ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1143.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1143/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2007 dovolání obviněné Z. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 9. 1. 2007, č. j. 13 To 531/2006-287, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 96/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolaní odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 9. 2006, č. j. 1 T 96/2006-252, byla obviněná Z. V. uznána vinnou pomocí k dvěma trestným činům úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák k §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., jichž se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustila zkráceně tím, že jako smluvní partner Č. s., a. s., jednak poskytla již odsouzenému P. R. pomoc k tomu, aby dne 16. 9. 2004 požádal v její kanceláři o poskytnutí finančních prostředků S. ve výši 99.000,-Kč, k žádosti předložil falešné potvrzení o výši příjmů z pracovní činnosti a stejné nepravdivé údaje potvrdil svým podpisem i v textu žádosti o poskytnutí finančních prostředků, takže mu poskytnutí úvěru Č. s., a. s., bylo schváleno a po podpisu smlouvy o úvěru mu byla dne 24. 9. 2004 výše uvedená částka poukázána na bankovní účet, kterou do dnešní doby nesplatil. Pomoc spočívala v tom, že po předchozí domluvě s P. R. tomuto jednak pomohla uvést do žádosti o poskytnutí finančních prostředků nepravdivé údaje o zaměstnání a výši pracovního příjmu a jednak mu samotné falešné potvrzení o výši příjmu opatřila, přičemž jí bylo známo, že P. R. nikde nepracuje a tudíž uvedené údaje jsou nepravdivé, a jednak tím, že P. R. a již odsouzené A. R. stejným způsobem poskytla dne 30. 9. 2004 pomoc k poskytnutí finančních prostředků S. ve výši 60.000,- Kč, přičemž k žádosti byla opět připojena nepravdivá potvrzení o zaměstnání a o výši pracovních příjmů a potvrzení o zaměstnání a výši pracovních příjmů ručitele A. H., kterážto částka jim byla po podpisu smlouvy o úvěru Č. s., a. s. opět dne 8. 10. 2004 poukázána na bankovní účet, přičemž ani tato částka nebyla do dne rozhodování soudu splacena. Obviněná Z. V. pomohla uvedeným spoluobviněným uvést do žádosti nepravdivé údaje o jejich zaměstnáních a výši pracovních příjmů, o čemž jim opatřila i falešná potvrzení, ačkoli jí bylo známo, že A. R., P. R. ani A. H. ve skutečnosti nikde nepracovali a uváděné údaje jsou nepravdivé. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. dílem ukončeného ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 1 T 98/2005, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 13 To 194/2006, byla podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zprostředkovatelské činnosti v oblasti finančních produktů a služeb v trvání tří let. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 13 To 194/2006, jakož i všechna další navazující rozhodnutí ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněná spolu s P. R., odsouzeným týmž rozsudkem, zavázána nahradit Č. s., a. s., škodu ve výši 85.240,- Kč a spolu s P. R. a A. R., rovněž odsouzenou stejným rozsudkem, poškozené Č. s., a. s., škodu ve výši 51.688,- Kč.
Obviněnou V. podané odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 1 T 96/2006, Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 13 To 531/2006, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, jehož spácháním byla uznána vinnou a byla odsouzena. Namítla, že do formuláře žádosti o poskytnutí úvěru od Č. s. vypsala údaje, jak je zjistila z předloženého občanského průkazu a z informací, které jí sdělovala fyzická osoba a jejich pravdivost tato osoba stvrzovala na žádosti o úvěr vlastnoručním podpisem. Nevěděla a neměla ani možnost vědět o tom, že R. byli v té době oba bez zaměstnání. Nebylo jí ani prokázáno, že by jim úmyslně poradila k získání potvrzení o pracovním poměru a výši příjmů. Dále zpochybnila hodnověrnost výpovědí manželů R., které měly být motivovány skutečností, že pokud bude shledána vinnou a odsouzena, bude povinna uhradit vzniklou škodu spolu s nimi, a namítla také porušení svých povinností ze strany pracovníků kontrolního oddělení Č. s. Soudy dle jejího přesvědčení v daném případě nepostupovaly podle zásady in dubio pro reo, ač tak postupovat měly, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud jejich rozhodnutí zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolatelkou uváděné argumenty směřují v podstatě do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému ani jinému dovolacímu důvodu tudíž neodpovídají. Obviněnou deklarovanému dovolacímu důvodu by odpovídala pouze námitka nenaplnění zákonem požadované formy zavinění, avšak i tato je opřena o jiné skutečnosti, než jaké byly provedeným dokazováním zjištěny nalézacím soudem. Proto navrhl odmítnutí podaného dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i v případě, že by shledal podmínky pro rozhodnutí jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání obviněné je podle §265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Poté se zaměřil na to, zda obviněnou uplatněné námitky lze považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení je tedy skutek, tak jak ho zjistil soud, přičemž v dovolání lze namítat, že soudem zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. V dovolání však nelze nic namítat proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaká zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl důkazy apod. Jinými slovy, v dovolání nelze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění učiněných soudem s cílem dosáhnout primárně jejich změny či dokonce zvratu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je tedy z hlediska důvodů koncipováno tak, že nepřipouští přezkum skutkového základu rozhodnutí dovolacím soudem jako soudem třetí instance. Těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat či korigovat pouze soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě je tím zcela naplněno. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z obsahu dovolání obviněné vyplývá, že její námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, neboť nejsou zaměřeny proti právnímu posouzení jejího skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž jimi napadá správnost postupu soudů nižších stupňů při provádění důkazů a jejich hodnocení a tedy i správnost učiněných skutkových závěrů, na základě nichž dospěly k závěru o její vině. Obviněná především vytkla nalézacímu soudu, že považoval za věrohodnou verzi již odsouzených R. a nepostupoval při hodnocení důkazů podle zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ a dále to, že neprovedl důkazy, které by potvrdily nepravdivost výpovědí R. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek tak zjevně zaměnila za další odvolání, když se domáhala toliko přehodnocení provedených důkazů a provedení důkazů nových, jimiž by dosáhla odpovídající změny skutkových zjištění, a teprve v návaznosti na to i posouzení skutků, pro které byla stíhána, jiným způsobem.
Dovolací soud přitom dospěl k závěru, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou správná a úplná. Provedeny byly všechny potřebné důkazy, které ve svém celku představovaly dostatečný podklad pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé logická návaznost. Není mezi nimi žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl podle judikatury Ústavního soudu odůvodnit zásah do zjištěného skutkového děje v řízení o dovolání (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. I. ÚS 553/05 aj.). S námitkou obviněné stran věrohodnosti výpovědí odsouzených R. se nalézací soud v odůvodnění rozsudku vypořádal způsobem, jemuž nelze nic vytknout, když logicky vysvětlil, proč neměl důvod o pravdivosti jimi uvedených údajů a skutečností pochybovat, resp. které další důkazy ji potvrzují. S obsahem odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu i rozhodnutí soudu druhého stupně, který podrobně zdůvodnil, proč prvoinstanční rozsudek aproboval, se dovolací soud plně ztotožňuje, nemá, co by k nim doplnil a pro stručnost na jejich obsah plně odkazuje.
Vzhledem k výše uvedenému rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněné, tak jak je uvedeno ve výroku usnesení, neboť je zjevné, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.. Učinil tak v neveřejném zasedání, když tento postup má podklad v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 10. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik