ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.417.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 417/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. května 2007 o dovolání obviněného B. E., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 4 To 181/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 325/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 17 T 325/2005, byl obviněný B. E. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 8. 2. 2005 v době kolem 7.30 hod. ve Z. na ulici D., v areálu společnosti K.-Š., s. r. o., jako vedoucí provozovny, poškodil kovové síto třídiče písku čelistmi kovového nakladače značky F., když uvedené síto bylo vykoupeno jako železný šrot, tím způsobem, že síto čelistmi nakladače pozohýbal, potrhal drátěný výplet síta, ač byl I. M., jednatelem společnosti A. H., spol. s r. o., H., (dále jen: „A. H., spol. s r. o.“) opakovaně upozorněn, že se jedná o věc, která byla odcizena v pískovně v obci K. v okr. Z., patřící společnosti A. H., spol. s r. o., čímž vlastníku, společnosti A. H., spol. s r. o., způsobil škodu ve výši 39.680,- Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §257 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby sám zaplatil poškozené společnosti A. H., spol. s r. o., škodu ve výši 8.617,50 Kč a dále aby společně a nerozdílně s R. H., a J. B., kterým byla povinnost k náhradě škody uložena rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 1 T 659/2004, zaplatil škodu ve výši 31.062,50 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost A. H., spol. s r. o., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný B. E. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 4 To 181/2006, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 4 To 181/2006, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že kovové síto třídiče písku vykupoval podle obchodního zákoníku, když odkázal na ustanovení §262 odst. 1 obch. zák., které umožňuje stranám se dohodnout, že jejich vzájemný závazkový vztah se řídí obchodním zákoníkem, nespadá-li pod vztahy uvedené v §261 obch. zák. Protože u vchodu do výkupny bylo vyvěšeno písemné upozornění, že při výkupu věcí se postupuje podle obchodního zákoníku, souhlasil podle něj prodávající s tím, že uzavíral kupní smlouvu podle §409 a násl. obch. zák. Obviněný uvedl, že podle §446 obch. zák. nabyl vlastnické právo k předmětné věci i v případě, že prodávající nebyl jejím vlastníkem věci, protože v době, kdy jako kupující nabýval vlastnické právo, nevěděl ani vědět nemohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn s věcí nakládat za účelem jejího prodeje. Podle něj tedy následné upozornění I. M., že kovové síto třídiče písku je ve vlastnictví společnosti A. H., spol. s r. o., nemělo žádný vliv na to, že mu vzniklo vlastnické právo k sítu již okamžikem uzavření kupní smlouvy, když byl v dobré víře, že síto bylo ve vlastnictví prodávajícího.
Podle názoru obviněného tak měl právo nakládat s kovovým sítem způsobem uvedeným v popisu skutku rozsudku soudu prvního stupně, a proto svým jednáním nemohl naplnit subjektivní stránku trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 4 To 181/2006, i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 17 T 325/2005, a aby Okresnímu soudu ve Znojmě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitkám uplatněným obviněným v dovolání nelze přiznat takový právní význam, aby závěr o jeho trestní odpovědnosti nemohl obstát, přestože jsou podle jejího názoru právně relevantní ve smyslu použitého dovolacího důvodu.
Nejvyšší státní zástupkyně zejména upozornila, že obviněný byl zaměstnancem společnosti K.-Š., s. r. o., se sídlem v J., ve které pracoval jako vedoucí provozovny ve Z., ul. D., a proto při vykupování věcí, a tedy i předmětného kovového síta, jednal na základě zmocnění zaměstnavatele podle §15 obch. zák. s tím, že právní účinky takového úkonu nastanou přímo zmocniteli, tj. zaměstnavateli, kterým je společnost K.-Š., s. r. o., se sídlem v J. Z toho je zřejmé, že vlastnické právo ke kovovému sítu nenabyl obviněný, ale jeho zaměstnavatel. Síto bylo proto ve vztahu k němu věcí cizí, čehož si musel být obviněný vědom.
Dále připomněla, že po vykoupení předmětného síta jej osobně upozornil jednatel společnosti A. H., spol. s r. o., I. M., že se jedná o věc, která byla této společnosti odcizena. Podle nejvyšší státní zástupkyně tak obviněný musel být srozuměn s tím, že je-li takto zpochybněno vlastnické právo jeho zaměstnavatele, nemůže tato věc podléhat obvyklému likvidačnímu postupu. Na základě těchto skutkových zjištění soudy dospěly ke správnému závěru, že obviněný naplnil subjektivní i objektivní stránku trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Tento závěr nemůže ovlivnit ani jeho úvaha o nabytí vlastnického práva od nevlastníka podle §446 obch. zák. Obecně je totiž možné považovat nabídku dvou fyzických osob k prodeji a následné likvidaci zcela neporušené a evidentně funkční součásti většího zařízení pro výkon stavební činnosti ve velkém za okolnost, která musela vyvolat pochybnosti o vlastnickém právu k věci prodávajících, a to bez ohledu na znění tabule vyvěšené ve sběrně.
Podle nejvyšší státní zástupkyně však obecné úvahy o dobré víře kupujícího nejsou podloženy takovými skutkovými zjištěními, na jejichž základě by mohlo být postaveno na jisto, že nedošlo k převodu vlastnického práva od nevlastníka na společnost K.-Š., s. r. o., a že tedy poškozeným subjektem je společnost A. H., spol. s r. o. Případná nejasnost o osobě poškozeného se může projevit pouze ve výroku o náhradě škody.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 4 To 181/2006, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 17 T 325/2005, ve výroku o náhradě škody a zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Námitky obviněného, že nabyl vlastnické právo k předmětnému sítu podle obchodního zákoníku, byly uplatňovány již v předchozích stádiích trestního řízení, a zejména odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádal na str. 2 – 3 svého usnesení. (č. l. 176 -177 spisu). Opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v trestní věci obviněného B. E.
Trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Cizí věcí se rozumí movitá věc, jež nenáleží pachateli. Nejvyšší soud považuje za nutné upozornit, že výkup věcí, tedy i předmětného síta, je vztahem mezi prodávajícím a kupujícím, když kupujícím, který nabýval vlastnické právo k věcem, byla společnost K.-Š., s. r. o. Obviněný byl zaměstnancem společnosti K.-Š.. s. r. o., a proto byl v rámci své pracovní činnosti zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Obviněný, případně jiný zaměstnanec společnosti, tedy uzavřel kupní smlouvu jménem společnosti K.-Š., s. r. o. Z toho je zřejmé, že kovové síto bylo ve vztahu k obviněnému věcí cizí i tehdy, pokud by k němu společnosti K.-Š., s. r. o., vzniklo vlastnické právo. V žádném případě se obviněný nestal vlastníkem vykoupené věci jak se mylně domnívá a namítá v dovolání.
Obviněný také namítl, že vykoupil kovové síto třídiče písku podle obchodního zákoníku, a proto nabyl vlastnické právo k předmětné věci podle §446 obch. zák. s ohledem na svou dobrou víru i v případě, že prodávající nebyl jejím vlastníkem. Obchodní zákoník upravuje v §261 obch. zák. závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Podle §262 odst. 1 věta první obch. zák. si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v §261, se řídí tímto zákonem. Tato dohoda vyžaduje podle §262 odst. 2 obch. zák. písemnou formu. Nejvyšší soud podotýká, že je samozřejmě možné, aby konkrétní závazkové vztahy byly zakládány smlouvami uzavíranými jenom ústně, avšak smlouva podle §262 obch. zák. musí být i v takovém případě písemná.
Ustanovení §261 obch. zák. se na vztah mezi pachateli krádeže, kteří prodávali kovové síto a společností K.-Š., s. r. o., která jej prostřednictvím svého zaměstnance vykoupila, nepoužije, protože pachatelé trestné činnosti neuzavírali smlouvu jako podnikatelé a smlouva se ani netýkala jejich podnikatelské činnosti. Obviněný se tohoto postupu ostatně ani nedomáhá. Podle obviněného se strany podle §262 odst. 1 obch. zák. dohodly, že se jejich vzájemný závazkový vztah bude řídit obchodním zákoníkem. Obviněný však opomněl, že tato dohoda vyžaduje podle §262 odst. 2 obch. zák. písemnou formu. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně je nepochybné, že smluvní strany neuzavřely žádnou smlouvu v písemné podobě, která by obsahovala smluvní ujednání podle §262 odst. 1, 2 obch. zák. Za takové smluvní ujednání splňující veškeré podmínky písemné dohody rozhodně nemůže být považováno vyvěšené upozornění, že se při výkupu věcí postupuje podle obchodního zákoníku.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustanovení §446 obch. zák. nelze použít. Přestože obviněný svým dovoláním nenapadl výrok o náhradě škody, považuje Nejvyšší soud v této souvislosti za vhodné uvést, že výrok o náhradě škody je formulován správně a v souladu s dosavadní judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2003, sp. zn. 7 Tdo 337/2003).
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2007
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek