ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.432.2006.1
sp. zn. 33 Odo 432/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně P., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti žalované H. P., s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení 70.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 3/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2005, č. j. 35 Co 269/2005-134, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2005, č. j. 35 Co 269/2005-134, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. března 2005, č. j. 22 C 3/98-112, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
V dané věci žalobkyně po žalované požadovala, aby jí zaplatila sjednanou smluvní pokutu (storno poplatek) za zrušení smlouvy o nájmu televizních přijímačů. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně založil své rozhodnutí na závěru, že žalované nevznikla povinnost platit storno poplatek, neboť zrušila svou objednávku druhý den od doručení dohody o ceně, přičemž ve smlouvě bylo ujednáno, že na úhradu storno poplatků má dodavatel (žalobkyně) právo tehdy, zruší-li objednatel (žalovaná) objednávku po více jak dvou dnech od doručení dohody o ceně.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod označením C 23/1 a C 71/1).
Zásadní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce spatřuje žalobkyně v posouzení, zda odstoupení žalované od předmětné nájemné smlouvy bylo platným právním úkonem. Oproti odvolacímu soudu totiž prosazuje názor, že vzájemnou faxovou korespondenci účastnic je podle obsahu třeba považovat za uzavření nájemní smlouvy v písemné formě, takže k odstoupení od této smlouvy mohlo dojít jen písemně. Následná ústní dohoda účastnic, v níž byl nově formulován předmět nájmu (množství pronajímaných televizních přijímačů) i doba plnění, neměla na písemnou formu nájemní smlouvy vliv. Je třeba posoudit, zda uvedená otázka je otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Pojem „zásadního významu po právní stránce“ je specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe. Jinými slovy, rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, jež je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů.
V soudní praxi nečiní problém aplikace pravidla, že odstoupení od smlouvy uzavřené písemnou formou musí být učiněno rovněž písemně. Úvaha, zda v posuzovaném případě bylo možné odstoupit od nájemní smlouvy neformálním právním úkonem, se však odvíjí od posouzení jedinečných skutkových okolností daného případu, jež vyplývají z obsahu konkrétní faxové a telefonické komunikace mezi účastnicemi; závěry učiněné v této věci tak nelze zobecnit a využít je pro řešení jiných případů (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1360/2006, nebo ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 722/2005, publikované v Souboru pod označením C 4484/2007).
Dovolání žalobkyně tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované v dovolacím řízení nevznikly žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měla jinak vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. dubna 2008
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu