ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.925.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 925/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2007 o dovolání obviněného Š. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2007, sp. zn. 10 To 63/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha -východ pod sp. zn. 2 T 101/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. června 2006, sp. zn. 2 T 101/2006, byl obviněný Š. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků s výkonem ve věznici s dohledem a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že „dne 24. 10. 2005 kolem 22.20 hodin vědomě řídil svůj osobní automobil zn. Renault Mégane 1.6, který pro svůj technický stav, zejména nevyhovující brzdy, pneumatiky a levou přední pružící jednotku nebyl způsobilý k provozu na pozemních komunikacích, poté kdy množství alkoholických nápojů, kdy v jeho krvi odebrané déle než hodinu po havárii bylo zjištěno 1,05 promile alkoholu, přičemž rychlost a způsob jízdy nepřizpůsobil svým schopnostem, stavu vozidla a komunikace a po projetí pravotočivé zatáčky dostal smyk, vozidlo nezvládl a havaroval s ním vlevo mimo komunikaci, kde na chodníku narazil jednak do sloupu elektrického vedení a poté bočně do stromu, přičemž při této havárii jeho spolujezdkyně V. G., utrpěla mnohačetná závažná poranění zejména hlavy a páteře, kterým krátce po převozu do nemocnice podlehla a spolujezdec J. M., utrpěl tržné rány hlavy a pohmoždění hrudníku se zlomeninou 9. žebra vpravo s nutností chirurgického zákroku a léčení po dobu několika týdnů.“
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 27. února 2007, sp. zn. 10 To 63/2007, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Š. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný především zdůraznil, že orgány činné v trestním řízení dosud nerozhodly o jeho včas podané stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201d tr. zák. a obžaloba tak byla podána, aniž bylo pravomocně zahájeno trestní stíhání. Soudy také pochybily, pokud dospěly k závěru, že automobil řídil pod vlivem alkoholu. Protokol o lékařském vyšetření ohledně jeho ovlivnění alkoholem ze dne 25. října 2005 neobsahuje žádný údaj o okolnostech odběru krve, a protože byly vzorky „urychleně“ zlikvidovány, nemohly opakované laboratorní testy prokázat, zda se skutečně jedná o krev dovolatele. Svědecká výpověď M. H., který jako jediný vypovídal k údajné konzumaci alkoholu ze strany dovolatele, není věrohodná. Sám svědek přiznal osobní neshody s dovolatelem a v průběhu řízení vyhledával na internetových stránkách svědky, kteří měli svědčit v jeho neprospěch. Dovolatel se přitom konzumaci svědkem tvrzeného červeného vína vyhýbá, neboť mu způsobuje zdravotní obtíže, což potvrdil i lékařský experiment, kterému se podrobil po rozhodnutí odvolacího soudu a jehož výsledky přiložil ke svému dovolání. Popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně je nadto neúplný, když ve vedlejší větě „vědomě řídil…, poté kdy množství alkoholických nápojů, kdy v jeho krvi odebrané déle než hodinu po havárii bylo zjištěno 1,05 promile alkoholu“ chybí přísudek a skutková věta rozsudku obsahuje místo skutkových okolností jejich právní hodnocení, a to ve slovním spojení vztahujícím se k jím řízenému automobilu pojmem „nebyl způsobilý k provozu na pozemních komunikacích“.
V závěru dovolatel navrhl, aby „… Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a přikázal soudu prvého stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.“
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jeho námitky obsahově nenaplňují uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. Obecně by dovolací námitky případně mohly odpovídat dovolacím důvodům uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) a e) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí dovolací soud vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v předcházejícím řízení. Zásah do skutkových zjištění lze připustit, pouze je-li extrémní nesoulad mezi těmito skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. O takový případ však v posuzované věci nejde. Soudy svá skutková zjištění opřely o svědecké výpovědi J. M., M. K., K. B., M. H. a M. B., dále o protokol o vyšetření na alkohol v krvi, lékařské zprávy, závěry znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a též o protokol o dopravní nehodě s plánkem a fotodokumentací. Námitky obviněného, které výhradně směřují do oblasti skutkových zjištění, tak nejsou podřaditelné pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Ani námitka ve vztahu k údajně nezákonnému podání obžaloby však nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který je dán jen tehdy, bylo-li vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné, ale ani jiný zákonný dovolací důvod. Obviněný tuto námitku ostatně uplatnil již v předcházejícím řízení a soudy obou stupňů se s ní náležitě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Proto státní zástupce navrhl odmítnout dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného než zákonného důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Dovolatel pod tento dovolací důvod podřadil námitky, jejichž podstatou je tvrzení, že popis skutku ve výroku rozsudku je neúplný, pokud ve vedlejší větě v části výroku „vědomě řídil…, poté kdy množství alkoholických nápojů, kdy v jeho krvi odebrané déle než hodinu po havárii bylo zjištěno 1,05 promile alkoholu“ chybí přísudek, a právní věta údajně obsahuje místo popisu skutkových okolností právní posouzení, že automobil, který řídil „nebyl způsobilý k provozu na pozemních komunikacích“.
Dovolatel tedy uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v jeho druhé alternativě, podle níž bude tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže je výrok v napadeném rozhodnutí neúplný. Neúplným je přitom takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje nějakou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. musí výrok rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu rozsudku (srov. č. 43/1994 –I. Sb. rozh. tr., a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 7 Tdo 236/2002). Pouze obsahuje-li skutková věta výroku o vině úplný popis skutečností, rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu ve smyslu §120 odst. 3 tr. ř., je možno považovat projednání věci před soudem za úplné, tj. v souladu s právem obviněného na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 83/04).
Jestliže však obviněný spatřoval naplnění tohoto dovolacího důvodu ve skutečnosti, že v části popisu skutku výroku o vině chybí „přísudek“ a že zde chybí skutkové okolnosti vyúsťující v závěr o technické nezpůsobilosti jím řízeného vozidla, pak je zřejmé, že se nejedná o námitky způsobilé založit existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Dovolatel v podstatě zaměřil své výhrady jen vůči případným formulačním nedostatkům výroku rozsudku soudu prvního stupně, popř. vůči nedostatkům skutkové povahy, nikoliv vůči vlastní neúplnosti výroku o vině. Dovolání formálně se opírající o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. tak podal ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v tomto ustanovení. Pro úplnost lze dodat, že z obsahu rozhodnutí soudů obou stupňů jednoznačně vyplývá, že obviněný řídil motorové vozidlo po předchozím požití alkoholických nápojů. Navíc tato skutečnost se podává i z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 6. 2006, podle něhož byl rozsudek soudu prvního stupně vyhlášen tak, že obviněný „…řídil…svůj osobní automobil…poté kdy požil…“ (č. l. 206), takže ve skutečnosti se z pohledu dovolacích námitek obviněného v tomto směru jedná o pouhou písařskou chybu. Stejně tak výtka ohledně nedostatku skutkových zjištění vztahujících se k závěru o tom, že obviněný řídil motorové vozidlo, jehož technický stav neodpovídal zákonným požadavkům, nemůže ani z věcného hlediska obstát, když ve výroku rozsudku soudu prvního stupně je dostatečně konkretizováno, že obviněným řízený automobil vykazoval „…nevyhovující brzdy, pneumatiky a levou přední pružící jednotku…“ a že tento technický stav, dále rychlost a způsob jízdy obviněného byly příčinami posuzované dopravní nehody.
Je tak zřejmé, že rozsudek soudu prvního stupně obsahuje zcela postačující popis skutku, který odpovídá použité právní kvalifikaci, tedy že obviněný naplnil skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný pod tento dovolací důvod podřadil námitky, jejichž podstatou je tvrzení, že na něj neměla být podána obžaloba, pokud trestní stíhání nebylo pravomocně zahájeno, a dále, že soudy nesprávně vycházely z protokolu o vyšetření na alkohol v krvi a svědecké výpovědi M. H. a dospěly tak k nesprávnému zjištění, že automobil řídil pod vlivem alkoholu (konkrétně červeného vína).
Podstata první alternativy uplatněného dovolacího důvodu je v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, namísto toho však opravný prostředek bez věcného přezkoumání odmítl nebo zamítl (např. jako opožděně podaný), aniž přitom byly splněny procesní podmínky pro takový postup. Smyslem dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu této alternativy je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném opravném řízení, které v rozporu se zákonem nebylo provedeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 11 Tdo 514/2004).
Uplatnění této první alternativy dovolacího důvodu v posuzované věci evidentně nepřichází v úvahu. Z výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2007, sp. zn. 10 To 63/2007, totiž vyplývá, že odvolací soud zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř., tedy poté, kdy po provedení věcného přezkumu podle §254 tr. ř. dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Z formulace dovolacích námitek ostatně ani nevyplývá, že by se obviněný domáhal přezkumu napadeného rozhodnutí s poukazem na první alternativu tohoto dovolacího důvodu.
Přezkoumá-li odvolací soud napadené rozhodnutí v rámci řádného opravného prostředku věcně a poté jej zamítne, protože jej neshledá důvodným, potom je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit toliko v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolateli tedy nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, ač v řádném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. komentář. II. díl. 5. vydání. Praha : C. H. Beck 2005, s. 2029).
Především je nutno konstatovat, že obviněný neuvádí, který zákonný dovolací důvod jeho námitky naplňují, a to ani obsahově, ani odkazem na konkrétní zákonné ustanovení. Přitom dovolací důvod uvedený v druhé alternativě ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatňovat pouze ve spojení s některým z těch důvodů dovolání, jež jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. S ohledem na znění ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. už tato nejasnost neumožňuje Nejvyššímu soudu přezkoumat napadené rozhodnutí, neboť přezkumná činnost Nejvyššího soudu je podmíněná mimo jiné i vymezením toho, z jakých důvodů dovolatel rozhodnutí napadá. Přitom obsah dovolacích námitek musí věcně odpovídat některému z uplatněných dovolacích důvodů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2006, sp. zn. 11 Tdo 1237/2006).
Většina dovolacích námitek obviněného přitom směřuje do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel v podstatě popřel, že by se dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Soudům vytkl nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo s ohledem na vadné hodnocení provedených důkazů, a to zejména protokolu o vyšetření na alkohol v krvi obviněného a svědecké výpovědi M. H.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud nemůže přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že z pohledu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Pro úplnost je však třeba zdůraznit, že soudy opřely své skutkové závěry o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Zejména vycházely ze svědeckých výpovědí poškozeného J. M., M. B., K. B., M. K., M. H., znaleckého posudku z oboru dopravy a strojírenství, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, protokolu o vyšetření na alkohol v krvi obviněného, lékařské zprávy ke zranění obviněného a protokolu o dopravní nehodě s plánkem a fotodokumentací. Jestliže podstatou obhajoby obviněného bylo tvrzení, že vozidlo nemohl řídit pod vlivem alkoholu, a zejména ne červeného vína, které nepije, pak je třeba připomenout, že soudy z výpovědi svědka J. M., M. H. a protokolu o vyšetření na alkohol v krvi zjistily opak. Výpověď obviněného byla naopak zcela osamocena, protože soudy neuvěřily výpovědi svědkyně J. Z. (str. 8 rozsudku). Na podkladě provedených důkazů potom dospěly k závěru, že je spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného. Je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech proto lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
V posuzovaném případě se nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Pokud dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku též poukázal na výše již uvedený nový důkazní prostředek (tj. výsledky lékařského experimentu na snášenlivost červeného vína), který údajně potvrzuje jeho nevinu, pak Nejvyšší soud připomíná, že s ohledem na zákonné vymezení dovolacích důvodů a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu nelze ani k těmto tvrzením dovolatele přihlížet, neboť tzv. nova zákon v dovolacím řízení nepřipouští (srov. č. 2/1996 Sb. rozh. tr.). Tvrzená existence nových skutečností a důkazů, za splnění dalších zákonných podmínek, může odůvodňovat podání návrhu na povolení obnovy řízení (srov. §277 a násl. tr. ř.).
Rovněž v případě dovolací námitky, jejíž podstatou je tvrzení, že ve věci podaná obžaloba je nezákonná, neboť byla podána, aniž bylo pravomocně zahájeno trestní stíhání, dovolatel neuvádí, který zákonný dovolací důvod tato námitka naplňuje a Nejvyšší soud tak není oprávněn se jí vůbec zabývat. Dovolatel nicméně obdobné námitky uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně, v podrobnostech proto lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 9), s jehož argumentací se Nejvyšší soud věcně ztotožňuje. Pokud snad dovolatel měl na mysli dovolací důvod předvídaný ustanovením §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, pak tento dovolací důvod lze uplatnit pouze za situace, kdy je dán některý z obligatorních důvodů nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1 tr. ř., popř. §11a tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 38/2005 Sb. rozh. tr.). O tuto situaci se v posuzované věci nejedná, zvláště, když obviněný ani nebyl uznán vinným namítaným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 tr. zák.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík