Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2008, sp. zn. 4 Tdo 1422/2007 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:4.TDO.1422.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:4.TDO.1422.2007.1
sp. zn. 4 Tdo 1422/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2008 o dovolání obviněného M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. 23 To 496/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 T 44/2007, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2007 sp. zn. 8 T 44/2007 (dále také jen „sp. zn. 8 T 44/2007“) byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (body rozhodnutí 1-18), dále trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (body rozhodnutí 1-14, 16, 17) a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. (body rozhodnutí 5, 8, 15, 16) tím, že řadou útoků přesně specifikovaných ve skutkové větě uvedeného rozhodnutí násilně vnikl do motorových vozidel a návěsů k nim, odcizil z nich věci specifikované ve skutkové větě (zejména autorádia) a o odcizení dalších věcí tam se nacházejících se pokusil a způsobil škodu jak odcizením věcí tak poškozením motorových vozidel a návěsů, přičemž daným jednáním způsobil poškozeným škodu odcizením věcí v celkové výši 48 264,- Kč, když věci v hodnotě 17 189,- Kč se mu odcizit nepodařilo, a poškozením vozidel v celkové výši 59 122,- Kč, a takto si počínal přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2004 č.j. 31 T 33/2004-95, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2004, byl pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 15 měsíců, když výrok o trestu byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6.2004 č.j. 1 T 64/2004-213, pravomocným dnem 29. 6. 2004, jímž mu byl za uvedené trestné činy a další dvojnásobný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a dvojnásobný trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 19 měsíců, který ve věznici s ostrahou vykonal dne 18. 10. 2005 a trest propadnutí věci, když pro skutky pod body 2, 12 až 18, posouzené jako trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) e), tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2006 č. j. 5 T 26/2006-240, který nabyl právní moci dne 6. 12. 2006. Současně byl podle §37a tr. zák. zrušen výrok o vině a trestu za skutky pod bodem I. č. 1- 8 z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2006 č. j. 5 T 26/ 2006-240, který nabyl právní moci dne 6. 12. 2006, dále výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Za uvedené trestné činy a za trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2006 č. j. 5 T 26/2006-240 pod body II. 9. a III. 10., který nabyl právní moci dne 6. 12. 2006, mu byl podle §247 odst. 2 tr. zák. za užití §37a tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen společný souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou. Podle §35 odst. 2, věta druhá tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2006 č.j. 5 T 26/2006-240 pod bodem B), pravomocným dne 6. 12. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále byl obviněný zavázán podle §228 odst. 1 tr. ř. k úhradě škody některým poškozeným, další poškození byli podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 T 44/2007 podali odvolání obviněný M. B. i státní zástupkyně. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 23 To 496/2007. Doplnil neúplný výrok soudu prvého stupně tak, že podle §37a tr. zák. zrušil výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 8. 2006, č. j. 32 T 84/2006-60, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2006, a výroky mající v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Podle §258 odst. 1 písm. f) tr. ř. dále zrušil výrok o náhradě škody v části, jíž byly poškozené E. Š. a M. V. podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatním zůstal napadený rozsudek nedotčen. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 7. 8. 2007 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. V odůvodnění daného mimořádného opravného prostředku dovolatel k oběma dovolacím důvodům uvedl následující námitky. Předně se domnívá, že došlo k pochybení v souvislosti s aplikací materiálně právního předpisu – ustanovení §247 odst. 2 písm. e) tr. zák., když oba soudy v rozsudcích spojují tuto kvalifikaci s předchozím rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2006 č. j. 5 T 26/2006. Podle názoru dovolatele toto pochybení bylo založeno již v podané obžalobě u Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 2007 na str. 6. Dovolatel se domnívá, že i ke dni zahájení trestního stíhání, resp. páchání trestné činnosti, pro kterou byl nyní souzen, by ji musel páchat v době po 6. 12. 2006, kdy předchozí rozsudek nabyl právní moci. Dovolatel však trestnou činnost nyní souzenou páchal od období února do měsíce července 2006. Dále dovolatel poukazuje, že již v odvolání vznesl námitku, že Okresní soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 4. 5. 2007 sp. zn. 8 T 44/2007 přehlédl skutečnost, že obžalovaný byl v roce 2006 odsouzen i rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2006 sp. zn. 3 T 31/2006 (dále jen „sp. zn. 3 T 31/2006“), který nabyl právní moci dne 19. 4. 2006. Obžalovaný byl tímto rozsudkem mimo jiné odsouzen původně k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem v trvání 12 měsíců. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 4. 2007 sp. zn. 3 T 31/2006 bylo vysloveno, že obviněný se v návaznosti na citovaný rozsudek tohoto soudu neosvědčil a byl nařízen výkon tohoto trestu v trvání 12 měsíců. Toto usnesení se stalo ihned vykonatelným a pravomocným. Dovolatel uvádí, že Krajský soud v Českých Budějovicích se prakticky uvedeným spisem ani rozsudkem relevantním způsobem nezabýval a ani neprovedl důkaz tímto spisem, ač se jedná o spis, který je založen u Okresního soudu v Českých Budějovicích. Dovolatel se domnívá, že Krajský soud v Českých Budějovicích měl v tomto směru odvolání obviněného vyhovět, protože rozsudek soudu prvého stupně nerespektoval v navazujících souvislostech uplatnění ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., případně §37a tr. zák., když měl být zrušen i výrok o trestu uložený rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 31/2006 ze dne 5. 4. 2006 alinea usnesení ze dne 11. 4. 2007 téže spisové značky. V závěru dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného zaujala tato stanoviska. Námitka obviněného, v níž napadenému rozhodnutí vytýká, že tímto rozhodnutím bylo jako správné aprobováno hmotně právní posouzení přisouzeného skutku i podle ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. tj. ve vztahu k odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2006 sp. zn. 5 T 26/2006, který nabyl právní moci dnem 6. 12. 2006, je zjevně nedůvodná, protože konkretizaci znaku speciální recidivy v této věci nevázal soud na dovolatelem uváděné předchozí odsouzení, ale podle rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 T 44/2007, se obviněný dopustil v časovém rozmezí od 8. 2. 2006 do 24. 7. 2006, trestného činu krádeže přesto, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2004 sp. zn. 31 T 33/2004, který nabyl právní moci dnem 25. 5. 2004, když výrok o trestu byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2004 sp. zn. 1 T 64/2004, který nabyl právní moci dnem 29. 6. 2004. K námitce dovolatele, že soudy přisouzený skutek nesprávně právně posoudily, neboť je ve vztahu souběhu nebo je pokračujícím ke skutku z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 31/2006, státní zástupkyně uvedla, že ve věci sp. zn. 8 T 44/2007 byl soudem prvního stupně obviněnému uložen za použití §37a a §35 odst. 2 tr. zák. za pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a za trestné činy poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a neoprávněné držení platební karty podle §249b tr. zák. jeden společný a souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou, a to za situace, kdy byl podle nejpřísněji trestného činu ohrožen trestní sazbou odnětí svobody od šesti měsíců do tří let (§247 odst. 2 tr. zák.). Podle státní zástupkyně Krajský soud v Českých Budějovicích coby odvolací soud (sp. zn. 23 To 496/2007), který věc projednal na podkladě odvolání obviněného, směřujícího proti výroku o vině, s obsahově shodnými námitkami jako uplatnil v dovolání a odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, v němž bylo navrhováno doplnění chybějícího výroku, dospěl k závěru, že jednání obviněného mělo být při správné aplikaci ust. §12 odst. 11 tr. ř. posouzeno jako tři trestné činy krádeže, jeden podle odst. 1 písm. b), e) ustanovení §247 tr. zák. a dva podle odst. 1 písm. b), e) odst. 2 ustanovení §247 tr. zák. (s ohledem na novelu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002), vzhledem k předělům v pokračujícím trestném činu, vytvořeným doručením návrhů na potrestání pro trestné činy krádeže, a to v trestních věcech Okresního soudu v Českých Budějovicích vedených pod sp. zn. 3 T 31/2006 a 32 T 84/2006. Dle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství odvolací soud správně spatřoval překážku v nápravě tohoto pochybení v nedostatku odvolání státního zástupce, protože by se jednalo o právní posouzení pro obviněného nepříznivější. Odvolací soud tedy nepřehlédl, že obviněný byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2006 sp. zn. 3 T 31/2006, za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., který spáchal dne 15. 2. 2006, ohledně kterého mělo účinek sdělení obvinění doručení návrhu na potrestání obviněnému dne 8. 3. 2006, nepřehlédl ani to, že spolu s útokem ad 1/ v předmětné věci, jehož se obviněný dopustil dne 8. 2. 2006, mělo být toto jeho jednání hmotně právně posouzeno jako jeden trestný čin pokračující, tvořený dvěma dílčími útoky a kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm.e), b) tr. zák., tak i jako trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., včetně možnosti případného použití §37a tr. zák. Jednání obviněného ve dnech 8. 2. a 15. 2. 2006 podle státní zástupkyně splňuje podmínky ust. §89 odst. 3 tr. zák. a je samostatným skutkem, jímž se obviněný dopustil dvou trestných činů. Pokud by v předmětné věci soud podle §37a tr. zák. zrušil výrok o vině a trestu z rozsudku, sp. zn. 3 T 31/2006, a nově vynesl výrok o vině pokračujícím trestným činem krádeže a poškozování cizí věci, ukládal by samostatně za tento skutek jediný společný trest. Tento trest by, s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius, nemohl být uložen přísnější, ale za použití §37a tr. zák. ani mírnější, než mu byl uložen ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 31/2006, rozsudkem ze dne 5. 4. 2006. Uložení souhrnného trestu, jak se dovolatel domáhá, nepřichází v úvahu. Z výše uvedeného vyplývá, že jednání obviněného po datu 8. 3. 2006, je třeba považovat za samostatný skutek a samostatné trestné činy ve vztahu k jednání, kterého se obviněný dopustil v únoru 2006 a protože tyto trestné činy byly dokonány až po datu, kdy byl obviněnému současně s návrhem na potrestání doručen ve věci, sp. zn. 3 T 31/2006, i trestní příkaz (s účinkem vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku), nejsou tyto trestné činy ve vztahu souběhu, takže podmínky pro ukládání trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. splněny nejsou. Státní zástupkyně považuje dovolání za důvodné v tom směru, že útok ad 1/ z přisouzeného pokračujícího trestného činu krádeže je dílčím útokem skutku, pro který byl obviněný pravomocně odsouzen v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 31/2006, ale na druhé straně je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného v tom smyslu, že by náprava zjištěného pochybení nalézacího soudu v otázce právní kvalifikace skutku mohla vést případně též ke zlepšení jeho postavení z hlediska druhu či výše trestu a řešení otázky pokračování trestného činu či jeho opakování s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem posuzované věci, není po právní stránce zásadního významu. Dále uvádí, že z odůvodnění dovolání není patrné, zda a o kterou z takto uplatněných námitek obviněný opírá další deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který slouží k nápravě pochybení, když v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Poté, co bylo rozhodnutí soudu prvého stupně odvolacím soudem doplněno, jak shora uvedeno, rozhodnutí soudů namítaným pochybením netrpí. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného z důvodu uvedeného v ustanovení §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, když je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, nemá po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům. Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky, naplňují dovolatelem uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S ohledem na výše konstatované lze námitky uplatněné dovolatelem k důvodu podle §265b odst. 1 písm g) tr. zák. z hlediska formálního hodnotit jako podřaditelné pod daný dovolací důvod. Na prvém místě dovolatel vyjadřuje svůj názor, že došlo k pochybení při aplikaci materielně právního předpisu, tj. §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. neboť soudy spojují tuto kvalifikaci s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2006 sp. zn. 5 T 26/2006. Podle §247 odst. 1 písm e) tr. zák. se dopustí trestného činu krádeže ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Jak vyplývá z výroku (str. 5 odstavec třetí) rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 T 44/2007, dovolatel se dopustil trestného činu krádeže „ přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2004 č.j. 31 T 33/2004-95, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2004, byl pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 15 měsíců, když výrok o trestu byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6.2004 č.j. 1 T 64/2004-213, pravomocným dnem 29. 6. 2004, jímž mu byl za uvedené trestné činy a další dvojnásobný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a dvojnásobný trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 19 měsíců, který ve věznici s ostrahou vykonal dne 18. 10. 2005 a trest propadnutí věci.“ Z citovaného je zřejmé, že kvalifikace trestného činu není vázána na rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2006 sp. zn. 5 T 26/2006, jak mylně uvádí dovolatel. Daná kvalifikace je odvozena s ohledem na rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2004 č.j. 31 T 33/2004-95, když výrok o trestu byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2004 č.j. 1 T 64/2004-213. Nejvyšší soud tudíž hodnotí vznesenou námitku jako neopodstatněnou. Jako druhou námitku dovolatel zmiňuje, že Krajský soud v Českých Budějovicích pominul skutečnost, že obviněný byl odsouzen i rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2006 sp. zn. 3 T 31/2006, kterým byl mj. původně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmínečným odkladem na zkušební dobu 30 měsíců. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 4. 2007 sp. zn. 3 T 31/2006 pak bylo vysloveno, že se ve zkušební době neosvědčil a byl nařízen výkon uloženého trestu. Dovolatel uvádí, že prvostupňový rozsudek nerespektoval v navazujících souvislostech uplatnění §35 odst. 2 případně §37a tr. zák., a že měl být zrušen i výrok o trestu uložený uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 31/2006. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku (str. 7 a násl.), odvolací soud se při přezkumu prvostupňového rozhodnutí vztahem trestné činnosti dovolatele ve věci sp. zn. 3 T 31/2006 a ve věci sp. zn. 8 T 44/2007 podrobně zabýval a učiněné závěry tam popsal. Nejvyšší soud považuje za zbytečné memorovat opětovně poznatky a závěry učiněné Krajským soudem v Českých Budějovicích, coby soudem odvolacím, proto odkazuje na odůvodnění odvolacího rozsudku ze dne 7. 8. 2007. Úkolem dovolacího soudu je posoudit námitky uplatněné v dovolání a proto konstatuje, že dovolání bylo podáno obviněným a nikoli již Nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného. Vzhledem k zásadě zákazu reformace in peius je vycházeno z kvalifikace jednání obviněného jako jediného pokračujícího trestného činu, jak bylo vysloveno nalézacím soudem a akceptováno odvolacím soudem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. se ve věci sp. zn. 3 T 31/2006 dovolatel dopustil dne 15. 2. 2006. Ve věci bylo konáno zkrácené přípravné řízení. Návrh na potrestání byl na soud podán dne 27. 2. 2006, obviněnému byl doručen dne 8. 3. 2006 a odsuzující rozsudek byl vydán dne 5. 4. 2006. Trestné činy posuzované v dovoláním napadené věci však obviněný dokonal až dne 24. 7. 2006 (viz útok pod bodem č. 18 rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 T 44/2007 ze dne 4. 5. 2007). Protože k dokonání pokračujícího trestného činu došlo až po vyhlášení rozsudku ve věci sp. zn. 3 T 31/2006, podmínky pro užití §35 odst. 2 tr. zák. nejsou naplněny. Z obsahu spisového materiálu též vyplývá, že obviněný se trestných činů, za které byl odsouzen ve věci sp. zn. 8 T 44/2007 dopustil tím, že vnikal do osobních a nákladních motorových vozidel a do úložných schránek jejich návěsů tak, že za daným účelem rozbíjel skleněné výplně oken vozidel, u návěsů úložné schránky vypáčil šroubovákem. Poté z nich odcizoval movité věci, ve většině případů odcizil nebo se pokusil odcizit autorádia. Ve věci sp. zn. 3 T 31/2006 se trestného činu dopustil tak, že v pracovní době vstoupil do neuzamčeného areálu obchodní společnosti A. K. M s.r.o., kde podle svého tvrzení hledal brigádu. Zde využil momentální nepřítomnosti zaměstnanců společnosti a vytáhl ze zámku vstupních dveří dílny tam zasunutý svazek 8 klíčů, který si přisvojil. Byl přistižen, zadržen na místě a přivolána hlídka Policie ČR. Obviněný se ke krádeži klíčů doznal. Vypověděl, že z jeho strany se jednalo o zkratové jednání, kdy si řekl, že, když už je tam (roz. v areálu společnosti A. K. M s.r.o.), tak si něco vezme, popř. že by se mu klíče mohly hodit. Jako trestný čin krádeže bylo dané jednání posouzeno podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., neboť obviněný byl za trestný čin krádeže v posledních třech letech odsouzen. Podle §37a tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§89 odst. 3 tr. zák.), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení §35 až 37 tr. zák. tu platí obdobně. Podle §89 odst. 3 tr. zák. se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Ve věci sp. zn. 8 T 44/2007 spočívá trestná činnost obviněného skutkově ve vykrádání automobilů tj. řadě dílčích útoků na specifický předmět útoku tj. motorová vozidla, k jejichž otevření používal vždy stejný násilný způsob provedení, tj. rozbití skleněné výplně okna vozidla, přičemž v jednom případě v rámci dílčího útoku na více vozidel zaparkovaných společně v areálu poškozeného vypáčil i úložné schránky návěsů tam spolu s vozidly zaparkovaných. Způsobená škoda se v dané věci skládá z hodnoty odcizených věcí a ze škody způsobené poškozením vozidel. Oproti tomu ve věci sp. zn. 3 T 31/2006 spočíval skutek obviněného v prostém přisvojení si svazku klíčů, aniž přitom překonal násilím překážku, neboť svazku klíčů se zmocnil pouhým vytažením ze zámku. Nejednalo se o činnost plánovanou, nýbrž o jednorázové zneužití okamžité situace obviněným - zmocnění se krátkodobě nestřežené věci. Plánovanou činností se mohla stát možná budoucí krádež v objektu nebo v objektech, k nimž tyto klíče patřily. K tomu však nedošlo a ani z žádného důkazu nevyplývá, že tak obviněný hodlal učinit. V objektu nebyly odcizeny žádné další věci ani nedošlo k nějakému poškození. Pozdějším navrácením předmětných klíčů poškozenému mu v podstatě v konečném důsledku žádná škoda nevznikla. Z výše uvedeného je patrno, že v posuzovaných případech se nejedná o stejnou povahu útoků proti zájmu chráněnému zákonem, když tyto útoky byly provedeny odlišným způsobem, a je zde též rozdílný předmětem útoku. Jak též vyplývá z výpovědi obviněného, v případě odcizení svazku klíčů se jednalo o nepromyšlené zkratkovité jednání vyplývající z okamžité situace, naproti tomu soustavné útoky proti motorovým vozidlům měly povahu předem promyšleného konání. Nejedná se zde tudíž ani o jednotný záměr obviněného. V důsledku uvedených skutečností nelze zmíněný útok pokládat za součást ostatního pokračujícího jednání obviněného a není tak naplněno ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. V důsledku toho pak nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení §37a tr. zák. o společném trestu. Dovolatelem vyslovená námitka v daném směru je tudíž neopodstatněná. Dovolatel ve svém podání uvedl, že o namítané výše popisované skutečnosti opírá rovněž druhý prezentovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Podle daného dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Z obou uváděných námitek by jako o relevantní z hlediska formálního bylo možno vzhledem předmětnému dovolacímu důvodu uvažovat pouze o druhé námitce, tj. že mělo být též rozhodnuto o zrušení výroku o trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 31/2006 ze dne 5. 4. 2006. Tato námitka však byla s ohledem na výše konstatované skutečnosti Nejvyšším soudem shledána neopodstatněnou, a lze tak prohlásit, že předmětný zrušovací výrok zcela správně a po právu učiněn nebyl. Nemohlo být tudíž ani shledáno naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. V posuzované věci se rozhodně ani nejedná o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). Je zřejmé, že soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak podané dovolání shledal zjevně neopodstatněným, neboť námitky prezentované dovolatelem nebyly důvodné. Vzhledem k tomu, že uváděné námitky dovolatel uplatňoval již v odvolání a tyto byly řešeny krajským soudem, Nejvyšší soud odkazuje rovněž na odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde – li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo proto dovolání obviněného M. B. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 19. března 2008 Předseda senátu: JUDr. František Hrabec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g,265b/1k
Datum rozhodnutí:03/19/2008
Spisová značka:4 Tdo 1422/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:4.TDO.1422.2007.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02