ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1325.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1325/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně A. O. a.s., zastoupené advokátem, proti žalované P. s. Ú. n. L., a.s., zastoupené advokátem, o zaplacení 99 585,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 1647/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2006, č.j. 2 Cmo 323/2005-47, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 656,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. června 2005, č.j. 19 Cm 1647/99-32, zamítl žalobu na zaplacení částky 99 585,30 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K rozhodnutí o zamítnutí žaloby dospěl na základě zjištění, že žalobkyně nedoložila řádné předání a převzetí díla podle smlouvy o dílo č. P98015 ze dne 2. 3. 1998, proto dovodil, že nemá nárok na zaplacení díla.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. dubna 2006, č.j. 2 Cmo 323/2005-47, změnil napadený zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 99 585,30 Kč s 18% úrokem od 26. 12. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že protokoly ze dne 4. 11. 1998 a 11. 12. 1998 o předání a převzetí dílčího plnění smluveného díla za cenu, která je v nich výslovně uvedena, v návaznosti na ujednání čl. 5 předmětné smlouvy o dílo právo žalobkyně na zaplacení vymáhané ceny prokazují a to včetně úroků z prodlení, proto je žalovaná podle §548 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) povinna zaplatit žalobkyni, jako zhotoviteli díla, cenu v době sjednané ve smlouvě. Rozhodnutí odůvodnil zněním smlouvy, v níž bylo dohodnuto zaplacení ceny ve vazbě na dílčí plnění díla, prokázané uvedenými protokoly.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodů uvedených v ustanoveních §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolateka se domnívá, že odvolací soud nesprávně věc právně posoudil, jestliže dospěl k závěru, že protokoly o dílčím plnění díla prokazují nárok žalobkyně na zaplacení celé ceny díla s odkazem na čl. 5 smlouvy o dílo, když tento článek o zaplacení celkové ceny díla nepojednává. Odkazuje přitom na odstavec 15 Všeobecných dodacích podmínek žalobkyně, kde je uváděn jako podklad a podmínky pro zaplacení celkové ceny díla celkový předávací protokol, který však v dané věci neexistuje. Vadu řízení spatřuje dovolatelka v tom, že pro svoji náhlou objektivní neúčast při odvolacím řízení nemohla vznést námitky k novým tvrzením žalobkyně, zejména k ne zcela nepravdivému tvrzení, že jednotlivé faktury byly doloženy podle smlouvy o dílo, když ve svém tvrzení žalobkyně pominula, že nebyl doložen závěrečný předávací protokol, nutný podle smlouvy o dílo, resp. Všeobecných dodacích podmínek. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla zamítnutí dovolání, neboť se domnívá, že odvolací soud dospěl ke správnému právnímu závěru. Argumentaci žalované v dovolaní považuje za čistě účelovou a domnívá se, že dovolatelka neuvádí žádné relevantní dovolací důvody, jež by mohly být důvodem pro zrušení rozsudku odvolacího soudu, jestliže o předání celého díla svědčí jednotlivé protokoly o předání a převzetí jednotlivých částí díla v souladu s čl. 5 předmětné smlouvy o dílo, v níž bylo sjednáno, že úhrada celé zakázky bude rozdělena do čtyř částí (faktur) a bylo dohodnuto, že jednotlivé faktury budou předkládány k platbě vždy po předání namontovaných výrobků a následného potvrzení předávacího protokolu o předání a převzetí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Dovolací soud přihlédne k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, z úřední povinnosti, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny, v případě, že je dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci je i vada při zjišťování skutkového stavu věci, jestliže při provádění dokazování nebyla účastníku poskytnuta před soudem prvního stupně možnost tvrdit skutečnosti a navrhovat důkazy a náprava nebyla zjednána ani odvolacím soudem (srov. Občanský soudní řád - komentář, J. Bureš, L. Drápal, Z. Krčmář, C.H.BECK, 7 vydání, r. 2006, str. 1266).
V dané věci lze z č.l. 31/verte spisu zjistit, že žalované byla dána možnost při jednání soudu prvního stupně, konaném dne 20. 6. 2005, se k věci vyjádřit, což také žalovaná učinila. Před skončením jednání bylo žalované dáno poučení podle §119a odst. 1 o. s. ř., avšak žalovaná provedení dalších důkazů nenavrhla. Pokud v dovolání uvádí, že pro náhlou objektivní neúčast při odvolacím řízení nemohla vznést námitky k novým tvrzením žalobkyně, zejména k ne zcela pravdivému tvrzení, že jednotlivé faktury byly doloženy podle smlouvy o dílo, a ke skutečnosti, že žalobkyně při svém tvrzení zároveň pominula, že nebyl doložen závěrečný předávací protokol, nutný podle smlouvy o dílo, resp. Všeobecných dodacích podmínek, je třeba konstatovat, že odvolací soud postupoval v souladu s ustanovením §101 odst. 3 o. s. ř., podle něhož nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze spisu se podává, že žalované bylo předvolání na jednání odvolacího soudu dne 18. 4. 2006 doručeno dne 28. 3. 2006 (č.l. 43 spisu), avšak k jednání se žalovaná nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Navíc z protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 18. 4. 2006 ani nevyplývá, že by žalobkyně uváděla nějaké nové skutečnosti. Při jednání odvolacího soudu plně odkázala na své odvolání. Je třeba i připomenout, že žalovaná se mohla k podanému odvolání na základě výzvy soudu ze dne 4. 8. 2005, doručené žalované dne 11. 8. 2005, (č.l. 39 spisu), vyjádřit, což však podle obsahu spisu neučinila.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., namítaný dovolatelkou z důvodu nemožnosti vznést obranu proti tvrzením žalobkyně, nebyl naplněn.
Dovolací soud se dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., uplatněný dovolatelkou, se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které má v podstatné části oporu v provedeném dokazování, jestliže z provedeného dokazování vyplývá, že byly oběma účastníky podepsány dne 4. 11. 1998 a 11. 12. 1998 protokoly o předání a převzetí dílčího plnění smluveného díla za cenu, která je v nich výslovně uvedena, a to v návaznosti na ujednání čl. 5 předmětné smlouvy o dílo, v němž bylo sjednáno, že úhrada celé zakázky bude rozdělena do čtyř částí (faktur) a bylo dohodnuto, že jednotlivé faktury budou předkládány k platbě vždy po předání namontovaných výrobků a následného potvrzení předávacího protokolu o předání a převzetí.
Dovolací soud v hodnocení důkazů, z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti neshledal logický rozpor a výsledek hodnocení důkazů odpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř.
Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud nehodnotil důkazy, zejména předmětnou smlouvu o dílo a Všeobecné dodací podmínky žalobkyně správně a ve vzájemné souvislosti, je třeba opětovně zdůraznit, že dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. To znamená, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů, nelze dovoláním úspěšně napadnout (srov. např. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu seš. 1-2/1994, pod označením R 8/1994, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2000, sp. zn. 29 Cdo 1993/99).
Je třeba i konstatovat, že případná nesprávnost hodnocení důkazů není ani vadou řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jak se dovolatelka domnívá (srov. Občanský soudní řád - komentář, J. Bureš, L. Drápal, Z. Krčmář, C.H.BECK, 7 vydání, r. 2006, str. 1266). Nelze proto dospět k závěru, že je důvodný dovolatelkou uplatněný důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a že by důsledkem jiné vady řízení bylo nesprávné právní posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Vyšel-li odvolací soud ze skutkového závěru, že v čl. 5 předmětné smlouvy o dílo bylo sjednáno, že úhrada celé zakázky bude rozdělena do čtyř částí (faktur) a bylo dohodnuto, že jednotlivé faktury budou předkládány k platbě vždy po předání namontovaných výrobků a následného potvrzení předávacího protokolu o předání a převzetí a že v návaznosti na čl. 5 předmětné smlouvy byly oběma smluvními stranami podepsány protokoly dne 4. 11. 1998 a 11. 12. 1998 o předání a převzetí dílčího plnění smluveného díla za cenu, která je v nich výslovně uvedena, nelze odvolacímu soudu vytknout, že by rozhodl v rozporu s hmotným právem, aplikoval-li v dané věci s ohledem na uvedený zjištěný skutkový stav §548 odst. 1 obch. zák., podle něhož je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě.
Dovolací důvod vycházející z nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl tedy rovněž uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), proto dovolání žalované podle §243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 9 720 Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, ve znění účinném do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006) a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 861,50 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 11 656,50 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. dubna 2008
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu