ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1006.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1006/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2007 o dovolání obviněného B. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. května 2007, č. j. 9 To 219/2007-192, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 21/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 5. 3. 2007, č. j. 3 T 21/2007-173, byl obviněný B. D. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud současně uložil povinnost uhradit poškozené Zdravotní pojišťovně škodu ve výši 10.677,- Kč.
Výše uvedených trestných činů se obviněný podle skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně dopustil zkráceně tím, že úmyslně dne 2. 9. 2006 kolem 04:00 hod. ve slepé ulici vedoucí k objektu firmy E. L., tedy na místě veřejnosti přístupném, fyzicky napadl J. K., (dále jen „poškozený“), a to tím způsobem, že k němu přistoupil zepředu a postupně jej dvakrát kopnul do oblasti hrudníku, jedenáctkrát během opakovaných útoků udeřil pěstí do obličeje, poté ho uchopil za bundu v oblasti prsou a tímto oděvem ho škrtil a svého jednání zanechal teprve ve chvíli, kdy na místo přišel náhodný svědek, přičemž tímto jednáním způsobil poškozenému zranění podrobně popsaná ve skutkové větě výrokové části rozsudku, která si vyžádala téhož dne lékařské ošetření a následnou hospitalizaci do 7. 9. 2006. V důsledku psychických potížích, jako následku uvedených útoků bylo nutné psychologické vyšetření poškozeného a jeho další pravidelná léčba. Podle posudku soudního znalce byl v důsledku utrpěných zranění citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu 4 – 5 týdnů.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 5. 2007, č. j. 9 To 219/2007-192, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež výslovně opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení jeho skutku. Zejména namítl, že soudy prvního a druhého stupně neakceptovaly jeho návrh na doplnění dokazování výslechem svědka Š. J., který byl bezprostředně přítomen na místě činu a je schopen popsat minimálně celý vznik konfliktu a tudíž objasnit, kdo byl útočníkem a kdo pouze odvracel útok druhého. Dále poukázal na skutečnost, že na místě konfliktu zůstal až do příjezdu Policie ČR, aby se celá záležitost mohla řádně vyšetřit. Své dovolání uzavřel s tím, že odvolací soud pochybil, když skutkový stav zjištěný nalézacím soudem považoval za dostatečný a nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která navrhla dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout s tím, že dovolatelem uváděné argumenty směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání obviněného je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku lze dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naopak nelze namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., neboť s ohledem na ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování totiž spočívá v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat či korigovat pouze soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení odkazující na jeden z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, neboť nejsou zaměřeny proti právnímu posouzení jeho skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž jimi napadá správnost postupu soudů nižších stupňů při provádění důkazů a jejich hodnocení a tedy i správnost učiněných skutkových závěrů, na základě nichž dospěly k závěru o jeho vině. Obviněný v zásadě pouze vytkl nalézacímu i odvolacímu soudu, že neprovedly důkaz výslechem svědka, který byl přítomen na místě činu. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek tak zjevně zaměnil za další odvolání, když se domáhal toliko přehodnocení provedených důkazů, resp. provedení jím navrhovaného důkazu nového, a v návaznosti na to i posouzení skutku, pro který byl stíhán, jiným způsobem.
Dovolací soud přitom dospěl k závěru, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou správná a úplná. Provedeny byly všechny potřebné důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé logická návaznost. Není mezi nimi žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl podle judikatury Ústavního soudu odůvodnit zásah do zjištěného skutkového děje v řízení o dovolání (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. I. ÚS 553/05 aj.). Provedené důkazy ve svém celku představovaly dostatečný podklad pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. S námitkou obviněného, že měl být v řízení vyslechnut svědek Š. J., se nalézací soud vypořádal způsobem, jemuž nelze nic vytknout, když na str. 5 odůvodnění svého rozhodnutí logicky vysvětlil, z jakého důvodu se tento svědek k samotnému vzniku a průběhu konfliktu mezi obviněným a poškozeným vyjádřit nemohl. S obsahem odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů se dovolací soud ztotožnil a nemá, co by k nim doplnil a pro stručnost na jejich obsah plně odkazuje.
Z uvedeného vyplývá, že obviněný B. D. podal své dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a proto Nejvyšší soud nemohl jinak než je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Učinil tak v neveřejném zasedání, když tento postup má podklad v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik