ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.1270.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 1270/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2007 o dovolání obviněného Ing. R. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2007, sp. zn. 5 To 56/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 1/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání Ing. R. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. října 2006, sp. zn. 1 T 1/2006, byl obviněný Ing. R. N. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. Podle §59 odst. 1 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost v rámci podmíněného odsouzení a v jeho lhůtě absolvovat psychologické poradenství ke zvládání zátěžových situací.
Obviněný spáchal uvedený trestný čin tím, že dne 31. srpna 2004 v P., v dopoledních hodinách, v prostoru restaurace R., při místním šetření v rámci stavebního řízení, napadl úderem pěstí do krku a škrcením po dobu cca pěti sekund poškozeného B. N., čímž mu způsobil pohmoždění hrtanu a hlasových vazů oboustranně s krevními výronky, otokem sliznice, zhmoždění a prokrvácení hlasivek a poúrazovou blokádu skloubení mezi spodinu lební a páteří s pracovní neschopností v délce od 31. srpna do 4. října 2004.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem výrokům rozsudku. Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. března 2007, sp. zn. 5 To 56/2007, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku, jímž bylo obviněnému uloženo absolvování psychologického poradenství ve zkušební době podmíněného odsouzení. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (ve výroku o vině a podmíněném trestu odnětí svobody).
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2007, sp. zn. 5 To 56/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Naplnění dovolacího důvodu spatřuje dovolatel v tom, že soud chybně hodnotil opatřené důkazy, neprovedl jím navrhované důkazy na doplnění dokazování výslechem ošetřujících lékařek, zamítl návrh na opakovaný výslech obou pracovnic stavebního úřadu P. a státního stavebního dohledu, nevypořádal se s věrohodností fotografie poškozeného, která údajně svědčí o rozsahu zranění poškozeného a neuvěřil jeho verzi případu. Vytýká soudům, že nebylo přesně zjištěno, kde ke spáchání skutku mělo dojít a nebylo také zjištěno, zda ošetřující lékařka povolila poškozenému v době jeho pracovní neschopnosti tzv. vycházky. Dle dovolatele tedy soud neodstranil rozpory v důkazní situaci ani nedoplnil skutková zjištění navrhovanými důkazy. Z toho dovolatel vyvozuje, že nebylo objektivně prokázáno, že by spáchal trestný čin ublížení na zdraví, pro který byl odsouzen. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2007 a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 7, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Dle státního zástupce z obsahu dovolání vyplývá, že námitky, o které opíral deklarovaný dovolací důvod, směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a dovolatel soudům obou stupňů de facto vytýká především nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné zjištění skutkového stavu, přičemž prosazuje vlastní náhled na provedené důkazy a z toho se odvíjející odlišný skutkový závěr. Namítá, že předmětný skutek nebyl prokázán. Ze skutkových (procesních) výhrad dovozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Dle státního zástupce je tedy zřejmé, že dovolání s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Dovolací námitky obviněného tudíž nelze podřadit pod jím zvolený ani žádný jiný dovolací důvod. Rovněž, dle státního zástupce, skutkový stav byl spolehlivě zjištěn a byl přiléhavým způsobem právně kvalifikován. Státní zástupce se nedomnívá, že existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Má za to, že napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné /§265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu/, bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájce /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu) a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II.ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost jsou správně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu již třetímu justičnímu přezkoumávání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. května 2004, sp. zn. IV ÚS 76/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tedy nutno odlišit od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, případně korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku. Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumávání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředpisoval by katalog dovolacích důvodů. Ze skutečností blíže rozvedených v předchozích odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění, vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva.
Z obsahu podaného dovolání plyne, že obviněný uplatnil toliko námitky proti neopatření potřebných důkazů, neprovedení důkazů navržených obviněným, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy svědeckými výpověďmi poškozeného B. N. a svědků M. T., K. F. a A. F. a závěrům znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a proti skutkovým zjištěním, která učinil Obvodní soud pro Prahu 7 a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Městský soud v Praze. V podstatě znovu zopakoval, že trestného činu se nedopustil. Poukázal na údajný nesoulad mezi výpověďmi svědků N., F., T. a F. z hlavního líčení a zápisy jejich vysvětlení do úředních záznamů policií. Namítl, že nebyly vykonány jím navrhované důkazy výslechem ošetřujících lékařek. Naznačil, že důkazy byly hodnoceny v jeho neprospěch.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti nesprávnosti skutkových zjištění, nikoli proti správnosti právního posouzení skutku. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumávat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. Tato skutečnost plyne z nejnovější judikatury Ústavního soudu, zejména pak nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05 a nálezu sp. zn. IV. ÚS 216/04 (a obdobně i nálezů sp. zn. I ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV ÚS 565/02, IV. ÚS 219/03), jež nepřipuštění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu bez ohledu na námitky týkající se právních vad řízení před soudy obou stupňů uplatněné v dovolání a bez přihlédnutí k tomu, zda skutek tak, jak je popsán v odsuzujícím rozsudku, byl skutečně prokázán, označuje za velmi restriktivní a odporující smyslu a záměru zavedení tohoto mimořádného opravného prostředku do trestního procesu. Interpretací dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Ústavní soud otevřel kromě přezkumu právního posouzení věci i prostor pro posouzení souladu mezi vykonanými důkazy a skutkovými zjištěními a z toho plynoucími právními závěry soudu, jakož i pro posouzení vazby procesních vad řízení na právní posouzení věci. Reflektuje tuto judikaturu Ústavního soudu Nejvyšší soud do rámce dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadil i „zjištění, že právní závěry obecného soudu jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními“ (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 864/2006), čili „zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání“ (viz usnesení Nejvyššího soudu 8 Tdo 849/2006).
Z odůvodnění rozhodnutí soudů však vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné (zejména strany 4 v.v., 5 rozsudku soudu prvního stupně, zejména strany 5, 6, 7 a 8 usnesení odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé. Námitky obsažené v v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné v odvolacím řízení a soudy obou stupňů se s výtkami obviněného náležitě vypořádaly. Při hodnocení důkazů postupovaly soudy důsledně podle §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tzn., že je hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinily skutková zjištění, která lze akceptovat. Evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv racionálně logického základu, naopak, odůvodnění dovoláním napadeného usnesení Městského soudu v Praze obsahuje velmi precizní a přesvědčivou reakci na námitky obsažené v odvolání obviněného. Pečlivě byla zdůvodněna i nutnost právního posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. řádu, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman