ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1103.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1103/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně V. ú. m. Z., akciová společnost, proti žalované M. C., s.r.o., zast. JUDr. M. R., advokátkou o 749.480,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované o 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13/14 Cm 107/98 , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2006, č. j. 5 Cmo 327/2004-155, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2006, č. j. 5 Cmo 327/2004-155, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2004, č. j. 13/14 Cm 107/98-108, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 20. 1. 2004, č. j. 13/14 Cm 107/98-108, zamítl žalobu na zaplacení částky 749.480,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 18. 9. 1996 do zaplacení (odstavec I. výroku), dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované částku 1.000.000,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 16. 5. 2000 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku) a současně rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 156.550,- Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec III. výroku).
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že se žalobkyně domáhala žalobou ze dne 15. 4. 1998 po žalované zaplacení částky 749.480,- Kč s příslušenstvím, neboť dle smlouvy o dílo dodala dne 27. 8. 1996 právnímu předchůdci žalované stroj na balení čajových sáčků do zkušebního provozu. Žalovaná zaplatila v souladu s uzavřenou smlouvou žalobkyni zálohy v celkové výši 1.000.000,- Kč a fakturou č. 060796 ze dne 15. 7. 1996 žalobkyně vyúčtovala žalované zbytek dohodnuté ceny ve výši 749.480,- Kč, jež nebyla zaplacena. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobkyně v řízení neprokázala, že stroj na balení čajových sáčků dne 27. 8. 1996 řádně předala žalované, jak se ve smlouvě o dílo zavázala, neboť z dopisu ze dne 14. 9. 1996 vyplývá, že ani po dni 27. 8. 1996 nebyl stroj funkční, s čímž se soud prvního stupně ztotožnil.
Z dopisu právního zástupce žalované ze dne 15. 7. 1996 zaslaného žalobkyni soud prvního stupně zjistil, že žalovaná poskytla žalobkyni dodatečnou lhůtu ke splnění předmětu díla do 25. 7. 1995 (správně má být uveden rok 1996). Protože žalobkyně ani během této dodatečné lhůty nesplnila předmět smlouvy o dílo, žalovaná dopisem ze dne 26. 4. 2000 od smlouvy o dílo platně ve smyslu §349 odst. 1 obchod. zák. odstoupila a vyzvala žalobkyni k vrácení zálohy ve výši 1.000.000,- Kč do 15. 5. 2000. Soud prvního stupně s ohledem na to uzavřel, že žalobkyně svůj závazek ze smlouvy o dílo nesplnila a odstoupením od smlouvy tato smlouva o dílo zanikla, a proto žalobu na zaplacení zbytku sjednané smluvní ceny zamítl a naopak vyhověl vzájemnému návrhu žalované na vrácení zálohy ve výši 1.000.000,- Kč (mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná zaplatila žalobkyni dne 31. 10. 1995 zálohu ve výši 600.000,- Kč a dne 30. 11. 1995 další zálohu ve výši 400.000,- Kč) s 18 % úrokem z prodlení od 16. 5. 2000.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. března 2006, č. j. 5 Cmo 327/2004-155, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku ve správném znění „Žaloba o zaplacení částky 749.480,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 11. 9. 1996 do zaplacení se zamítá.“ (odst. I. výroku odvolacího soudu), dále částečně změnil odstavec II. výroku tak, že zamítl vzájemný návrh žalované ohledně úroku z prodlení v rozsahu 10 % p. a. z částky 1.000.000,- Kč od 16. 5. 2000 do zaplacení (odst. II. výroku odvolacího soudu), dále ve zbývající části potvrdil odstavec II. výroku ohledně zaplacení částky 1.000.000,- Kč s 8 % úrokem z prodlení p. a. od 16. 5. 2000 do zaplacení (odst. III. výroku odvolacího soudu), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 156.550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. M. R. (odst. IV. výroku odvolacího soudu) a v odst. V. výroku nakonec odvolací soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 58.375,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám advokátky JUDr. M. R.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že částečně zopakoval a doplnil dokazování provedené soudem prvního stupně a na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že dílo mělo být ve smyslu čl. III bodu 7 smlouvy o dílo předáno a převzato po provedení zkoušek a podepsání protokolu a teprve tímto okamžikem vzniklo zhotoviteli právo na doplatek ceny díla. Řádné provedení díla tedy mělo být prokázáno provedením zkoušek, čímž měl být závazek zhotovitele zároveň splněn. Poněvadž výše uvedené ustanovení smlouvy o dílo hovoří toliko o „provedení zkoušek“, aniž by se účastníci dohodli na tom, o jaké konkrétní zkoušky se jedná, jakým způsobem budou prováděny, podmínky jejich úspěšnosti a další potřebné podmínky, vyšel odvolací soud ze zjištění účiněných soudem prvního stupně, a to z účastnických výpovědí Ing. L. B., CSc. a Ing. Z. S., kteří jménem zhotovitele a objednatele uzavírali smlouvu o dílo a kteří rovněž podepsali protokol ze dne 27. 8. 1996, a ve shodě s názorem soudu prvního stupně dovodil, že zkoušky dle čl. III bodu 7 smlouvy o dílo měly prokázat funkčnost stroje, tj. vkládání sáčků čaje do krabiček a uzavírání krabiček. Odvolací soud se dále ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že již v názvu stroje je obsažen účel, pro který měl být stroj používán, a tedy i jeho funkce, která měla být zkouškami ověřena. Dle odvolacího soudu bylo v řízení svědeckými výpověďmi prokázáno, že žalobkyní vyrobené zařízení této trvalejší funkce nebylo schopno. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že dle čl. IV bodu 10 smlouvy o dílo neodpovídá za problémy s funkčností stroje způsobené výrobní dokumentací předloženou žalovanou, neboť zhotovitel měl ve smyslu §551 odst. 1 obchod. zák. povinnost upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu pokynů (tj. výrobní dokumentace), jež mu objednatel předal k provedení díla, mohl-li tuto nevhodnost zhotovitel zjistit při vynaložení odborné péče. Protože v posuzovaném případě zařízení (předmět díla) neplnilo ani svou základní funkci, nelze dle odvolacího soudu uvažovat o tom, že by dílo bylo ukončeno a že by mohlo být objednateli předáno s tím, že by zhotoviteli vzniklo právo na zaplacení ceny díla, resp. doplatku ceny díla. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že formulace a sepis protokolu ze dne 27. 8. 1996 se účastnili pouze Ing. L. B., CSc. a Ing. Z. S., kteří - dle svých výpovědí - chápali jednak smysl a účel tohoto protokolu, a jednak samotný pojem předání a převzetí zařízení do zkušebního provozu zcela rozdílně, odvolací soud se při výkladu obsahu tohoto protokolu přiklonil k závěru, že v souzené věci byl zkušební provoz součástí zkoušek, které měla žalobkyně jako zhotovitel provést před předáním díla žalované, když těmito zkouškami včetně zkušebního provozu mělo být prokázáno, že stroj bude schopen sloužit účelu, pro který byl vyroben, tj. že bude při trvalejším provozu plnit sáčky do krabiček a tyto krabičky uzavírat. Pokud žalobkyně v řízení neprokázala, že zkoušky včetně zkušebního provozu proběhly úspěšně a že stroj po jejich provedení žalované definitivně předal ve smyslu čl. III bodu 7 smlouvy o dílo, a pokud si strany dohodly trvání zkušebního provozu na dobu jednoho měsíce počínaje dnem 27. 8. 1996, měl zkušební provoz skončit dne 27. 9. 1996 a následně měl být předán žalované. Odvolací soud dovodil, že žalovaná od smlouvy platně odstoupila ve smyslu §350 odst. 1 obchod. zák. a že smlouva o dílo dle §349 odst. 1 obchod. zák. zanikla, a proto je nárok žalované na vrácení záloh ve výši 1.000.000,- Kč oprávněný. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že se žalobkyně dostala do prodlení s vrácením uvedené zálohy dnem 16. 5. 2000 a že od tohoto dne je povinna platit žalované z částky 1.000.000,- Kč úrok z prodlení v tzv. „obvyklé“ výši dle §369 odst. 1 a §502 obchod. zák., ovšem nesouhlasí již se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodným dnem pro stanovení této sazby je dne 1. 7. 1997, jak je uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, jelikož tímto dnem je správně den 16. 5. 2000, kdy se žalobkyně dostala s vrácením záloh do prodlení, a ani s výší tzv. „obvyklého“ úroku, jenž k uvedenému datu dle odvolacího soudu činil 8 % ročně.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 16. června 2006 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu vyjma odstavce II. výroku v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť se domnívá, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání dovolatelka zejména uvedla, že zásadní právní význam spatřuje ve výkladu §551 obchod. zák., a to zejména v určení míry povinnosti zhotovitele zjistit nevhodnost pokynů daných mu objednatelem. Domnívá se, že tato otázka byla odvolacím soudem řešena v rozporu s hmotným právem a odkazuje na usnesení dovolacího soudu sp. zn. 29 Cdo 1661/2000. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nesplnila povinnost upozornit objednatele na nevhodnost jeho pokynů, tj. technické dokumentace, jež jí předal, a proto odpovídá dovolatelka za vady díly způsobené použitím nevhodných pokynů daných objednatelem dle §551 odst. 3 obchod. zák. Žalobkyně zastává názor, že si obě strany smlouvy o dílo byly vědomy, že navržené technické řešení předmětného zařízení bylo řešením novátorským a nevyzkoušeným, a proto bylo v čl. IV bodu 10 odstavce druhého smlouvy o dílo dohodnuto, že zhotovitel neodpovídá za vady vzniklé z titulu dokumentace a obdobně, že se smluvní sankce neuplatní dle čl. IV bodu 10 odst. 2 smlouvy o dílo ani v případě prodlení způsobeném vadnou dokumentací. Dovolatelka namítla, že po objevení problémů s dokumentací objednatele na ně upozornila a došlo k odsouhlasení potřebných změn. Skutečnost, že výkonnost a parametry předmětného zařízení nebudou odpovídat objednatelovým představám, nebylo možné při vynaložení odborné péče ve smyslu §561 obchod. zák. předem zjistit. Objednatel v době, kdy již bylo zjevné, že technické řešení obsažené v dokumentaci je problematického charakteru, písemně trval na dokončení a předání díla, a proto má žalobkyně jako zhotovitel nárok na zaplacení ceny snížené o to, co ušetřila tím, že neprovedla dílo v plném rozsahu.
Z výše uvedených důvodů dovolatelka závěrem navrhla, aby dovolací soud nejdříve odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí a následně aby dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve shora uvedeném rozsahu zrušil, „obdobně tak zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně“ a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V podání ze dne 23. 8. 2006 se k dovolání vyjádřila žalovaná a uvedla, že dovolatelka brojí proti právnímu posouzení odpovědnosti za vady díla, jež však nebyly předmětem a ani rozhodnutí odvolacího soudu na nich nestojí. Žalovaná se dále zcela ztotožnila s právním názorem odvolacího soudu a zdůraznila, že proti právní argumentaci odvolacího soudu, na níž je rozhodnutí postaveno, žalobkyně v dovolání nic nenamítá a pouze vyjmula z kontextu rozsudku odvolacího soudu část argumentace, jíž odvolací soud reaguje na námitku žalobkyně ohledně odpovědnosti za vady díla, přičemž dovolatelka nechává bez povšimnutí související argumentaci odvolacího soudu, že v posuzovaném případě o vadách nelze hovořit. Bez toho, že zařízení plnilo svou základní funkci, nelze uvažovat o tom, že by dílo bylo řádně ukončeno a předáno. Vytýká-li žalobkyně soudům obou stupňů, že se v řízení nezabývaly jejím případným nárokem na zaplacení ceny díla snížené o to, co jako zhotovitel ušetřila, když neprovedla dílo v plném rozsahu, žalovaná k tomu uvádí, že se žalobkyně nedovoleně snaží v rámci dovolacího řízení uplatnit nový nárok, jenž nebyl předmětem předchozího řízení, přičemž žalobkyně v řízení před soudy obou stupňů netvrdila ani neprokazovala, že dílo provedla, ovšem ne v plném rozsahu dle smlouvy o dílo, takže není jasné, kolik by mu tedy mělo být na cenu díla žalovanou doplaceno. Žalovaná následně konstatovala, že návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí je bezpředmětným, neboť žalobkyně své závazky z napadeného rozhodnutí vůči žalobkyni již v plné výši dobrovolně splnil.
Závěrem proto žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Podle čl. II bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 16. března 2006, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena svým zaměstnancem ve smyslu §241 odst. 2 písm. b) a §21 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o.s.ř.).
O odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí dovolací soud nerozhodoval.
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Z dovolání je zřejmé, že dovolání směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (odst. I. a III. výroku) a dále proti odst. IV. a V. výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání v dané věci přípustné, neboť zde není splněna podmínka jiného (odlišného) rozhodnutí soudu prvního stupně v důsledku vázanosti právním názorem soudu odvolacího vysloveném v jeho zrušujícím rozhodnutí. Z usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 5. 2003, č. j. 8 Cmo 511/2001-87, vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. 6. 2001, č. j. 13/14 Cm 107/98-67, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 7. 2001, č. j. 13/14 Cm 107/98-77, byl zrušen pro nedostatky ve skutkovém zjištění, a tedy pro nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila. Zbývá dodat, že vady podle podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a ani vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
Za otázku zásadního právního významu dovolatelka označila výklad ust. §551 obchod. zák., a to zejména určení míry povinnosti zhotovitele zjistit nevhodnost pokynů daných mu objednatelem. Domnívá se, že tato otázka byla odvolacím soudem řešena v rozporu s hmotným právem a že si obě smluvní strany byly vědomy, že navržené technické řešení předmětného zařízení bylo řešením novátorským a nevyzkoušeným, a proto bylo v čl. IV bodu 10 odstavce druhého smlouvy o dílo dohodnuto, že zhotovitel neodpovídá za vady vzniklé z titulu dokumentace a obdobně se smluvní sankce neuplatní dle čl. IV bodu 10 odstavce druhého smlouvy o dílo ani v případě prodlení způsobeném vadnou dokumentací. Dovolatelka namítla, že po objevení problémů s dokumentací objednatele na ně upozornila a došlo k odsouhlasení potřebných změn. Objednatel písemně trval na dokončení díla, dílo bylo dokončeno a předáno včetně zadavatelem odsouhlasených změn. Při vynaložení odborné péče ve smyslu §561 obchod. zák. nešlo dle dovolatelky zjistit, že výkonnost zařízení nebude odpovídat požadavkům objednatele, přičemž v době, kdy již bylo zjevné, že technické řešení obsažené v dokumentaci je problematického charakteru, objednatel písemně trval na dokončení a předání díla.
Ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů vyplývá, že právní předchůdkyně žalované jako objednatel a žalobkyně jako zhotovitel uzavřely dne 26. 10. 1995 smlouvu do dílo dle §536 a násl. obchod. zák. (dále též „smlouva o dílo“), jejíž předmětem byla dodávka a montáž stroje na balení čajových sáčků v provedení dle dokumentace předané objednatelem a součástí dodávky bylo i elektrovybavení včetně řízení a software, přičemž termín plnění byl sjednán na den 31. 12. 1995. Dle čl. IV. bodu 8. této smlouvy se neměl úrok z prodlení účtovat v případě prodlení dodavatele z titulu závažných vad dokumetace. V čl. IV. odst. 10 se zhotovitel zavázal poskytnout objednateli záruku po dobu 12 měsíců ode dne převzetí, nejdéle po dobu osmnácti měsíců ode dne výroby, u nakupovaných dílů podle záruky dodavatele. Zhotovitel dle tohoto ustanovení dále neručil za závady vzniklé nesprávnou obsluhou nebo vyšší mocí a za závady z titulu dokumentace předané objednatelem. Téhož dne, kdy byla podepsána smlouva o dílo (26. 10. 1995), byl ing. J. H., zaměstnancem žalobkyně (zhotovitele) vytvořen posudek předmětu díla – stroje na balení čajových sáčků, v němž upozornil na vady objednatelem předané dokumentace (spočívající v neřešení otázek převodu a pneuinstalace, neřešení otázky změny rozměru krabiček čajových sáčků) a s tím spojené problémy (z výpočtů na základě předložené dokumentace Ing. H. dovodil, že v dokumentaci navrhované řešení nezvládne frekvenci cyklu cca 3 Hz, jež je nutná při výkonu stroje 200 cyklů za minutu. Dále upozornil, že ostatní skupiny navržené v dokumentaci po stránce mechanických principů a návazností jsou sice v pořádku, ovšem že může dojít při zkouškách k situacím, kdy bude nutno tvary některých navaděčů upravovat či předělávat. Závěrem doporučil provést jisté úpravy dokumentace, přičemž dobu na jejich provedení odhadl na 3 – 4 týdny, které mohly být překryty nezávislým zahájením výroby. Z dalších skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů (zejména z faxu ze dne 3. 11. 1995, dopisu ze dne 21. 5. 1996, 18. 7. 1996 a ze dne 19. 7. 1996) vyplývá, že zhotovitel (žalobkyně) upozorňoval objednatele (žalovanou) na chyby v předané dokumentaci, navrhl provedení úprav, jež byly objednatelem schváleny. Dopisem ze dne 8. 2. 1996 objednatel informoval zhotovitele o změně velikosti krabiček čajů zpracovávaných na stroji na balení čajových sáčků a požadoval upravení tohoto stroje v důsledku těchto předložených změn. Právní zástupkyně žalované dopisem ze dne 15. 7. 1996 adresovaného žalobkyni žalovaná poskytla žalobkyni dodatečnou lhůtu ke splnění předmětu díla do 25. 7. 1995 (správně 25. 7. 1996). Protokolem o předání a převzetí ze dne 27. 8. 1996 došlo k předání a převzetí stroje na balení čajových sáčků, včetně úprav na základě zkoušek a požadavků zadavatele, přičemž součástí zařízení bylo elektrovybavení a software, a současně byl dohodnut zkušební provoz v délce jednoho měsíce, tj. do 27. 9. 1996. V protokole o předání a převzetí bylo dále sjednáno, že zařízení (balící stroj) zůstává majetkem zhotovitele do vzájemného finančního vyrovnání. Z dopisu zhotovitele ze dne 14. 9. 1996 adresovaného objednateli vyplývá, že zhotovitel upozornil objednatele na to, že nejde bez dodatečných úprav bezpečně balit 20 sáčků čaje, měkké druhy krabiček nejdou bezpečně zavírat a každý nový druh čaje nebo krabičky vyžaduje řadu úprav ve strojní části i v software. Proto zhotovitel požádal objednatele po dosavadním průběhu zkušebního provozu stroje na balení čajových sáčků o umožnění provozu od 23. 9. 1996 k odstranění těchto vad. V dopise ze dne 15. 7. 1996 žalovaná vyzvala žalobkyni k dokončení a předání díla do 25. 7. 1996 a pokud nebude dílo předáno, odstoupí od smlouvy o dílo. Dopisem ze dne 26. 4. 2000 žalovaná od smlouvy o dílo odstoupila a vyzvala žalobkyni k vrácení záloh ve výši 1.000.000,- Kč do 15. 5. 2000, k čemuž nedošlo. Žalobou ze dne 9. 1. 1998 se žalobkyně (zhotovitel) domáhala doplacení ceny díla ve výši 749.480,- Kč, zatímco žalovaná (objednatel) se vzájemným návrhem domáhala po žalobkyni vrácení zaplacených záloh ve výši 1.000.000,- Kč.
Dle ust. §551 odst. 1 obchod. zák. je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Jestliže nevhodné věci nebo pokyny překážejí v řádném provádění díla, je zhotovitel povinen jeho provádění v nezbytném rozsahu přerušit do doby výměny věcí nebo změny pokynů objednatele nebo písemného sdělení, že objednatel trvá na provádění díla s použitím předaných věcí a daných pokynů. O dobu, po kterou bylo nutno provádění díla přerušit, se prodlužuje lhůta stanovená pro jeho dokončení. Zhotovitel má rovněž nárok na úhradu nákladů spojených s přerušením provádění díla nebo s použitím nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna.
Dle ust. §551 odst. 2 obchod. zák. zhotovitel, který splnil povinnost uvedenou v odstavci 1, neodpovídá za nemožnost dokončení díla nebo za vady dokončeného díla způsobené nevhodnými věcmi nebo pokyny, jestliže objednatel na jejich použití při provádění díla písemně trval. Při nedokončení díla má zhotovitel nárok na cenu sníženou o to, co ušetřil tím, že neprovedl dílo v plném rozsahu.
V ust. §561 obchod. zák. zhotovitel mj. neodpovídá za vady díla způsobené dodržením nevhodných pokynů daných mu objednatelem, jestliže zhotovitel na nevhodnost těchto pokynů upozornil a objednatel na jejich dodržení trval nebo jestliže zhotovitel tuto nevhodnost nemohl zjistit.
Odvolací soud při aplikaci ust. §551 odst. 1 až 3 obchod. zák. dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nelze o vadách díla hovořit, neboť zařízení (předmět díla) neplnilo svoji základní funkci, dílo nebylo ukončeno, a tak zhotoviteli nevzniklo právo na doplatek ceny díla.
Závěr odvolacího soudu týkající se aplikace §551 odst. 1 až 3 obchod. zák. není správný.
Pokud dílo mělo pouze vady způsobené nevhodnými věcmi nebo pokyny objednatele a z tohoto důvodu nebylo možné předmět díla dokončit, má zhotovitel právo na cenu sníženou o to, co nevynaložil, nedokončil-li dílo ve smluveném rozsahu. Z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že lze přisvědčit dovolatelce v tom, že na nevhodnou povahu částí dokumentace předané jí objednatelem k provedení díla (stroje na balení čajových sáčků) zhotovitele (žalovanou) ve smyslu ust. §551 odst. 1 obchod. zák. (písemně) upozorňovala a do změny pokynů objednatele provádění díla v nezbytném rozsahu přerušila a že navrhovala provedení úprav, jež byly objednatelem schváleny a následně zapracovány. V důsledku nesprávného právního posouzení věci se odvolací soud důsledně nezabýval tím, zda žalovaná (objednatel) skutečně písemně trvala na použití nevhodných pokynů či věcí (předložené dokumentace) i přes další upozornění žalobkyně (zhotovitele) na nedostatky objednatelem předložené změny dokumentace, jak žalobkyně tvrdila, popř. že žalovanou předložené změny i nadále nevedly k dokončení díla.
K další námitce dovolatelky uvedené v dovolání, že z čl. IV bodu 10 odst. 2 smlouvy o dílo vyplývá, že zhotovitel neodpovídá za vady vzniklé z titulu dokumentace a že tímto ustanovením ve smlouvě o dílo došlo k odchýlení se od dispozitivního ustanovení §551 obchod. zák., je třeba uvést, že toto ujednání svým obsahem v podstatě řeší stejnou problematiku, kterou upravuje ust. §551 obchod. zák., popř. §561 obchod. zák., a proto není třeba se touto námitkou dále zabývat.
Dovolací soud s ohledem na to, že právní posouzení věci nelze pokládat za správné, dospěl k závěru, že byl naplněn dovolací důvod dle ust. §241a odst,. 2 písm. b) o.s.ř., který zakládá přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., poněvadž rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem.
V dalším řízení je tedy třeba postavit najisto, za situace, kdy je zřejmé, že dílo nebylo dokončeno, zda žalobce jako zhotovitel mohl při provádění díla při vynaložení odborné péče zjistit, zda stroj na balení čajových sáčků dle objednatelem předané dokumentace může bezchybně plnit funkce požadované zadavatelem a zda upozornil objednatele (žalovanou) na nevhodnost udělených pokynů, včetně úprav požadovaných zadavatelem v průběhu provádění díla (tj. zejména se změnami velikosti krabiček v průběhu realizace díla), zda dílo mělo pouze vady způsobené nevhodnými pokyny (dokumentací), na jejichž použití žalovaná písemně trvala, a zda v důsledku těchto vad nedošlo k předání předmětu díla a tím splnění závazku provést dílo. Teprve poté lze dospět k závěru, zda žalobkyní uplatněný nárok je důvodný, popř. v jakém rozsahu jí vznikl.
Dále bude třeba se zabývat tím, zda žalovaný odstoupil s účinky s tím spojenými od předmětné smlouvy o dílo a poté event. postupovat dle §351 obchod. zák., ebeny. §543 obch. zák. a posuzovat podle tohoto ustanovení nároky žalobce.
Nejvyšší soud podle ust. §243b odst. 2 a 3 o.s.ř. s ohledem na shora uvedené rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k jeho nesprávnosti zrušil, a protože důvody pro zrušení tohoto rozhodnutí platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu