ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1237.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1237/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2007 o dovolání, které podal obviněný K. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 9 To 209/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 155/2006, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 9 To 209/2007, ohledně obviněného K. K., a to pouze v té části výroku podle §256 tr. ř., jíž bylo zamítnuto odvolání jmenovaného vůči výroku o trestu uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 T 155/2006. Dále se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 T 155/2006, a to jen ve výroku o trestu ohledně obviněného K. K.
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Kladně p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 T 155/2006, byl obviněný K. K. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu totiž s obviněným F. M. „dne 27. 4. 2006 v době od 9.45 hodin do 11.55 hodin ve V., společně vnikli nezjištěným způsobem do domu, kde u bytu ve třetím patře nezjištěným předmětem rozlomili cylindrickou vložku zámku FAB vstupních dveří bytu, vnikli do obytné části bytu, kde měli volný pohyb, přičemž z ložnice odcizili finanční hotovost ve výši 6.000,- Kč, dva kusy snubních zlatých prstenů v celkové hodnotě 3.100,- Kč, tři kusy zlatých dámských řetízkových náramků v celkové hodnotě 2.900,- Kč, dámský pozlacený řetízek v hodnotě 300,- Kč a dva kusy dámských náramkových hodinek v celkové hodnotě 600,- Kč, načež při odchodu z bytu byli přistiženi majitelem bytu J. M., svým jednáním tak způsobili na odcizených věcech poškozeným J. M. a H. M., škodu v celkové výši 12.900,- Kč a poškozením zámku vstupních dveří bytu škodu ve výši 100,- Kč, tohoto jednání se dopustili přesto, že byli v posledních třech letech odsouzeni, a to:
- obžalovaný K. K. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 8. 2004, sp. zn. 21 T 17/2004, pro trestný čin loupeže podle §234/1 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, ze kterého byl na základě usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 10. 2005, č.j. 40Pp 494/2005 podmíněně propuštěn,
- obžalovaný F. M. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 3 T 54/2004, s právní mocí ke dni 7. 2. 2006, pro trestný čin loupeže dle §234/1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem na dobu pěti let za současného uložení probačního dohledu“.
Za tyto trestné činy byl obviněný K. K. odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného F. M.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně manželům H. M. a J. M., na náhradě škody částku 13.000,- Kč.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný K. K. a obviněný F. M., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 9 To 209/2007, jímž podle §256 tr. ř. tato odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 9 To 209/2007 (a proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 T 155/2006), podal obviněný K. K. (dále jen „obviněný“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku upřesnil, že jeho dovolání směřuje do výroku o trestu. Vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí o trestu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a že v důsledku toho mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně pro trestný čin, jímž byl uznán vinným podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Následně uvedl, že trestných činů porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., pro něž byl odsouzen napadeným rozsudkem (soudu prvního stupně), se dopustil dne 27. 4. 2006, přičemž uvedený odsuzující rozsudek byl vyhlášen dne 22. 3. 2007. V souvislosti s tím poznamenal, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 3 T 12/2006, byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a tento trestný čin spáchal dne 8. 10. 2005. Trestné činy krádeže a porušování domovní svobody, pro které byl odsouzen napadeným rozsudkem, tedy spáchal před vyhlášením citovaného odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu Prahu 6. Za tohoto stavu věci měl podle jeho slov Okresní soud v Kladně postupovat podle §35 odst. 2 tr. zák. a uložit mu souhrnný trest za trestný čin krádeže spáchaný dne 8. 10. 2005 a za trestné činy porušování domovní svobody a krádeže spáchané dne 27. 4. 2006, a to za současného zrušení výroku o trestu z předmětného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6. Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Kladně takto nepostupoval, spočívá jeho rozhodnutí o trestu na nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V návaznosti na to obviněný argumentoval, že pokud by soud prvního stupně respektoval ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., vycházel by při ukládání trestu z trestní sazby nejpřísněji trestného činu, tedy z trestní sazby uvedené v ustanovení §247 odst. 2 tr. zák., která činí šest měsíců až tři roky. Vzhledem k tomu, že součet trestů, jež mu byly uloženy shora zmíněnými rozsudky Okresního soudu v Kladně a Obvodního soudu pro Prahu 6 přesahuje horní hranici takto stanovené trestní sazby, byl podle jeho názoru napadeným rozhodnutím Okresního soudu v Kladně vyměřen trest mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) „napadený rozsudek Okresního soudu v Kladně ve výroku o trestu podle §265k tr. ř. zrušil za současného zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a věc podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil Okresnímu soudu v Kladně k novému projednání a rozhodnutí.“
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že Okresním soudem v Kladně byl vyhlášen odsuzující rozsudek dne 22. 3. 2007 pro krádež, jíž se obviněný dopustil vloupáním do domu v obci V. dne 27. 4. 2006. Po spáchání skutku dne 27. 4. 2006, přisouzeném obviněnému v předmětné věci, byl dne 13. 12. 2006 vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 3 T 12/2006, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže, jehož se dopustil dne 8. 10. 2005. V žádné z těchto trestních věcí nebyl vydán trestní příkaz.
Následně státní zástupkyně poznamenala, že obviněný v odůvodnění dovolání sice nezmiňuje svá další odsouzení, která posouzení souběhu ve zmíněných dvou věcech komplikují, ovšem zároveň vyjádřila přesvědčení, že námitka obviněného, že v dovoláním napadené věci mu měl být uložen trest za použití §35 odst. 2 tr. zák., je důvodná i s přihlédnutím k okolnostem odsouzení Obvodními soudy pro Prahu 3 a pro Prahu 9. Poté konstatovala, že v době mezi trestným činem spáchaným obviněným dne 8. 10. 2005, souzeným Obvodním soudem pro Prahu 6, a trestnými činy spáchanými obviněným dne 27. 4. 2006, souzenými Okresním soudem v Kladně, došlo dne 14. 12. 2005 k vyhlášení odsuzujícího rozsudku Obvodním soudem pro Prahu 3, sp. zn. 3 T 54/2004, kterým byl obviněný uznán vinným pokračujícím trestným činem loupeže spáchaným dvěma útoky ve dnech 21. 2. a 22. 2. 2003, za které byl odsouzen za použití §35 odst. 2 tr. zák. a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 8. 2004, sp. zn. 21 T 17/2004.
V daných souvislostech připomněla, že vícečinný souběh trestných činů je z časového hlediska dán tehdy, jestliže v mezidobí mezi okamžikem spáchání prvního z nich a okamžikem spáchání posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku za nějaký trestný čin téhož pachatele, a to takového rozsudku, který byl vyhlášen jako první odsuzující rozsudek v trestním stíhání pro onen trestný čin. V dané věci však nebyl v mezidobí mezi spácháním posuzovaných skutků vyhlášen pro jiný trestný čin obviněného první odsuzující rozsudek, protože za první odsuzující rozsudek pro ony trestné činy je třeba považovat rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 21 T 17/2004, vyhlášený dne 4. 8. 2004, tedy před spácháním skutků, o které v dané věci jde. Trestný čin přisouzený obviněnému Obvodním soudem pro Prahu 6 tedy není ve vztahu souběhu s trestnými činy, o nichž rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 3, protože ty byly spáchány před datem 4. 8. 2004, tedy před vyhlášením prvního odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 21 T 17/2004. Uložením souhrnného trestu Obvodním soudem pro Prahu 3 byla pro obviněného navozena stejná situace, jako v případě trestu úhrnného, uloženého za všechny trestné činy spáchané k datu k datu 4. 8. 2004, pokud by bylo rozhodnuto v jednom řízení.
Z uvedeného důvodu správně neuložil Obvodní soud pro Prahu 6 souhrnný trest, protože obviněného uznal vinným trestným činem spáchaným po vyhlášení prvého rozsudku a před vyhlášením rozsudku, jímž byl obviněnému uložen souhrnný trest. Nejde tudíž ohledně tohoto odsouzení o souběh trestných činů, který je nutným předpokladem uložení souhrnného trestu, nýbrž o recidivu, za kterou bylo nutno uložit samostatný trest. Za těchto předpokladů mezi okamžikem spáchání skutku dne 8. 10. 2005 (odsouzeným Obvodním soudem pro Prahu 6) a okamžikem spáchání skutku dne 27. 4. 2006 v napadené věci, nedošlo k vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku za nějaký jiný trestný čin obviněného, protože hlediska §35 odst. 2 tr. zák. splňuje až rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 3 T 12/2006, vyhlášený dne 13. 12. 2006.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 T 155/2006, měl proto být obviněnému za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. uložen za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 3 T 12/2006.
Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 9 To 209/2007, a rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Kladně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 9 To 209/2007, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, tedy znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Namítl-li obviněný, že ačkoliv byl napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kladně odsouzen za trestné činy, které spáchal dne 27. 4. 2006, tedy dříve, než byl Obvodním soudem pro Prahu 6, jako soudem prvního stupně, vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin spáchaný dne 8. 10. 2005, Okresní soud v Kladně nepostupoval podle §35 odst. 2 tr. zák. a neuložil mu za všechny tyto trestné činy souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, je třeba takovou dovolací námitku považovat ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za právně relevantní (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 5 Tdo 933/2002).
Obdobný závěr platí i ve vztahu k dalšímu z uplatněných důvodů dovolání.
Dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Pokud obviněný namítl, že v důsledku shora vytýkaného postupu soudů nižších stupňů mu byl uložen trest, který přesahuje horní hranici trestní sazby stanovenou trestním zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným, neboť součet trestů, jež mu byly uloženy citovanými rozsudky Okresního soudu v Kladně a Obvodního soudu pro Prahu 6, přesahuje horní hranici trestní sazby stanovené trestním zákonem na nejpřísněji trestný čin, jímž byl těmi rozsudky uznán vinným, pak je zřejmé, že tuto výhradu lze pod uvedený dovolací důvod podřadit.
Nejvyšší soud proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Z ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. vyplývá, že soud uloží pachateli, který spáchal dva nebo více trestných činů ve vícečinném souběhu, souhrnný trest podle zásad o trestu úhrnném podle §35 odst. 1 tr. zák., pokud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. Ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (§35 odst. 3 tr. zák.). Podle §35 odst. 2 tr. zák. tak přichází v úvahu souhrnný trest pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen a lze-li současně k takovému odsouzení přihlížet. Souhrnný trest se uloží rovněž tehdy, jestliže pozdějším rozsudkem je rozhodováno zároveň o několika sbíhajících se trestných činech. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se v §35 odst. 2 tr. zák. rozumí prvý odsuzující rozsudek o jiném trestném činu bez ohledu na to, zda případně v řádném nebo mimořádném opravném řízení byl tento rozsudek zrušen, pokud i po tomto opravném řízení věc skončila pravomocným odsouzením pachatele (srov. rozhodnutí č. 41/1968 Sb. rozh. tr., podobně též rozhodnutí č. 34/1965 a č. 52/1971 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu a dále z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 3 T 12/2006, z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. 61 To 166/2007, a z aktuálního opisu z rejstříku trestů obviněného ověřil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 3 T 12/2006, byl obviněný uznán vinným, že se dne 8. 10. 2005 dopustil skutku ve zmíněném rozsudku popsaném, jenž byl posouzen jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., za což mu byl podle §247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. O odvolání obviněného proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. 61 To 166/2007, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl. Následně byl obviněný napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 T 155/2006, uznán vinným, že se dne 27. 4. 2006 dopustil shora popsaného skutku a tím spáchal trestné činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., za což mu byl podle §238 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Přitom je třeba zdůraznit, že v mezidobí mezi spácháním skutku dne 8. 10. 2005 a dne 27. 4. 2006 nebyl soudem prvního stupně vyhlášen pro jiný trestný čin obviněného první odsuzující rozsudek.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zmínit ještě následující skutečnosti. Dne 14. 12. 2005 byl Obvodním soudem pro Prahu 3 vyhlášen dnes již pravomocný rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil dvěma dílčími skutky spáchanými ve dnech 21. a 22. 2. 2003. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 8. 2004, sp. zn. 21 T 17/2004, byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 8. 2004, sp. zn. 21 T 17/2004, jakož i ostatních výroků obsahově na zrušený výrok navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento trestný čin loupeže, jehož se obviněný dopustil ve dnech 21. a 22. 2. 2003, však nebyl spáchán ve vztahu vícečinného souběhu s trestným činem krádeže, o němž rozhodoval výše zmíněným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 6, jelikož předmětné loupeže se obviněný dopustil ještě přede dnem 4. 8. 2004, kdy byl stran obviněného vyhlášen odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 8. 2004, sp. zn. 21 T 17/2004, za trestné činy jím spáchané dne 10. 1. 2004 a 14. 1. 2004. Za první odsuzující rozsudek ve vztahu k trestným činům, jichž se obviněný dopustil ve dnech 21. a 22. 2. 2003, 10. 1. 2004 a 14. 1. 2004, je tedy nezbytné považovat výše uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9. Proto odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3, byť byl vyhlášen po spáchání skutku, o kterém rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 6, netvoří mezi skutky spáchanými dne 8. 10. 2005 a dne 27. 4. 2006 předěl ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Vzhledem k uvedenému je třeba uzavřít, že skutky, jichž se obviněný dopustil dne 8. 10. 2005 a dne 27. 4. 2006, byly spáchány ve vícečinném souběhu, jehož limitem byl právě odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 3 T 12/2006. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 T 155/2006, měl proto být obviněnému uložen ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest za trestné činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., jimiž byl tímto rozsudkem uznán vinným, a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 3 T 12/2006, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. 61 To 166/2007, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 3 T 12/2006, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. 61 To 166/2007, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Jelikož však v řízení před Okresním soudem v Kladně takto při ukládání trestu obviněnému postupováno nebylo a ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. nebylo aplikováno, čímž byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byl obviněnému za předmětné trestné činy (souzené Obvodním soudem pro Prahu 6 a Okresním soudem v Kladně) spáchané (dílem) ve vícečinném souběhu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v celkovém součtu výměr pět let a jeden měsíc, přestože horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody stanovená trestním zákonem na trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 2 tr. zák. jako nejpřísněji trestný činí 3 léta. Obviněnému byl proto uložen ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Předmětné pochybení nebylo napraveno v odvolacím řízení. Dlužno ovšem poznamenat, že soud nalézací ani soud odvolací v době svého rozhodnutí neměl k dispozici takové důkazy, z nichž by mohl shora rozvedené skutečnosti ústící do závěru, že je nutno obviněnému uložit souhrnný trest, spolehlivě dovodit.
Za popsaného stavu shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného opodstatněným, neboť ohledně výroku o trestu byly naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 9 To 209/2007, ohledně obviněného K. K., a to pouze v té části výroku podle §256 tr. ř., jíž bylo zamítnuto odvolání jmenovaného vůči výroku o trestu uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 T 155/2006, dále zrušil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 T 155/2006, a to jen ve výroku o trestu ohledně obviněného K. K., a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soud v Kladně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Věc se tedy vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, který bude povinen znovu rozhodnout o trestu obviněného K. K.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý