ECLI:CZ:NS:2008:4.TDO.1466.2007.1
sp. zn. 4 Tdo 1466/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2008 o dovolání obviněného R. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2007 sp. zn. 3 To 599/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 209/2006, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2007 sp. zn. 3 To 599/2007, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2007 sp. zn. 70 T 209/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný R. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2007 sp. zn. 70 T 209/2006, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že ačkoliv mu byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004 sp. zn. 50 T 3/2001, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2005, který nabyl právní moci téhož dne, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců, tedy do 2. 6. 2006, přesto dne 20. 5. 2006 v době kolem 23.40 hod. v M. O. řídil osobní motorové vozidlo značky Mercedes Benz E 320 CDI, a na ulici Š. byl účastníkem dopravní nehody.
Za tento trestný čin byl obviněnému podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, odst. 2, písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 20 000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody ve výměře 3 měsíců. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 15 měsíců.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 16. 8. 2007 sp. zn. 3 To 599/2007, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 16. 8. 2007 podal obviněný R. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný presentoval následující námitky.
Dovolatel má za to, že v předmětném případě nebyla naplněna jak objektivní stránka, tak i subjektivní stránka trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. ani žádného jiného trestného činu.
Namítá, že trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců byl obviněnému původně uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2003 sp. zn. 9 T 196/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2003 sp. zn. 6 To 512/2003. Od výkonu zbytku tohoto trestu bylo podmíněně upuštěno a obviněnému byl vrácen řidičský průkaz. Následně byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004 sp. zn. 50 T 3/2001, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2005 sp. zn. 2 To 70/2005, zrušen výrok o trestu uloženém rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2003 sp. zn. 9 T 196/2002, přičemž byl obviněnému uložen trest souhrnný a byl mu opětovně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
Dovolatel poukazuje na to, že dojde-li v důsledku uložení souhrnného trestu ke zrušení dřívějšího rozsudku, kterým byl uložen trest zákazu činnosti a od výkonu zbytku tohoto trestu již bylo podmíněně upuštěno, ale odsouzený se ještě neosvědčil (§64 odst. 1, 3 tr. zák.), ztrácí rozhodnutí o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu platnost je tehdy, jestliže vykonaná část trestu je kratší než doba potřebná podle §61 odst. 2 tr. zák. pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti uloženého souhrnným trestem.
Dovozuje, že usnesení Okresního soudu v Ostravě o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti ze dne 12. 8. 2004 nebylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004 zrušeno a obviněný byl v inkriminované době oprávněn řídit motorová vozidla a nemohl se dne 20. 5. 2006, kdy řídil osobní motorové vozidlo, dopustit trestného činu podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Jedním ze znaků objektivní stránky tohoto trestného činu totiž je, že pachatel vykonává činnost, která mu byla zakázána. Z výše uvedeného je však zcela zřejmé, že obviněnému v předmětné době řízení motorových vozidel zakázáno nebylo, tudíž tento znak skutkové podstaty nebyl naplněn.
Obviněný dále vytýká, že v popisu jednání uvedeného ve skutkové větě napadeného rozhodnutí zcela chybí vyjádření subjektivní stránky trestného činu podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů ani z okolností případu pak úmysl obviněného nevyplývá ani nepřímo.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc podle ustanovení §256l odst. 1 tr. ř. vrátil zpět Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve proto bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky naplňují dovolatelem uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Poukazem na tento dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich spolehlivém základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Za splnění této podmínky je tak skutkový stav při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti se spolehlivě a dostatečně přesvědčivě vedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V těchto souvislostech je tedy potřebné zdůraznit to, že pokud nelze vycházet z přesvědčivě a jednoznačně spolehlivě učiněných skutkových zjištění v té které věci, je právě i s ohledem na uvedené odůvodněna ingerence dovolacího soudu, a to zcela výjimečně a ojediněle do závěrů soudů, které se opírají o neúplná, nepřesvědčivá a pro přijetí právních závěrů nedostatečně učiněná skutková zjištění. V tomto směru je na místě poukázat i na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně judikoval ve svých rozhodnutích (např. pod sp. zn. I. ÚS 4/04, dále v judikátech uveřejněných ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 32/2004, 37/2002 a zejména pod č. 64/1998), že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence příslušných skutkových zjištění). Právě o takový případ se v přezkoumávané věci jedná.
Ze skutkových zjištění učiněných v předchozím řízení vyplývají mimo jiné tyto skutečnosti.
Obviněný byl nejprve odsouzen Okresním soudem v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 9 T 196/2002 dne 19. 5. 2003 a byl mu kromě jiného uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let a 6 měsíců. Krajský soud v Ostravě coby soud odvolací uvedený rozsudek Okresního soudu v Ostravě dne 29. 8. 2003 rozsudkem sp. zn. 6 To 512/2003 (č. l. 142) částečně zrušil a obviněnému nově uložil kromě jiného trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
Dne 12. 8. 2004 vydal Okresní soud v Ostravě usnesení č. j. 9 T 196/2002-170, jímž podle §61 odst. 2 tr. zák. podmíněně upustil od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel uloženého uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2003 ve znění uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2003. Podle §63 odst. 2 tr. zák. stanovil soud obviněnému zkušební dobu v trvání 1 roku. Dané usnesení nabylo právní moci dne 12. 8. 2004.
Následně byl obviněný odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2004 pod sp. zn. 50 T 3/2001. V této věci byl obviněnému s ohledem na předchozí výše uvedené odsouzení ve věci sp. zn. 9 T 196/2002 ukládán souhrnný trest. Kromě nepodmíněného trestu odnětí svobody a peněžitého trestu byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 9 T 196/2002 ze dne 19. 5. 2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 512/2003 ze dne 29. 8. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Uvedený rozsudek byl dne 15. 11. 2005 z podnětu obviněného v odvolacím řízení přezkoumán Vrchním soudem v Olomouci pod sp. zn. 2 To 70/2005, a byl jím částečně zrušen a nově byl vyhlášen pouze výrok o náhradě škody vůči poškozenému Š., s.r.o., v ostatních výrocích pak zůstal napadený rozsudek sp. zn. 50 T 3/2001 Krajského soudu v Ostravě nezměněn. Poté Krajský soud v Ostravě rozhodl dne 15. 5. 2006 usnesením č.j. 50 T 3/2001-5501 mimo jiné o započtení vykonané části zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel od 29. 8. 2003 do 12. 8. 2004.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. uloží soud souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
Trestní zákon vychází při ukládání trestu za souběh trestných činů podle ustanovení §35 odst. 2 ze zásady absorpční. Při aplikaci předmětného ustanovení je pachateli v pozdějším soudním řízení vyměřen celkový trest s ohledem na předchozí odsouzení za současného zrušení výroku o trestu z předchozího odsouzení. Tento postup představuje pro pachatele výhodnější situaci, neboť je postihován pouze za nejpřísněji sankcionovaný trestný čin. Souhrnný trest se má rovnat úhrnnému trestu, který by soud uložil pachateli v případě, kdy by se o celé trestné činnosti rozhodovalo v jediném soudním řízení. Souhrnný trest tak nastupuje v případě situace předpokládané ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. na místo trestu úhrnného.
Důsledky zásady, že souhrnný trest nastupuje na místo úhrnného trestu se promítají i do instituce podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti a to tak, že dojde-li v důsledku uložení souhrnného trestu k zrušení dřívějšího rozsudku, jímž byl uložen trest zákazu činnosti a od výkonu zbytku tohoto trestu již bylo podmíněně upuštěno, ale odsouzený se ještě neosvědčil (§64 odst. 1, 3 tr. zák.) ztrácí rozhodnutí o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu platnost jen tehdy, jestliže vykonaná část trestu je kratší než doba potřebná podle §61 odst. 2 tr. zák. pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti uloženého souhrnným trestem (Š., P., Rizman: Trestní zákon, komentář, díl. I., 6.vydání, r. 2004, str. 313 a násl.).
V posuzované věci vykonával obviněný předmětný trest zákazu činnosti - řízení motorových vozidel ve výši 18 měsíců ode dne 29. 8. 2003. Ke dni 12. 8. 2004, kdy Okresní soud v Ostravě usnesením č.j. 9 T 196/2002-170 podmíněně upustil od výkonu zbytku tohoto trestu, tak měl vykonáno necelých 12 měsíců, tj. téměř 2/3 uloženého trestu.
Krajský soud v Ostravě při ukládání souhrnného trestu ve věci sp. zn. 50 T 3/2001 obviněnému mimo jiné uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 18 měsíců, který byl předtím uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 9 T 196/2002 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 512/2003. Krajský soud v Ostravě tak ve věci sp. zn. 50 T 3/2001 v podstatě zopakoval trest uložený v dřívějším rozhodnutí. Po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 5. 2006 sp. zn. 50 T 3/2001 obviněnému započetl vykonanou dobu trestu zákazu činnosti od 29. 8. 2003 do 12. 8. 2004.
Z výše uvedeného je patrno, že trest zákazu činnosti činil i po uložení souhrnného trestu ve věci sp. zn. 50 T 3/2001 celkem 18 měsíců, přičemž obviněný měl již vykonáno necelých 12 měsíců, tj. téměř 2/3 tohoto trestu. Podle 61 odst. 2 tr. zák. může soud podmíněně upustit od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti za splnění tam stanovených podmínek po výkonu poloviny trestu zákazu činnosti. Vykonaná část trestu tudíž nebyla kratší než doba potřebná podle §61 odst. 2 tr. zák. pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti uloženého souhrnným trestem. Zároveň nebylo Okresním soudem v Ostravě ve věci sp. zn. 9 T 196/2002 podle §64 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto o tom, že obviněný zbytek tohoto trestu vykoná.
Vzhledem k těmto skutečnostem, ačkoli Krajský soud v Ostravě uložil obviněnému dne 15. 11. 2005 ve věci sp. zn. 50 T 3/2001 podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest, kdy zároveň zrušil výrok o trestu v odsuzujícím rozsudku ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 9 T 196/2002, tak usnesení tohoto soudu ze dne 12. 8. 2004 v téže věci ( sp. zn. 9 T 196/2002 – č. l. 170) nebylo tímto rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2005 zrušeno, nýbrž zůstalo v platnosti.
Zkušební doba podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti tak obviněnému běžela ode dne 12. 8. 2004 do dne 12. 8. 2005. Jak bylo prokázáno v řízení u Okresního soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 70 T 209/2006 (nalézací řízení v dovoláním napadené věci), obviněný řídil motorové vozidlo Mercedes Benz E 320 CDI, v M. O. dne 20. 5. 2006.
Podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána.
Pokud tedy obviněný řídil motorové vozidlo dne 20. 5. 2006, tedy v době, kdy již nebyl postižen soudním zákazem řízení motorových vozidel, čili jinými slovy vykonával činnost, která mu již nebyla zakázána, nemohlo jednáním obviněného popsaným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku dojít k naplnění objektivní stránky trestného činu podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Další námitkou dovolatele, že v popisu jednání uvedeného ve skutkové větě napadeného rozhodnutí zcela chybí vyjádření subjektivní stránky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., se Nejvyšší soud nezabýval, neboť se to s ohledem na výše vyslovené závěry jeví jako zcela nadbytečné.
Na základě toho, co bylo uvedeno v předchozích částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného R. Š. podle hledisek ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantním (byť námitka dovolatele ohledně uváděného „extrémního rozporu“ nebyla v důvodech dovolání explicitně vyjádřena – je však zjevná), v důsledku toho pak postupoval podle §265k odst. 1 tr. ř. a napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, tak odsuzující rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2007 sp. zn. 70 T 209/2006, jako součást předcházejícího řízení, zrušil. Dále podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením obou uvedených rozhodnutí ztratila svůj podklad. Poté podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Věc se tak vrací k Okresnímu soudu v Ostravě, který si opatří veškeré potřebné přílohové spisy, znovu provede všechny potřebné důkazy, tyto vyhodnotí a poté ve věci meritorně rozhodne, při současném respektování právních názorů vyslovených Nejvyšším soudem v tomto usnesení ( viz §265s odst. 1 tr. ř. ).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec