ECLI:CZ:NS:2008:4.TDO.1489.2007.1
sp. zn. 4 Tdo 1489/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2008 o dovolání obviněného M. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. 3 To 23/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 136/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2006, sp. zn. 1 T 136/2006, byl obviněný M. S. uznán vinným dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jichž se dopustil tím, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 6 T 212/2004 ze dne 28. 2. 2005, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2005 odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 měsíců, přičemž tento výrok o trestu byl zrušen a znovu v podobě souhrnného trestu uložen rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 9 T 42/2005 ze dne 31. 3. 2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 347/2005 ze dne 20. 6. 2005, který nabyl právní moci téhož dne, (ad 1) dne 17. 4. 2006 v době kolem 04.05 hodin v M. O., na ulici Ž., řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Opel Vectra, a (ad 2) dne 23. 6. 2006 v době kolem 03.45 hodin řídil v O.-H. na ulici Dr. M. ve směru od ulice M. osobní motorové vozidlo tov. zn. Nissan Terrano, modré barvy, přičemž byl zastaven hlídkou policie ČR.
Za to byl obviněnému M. S. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou. Dále pak trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let.
O podaném odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. 3 To 23/2007 tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 1. 6. 2007 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění daného mimořádného opravného prostředku dovolatel presentoval následující námitky.
Dovolatel spatřuje pochybení soudů obou stupňů v tom, že skutková věta neobsahuje vědomost dovolatele o uloženém trestu zákazu činnosti z rozsudku Okresního soudu v Karviné sp. zn. 6 T 212/2004 ze dne 28. 2. 2005 popř. z rozsudku Okresního soudu v Karviné sp. zn. 9 T 42/2005 ze dne 31. 3. 2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 347/2005 ze dne 20. 6. 2005. Ve skutkové větě tak není vyjádřena subjektivní stránka, jejíž naplnění ve formě úmyslu je obligatorním znakem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí.
Dále soudům obou stupňů dovolatel vytýká, že jeho jednání posoudily po právní stránce jako dva samostatné trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle ustanovení §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když podle názoru dovolatele popsané jednání naplňuje všechny znaky jednoho pokračujícího trestného činu ve smyslu ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., přičemž toto správné posouzení by bylo pro dovolatele výhodnější při ukládání trestu, jelikož by nebyla dána přitěžující okolnost ve smyslu ustanovení §34 písm. k) tr. zák.
V závěru dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 1 T 136/2006 ze dne 6. 9. 2006 a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolatelem uvedené důvody dovolání byly uplatněny relevantně, jak v části, v níž dovolatel namítá, že bylo nesprávně posouzeno jeho zavinění, tak že skutek nebyl správně posouzen jako pokračující trestný čin. Námitky dovolatele však neshledává opodstatněnými.
Podle jejího názoru existence předešlého odsouzení pro stejnou trestnou činnost a uložení trestu zákazu činnosti, který obviněný jednáním popsaným ve skutkové větě porušoval, je objektivním faktem a netvoří součást popisu skutku. Z hlediska kvalifikační okolnosti uvedené pod písm. c) §171 odst. 1 tr. zák. je trestný čin naplněn, pokud rozhodnutí soudu, v jehož nerespektování bylo spatřováno spáchání tohoto trestného činu, bylo obviněnému doručeno a je pravomocné. Z obsahu napadených rozhodnutí lze zjistit, že doba výkonu trestu zákazu činnosti uložená obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 6 T 212/2004, na dobu 30 měsíců, v roce 2006 ještě neuplynula, takže obviněný řídil motorové vozidlo ve dnech 17. 4. a 23. 6. 2006, ačkoli tuto činnost nesměl vykonávat. Zmíněné rozhodnutí Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 6 T 212/2004 nabylo právní moci dne 15. 3. 2005. Realizace uloženého trestu zákazu činnosti nastala okamžikem právní moci tohoto rozhodnutí, takže námitka obviněného ohledně nenaplnění subjektivní stránky trestného činu podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je irelevantní, když jeho zavinění ve formě přímého úmyslu bylo spolehlivě zjištěno.
Pokud rozsudek soudu prvého stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti rozsahu dokazování ohledně přisouzeného skutku ad 2/ a proti výroku o trestu, odvolací soud se v rámci provedeného přezkumu nezabýval podmínkami posouzení jednání obviněného, jako pokračujícího trestného činu. Ani soud prvého stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí okolnostmi významnými pro posouzení podmínek podle §89 odst. 3 tr. zák. výslovně nezabývá. Přesto jeho právní posouzení ohledně obou skutků nevzbuzuje zásadní pochybnosti. Obě posuzovaná jednání obviněného ze dnů 17. 4. 2006 a 23. 6. 2006 jsou spojena stejným způsobem provedení a v předmětu útoku, byla vedena jednotným záměrem a naplňovala stejnou skutkovou podstatu téhož trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Z použité právní kvalifikace jednání obviněného jako dvou skutků je zřejmé, že přetržku mezi skutky, delší dvou měsíců, soudy nehodnotily jako blízkou časovou souvislost. Podle platné judikatury se za blízkou souvislost časovou považuje doba několika dnů či týdnů. Jelikož v dané věci není nutno brát ohled na čas potřebný k přípravě pachatele na další útok, event. na nezkonzumovaný zisk z trestné činnosti, pokud je pachateli zdrojem obživy apod., lze v tomto konkrétním případě časovou souvislost považovat za přerušenou dobou delší dvou měsíců, po kterou obviněný ustal v páchání trestné činnosti. Námitku obviněného proto i v této části státní zástupce hodnotí jako nedůvodnou a navrhuje, aby podané dovolání Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu.
Uplatněnému dovolacímu důvodu formálně odpovídají následující námitky.
Na prvém místě dovolatel vyjadřuje svůj názor, že ve skutkové větě není vyjádřena subjektivní stránka, neboť skutková věta neobsahuje vědomost dovolatele o uloženém trestu zákazu činnosti z předchozích rozhodnutí.
Podle §120 odst. 3 tr. zák. musí výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Popis jednání obviněného v napadené skutkové větě v posuzovaném případě vychází z uvozující části obsahující předchozí pravomocná odsouzení, která jsou v dané věci primární objektivní skutečností, kterou není třeba dále prokazovat. Uvedením těchto pravomocných rozhodnutí jako uvozujících ke skutečnostem popisujícím posuzované jednání dovolatele spolu s těmito skutečnostmi je v posuzované věci skutek řízení vozidla přes vyslovený zákaz řízení popsán tak, že úmysl pachatele zahrnuje a je v souladu s předmětným ustanovením zákona. Podrobný popis aktivního jednání dovolatele porušujícího přímo vyslovený zákaz řízení, (který měl dovolatel pravomocně uložen a z něhož neplynou jakékoli dodatečné skutečnosti, které by byly schopny vyvolat pochybnost o jeho úmyslu vyslovený zákaz řízení porušit), poté náleží již do odůvodnění, kde je prostor pro širší rozbor věci včetně případných motivů a pohnutek a dalších významných skutečností a okolností.
Jako další námitku dovolatel uvádí, že soudy jeho jednání posoudily jako dva samostatné trestné činy, ačkoliv jeho jednání naplňuje znaky pokračujícího trestného činu podle §89 odst. 3 tr. zák.
Podle uvedeného ustanovení trestního zákona se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Podle §12 odst. 11 tr. ř. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Z provedeného dokazování vyplývá, že trestní stíhání pro jednání spočívající v řízení osobního vozidla Opel Vectra bylo zahájeno a usnesení o zahájení trestního stíhání převzato obviněným tentýž den, kdy se obviněný jednání dopustil, tj. 17. 4. 2006 (č. l. 1). Řízení motorového vozidla Nissan Terrano se obviněný dopustil dne 23. 6. 2006. S ohledem na přerušení pokračujícího děje podle ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. sdělením obvinění je kvalifikace jednání obviněného jako pokračování v trestném činu vyloučena.
Za těchto okolností nelze obě uvedené námitky hodnotit jinak, než jako neopodstatněné.
V posuzované věci se pak nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Je zřejmé, že soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak podané dovolání shledal zjevně neopodstatněným, neboť vznesené námitky, ač byly uplatněny v souladu dovolacím důvodem uvedeným v §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. , nejsou důvodné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde – li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo proto dovolání obviněného M. S. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec