ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.945.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 945/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2007 o dovolání podaném obviněným P. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 4 To 75/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 135/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 2 T 135/2002, byl obviněný P. R. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák., za který mu byl podle §152 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 1, 3 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 15 000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, a podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému Mgr. P. B. škodu ve výši 20.000,- Kč.
Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 4 To 75/2007, z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného P. R. uznal vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák., za který mu podle §152 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 3 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. uložil peněžitý trest ve výměře 15 000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Zároveň byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozenému Mgr. P. B. škodu ve výši 20.000,- Kč.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně napadl obviněný P. R. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V první části odůvodnění svého podání dovolatel zpochybnil věcnou správnost skutkové věty výroku soudu druhého stupně. Trval na tom, že grafický návrh poškozeného Mgr. P. B. odmítl, poněvadž nesplňoval jeho představy, a popřel, že by u poškozeného objednal návrh či tisk v tiskárně, jak je vyjádřeno v popisu skutku. Poukázal na skutečnost, že poškozený Mgr. P. B. orgánům činným v trestním řízení vůbec nepředložil svůj původní návrh. Podle jeho další dovolací námitky soudy pochybily, pokud nevyhodnotily autorství k návrhu podle §5 odst. 2 zák. č. 121/2000 Sb., autorského zákona („autorem díla souborného je fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala; tím nejsou dotčena práva autorů děl do souboru zařazených.“). Vyslovil přesvědčení, že na základě citovaného ustanovení je za autora návrhu nutno považovat jeho osobu, přičemž poškozený mu pouze poskytl technickou podporu. Tuto verzi potvrdil u soudu i svědek Mgr. R. B. , ale soud k jeho výpovědi nepřihlédl. Závěry znaleckých posudků o shodnosti návrhů vyplývají tak podle dovolatele z prostého faktu, že autorem obou návrhů je on a poškozený uplatňuje autorství k návrhům zcela neprávem. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a aby vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby se soud zabýval otázkou autorství ve smyslu ustanovení §5 odst. 2 zák. č. 121/2000 Sb., autorského zákona.
Nejvyšší zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. K. Š. Ten shledal odůvodnění mimořádného opravného prostředku neodpovídajícím deklarovanému důvodu dovolání, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Námitky obsahově odpovídající citovanému důvodu pak bylo možno věcně posoudit.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, jehož podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázku dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nelze zohlednit, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních sp. zn. I. ÚS 332/03, I. ÚS 22/04, II. ÚS 160/03, II. ÚS 231/05, III. ÚS 296/04, III. ÚS 481/04, III. ÚS 78/05.
Podle tzv. skutkové věty rozsudku krajského soudu se obviněný dopustil jednání spočívajícího v tom, že
„jako osoba samostatně výdělečně činná a současně jako jednatel společnosti H. , objednal 1. 8. 2001 vytištění titulních stran publikací „Elektrická kytara I“ a dne 29. 9. 2001 „Elektrická kytara II“ podle upraveného grafického návrhu Mgr. P. B. , ačkoliv k tomu neměl svolení autora, čímž porušil ustanovení §12 zákona č. 121/2000 Sb. (celý název zákona zní: zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, nebo též: zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon) účinného od 1. 12. 2000 (dále jen aut. zák.) a Mgr. P. B. tak způsobil škodu ve výši 20.000,- Kč.“
Vzhledem k výše popsanému výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohl Nejvyšší soud zohlednit námitky, jimiž obviněný předkládal svou vlastní verzi skutkového děje. V rozporu se skutkovým závěrem soudu je zejména jeho tvrzení ohledně existence návrhů vypracovaných poškozeným. Soudy zcela jednoznačně měly k dispozici vlastní původní návrhy obalu publikací, jež jsou založeny na č. l. 13 trestního spisu. Znalec v oboru patenty a vynálezy Ing. D. M. ve věci vypracoval znalecký posudek, přičemž podkladem pro zodpovězení otázky, zda konečná podoba obalu knih je napodobeninou původních návrhů poškozeného, bylo právě fyzické porovnání originálu obou publikací tak, jak byly vyrobeny, s původními návrhy, vypracovanými poškozeným na základě zadání obviněného. Námitka spočívající v požadavku na předložení vlastních návrhů poškozeného Mgr. P. B. je tudíž bezpředmětná, neboť tento důkaz měly soudy k dispozici a jeho závěry zhodnotily v rámci zjišťování skutkového stavu. Touto námitkou se tedy obviněný ocitl mimo meze zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v podaném mimořádném opravném prostředku uplatnil taktéž právně relevantní námitku, a to posouzení skutkových okolností podle ustanovení zák. č. 121/2000 Sb., autorského zákona, zabývajícího se otázkou autorství. Tyto námitky zpochybňují právní posouzení podle trestního zákona, resp. podle autorského zákona, tedy normy, na níž ustanovení §152 odst. 1 tr. zák. odkazuje. Nejvyšší soud je však posoudil jako nedůvodné.
Trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi. Ustanovení §152 odst. 1 tr. zák. je trestněprávní normou s tzv. blanketní dispozicí, která obsahuje právní pojmy upravené normami jiného právního odvětví než trestního práva, a to konkrétně práva autorského a práv s ním souvisejících. Z hlediska posuzování subjektivní stránky jednání pachatele tohoto trestného činu proto platí, že neznalost autorského zákona se posuzuje stejně jako neznalost normy trestní, a pachatele proto nevyviňuje (srov. č. 9/1997 Sb. rozh. tr.). Podstatou trestného činu uvedeného v §152 odst. 1 tr. zák. je skutečnost, že pachatel neoprávněně nakládá s autorským dílem takovým způsobem, který přísluší jen autorovi (resp. vykonavateli autorských práv), a porušuje tím jeho autorské právo.
Za dílo je podle §2 odst. 1 aut. zák. považován jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora vyjádřený v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Odstavec 6 stejného ustanovení potom dílo vymezuje negativně tak, že jím není námět díla, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf apod. Samostatným předmětem práva autorského je dílo souborné (odst. 5 citovaného ustanovení), kde dochází k tvůrčí činnosti při výběru nebo uspořádání celku autorem.
Návrhy, které předložil poškozený Mgr. P. B. , jsou evidentně výsledkem tvůrčí činnosti, vyjádřeny jsou v podobě grafické a splňují tedy všechny předpoklady pro to, aby byly označeny za dílo ve smyslu autorského zákona, který jim také poskytuje ochranu, jíž se může domáhat autor, v tomto případě poškozený Mgr. P. B.
Autorem díla je fyzická osoba, která dílo vytvořila (§5 odst. 1 aut. zák.) a u souborného díla fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala (§5 odst. 2 aut. zák.). Ze spisu nevyplývá žádná okolnost podporující dovolatelovo tvrzení o jeho autorství k dotčenému dílu. Naopak poškozený poskytl soudu návrhy, na nichž jsou zobrazeny jeho fotografie a jím vybrané a uspořádané písmo, tedy grafický návrh obalu publikací. Fakt, že obviněný jakožto objednatel si výslovně přál určitý druh písma apod., nemá vliv na hodnocení autorství ke konečnému výtvoru. Je totiž naprosto běžné, pokud si klient při zadávání objednávky definuje požadavky a předkládá zpracovateli svou určitou představu, jak by dílo mělo vypadat.
Návrhy poškozeného obviněný jako jejich objednatel odmítl s tím, že neodpovídají jeho představě, ale následně nechal vytisknout publikace s téměř totožnou grafikou obalu (viz znalecký posudek na č. l. 135 a odborný posudek hodnotitelské komise Design centra České republiky na č. l. 145), čímž porušil autorská majetková práva Mgr. P. B. , konkrétně §12 aut. zák. Podle tohoto ustanovení má autor právo své dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem. Již samotný fakt, že ve spise jsou založeny fotokopie grafických návrhů, jež vytvořil poškozený, předpokládal možnost, aby jednak znalec, jednak samy soudy, měly možnost porovnat původní a konečnou podobu obalu tištěných publikací. Je proto zcela zřejmé, že výsledek tvorby poškozeného Mgr. P. B. má povahu autorského díla, jež požívá ochrany dle platné právní úpravy. Dovolací soud pouze upřesňuje argumentaci odvolacího soudu tak, že právem dílo užít je podle odst. 4 písm. a) téhož ustanovení právo na rozmnožování díla, do něhož dovolatel v posuzované věci neoprávněně zasáhl.
Z uvedených důvodů je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné, neboť soudy nižšího stupně při aplikaci ustanovení autorského zákona, resp. trestního zákona nepochybily. Nejvyšší soud proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. září 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová