ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1587.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1587/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. Z. N., advokáta zastoupeného JUDr. Z. J., advokátem proti žalované o. T., zastoupené JUDr. F. S., advokátem o zaplacení 31.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 11 C 193/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. dubna 2005, č.j. 54 Co 79/2003-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.405,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Z. J., advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. dubna 2005, č. j. 54 Co 79/2003-143, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 15. května 2001, č. j. 11 C 193/99-82, ve spojení s usnesením ze dne 25. června 2001, č. j. 11 C 193/99-85, v části, jíž bylo vyhověno žalobě co do částky 31.500,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 6. 1. 1999 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Dovolatelka prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. otevřela dovolacímu přezkumu právní otázky, které odvolací soud vyřešil v souladu se závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 33 Odo 590/2002-131, jímž v pořadí první rozsudek odvolacího soudu (ze dne 20. prosince 2001, č. j. 54 Co 165/2001-108) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Výhrady dovolatelky k postupu soudů při stanovení poplatkové povinnosti, resp. při vyměřování soudního poplatku, nemohou být relevantní z hlediska právního posouzení věci odvolacím soudem. Její námitky, jimiž odvolacímu soudu vytýká nesprávnost, resp. neúplnost skutkových zjištění, případně pochybení při hodnocení provedených důkazů (konkrétně nesprávné zjištění ceny nemovitostí a nesprávné vyhodnocení údajů uvedených na faktuře, které byly významné pro posouzení pasivní legitimace žalované a promlčení práva žalobce), nemohou přípustnost dovolání v dané věci založit. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Samy o sobě tyto vady řízení – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání nezakládají. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít vůbec (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.); dovolací soud musí při posouzení, zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn odvolacím soudem.
Protože dovoláním byl výslovně napaden i výrok o nákladech řízení, který - byť je začleněn do rozsudku odvolacího soudu a stává se proto formálně jeho součástí - má vždy povahu usnesení (§167 odst. 1 ve spojení s §211 o. s. ř.), nezbylo než zvažovat přípustnost dovolání rovněž z hlediska ustanovení §237 až 239 o. s. ř. upravujících přípustnost dovolání proti usnesení. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanoveními §238, 238a a §239 o. s. ř. není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 2.330,- Kč (§3 odst. 1, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006) a z paušální náhrady hotových výdajů v částce 75,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 8. 2006). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 13. prosince 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu