ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.620.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 620/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2007 o dovolání obviněného P. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 4 To 542/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 159/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci odsuzující části rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 6. 2006, sp. zn. 7 T 159/2005, byl obviněný P. H. v bodě 1) výroku uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., jehož se měl po skutkové stránce dopustit tím, že „od poloviny roku 2004 do 12. 4. 2005, na různých místech, kde se zdržoval, vyráběl psychotropní látku metamfetamin, uvedenou v příloze č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb., kterou poté prodával, zdarma a výměnou za různé věci poskytoval toxikomanům, a to:
- nejméně v 60 případech zdarma poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu T. U.,
- nejméně v jednom případě zdarma poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu A. M.,
- nejméně ve 30 případech zdarma poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu J. V.,
- nejméně ve 20 případech za částku 3.000,- Kč i bezplatně poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu V. M.,
- nejméně ve 3 případech za částku 200,- Kč i bezplatně i výměnou za různé oblečení poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu Š. M.,
- nejméně v 1 případu zdarma poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu M. T.,
- nejméně v 10 případech zdarma poskytl a prodal za neurčenou peněžní částku blíže nezjištěné množství metamfetaminu K. M.,
- nejméně v 10 případech za částku 400,- Kč, výměnou za různé věci i zdarma poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu L. P.,
- v jednom případě za částku 100,- Kč prodal blíže nezjištěné množství metamfetaminu M. B.“
V bodě 2) výroku rozsudku byl dále uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „dne 25. 3. 2005 kolem 03,45 hod. před nákupním střediskem, při kontrole policejní hlídkou bylo u něj nalezeno 1,462 g psychotropní látky metamfetaminu, uvedené v příloze č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb., přičemž v tomto množství byla stanovena koncentrace metamfetaminu 69,8 % hmotnostních, což odpovídá celkovému obsahu metanfetaminu v látce 1,020 g.“
Za tyto trestné činy byl obviněný podle §187 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 4 To 542/2006, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině v bodě 1) a ve výroku o trestu. Poté odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci rozhodl znovu tak, že obviněného P. H. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., když skutek v bodě 1) napadeného rozsudku částečně modifikoval tak, že obviněný „od 27. 8. 2004 do 12. 4. 2005, na různých místech, kde se zdržoval, vyráběl psychotropní látku metamfetamin, uvedenou v příloze č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb., kterou poté prodával, zdarma a výměnou za různé věci poskytoval toxikomanům, a to:
- nejméně v 60 případech zdarma poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu T. U.,
- nejméně v jednom případě zdarma poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu A. M.,
- nejméně ve 30 případech zdarma poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu J. V.,
- nejméně ve 20 případech za částku 3.000,- Kč i bezplatně poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu V. M.,
- nejméně ve 3 případech za částku 200,- Kč i bezplatně i výměnou za různé oblečení poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu Š. M.,
- nejméně v 1 případu zdarma poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu M. T.,
- nejméně v 10 případech zdarma poskytl a prodal za neurčenou peněžní částku blíže nezjištěné množství metamfetaminu K. M.,
- nejméně v 10 případech za částku 400,- Kč, výměnou za různé věci i zdarma poskytl blíže nezjištěné množství metamfetaminu L. P.,
- v jednom případě za částku 100,- Kč prodal blíže nezjištěné množství metamfetaminu M. B.“
Za tento trestný čin a dále za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, byl obviněný podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. 10. 2006 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušené části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. H. následně dovolání, kterým toto rozhodnutí napadl ve všech výrocích. V tomto rozsahu pak dovolání směřovalo i proti rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacímu důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především uvedl, že vždy tvrdil, že drogu, kterou vyrobil, spotřeboval vždy pro svoji potřebu a v žádném případě ji nedistribuoval tak, jak je uvedeno v napadeném rozsudku, nikdy také neměl více omamné a psychotropní látky než v množství, které potřeboval pro vlastní potřebu. Pokud jde o způsob hodnocení důkazů, dovolatel namítl, že zastává opačný názor než soudy obou stupňů. Podle přesvědčení dovolatele neexistuje žádný přímý usvědčující důkaz ani souhrn důkazů nepřímých, na jejichž základě by bylo možno bezpečně dovodit rozsah jím spáchané trestné činnosti a míru jeho zavinění. Dovolatel pak provedl vlastní rozbor některých svědeckých výpovědí se závěrem, že výpovědi svědků vzbuzují pochybnosti o jejich hodnověrnosti. V takovém případě proto měla být jejich hodnověrnost objektivizována dalšími důkazy, a to znaleckými posudky z oboru školství, odvětví psychologie. Podle dovolatele došlo v průběhu řízení i k řadě procesních pochybení. V uvedené souvislosti soudům vytkl, že vycházely ze znaleckého dokazování týkajícího se různých skutků ve věcech které byly projednávány odděleně. Ke skutku pod bodem II/ obžaloby pak podle dovolatele neproběhlo znalecké zkoumání vůbec. K procesním pochybením podle dovolatele došlo i při přepisu protokolů ze záznamového zařízení, kdy mělo podstatným způsobem dojít ke zkreslení jeho výpovědi. V případě svědkyně K. M. si soud řádným způsobem neověřil její totožnost a ve spise není obsažen žádný důkaz o tom, že tato osoba nebyla zaměněna s jinou. Dovolatel namítl rovněž to, že v jeho případě došlo ke spojení dvou trestních věcí, aniž by v novém spise byly založeny veškeré listiny, které k příslušným skutkům náleží.
Dovolatel dále namítl, že nebyly řádně zjištěny všechny skutečnosti nezbytné pro závěr, že se trestné činnosti dopustil „ve větším rozsahu“, ani pro závěr o tom, že v případě metamfetaminu šlo o množství „větší než malé“. Dovolatel zde připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 6 To 620/2003, v němž se poukazuje na to, že kvalifikační znak prodeje a držení omamných a psychotropních látek ve větším rozsahu předpokládá (mimo jiné) vedle množství těchto látek, též jejich druh a účinnost a četnost osob, jejichž potřebu mohou potenciálně uspokojit. Musí se přitom jednat o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku, a zároveň je tak velké, že je potenciálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší množství osob. Významné je i finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo držené látky, způsob provedení činu a kvalita takové látky. Z obecného pokynu Nejvyššího státního zástupce č. 6/2000 přitom podle dovolatele vyplývá, že za množství větší než malé je považováno množství deset gramů metamfetaminu (pervitinu), což je orientačně cca 200 dávek. Takové množství za analogického použití §89 odst. 11 tr. zák. by pak podle dovolatele za podmínky, že „množství větší než malé“ je postaveno na roveň „škodě nikoli nepatrné“, by mělo množství „větší“ představovat desetinásobek „množství většího než malého“, tedy cca 100 g metamfetaminu (pervitinu), což by mělo být orientačně cca 2000 dávek. To však v dovolatelově případě prokázáno nebylo.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, „aby Nejvyšší soud ČR zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2006, č. j. 4 To 542/2006-508, a to z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.“
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že podané dovolání je možno označit za přípustné. Dovolatelem uváděné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. však podle státní zástupkyně nekorespondují s odůvodněním dovolání, neboť použité argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. S ohledem na dostupný spisový materiál je současně možno konstatovat, že soudy učiněná skutková zjištění nejsou v extremním rozporu s právním posouzením jednání obviněného (dovolatele). Proto státní zástupkyně své vyjádření k dovolání uzavřela tím, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Zároveň vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Obviněný P. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.), dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. a podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. per analogiam, neboť ve vztahu ke skutku pod bodem 2), ohledně něhož ponechal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, je o týchž procesní stav jakoby odvolání (v této části) bylo zamítnuto.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nebyla dovolatelem namítána a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházejí bylo skutečně zatíženo vytýkanými hmotně právními vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel zároveň odkazuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V souvislosti s výkladem posledně uvedeného dovolacího důvodu je současně třeba vzít v úvahu, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že hmotně právnímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ty námitky dovolatele, v jejichž rámci polemizuje se způsobem, jakým soudy hodnotily provedené důkazy či namítá, že dokazování nebylo provedeno v dostatečném rozsahu, a na tomto základě pak sám interpretuje výsledky provedeného dokazování s vlastními skutkovými a právními závěry. Pod uvedený ani pod jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. nelze podřadit rovněž dovolatelovy výtky vztahující se k některým dalším vadám řízení. Ve skutečnosti jde totiž o námitky týkající se primárně procesní stránky věci, jež směřují (v dovolatelův prospěch) k revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy při hmotně právním posouzení skutku vycházely.
V judikatuře Ústavního soudu (např. nálezu ve věci vedení pod sp. zn. I. ÚS 4/04) bylo opakovaně zdůrazněno, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. Listiny základních práv a svobod) v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde, neboť soudy založily svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na rozboru provedených důkazů (viz str. 7 až 9 rozsudku soudu prvního stupně a str. 5 až 8 rozsudku odvolacího soudu). Dovolatel, který se domáhal především přehodnocení zjištěného skutkového stavu věci způsobem pro sebe podstatně příznivějším, takový extrémní rozpor konečně ani nenamítal.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl v posuzovaném případě uplatněn právně relevantně toliko námitkami, že nebyly řádně zjištěny všechny skutečnosti z hlediska naplnění zákonných znaků „ve větším rozsahu“ či „v množství větším než malém“ ve smyslu ustanovení §187 tr. zák. a §187a tr. zák.
Při posuzování opodstatněnosti této části podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. je spáchán „ve větším rozsahu“ v případech, kdy pachatel způsobem popsaným v odst. 1, tj. že neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, tak učiní v množství, které je způsobilé k použití pro více lidí.
V posuzované věci vycházel odvolací soud ze skutkového zjištění že obviněný (dovolatel) vyráběl psychotropní látku metamfetamin, kterou pak v nezjištěném množství poskytl devíti toxikomanům, přičemž vyrobenou drogu jim v inkriminovaném období dodal nejméně v 136 případech. Ačkoliv nebylo prokázáno, kolik dávek drogy inkriminované množství ve skutečnosti představovalo, nelze na druhé straně pochybovat o tom, že šlo o drogy určené pro více osob, k jejichž poskytnutí došlo opakovaně a v celkovém součtu pak ve značném množství případů. Lze proto dovodit, že obviněný (dovolatel) čin spáchal ve „větším rozsahu“, a že soud jeho jednání správně posoudil jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. (vedle písm. b/ cit. ustanovení).
Za množství „větší než malé“ (srov. R č. 46/2000 SbRt.) se u trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák. považuje takové množství přechovávané omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku běžného konzumenta; v případě metamfetaminu (pervitinu) desetinásobně. Má-li však být naplněn znak přechovávání, musí jít (obecně) o nepovolené držení výše uvedených látek v množství převyšujícím dávku potřebnou pro držitele (podle stupně jeho závislosti), neboť držení jen jedné dávky konzumentem drog před jejím použitím, není přechováváním, ale jen tzv. spotřební držbou, byť by šlo o množství jinak naplňující množství „větší než malé“ (k těmto otázkám srov. též RNs T 136/2001, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, Svazek 5/2001).
V případě skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně vycházely soudy obou stupňů ze zjištění, že u obviněného (dovolatele) bylo za okolností popsaných v rozsudku nalezena psychotropní látka s celkovým obsahem metamfetaminu 1,020 g. Podle praxe soudů, která mj. podpůrně vychází i z dovolatelem zmiňovaného Pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000 (s účinností od 1. 10. 2006 jde o Pokyn obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně č. 2/2006), který je založen na poznatcích moderní lékařské vědy i mezinárodních zkušenostech, se za „množství větší než malé“ považuje 0,5 g metamfetaminu (pervitinu), tj. cca 10 dávek po 50 mg. Na tuto skutečnost pak soud prvního stupně poukazuje na str. 9 rozsudku. U obviněného (dovolatele) bylo ovšem, zajištěno dvojnásobné množství uvedené látky, tedy asi 20 běžných dávek. V takovém rozsahu se zároveň zjevně nemohlo jednat o tzv. spotřební držbu před jednorázovým použitím konzumentem, přestože - jak soudy zjistily ze znaleckého posudku - obviněný (dovolatel) trpí závislostí na metamfetaminu a bylo tak možno předpokládat s tím související jistou míru tolerance (snášenlivosti) vůči vyšším dávkám metamfetaminu oproti osobě na takové látce nezávislé. Za těchto okolností nelze soudům obou stupňů vytknout, jestliže dovolatelovo jednání (skutek pod bodem 2/) právně kvalifikovaly jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. Soud prvního stupně ovšem opomenul v tzv. právní větě výroku rozsudku výslovně uvést, že obviněný bez povolení přechovával psychotropní látku v množství větším než malém.
Z důvodů rozvedených v předcházejících odstavcích pak nebylo možno podanému dovolání přiznat jakékoliv opodstatnění, a to ani v jeho jinak relevantně uplatněné části.
Je tedy možno uzavřít, že napadené rozhodnutí netrpí vadami předpokládanými v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť v řízení mu předcházejícím nebyl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod přitom odvolací soud nezaložil ani svým vlastním rozhodnutím. Dovolání obviněného P. H. bylo proto shledáno zjevně neopodstatněným a Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler