tom, že je ve vazbě, ani nevěděl), a proto veřejné zasedání nemohlo být konáno v jeho nepřítomnosti.
I když to obviněný v dovolání výslovně nenamítl, Nejvyšší soud dodává, že postupem odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod (dále Listiny) a dále jeho práv zajištěných čl. 6 odst. 1, 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva). Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tuto dikci nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02 aj.).
S takovým výkladem čl. 38 odst. 2 Listiny není v rozporu, že v konkrétních ustanoveních trestního řádu, který zmíněné ústavní právo obviněného blíže rozvádí, jsou odlišně stanoveny podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a za nichž může být provedeno veřejné zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Dlužno ovšem dodat, že veřejné zasedání konané o odvolání obviněného, se svojí povahou i významem blíží hlavnímu líčení. Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu.
Tento předpoklad v posuzované věci naplněn nebyl a postup odvolacího soudu, který se rozhodl provést veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného, který byl ve vazbě a výslovně neprohlásil, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává, je takovým zásahem do zmíněného práva obviněného, který nebylo možno akceptovat.
Protože obviněný byl ve vazbě, musel mít obhájce, a to z důvodu nutné obhajoby uvedeného v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obhájce obviněný však neměl, neboť opatřením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. 10 To 310/2005, bylo ustanovení obhájce JUDr. J. J. v této trestní věci zrušeno. Odvolací soud nezjistil, že obviněný je ve vazbě v jiné trestní věci, a proto ani nepostupoval ve smyslu zásad uvedených v §38 tr. ř., obviněnému lhůtu ke zvolení obhájce neurčil, ani mu ho neustanovil. Opodstatněně proto dovolatel též vytkl, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Námitky obviněného, jimiž odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř., jsou důvodné a k odstranění podstatných procesních vad, jejichž důsledkem bylo závažné porušení práva obviněného na obhajobu, je nezbytné provést veřejné zasedání znovu, a to za důsledného respektování ustanovení o přítomnosti obviněného a jeho obhájce v něm.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného napadený rozsudek Krajského soudu v Praze z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. zrušil (§265k odst. 1 tr. ř.). Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 2 tr. ř.). Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265l odst. 1 tr. ř.). V dalším řízení je odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková