ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1413.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1413/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. prosince 2008 o dovolání podaném obviněnou JUDr. R. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2008 sp. zn. 2 To 27/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 5/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 32 T 5/2006 byla obviněná JUDr. R. H. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Jednání se dopustila způsobem popsaným ve skutkové větě napadeného rozsudku. Podle §250 odst. 4 tr. zák. byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků a 3 (tří) měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byla pro výkon trestu odnětí svobody zařazena do věznice s dozorem.
O odvoláních, které proti předmětnému rozsudku podali státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě v neprospěch obviněné a obviněná JUDr. R. H., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením dne 23. 6. 2008 pod sp. zn. 2 To 27/2008 tak, že obě odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 6. 2008 (§l39 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.)
Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná JUDr. R. H. následně dovoláním směřujícím proti všem výrokům, přičemž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka zopakovala námitky, s nimiž se jednak vypořádal soud prvního stupně a následně i soud druhého stupně, neboť byly opakováním téhož. Obviněná uvedla, že trestný čin, jímž byla uznána vinnou, nespáchala, neboť neměla úmysl K. T. M., a. s. podvést. Jednání mělo být posouzeno v rovině civilního a nikoliv trestního práva. Zopakovala svoji obhajobu spočívající v tom, že to byla společnost K. T. M., a. s., která projevila zájem o pohledávku S. k., a. s., věřitele Česká konsolidační agentura, a proto byla mezi ní a touto společností uzavřena k 30. 10. 2003 mandátní smlouva, ve znění dodatku ze dne 29. 6. 2004. Byla tedy oprávněna za K. T. M., a. s., ve věci výběrového řízení vyhlášeného Českou konsolidační agenturou jednat a tuto společnost zastupovat. Peníze na odkup pohledávky měla mít společnost ze zahraničních zdrojů. Dále trvala na tom, že společnost K. T. M., a. s., zmocnila k jednání s Českou konsolidační agenturou i společnost M. – H., s. r. o., plnou mocí, ze dne 5. 11. 2003. O vrácení kauce bylo K. T. M., a. s., požádáno dopisem dne 12. 12. 2003, doručeným České konsolidační agentuře, který podepsal Ing. J. P. na základě plné moci M. – H., s. r. o. Podle názoru dovolatelky nebylo zjištěno, kdo je vlastně akcionářem poškozeného a kyperské společnosti M. T., která kauci uhradila. Protože úhrada kauce byla provedena ze zahraničních zdrojů, dohodly se dle tvrzení obviněné strany, tj. poškozená společnost a dovolatelka na tom, že peníze složené České konsolidační agentuře nebudou zahraniční společnosti vráceny. Dále dovolatelka znovu zdůraznila, že do dne podání trestního oznámení nebyla písemně vyzvána k vrácení peněz a také jí nebylo sděleno ani číslo účtu. Do 29. 11. 2005, kdy uzavřela se společností K. T. M., a. s., dohodu o narovnání, se celá situace řešila v rovině civilního práva. Znovu zdůraznila, že nevystupovala jako advokátka. Když byla požádána, aby společnost odhlásila z výběrového řízení a požádala ji o vrácení peněz tak s tímto souhlasila, neboť již koncem roku 2005 bylo zřejmé, že k odprodeji pohledávky nedojde. Tyto skutečnosti nakonec vyplynuly i z výpovědi svědka Mgr. L. u hlavního líčení. Také uvedla, že nevěděla o tom, že by si společnost K. T. M., a. s., nepřevzala zásilku České konsolidační agentury, kterou jim byl sdělen výsledek výběrového řízení. Navrhla, aby dovolací soud provedl dotaz na poškozenou společnost, zda-li mu již byla na účet připsána částka 8.015.000,- Kč a také aby Mgr. L. předložil originál směnky, kterou mu vystavila.
Navrhla, aby s přihlédnutím k výše uvedenému, když rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, bylo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 2 To 27/2008, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 32 T 5/2006 zrušeny, a věc aby byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněné se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejdříve zmínil, že dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem se nelze domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Výchozím předpokladem pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoliv nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení, či ve vyvozování skutkových závěrů, které jsou upraveny předpisy trestního práva. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele je proto dovolací soud vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci soudy obou stupňů učinily. Zásah do skutkových zjištění je možné připustit toliko za situace existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé a současně, jestli je toto pochybení předmětem dovolání, což se v posuzované věci nestalo.
Pokud jde proto o argumentaci dovolatelky, v jejímž rámci nabízí jiné výchozí skutkové okolnosti, z nichž následně dovozuje, že se trestného činu nedopustila, je nutno konstatovat, že se tato zcela míjí dovolacím důvodem, ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navíc poté státní zástupce uvedl, že tvrzení obviněné např. o tom, že jí nebylo známo, že společnosti K. T. M., a. s., nebylo doručeno sdělení o výsledku výběrového řízení ze dne 24. 11. 2003 od České konsolidační agentury, jsou v přímém protikladu se skutkovými zjištěními soudů, jež se mimo jiné také opírají o dohodu o narovnání sjednanou mezi obviněnou a společností K. T. M., a. s., ze dne 16. 9. 2005, z níž je naprosto zřejmé, že v uvedené době, bylo přesvědčení společnosti o tom, že řízení o postoupení pohledávky ze společností S. k., a. s., nadále pokračuje, avšak společnost se jej již nehodlá zúčastnit, a proto obviněná jako mandatář provede kroky k zajištění vrácení kauce od České konsolidační agentury. V kontextu provedených skutkových zjištění poté námitka obviněné o tom, že věc má civilně právní kontext, postrádá opodstatnění.
Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) r. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyslovil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
K písemnému vyjádření státního zástupce zaslala obviněná dne 19. 11. 2008 své vyjádření. Znovu zopakovala, že nesouhlasí s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě citovaných shora, neboť rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Celá kauza je civilně právním sporem a nejde o trestný čin, zejména když je nesoulad mezi provedeným dokazováním a právními závěry soudů. Má tedy zato, že je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a není proto důvod pro odmítnutí dovolání, jak navrhl státní zástupce. Setrvala na svém konečném návrhu vyjádřeném v podaném dovolání.
Obviněná JUDr. R. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které dovolatelka své dovolání opírá, lze podřadit pod jí uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky( dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto budou skutková zjištění soudu obsažená ve výroku o vině a rozvedená v odůvodnění napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Nejvyšší soud považuje za potřebné připomenout, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v §265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Má-li být dovolání jako mimořádný opravný prostředek skutečně výjimečným průlomem do institutu právní moci, který je důležitou zárukou stability právních vztahů a právní jistoty, musí být možnosti jeho podání - včetně dovolacích důvodů - nutně omezeny, aby se širokým uplatněním tohoto opravného prostředku nezakládala další řádná opravná instance. Proto jsou dovolací důvody ve srovnání s důvody pro zrušení rozsudku v odvolacím řízení (§258 odst. 1 tr. ř.) podstatně užší.
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soudu k závěru, že pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b l písm. g) tr. ř. nelze dovolací námitky dovolatelky podřadit, neboť se týkají procesní stránky věci (tj. rozsahu dokazování, hodnocení důkazů, zjištěného skutkového stavu věci), když zároveň dovolatelka právně relevantně nenamítala extrémní nesoulad mezi soudem zjištěným skutkovým stavem (v podobě formulované ve výroku či odůvodnění rozsudku) a na něj aplikovanou právní kvalifikací skutků. Shora uvedený dovolací důvod opřela toliko o nesouhlas se způsobem, jakým soudy hodnotily jednotlivé důkazy. Podle názoru Ústavního soudu (např. nález sp. zn. I. ÚS 4/04) by totiž bylo nutné považovat za rozhodnutí vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. V projednávané věci však o takový případ nejde. Nakonec ani dovolatelka, jak bylo uvedeno shora, extrémní nesoulad nenamítala. Domáhala se toliko přehodnocení zjištěného skutkového stavu věci způsobem pro sebe příznivějším.
V dané věci z hlediska popisu skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelka namítla, že v důsledku nesprávného hodnocení důkazů nebylo prokázáno, že by se dopustila jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., neboť jde podle jejího názoru o civilní spor. Sama přitom nabídla jiný průběh skutkového děje, jehož podstatou bylo, že nejednala v úmyslu poškozenou společnost podvést. Nicméně v této souvislosti je třeba uvést, že dovolatelkou uvedený skutkový děj, byl zcela v rozporu se skutkovými zjištěními, z nichž oba soudy při rozhodování vycházely.
Z dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu (strana 11 a 12) i z rozsudku soudu prvního stupně (strana 4 až 12) je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatelky učinit, na kterých následně založily závěr o její vině a právní posouzení stíhaného skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Oba soudy správně poukázaly na výpovědi svědků J. L. a Mgr. K. L., které korespondovaly s provedenými listinnými důkazy, a které vyvracely obhajobu obviněné až od hlavního líčení, když v přípravném řízení nevypovídala. Na straně 6 - 10 svého odůvodnění soud prvního stupně velmi podrobně a pečlivě popsal skutková zjištění vyplývající zejména z listinných důkazů a výpovědi svědků, na jejichž podkladě poté vinu obviněné v rozsahu popsaném ve skutkové větě napadeného rozsudku dovodil. Na straně 12 svého odůvodnění poté soud prvního stupně zejména poukázal na zjištění, že tvrzení obviněné o spolupráci s Českou konsolidační agenturou a o znalostech poměrů v ní byla nepravdivá, neboť ze sdělení této agentury vyplynulo, že jméno obviněné jí až do dne 6. 3. 2006, tj. dne, kdy agentura obdržela dopis od společnosti K. T. M., a. s., nebylo známo (tj. do doby, než byl prováděn ve společnosti K. T. M., a. s., audit). Nikdy také nebylo Českou konsolidační agenturou zasláno K. T. M., a. s., sdělení, s datem 15. 2. 2006 k pohledávce podepsané pracovnicí agentury J. V., o tom, že Česká konsolidační agentura nadále eviduje na svém účtu zálohovou platbu ze dne 7. 11. 2003 na úplatu za převod shora uvedené pohledávky, neboť tato osoba v agentuře nikdy nepracovala a také nebyla agentuře doručena žádost K. T. M., a. s., podepsaná obviněnou, ze dne 14.2.2006, o vrácení kauce. To, že obviněná neměla kontakty na České konsolidační agentuře, ale naopak tyto měla společnost M. – H. zastoupená Ing. P., kterou ovšem J. L. jako místopředseda K. T. M., a. s., vůbec neznal, dokumentuje i to, že mu dne 5. 11. 2003 musela být obviněnou „podstrčena“ k podpisu, vedle plné moci pro ni i plná moc pro společnost M. – H., kterou zastupoval Ing. P. Svědek J. L. uvedl, že to, že plnou moc pro společnost M. – H. nepodepsal vědomě, dovozuje z toho, že pro takový postup neměl důvod, zejména když tuto společnost neznal a když se jednalo o stejnou záležitost, tj. odkoupení pohledávky uvedené shora, o níž byla oprávněná jednat a společnost K. T. M., a. s., zastupovat obviněná, a to na základě uzavřené mandátní smlouvy a plné moci. Rozhodnutí o tom, že se společnost K. T. M., a. s., ve výběrovém řízení neumístila, bylo Českou konsolidační agenturou sděleno dne 24. 11. 2003, společnosti. M. – H., kterou zastupoval Ing. P., který o tomto informoval obviněnou a který také požádal Českou konsolidační agenturu o vrácení kauce. Následně po jejím obdržení, zaslal peníze na účet, který mu sdělila obviněná. Jak bylo zjištěno, jednalo se o účet obviněné. Od 16. 12. 2003 byly tedy peníze z vrácené kauce uloženy na účtu obviněné (č. l. 230), která je však společnosti K. T. M., a. s., nevrátila, ale nakládala s nimi jako s vlastními (viz výpisy z účtu obviněné) a nadále zástupcům K. T. M., a. s., předstírala, že výběrové řízení pokračuje, přičemž situaci dokladovala padělanými doklady (viz č. l. 207, 208). O podvodném jednání obviněné svědčí i obsah dohody o narovnání ze dne 16. 9. 2005, uzavřené mezi obviněnou jako mandatářem a K. T. M., a. s., zastoupená J. L., týkající se vypořádání vzájemných práv a povinností z mandátní smlouvy z 30. 10. 2003, když ještě v této době tvrdila, že výběrové řízení pokračuje, přesto, že již od prosince 2003 využívala peněz vrácených Českou konsolidační agenturou k soukromým účelům. Odvolací soud se poté na straně 10 až 12 svého rozhodnutí plně s argumentací a s hodnocením důkazů soudem prvního stupně ztotožnil a vypořádal se i s návrhem obviněné na doplnění dokazování, vztahující se k předložení směnky, když uvedl, že s ohledem na datum a okolnosti jejího vydání nemá žádného právního významu pro posouzení jejího protiprávního jednání. Dále soud druhého stupně přisvědčil závěrům soudu prvního stupně v tom, že obviněná od počátku uzavření smlouvy se společností K. T. M., a. s., jednala v úmyslu se obohatit tím, že společnost uváděla v omyl a to jednak tvrzením o svém postavení, (uváděla, že je advokátka - viz č. l. 205, 206, spisu) dále uváděním nepravdivých údajů o stycích s Českou konsolidační agenturou a následně také i uváděním nepravdivých informací o probíhajícím výběrovém řízení, ač nic z tohoto nebylo pravdou. Celé jednání obviněné podle odvolacího soudu směřovalo od počátku toliko k získání finančních prostředků, které potřebovala vzhledem ke své tíživé finanční situaci. Jak následně uvedl odvolací soud, na trestní odpovědnosti obviněné nemůže změnit ničeho ani skutečnost, že vyplacenou zálohu na výdaje vrátila a ani to, že následně vystavila směnku, a to již jako reakci na probíhající řízení.
Námitky dovolatelky tedy v kontextu zjištění obou soudů nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění, co do svého obsahu a rozsahu, umožnila soudům v předmětné věci přikročit k závěrům právním s tím, že tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na výše uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný( §265n tr. ř.)
V Brně dne 3. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracovala:
JUDr. Eva Dvořáková