ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.551.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 551/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. května 2007 o dovolání podaném obviněným Mgr. Bc. V. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2006, sp. zn. 61 To 451/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 62/2006, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2006, sp. zn. 61 To 451/2006, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 1 T 62/2006, byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 16. 5. 2006 v době kolem 10.00 hod. se po spáchání dopravního přestupku prokazoval pplk. J. Č. padělaným průkazem Policie ČR, opatřeným svojí fotografií, přičemž následně bylo zjištěno, že uvedený služební průkaz je veden na jméno J. Z.“ Za tento trestný čin byl obviněný podle §176 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 50.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 11. 2006, sp. zn. 61 To 451/2006, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 9. 11. 2006 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, kterým současně napadl ve výroku o vině i ve výroku o trestu rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) a písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. poukázal na to, že o veřejném zasedání odvolacího soudu byl dne 25. 10. 2006 informován tak, že veřejné zasedání se bude konat dne 9. 11. 2006 v 11. 30 hod. v místnosti č. 172, ve III. poschodí budovy Městského soudu v Praze, Spálená 2. Ve skutečnosti se však konalo v jiné jednací místnosti téže budovy. O tom však dovolatel nebyl nikým informován. Přestože se k soudu řádně a včas dostavil, měla uvedená okolnost za následek, že před jednací místností č. 172 čekal v 11. 30 hod. marně. Teprve na základě vlastní iniciativy v době od 11. 40 – 11. 50 hod. od pracovnice soudní kanceláře zjistil, že se veřejné zasedání koná v jednací místnosti č. 100. Když se posléze dostavil do této jednací místnosti, bylo mu předsedkyní senátu JUDr. K. sděleno, že veřejné zasedání proběhlo v jeho nepřítomnosti, a že jeho odvolání bylo zamítnuto. Na tomto místě dovolatel zdůraznil, že bez ohledu na to, zda jeho přítomnost ve veřejném zasedání měla vliv na vynesení rozhodnutí či nikoliv, bylo mu shora popsaným postupem soudu znemožněno, aby se zúčastnil řízení o svém řádném opravném prostředku (odvolání). Tím bylo podle dovolatele zároveň porušeno jeho právo zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. K tomu dovolatel současně odkázal na judikaturu Ústavního soudu ČR (konkrétně na nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/2002, I. ÚS 18/2004), podle níž musí být výše uvedené základní právo soudy vždy realizováno.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel uvedl, že i za stavu, kdy popírá, že by se předmětnou listinou prokazoval jako pravou, je z hlediska právního posouzení věci třeba vzít v úvahu, že v daném případě nebyla inkriminovaná listina způsobilá vyvolat dojem veřejné listiny – služebního průkazu Policie ČR. Podle názoru dovolatele nelze kopii veřejné listiny, která není úředně ověřena, považovat za veřejnou listinu, neboť taková kopie není sama o sobě dostatečně věrohodným důkazem, že existuje listina, o jejíž kopii má jít. To znamená, že užití takové listiny nelze považovat za padělání nebo podstatnou změnu veřejné listiny ve smyslu ustanovení §176 odst. 1 tr. zák. Zároveň nebylo prokázáno ani to, že by dovolatel provedl v originálu služebního průkazu nějaké změny.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, „aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2006, sp. zn. 61 To 451/2006 a současně zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 1 T 62/2006, který je postižen stejnou vadou jako napadené rozhodnutí soudu II. stupně.“
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který s poukazem na obsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dospěl závěru, že dovolatelem uplatněné námitky jsou plně důvodné. Tvrzení dovolatele je přitom v daném případě objektivizováno i odůvodněním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2006, sp. zn. 61 To 451/2006, ze kterého mj. vyplývá, že tento soud konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, jenž byl včas a řádně vyrozuměn a k veřejnému zasedání se nedostavil, přičemž o chybném údaji ve vyrozumění o konání veřejného zasedání se odvolací soud dozvěděl až po skončení veřejného zasedání. Protože se obviněný (dovolatel) ve stanovenou dobu k soudu řádně dostavil, je podle státního zástupce zřejmé, že i když byl o veřejném zasedání toliko vyrozuměn, dostatečně zřetelně projevil vůli zúčastnit se jej a realizovat tak své ústavní právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, přičemž realizace tohoto ústavního práva mu byla znemožněna procesním pochybením, které je výlučně na straně odvolacího soudu. Náprava výše uvedené vady je podle státního zástupce možná jen tím, že veřejné zasedání o odvolání obviněného (dovolatele) bude provedeno znovu, a to za důsledného respektování práv obviněného.
V souvislosti s dalším dovolacím důvodem uplatněným podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle státního zástupce třeba vzít v úvahu, že zruší-li dovolací soud napadené rozhodnutí vzhledem k vadám, s nimiž zákon spojuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., bude předmětná trestní věc znovu otevřena, včetně možného dokazování v průběhu veřejného zasedání o dovolání. To může mít dopad na skutkový základ trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, a tudíž i na jeho právní kvalifikaci, která se může měnit. Za dané situace je proto podle státního zástupce předčasné zaujímat stanovisko k argumentaci obviněného použité s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož posouzení dané trestní věci se bude odvíjet teprve od průběhu veřejného zasedání konaného odvolacím soudem.
Své vyjádření k dovolání obviněného shrnul státní zástupce tak, aby dovolací soud vzhledem k vadám odpovídajícím dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 451/2006, ze dne 9. 11. 2006, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by dovolací soud shledal, že je třeba v předmětné trestní věci rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce pro takový případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný Mgr. Bc. V. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Předmětný dovolací důvod je proto dán za předpokladu, že v rozporu se zákonem bylo hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného, ačkoliv měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. To znamená, že vzhledem k nesprávnému postupu soudu byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit k prováděným důkazům, event. provedení dalších důkazů navrhovat (srov. přiměřeně čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Jestliže v posuzovaném případě dovolatel namítl, že v důsledku pochybení odvolacího soudu bylo veřejné zasedání konáno bez jeho účasti a soud v jeho nepřítomnosti též rozhodl, je tato námitka z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. právně relevantní. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je vzhledem k obsahu tohoto dovolacího důvodu dovolatelova argumentace právně relevantní pouze v části, kde dovolatel namítá, že inkriminovanou listinu – služební průkaz Policie ČR, resp. kopii této veřejné listiny, která není úředně ověřena, nelze s ohledem na její povahu považovat za padělanou či pozměněnou veřejnou listinu, a že její užití proto nelze považovat za trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák.
Poněvadž Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je třeba v obecné rovině dále uvést, že podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je zaručeno právo na to, aby věc byla projednána v přítomnosti navrhovatele (obviněného) a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Má-li být výše uvedené základní právo realizováno, musí být účastníkovi (obviněnému) umožněno, aby se jednání mohl zúčastnit, tzn. že musí být o jeho konání soudem vyrozuměn (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. III. ÚS 238/2000). Každý má přitom právo se jednání před soudy osobně zúčastnit, bez ohledu na to, že soudem provedené důkazy se jeví (i bez přítomnosti účastníka /obviněného/) jako nezpochybnitelné či alespoň dostačující pro vynesení rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. III. ÚS 238/2000).
Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, Nejvyšší soud z předloženého spisu (č. l. 67) zjistil, že předseda senátu Městského soudu v Praze nařídil ve věci vedené pod sp. zn. 61 To 451/2006 veřejné zasedání o odvolání obviněného V. J. na den 9. 11. 2006 v 11. 30 hod. do jednací místnosti č. 100/ II. poschodí (přesněji „v 11.30 ve 100/2 p.“) budovy Městského soudu v Praze. O konání veřejného zasedání měl být obviněný podle pokynu předsedy senátu vyrozuměn vzorem 7a (viz Sdělení č. 26 Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. dubna 1999, č. j. 1147/98 – ODD, kterým se uveřejňují skupiny vzorů pro použití v trestním a v občanském soudním řízení). Uvedený vzor obsahuje mj. poučení, že veřejné zasedání se může konat v nepřítomnosti obviněného, ale přesto je pro něj důležité, aby se k němu dostavil.
Podle připojené doručenky (č. l. 67 spisu) bylo vyrozumění o konání veřejného zasedání obviněnému V. J. doručeno dne 2. 11. 2006. Ze spisu dále vyplývá, že se obviněný v den konání (tj. 9. 11. 2006) veřejného zasedání k Městskému soudu v Praze skutečně dostavil. Podle protokolu o veřejném zasedání (č. l. 70, 71 spisu) odvolací soud přesto veřejné zasedání podle „§202 odst. 2 tr. ř.“ konal v jeho nepřítomnosti a ukončil je ve 12.00 hod. Z dodatku protokolu je současně patrno, že do jednací místnosti ve 12.00 hod. po skončení veřejného zasedání vstoupil obviněný s tím, že se k soudu dostavil včas, avšak před jednací místnost č. 172/III. poschodí, jak měl výslovně uvedeno ve vyrozumění o veřejném zasedání. Tuto posledně uvedenou skutečnost pak zároveň doložil příslušným předvoláním (vyrozuměním). Zároveň vysvětlil své zpoždění, které bylo způsobeno tím, že z vlastní iniciativy po určitou dobu pátral po tom, kde se vlastně veřejné zasedání o jeho odvolání koná. Obviněnému pak bylo sděleno, že veřejné zasedání bylo již provedeno v jeho nepřítomnosti a dále mu byl sdělen výsledek, tj. že odvolání bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolatel dal dostatečně najevo, že se hodlal zúčastnit veřejného zasedání Městského soudu v Praze, v němž bylo rozhodováno o jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 1 T 62/2006. V důsledku okolností, které sám nezavinil a ani je nijak nemohl ovlivnit, se však stalo, že byl zbaven práva na to, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, a tedy zbaven i možnosti realizovat procesní práva obviněného v odvolacím řízení.
Ačkoliv senátu Městského soudu v Praze či jeho předsedovi (předsedkyni) nelze přímo vytknout, že v důsledku jejich (konkrétního) vadného postupu nebylo obviněnému (dovolateli) umožněno zúčastnit se veřejného zasedání, nelze zároveň pochybovat o tom, že ze strany odvolacího soudu došlo k vadnému vyrozumění obviněného o místu (jednací síni), kde se veřejné zasedání koná, ačkoliv ve skutečnosti mělo konat (resp. konalo se) jinde. Nebyl tedy o jeho konání vyrozuměn řádně. Tím objektivně došlo k porušení ustanovení §233 odst. 1 tr. ř., což následně vedlo k tomu, že bylo provedeno veřejné zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného, ačkoliv pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Obviněný (dovolatel) totiž v posuzovaném případě jednoznačně projevil vůli, že svého práva zúčastnit se veřejného zasedání využít hodlá.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného V. J. podle hledisek ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. plně opodstatněným. Zjištěné vady považuje Nejvyšší soud zároveň za natolik závažné, že pro ně nemůže napadené rozhodnutí obstát, tzn. že na jeho právní moci a stabilitě nelze v daném případě spravedlivě trvat. Nejvyšší soud proto z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2006, sp. zn. 61 To 451/2006, a současně zrušil také vadnou část řízení, které mu předcházelo, takže k úkonům odvolacího řízení (zejména k výsledkům vadami zatíženého veřejného zasedání) nelze přihlížet. Nejvyšší soud zrušil též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Městský soud v Praze bude muset znovu projednat řádný opravný prostředek – odvolání, kterým napadl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 1 T 62/2006. V novém řízení o této věci, v němž je vázán právním názorem, který k projednávaným procesním otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.), pak bude povinen odstranit vytýkané vady.
O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když s ohledem na povahu zjištěných vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Přestože Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného částečně právně relevantním i pokud jde o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., považoval v daném případě za předčasné se napadeným rozhodnutím zabývat i z hlediska uplatněných hmotně právních výtek se zřetelem k tomu, že toto rozhodnutí bylo (vzhledem k vadám uvedeným v §265b odst. 1 písm. d/ tr. ř.) zrušeno z procesních důvodů. Protože Městský soud v Praze bude rozhodovat o odvolání obviněného znovu, nepochybně nelze předjímat, s jakým výsledkem tak učiní, tedy především jaké bude nové rozhodnutí odvolacího soudu, které by mělo vzejít z řádně konaného odvolacího řízení. Na to konečně ve svém vyjádření k dovolání výstižně upozornil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. května 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler