ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.142.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 142/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. dubna 2008 dovolání podané obviněným F. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 5 To 358/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pod sp. zn. 105 T 173/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. B.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 18. 6. 2007, sp. zn. 105 T 173/2006, byl obviněný F. B. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. /ad 1)/, trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. /ad 2)/, trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. /ad 3)/, trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. /ad 4)/, trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. /ad 5)/ a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. /ad 6), 7), 8), 9)/, za které byl podle §242 odst. 2 tr. zák. za použití §42 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání jedenácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že
1. v blíže nezjištěné době v měsíci prosinci 2005 v H.–M., okr. K., ve svém bytě, se záměrem dosáhnout pohlavního styku, nejprve opakovaně udeřil pěstí do obličeje K. H., a poté, co si smyla krev z obličeje, vykonal s ní nedobrovolný pohlavní styk, přičemž jmenovaná z obavy před dalším násilným jednáním s tímto souhlasila,
2. dne 25. 1. 2006 v H.–M., okr. K., ve svém bytě, opakovanými údery pěstí do obličeje, přinutil K. H., k tomu, aby se vysvlékla, a poté požadoval, aby byla pasivně přítomna tomu, jak F. B. měl mít pohlavní styk se svou přítelkyní E. K., načež K. H. využila chvilkové nepozornosti B. a nahá opustila byt, kdy poté kontaktovala Policii ČR,
3. v době od měsíce listopadu 2005 do měsíce ledna 2006 v H., B. a jinde v okrese K., jedenkráte poskytl finanční hotovost ve výši 500 Kč k zakoupení a nejméně v šesti případech sám opatřil K. H., se kterou v té době udržoval intimní vztah, blíže nezjištěné množství psychotropní látky metamfetaminu– pervitinu, která je uvedena v seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., přičemž jmenovaná tuto látku následně užila,
4. v blíže nezjištěné době v měsíci lednu až únoru roku 2006 v H.–M., okr. K., ve svém bytě, v rámci společného soužití s I. Š., nejméně v jednom případě vykonal nedobrovolný pohlavní styk s jmenovanou, která z obavy před jeho další zlobnou a agresivní reakcí jeho požadavku na vykonání pohlavního styku v přítomnosti spolubydlící E. K. vyhověla, přičemž F. B. věděl, že I. Š. v této době ještě nedovršila 18 let,
5. dne 19. 3. 2006 kolem poledne v H.–M., okr. K., ve svém bytě, po slovním konfliktu stran průběhu předchozího večera, nejprve opakovaně udeřil I. Š. otevřenou dlaní do obličeje a vyzval jmenovanou, aby se vysvlékla do naha, kdy poté do ní B. kopal a byl ji koženým páskem po celém těle, následně z kuchyně přinesl krátkou černou blíže nespecifikovanou pistoli, kterou měl v držení, a touto jmenované mířil na hlavu za současného pronesení výhrůžky zabitím, přitom po ní požadoval napsat podle diktátu a podepsat listinu, kterou se zavazovala uhradit B. za ubytování a další výdaje finanční částku ve výši 12 000 Kč, což z obavy před dalším násilným jednáním učinila, načež ji nahou nechal sedět do večerních hodin, kdy v tomto čase ji opakovaně vulgárně nadával a bil pěsti po celém těle a ve večerních hodinách, využívaje toho, že ji B. zavezl k její sestře S. Š. do H. Š., v bytě sestry již setrvala a zaslala B. o tomto SMS zprávu,
6. dne 26. 6. 2006 kolem 15:00 hod. v H.–M., okr. K., ve svém bytě, bránil v odchodu z bytu R. B. tak, že ji odmítl odvézt do místa jejího bydliště, a když se jmenovaná snažila odemknout dveře do bytu, tuto fyzicky napadl tak, že ji nejprve pěstí udeřil vlevo do hrudníku a poté několikrát udeřil otevřenou dlaní do obličeje se slovy, že jej bude poslouchat, po odchodu z bytu téhož dne kolem 17:00 hod. dveře opět uzamkl a vzal si s sebou veškeré osobní věci včetně mobilního telefonu R. B. s tím, že bude v uzamčeném bytě vyčkávat jeho příchodu z práce,
7. dne 27. 6. 2006 v době kolem 03:00 hod. v H.–M., okr. K., ve svém bytě, po návratu ze zaměstnání, nejprve pronesl několik vulgárních výrazů k tam se nacházející R. B., která se opětovně dožadovala odvozu do místa svého bydliště, a když jmenovaná odmítla ulehnout k němu do postele, tuto fyzicky napadl tak, že ji opakovaně udeřil rukou po celém těle, čímž dosáhl toho, že tato z obavy před dalším fyzickým útokem, jakož i po zkušenosti z předchozího dne, vyhověla jeho výzvě a poté, ji přes její výslovný nesouhlas osahával rukou pod jejím oděvem na prsou a přirození, a v tomto jednání proti její vůli pokračoval až do svého uspokojení,
8. v době od poledních hodin dne 27. 6. 2006 do časných ranních hodin dne 28. 6. 2006 v H.–M., okr. K., ve svém bytě, poté co se vrátil z nákupu, R. B. z obavy před dalším napadením, uvařila oběd, načež z bytu odešel, kdy uzamkl dveře a vzal jmenované veškeré osobní věci s cílem zabránit ji v odchodu z bytu, načež v odpoledních hodinách téhož dne, osahával R. B. přes její oblečení na prsou a přirození, následně se snažil roztrhat ji košili, kterou měla na sobě, se záměrem dostat se na její nahé tělo, poté se sám vysvlékl a se ztopořeným pohlavním údem třel o její tělo až do vyvrcholení i přesto, že jmenovaná se tomuto bránila, následně téhož dne kolem 17:00 hod. z bytu odešel, byt uzamkl s cílem zabránit ji v odchodu, přičemž po návratu ze zaměstnání dne 28. 6. 2006 kolem 03:00 hod. R. B. opětovně osahával, a přesto, že jmenovaná neprojevovala zájem o intimnosti, z obavy před dalším fyzickým napadením nečinila výraznějšího fyzického odporu, vysvlékl se do naha a začal se svým ztopořeným pohlavním údem třít o její nahé tělo v úmyslu sexuálně se ukojit, načež v okamžiku, kdy se začala bránit, fyzicky tuto napadl tak, že ji opakovaně udeřil pěstí do hlavy a celého těla, přičemž současně nad ní třel ztopořený pohlavní úd,
9. dne 28. 6. 2006 kolem 16:00 hod. v H.–M., okr. K., ve svém bytě, poté, co se R. B. fyzicky bránila intimnostem, tuto odtáhl do kuchyně, kde ji držíc zezadu přiložil kuchyňský nůž na krk se slovy, že pokud se bude neustále domáhat odchodu z bytu a nebude poslouchat, tak ji zabije, přičemž tato výhružka vzbudila u jmenované zcela opodstatněnou obavu o její zdraví a život, zejména když cítila kovovou část nože na svém krku, navíc ji tímto nožem způsobil drobné poranění na čele, následně v době kolem 17:00 hod. odešel z bytu, který opět uzamkl, se záměrem zabránit napadené v jejím odchodu, když tato prostřednictvím mobilního telefonu zavolala P. L., který přivolal policii a hasiče, za jejichž asistence byla vytažena z okna z bytu,
čímž tímto svým násilným jednáním popsaným pod body 6) až 9) R. B. utrpěla krevní podlitiny a pohmožděniny ve vlasaté části hlavy, krevní výron v oblasti dolního víčka vpravo, odbarvující se krevní podlitiny na zevní straně pravého ramene a levého boku a oděrku kůže nad pravým obočím charakteru drobného škrábance, kterážto poranění si vyžádalo dobu léčení v délce 10–ti dnů,
přičemž jednání popsaného pod body 1), 4), 5), 6) až 9) se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 101 T 128/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 5 To 564/2001, potrestán pro tři trestné činy znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání šesti let, který částečně vykonal, kdy byl usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. PP 322/2004, které nabylo právní moci dne 27. 5. 2004, z výkonu tohoto trestu podmíněně propuštěn za současného stanovení zkušební doby v trvání pěti let.
Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný a státní zástupce okresního státního zastupitelství odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 5 To 358/2007 tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku výrok o trestu, a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil podle §241 odst. 2 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání jedenácti let a šesti měsíců, pro jehož výkon obviněného podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to expanzní samonabíjecí pistole francouzské výroby zn. Valtro, která je uložena u Policie České republiky, Okresního ředitelství Karviná, Služby správních činností. Podle §256 tr. ř. bylo dále zamítnuto odvolání obviněného F. B.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému dne 9. 10. 2007, jeho obhájci dne 5. 10. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné, pobočce v Havířově, dne 4. 10. 2007.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. O. B. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Karviné, pobočce v Havířově, dne 30. 11. 2007.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného rozsudku odvolacího soudu, a v návaznosti na to i výrokovou část rozsudku nalézacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že se orgány činné v trestním řízení nezabývaly, v případě skutků uvedených pod body 1) a 4) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, otázkou aplikace §163 odst. 1 tr. ř. Poškozená Š. i poškozená H. žily po delší dobu s obviněným a měla proto být prověřena otázka, zda mezi nimi a obviněným nebyl vztah druha a družky. Bylo–li vedeno trestní stíhání obviněného pro trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák., aniž byl získán souhlas shora uvedených poškozených, bylo toto trestní stíhání nepřípustné podle §11 odst. 1 písm. i) tr. ř.
V další části svého dovolání obviněný uvedl, že ohledně skutku popsaného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu existuje překážka věci rozsouzené, neboť jmenovaný skutek byl posouzen jako podezření z přestupku a odevzdán příslušnému správnímu orgánu, který věc odložil. Bylo–li tedy v okamžiku zahájení trestního stíhání již o tomto skutku rozhodnuto, došlo dalším trestním stíháním k porušení §11 odst. 1 písm. h) tr. ř.
Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný dále uvedl, že trestní řízení vůči jeho osobě bylo nezákonné, neboť skutky popsané v rozsudku nalézacího soudu nemají zákonné znaky trestného činu, policie neměla povolení soudu k disponování s jeho mobilním telefonem a v řízení nebyli vyslechnuti všichni znalci, ač o to obviněný opakovaně žádal. Ke skutku uvedenému pod bodem 3) dále obviněný konstatoval, že z žádných provedených důkazů nevyplývá, že by opatřil poškozené pervitin. Pokud jde o skutek uvedený pod bodem 1) uvedl obviněný, že na dotaz znalkyně poškozená H. uvedla, že sexuální styk s obviněným byl dobrovolný a bez použití násilí. Dále poškozená uvedla, že její první výpověď na policii nebyla pravdivá. Obviněný rovněž dodal, že nebylo prokázáno, že by poškozenou H. udeřil. Pokud jde dále o skutek uvedený pod bodem 4) konstatoval obviněný, že sama poškozená uvedla, že ji ke styku nenutil. Z SMS zpráv podle mínění obviněného vyplývá, že poškozená pohlavní styk s obviněným vyžadovala. Obviněný dále poukázal na výpověď poškozené ze dne 11. 10. 2006 z níž vyplývá, že poškozené nevyhrožoval a ani ji nenapadal. Rovněž ji nenutil, aby se poškozená dívala jak souloží s K. I ze znaleckého posudku PhDr. U. vyplývá, že k násilnému pohlavnímu styku nedošlo. Závěrem obviněný dodal, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci a došlo tedy k porušení zásady materiální pravdy.
V poslední části svého dovolání obviněný uvedl, že u skutků uvedených pod body 1) až 5) nebylo řádně zahájeno trestní stíhání, a pokud jde o skutky uvedené pod body 6) až 9), byl obviněný v předmětné době v práci a ne ve svém bytě a nemohl proto poškozenou napadnout. Dále uvedl, že ze znaleckého posudku MUDr. D. nevyplývá, že by obviněný způsobil poškozené zranění tak, jak dospěl k závěru nalézací soud. Těmto závěrům odpovídá i výpověď svědků G. a B.
Vzhledem k uvedenému navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů.
Společně se shora popsaným dovoláním obviněného, které bylo podáno prostřednictvím obhájce obviněného, JUDr. O. B., byla nalézacímu soudu zaslána i dvě obsáhlá podání sepsaná a podepsaná přímo obviněným, adresovaná Nejvyššímu soudu České republiky a označená jako dovolání. S těmito podáními obviněného se Nejvyšší soud České republiky seznámil, přičemž lze konstatovat, že obsahují výlučně okolnosti, mající povahu dovolacích námitek, byť některé námitky obsahově nenaplňují žádný zákonný dovolací důvod uvedený v trestním řádu.
Dále byl předsedkyni Nejvyššího soudu České republiky dne 22. 1. 2008 doručen dopis obviněného, ve kterém poukazuje na údajně nespravedlivé a nezákonné vedení trestního řízení vůči jeho osobě a zpochybňuje skutkové závěry učiněné v předchozím řízení. Rovněž byl předsedkyni Nejvyššího soudu České republiky doručen dne 29. 1. 2008 dopis obviněného, v jehož příloze zaslal obviněný kopii svého dopisu příslušnému státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství, který zpracovával vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k obviněným podanému dovolání. V tomto dopise obviněný vyjadřuje svoje neztotožnění se závěry obsaženými ve vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k jím podanému dovolání.
Je nutno konstatovat, že shora uvedená podání sepsaná přímo obviněným nelze považovat za dovolání, resp. doplnění dovolání, neboť nebyla podána prostřednictvím obhájce, jak vyžaduje trestní řád /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./. Nejde však obsahově (§59 odst. 1 tr. ř.) ani o podání, která by mohl obviněný učinit též sám, resp. nikoliv pouze prostřednictvím obhájce. Nejvyšší soud České republiky se jimi proto v rámci dovolacího řízení nemohl dále zabývat (§265d odst. 2 tr. ř.), resp. se věcně zabývat námitkami v nich uvedenými (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007; dostupné z http://www.nsoud.cz/rozhod.php ).
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání předně uvedl, že petit dovolání obviněného není úplný, neboť neobsahuje konkrétní návrh dalšího postupu podle §265l až §265m tr. ř. Nicméně pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. konstatoval státní zástupce, že je pochybné, zda skutečnost, že se orgány činné v trestním řízení touto otázkou nezabývaly, naplňuje citovaný dovolací důvod. Pokud by Nejvyšší soud přistoupil k věcnému přezkumu této otázky uvedl státní zástupce, že poškozené H. a Š. nelze považovat za družky obviněného, neboť jejich vztah nelze označit za vztah obdobný vztahu mezi manžely.
Pokud jde o nepřípustnost trestního stíhání z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl státní zástupce, že překážku trestního stíhání nemůže založit rozhodnutí odevzdání věci podle §159a odst. 1 písm. a) tr. ř., avšak ani rozhodnutí správního orgánu o odložení věci podle §66 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, že veškeré námitky, které obviněný v tomto směru uvedl, je nutno označit za námitky fakticky stojící mimo deklarovaný zákonný dovolací důvod. Nad rámec dovolání obviněného uvedl státní zástupce závěrem svého vyjádření, pokud jde o skutek popsaný pod bodem 4), že v něm není popsáno konkrétní násilí či pohrůžka směřující k zamezení nebo překonání odporu poškozené. V rozhodnutích absentují rovněž jakékoliv úvahy týkající se aplikace §88 odst. 1 tr. zák. Jelikož však obviněný v tomto směru ničeho nenamítl, nelze se těmito otázkami v dovolacím řízení zabývat.
Vzhledem k uvedenému navrhl státní zástupce závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněným podané dovolání, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Nepřípustné je trestní stíhání tehdy, je–li dána některá okolnost uvedená v §11 odst. 1 tr. ř., resp. §11a tr. ř. V takovém případě trestní stíhání nelze zahájit a bylo–li zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Tímto dovolacím důvodem napadnutelná vada tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl, poté co nepřípustnost trestního stíhání vyšla najevo, o zastavení trestního stíhání podle některého z ustanovení §172 odst. 1 písm. d) tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. nebo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., ač tak učinit měl.
Namítá–li obviněný nejprve v rámci tohoto citovaného důvodu, že bylo vedeno trestní stíhání v rozporu s §11 odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť v případě skutků uvedených pod body 1) a 4) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, resp. v těchto skutcích jmenovaných poškozených H. i Š., mělo být postupováno podle §163 odst. 1 tr. ř., resp. mělo být zjištěno, zda nejde o případ, kdy by mezi těmito poškozenými a obviněným byl vztah druha a družky, je nutné předně říci, že samotná skutečnost, že v rámci trestního stíhání pro některý trestný čin uvedený v §163 odst. 1 tr. ř. nebylo orgány činnými v trestním řízení zjištěno, zda poškozený souhlasí s trestním stíháním pro takový trestný čin či nikoliv, ještě neznamená, že by toto trestní stíhání bylo nepřípustné podle §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. Nebyl–li názor poškozeného v tomto směru zjištěn, není potvrzena žádná z možných variant předpokládaných §163 odst. 1 tr. ř. S odkazem na ustanovení §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. by bylo trestní stíhání pro některý trestný čin uvedený v §163 odst. 1 tr. ř. nepřípustné až za situace, kdy by se poškozený vyjádřil na výzvu orgánu činného v trestním řízení tak, že souhlas ve smyslu §163 odst. 1 tr. ř. neuděluje, resp. by již vyslovený souhlas vzal zpět (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 5 Tdo 547/2002; dostupné z http://www.nsoud.cz/rozhod.php ).
Uvedenými námitkami vlastně brojí odvolatel proti úplnosti skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí soudu ve vztahu k posouzení otázky splnění podmínek trestního řízení vyplývajících z ustanovení §163 odst. 1 tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedeným úvahám proto lze konstatovat, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. není možné účinně namítat, že bylo vedeno trestní stíhání v rozporu s §11 odst. 1 písm. i) tr. ř., nevyjádřil–li se poškozený vůbec k otázce, zda souhlasí s trestním stíháním obviněného ve smyslu §163 odst. 1 tr. ř., protože ho orgány činné v trestním řízení k takovému vyjádření nevyzvaly. Tedy ani námitka obviněného v tomto směru shora uvedený dovolací důvod nenaplňuje.
Přes tuto skutečnost považuje Nejvyšší soud nad rámec dovolacího řízení za potřebné uvést k tomuto následující úvahy.
Lze připomenout, že podle §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. platí, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo–li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je–li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět.
Otázku, zda jde o trestní stíhání, které je podmíněno souhlasem poškozeného, upravuje v návaznosti na uvedené ustanovení zejména ustanovení §163 odst. 1 tr. ř. Z tohoto ustanovení vyplývá, že trestní stíhání obviněného pro trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem, partnerem nebo druhem, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného.
Z tohoto pohledu by bylo pro posouzení správnosti postupu orgánů činných v trestním řízení významné, zda poškozené H. či Š. byly ve vztahu k obviněnému manželem, partnerem nebo druhem. V daném by přicházela v úvahu pouze ta okolnost, že by poškozené byly družkami obviněného.
V obecné rovině lze říci, že poměr druha a družky je poměr obdobný poměru manželskému, který však není formalizován uzavřením manželství. Z tohoto hlediska je možno vztah druha a družky charakterizovat jako trvalejší soužití dvou osob opačného pohlaví, které zpravidla sdílejí společnou domácnost, sdružují finanční prostředky ke společnému uhrazování svých potřeb, vedou společně sexuální život, popř. též společně vychovávají děti. Charakteristické pro tento druh soužití jsou rovněž úzké psychické (citové) vazby druha a družky. Na tyto úzké vazby je možno usuzovat tehdy, pokud újmu, kterou by utrpěl jeden druh, by druhý důvodně pociťoval jako újmu vlastní.
Z trestního spisu sp. zn. 105 T 173/2006 Nejvyšší soud České republiky zjistil, že poškozená K. H., poté, co se s obviněným seznámila v listopadu 2005, u něj nejprve opakovaně přespávala a následně, v průběhu ledna 2006, se měla podle přání obviněného k němu nastěhovat. Poškozená tak činila zejména proto, že měla neurovnané vztahy se svojí matkou, které odcizila z bytu rozličné věci a obávala se proto návratu domů, dále pak proto, že jí obviněný dal peníze na nákup pervitinu, resp. ji pervitin opakovaně sám opatřoval, přičemž poškozená tuto látku v uvedené době poměrně intenzivně užívala, a také proto, že se obávala, že obviněný oznámí její matce, že užívá pervitin. Obviněný naproti tomu využíval návštěv poškozené k tomu, aby s ní měl opakovaně pohlavní styk, přičemž v jednom případě obviněný donutil poškozenou k pohlavnímu styku úderem pěstí do obličeje. Vzájemný vztah obviněného a poškozené vyvrcholil tím, že ji dne 25. 1. 2006 obviněný opakovanými údery pěstí donutil, aby byla přítomna tomu, jak měl mít obviněný ve svém bytě pohlavní styk s E. K., s čímž poškozená nesouhlasila. Poškozená však využila nepozornosti obviněného, z jeho bytu utekla a následně kontaktovala policii (srov. tzv. skutkovou větu rozsudku nalézacího soudu, odůvodnění tohoto rozsudku na str. 9 – 10, popř. též protokol o výslechu poškozené na č. l. 397 – 400 či protokol o hlavním líčení č. l. 846 - 851).
Z uvedeného podle názoru Nejvyššího soudu vyplývá, že vztah obviněného a poškozené se vyznačoval tím, že obviněný v podstatě využil neurovnaných vztahů poškozené a její matky, a rovněž závislosti poškozené na pervitinu, resp. strachu poškozené z toho, že obviněný tuto skutečnost oznámí její matce, k tomu, aby s ní mohl opakovaně realizovat různé sexuální praktiky. Poškozená naproti tomu využívala byt obviněného pro dočasné přenocování v situaci, kdy odešla z domácnosti své matky, a dále pro ni obviněný představoval možnost opatřit si pervitin, který v rozhodné době užívala. Lze rovněž konstatovat, že vztah obviněného a poškozené trval poměrně krátkou dobu (listopad 2005 až leden 2006). Proto i z tohoto hlediska je vyloučeno, že by se mezi obviněným a poškozenou mohl rozvinout úzký citový vztah. Vzhledem k těmto okolnostem nelze podle mínění Nejvyššího soudu uzavřít, že by vztah obviněného a poškozené K. H. byl vztahem druha a družky ve smyslu shora uvedeného vymezení, byť by v daném případě naplňoval některé jeho aspekty (např. společný sexuální život).
Pokud jde o posouzení vztahu obviněného s poškozenou I. Š., zjistil Nejvyšší soud z trestního spisu sp. zn. 105 T 173/2006, že šlo o typově shodnou situaci, jako v případě poškozené K. H. Poškozená I. Š. se s obviněným seznámila počátkem roku 2006, a to prostřednictvím E. K. Jelikož měla poškozená neurovnané vztahy ve své rodině, nechtěla nadále bydlet u své matky a hledala proto místo, kde by mohla přespávat, navrhla jí E. K., se souhlasem obviněného, že u něj může bydlet, přičemž za to měla obviněnému uklízet a vařit. V této době docházelo i k opakovanému pohlavnímu styku mezi obviněným a poškozenou. Obviněný poškozené začal zakazovat zejména styk s rodiči, nutil ji nejméně v jedno případě k nedobrovolnému pohlavnímu styku, vyhrožoval jí bitím či se choval jiným způsobem agresivně, přičemž v důsledku tohoto jednání poškozená střídavě z bytu obviněného odcházela a po přemlouváním obviněným, se do něj zase vracela (srov. skutkovou větu rozsudku nalézacího soudu, odůvodnění tohoto rozsudku na str. 13 – 14, popř. též protokol o výslechu poškozené na č. l. 409 – 414).
I v tomto případě jde podle názoru Nejvyššího soudu o situaci, kdy obviněný v podstatě pouze využil neurovnaných vztahů poškozené s její rodinnou, resp. její sociální nevyzrálost k tomu, aby s ní mohl udržovat quasi partnerský vztah a zejména opakovaně realizovat různé sexuální praktiky. Mezi obviněným a poškozenou pak neexistovala ani odpovídající psychická (citová) vazba, která by odpovídala vztahu druha a družky. Vzhledem k těmto okolnostem nelze podle mínění Nejvyššího soudu ani v tomto případě uzavřít, že by vztah obviněného a poškozené I. Š. byl vztahem druha a družky ve smyslu shora uvedeného vymezení.
S ohledem na uvedené skutečnosti lze uzavřít, že orgány činné v trestním řízení postupovaly správně, když neaplikovaly ohledně skutků uvedených pod body 1) a 4) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, resp. v těchto skutcích jmenovaných poškozených K. H. a I. Š., ustanovení §163 odst. 1 tr. ř. Nepřípustnost trestního stíhání obviněného z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. proto v daném případě nemohla nastat.
Namítl–li dále obviněný, že ohledně jednání popsaného v bodě 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu existuje překážka věci rozsouzené, neboť jmenovaný skutek byl posouzen jako podezření z přestupku a odevzdán příslušnému správnímu orgánu, který věc odložil, a trestním stíháním obviněného pro tento skutek došlo k porušení §11 odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno říci, že tato námitka již naplňuje obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a Nejvyšší soud se jí proto dále věcně zabýval.
Podle §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. platí, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo–li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím o postoupení věci s podezřením, že skutek je přestupkem, jiným správním deliktem nebo kárným proviněním, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
Obecně lze říci, že předpokladem aplikace §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. je situace, kdy bylo vedeno trestní stíhání, a toto trestní stíhání skončilo pravomocným rozhodnutím státního zástupce nebo soudu o postoupení věci jinému orgánu /§171 odst. 1 tr. ř., §188 odst 1 písm. b) tr. ř./, jestliže výsledky přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, ale je zde podezření, že skutek bude možno posoudit jako přestupek, jiný správní delikt či kárné provinění. S ohledem na vymezení trestního stíhání (§12 odst. 10 tr. ř., §159a odst. 4 věta poslední tr. ř.) však za rozhodnutí ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze považovat usnesení policejního orgánu či státního zástupce před zahájením trestního stíhání podle §159a odst. 1 tr. ř.
Z trestního spisu sp. zn. 105 T 173/2006 vyplývá, že k oznámení skutku, popsaného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, došlo dne 25. 1. 2006 ve 21:05 hod. na Obvodním oddělení Policie České republiky Havířov 1 (srov. č. l. 630). Věc byla postoupena policejním orgánem Magistrátu města Havířova, který ji dne 20. 2. 2006 odložil podle §66 odst. 3 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších změn (srov. č. l. 631). Z uvedeného trestního spisu dále vyplynulo, že trestní stíhání obviněného pro shora uvedený skutek bylo zahájeno dne 22. 9. 2006, resp. ve vztahu k obviněnému dne 26. 9. 2006 (srov. č. l. 90 – 91).
Z uvedeného je patrno, že nejde o případ předpokládaný §11 odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť trestní stíhání pro skutek uvedený pod bodem 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu bylo zahájeno až poté, kdy došlo k odložení věci Magistrátem města Havířova, aniž bylo vůbec zahájeno přestupkové řízení, popř. v rámci přestupkovém řízení učiněno o skutku jakékoliv pravomocné rozhodnutí. Nebylo tedy učiněno rozhodnutím státního zástupce nebo soudu o postoupení věci jinému orgánu, jak má namysli §11 odst. 1 písm. h) tr. ř., a proto z tohoto důvodu nelze považovat trestní stíhání obviněného pro skutek popsaný pod bodem 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu za nepřípustné, jak se domnívá obviněný. Jeho námitku proto Nejvyšší soud posoudil jako zjevně neopodstatněnou.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále i skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu fakticky v celé části dovolání obviněného, ve které uvádí námitky k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice obecně uvádí, že skutky popsané v rozsudku nalézacího soudu nemají zákonné znaky trestného činu, avšak toto tvrzení konkretizuje buď výlučně námitkami skutkového charakteru, tedy nikoliv námitkami brojícími proti aplikaci norem hmotného práva, jak má namysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebo námitkami zaměřenými na aplikaci procesních norem, které však neodpovídají žádnému zákonnému dovolacímu důvodu.
Uvádí totiž, že v řízení nebyli vyslechnuti všichni znalci, ač o to opakovaně žádal, že z žádných provedených důkazů nevyplývá, že by opatřil poškozené H. pervitin, že pokud jde o skutek popsaný pod bodem 1) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, měla s ním poškozená H. pohlavní styk dobrovolně a že není prokázáno, že by tuto poškozenou udeřil. Obviněný ke konkretizaci svého obecného tvrzení dále uvádí, pokud jde o skutek popsaný pod bodem 4) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, že i v tomto případě s ním měla poškozená Š. pohlavní styk dobrovolně, ba dokonce ho sama vyžadovala, že poškozené nevyhrožoval, nenapadal ji a ani ji nenutil, aby se dívala jak souloží s E. K. Obviněný rovněž zpochybnil, že by poškozené B. způsobil zranění tak, jak je popsal nalézací soud, což ostatně, podle mínění obviněného, odpovídá nejen znaleckému posudku MUDr. D., ale rovněž výpovědím svědků G. a B. Navíc pokud jde o skutky popsané pod body 6) až 9) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, byl obviněný v předmětné době v práci a ne ve svém bytě a nemohl proto poškozenu B. napadnout.
Obviněný tedy v této části svého dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje pouze svoje neztotožnění s rozsahem dokazování, způsobem hodnocení důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný v některé části svého dovolání nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání v této části nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Pokud jde o údajná pochybení procesního charakteru, namítl dále obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že policie neměla povolení soudu k disponování s jeho mobilním telefonem, a že ohledně skutků uvedených pod body 1) až 5) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu nebylo řádně zahájeno trestní stíhání. I v případě těchto námitek lze konstatovat, že obviněný sice formálně odkazuje na zákonný dovolací důvod, ale jeho námitky fakticky (obsahově) tento zvolený dovolací důvod nenaplňují. Nenaplňují však ani žádný jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř., neboť trestní řád tento druh námitek neumožňuje v rámci dovolacího řízení věcně přezkoumávat.
S ohledem na skutečnost, že obviněný F. B. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného F. B. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch