ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.446.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 446/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2008 dovolání, které podal obviněný A. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 5 To 531/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 105 T 118/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 105 T 118/2007, byl obviněný A. G. uznán vinným, že
1/ dne 18. 2. 2007 v době kolem 10.20 hod. v H., na parkovišti u obchodního domu P., veden snahou neoprávněně se obohatit, vnikl po vyháčkování zavíracího mechanismu levých předních dveří do osobního motorového vozidla tov. zn. Fiat Uno, odkud odcizil 2 ks činelů zn. Paiste (Hihat), 1 ks činelů zn. Zildian, 1 ks činelů nezjištěné značky české výroby, v celkové hodnotě 10.200,- Kč, čímž způsobil jejich majiteli D. B. škodu v celkové výši 10.200,- Kč,
2/ dne 22. 2. 2007 v době kolem 19.00 hod. v H. po vytlačení okna přízemního bytu a vyháčkování zajišťovacího řetízku okna, vnikl do bytu na uvedené adrese, který prohledal, a následně z něj odcizil barevný televizor nezjištěné značky v hodnotě 3.200,- Kč, DVD přehrávač nezjištěné značky v hodnotě 3.120,- Kč, koženou bundu v hodnotě 1.560,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 7.880,- Kč a finanční hotovost ve výši 7.500,- Kč, čímž způsobil D. Ch. škodu v celkové výši 15.380,- Kč,
3/ 28. 2. 2007 v době kolem 18.15 hod. v H. rozbil předem připraveným kovovým hasákem skleněnou výlohu prodejny Zlatnictví G. F. – B. B., ze které odcizil zlaté snubní prsteny, zlaté řetízky, zlaté přívěsky a zlaté hrubé pánské řetězy, o celkové gramáži 368,55 g, v celkové prodejní hodnotě 344.430,- Kč (včetně DPH), přičemž poškodil také poličky a dvířka vitríny, které byly součástí výlohy, čímž způsobil B. B. odcizením popsaného zboží škodu ve výši 344.430,- Kč a poškozením prodejny škodu ve výši 12.410,- Kč,
kdy odcizením výše popsaných věcí způsobil souhrnnou škodu ve výši 370.010,- Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 25. 9. 2006, č. j. 103 T 214/2006 – 217, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2006, odsouzen mj. pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., kdy od uložení trestu bylo upuštěno vzhledem k předchozímu odsouzení obviněného A. G. rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 28. 7. 1999, č. j. 102 T 104/99 – 1003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 1999, sp. zn. 5 To 623/99.
Takto popsané jednání pod body 1/ až 3/ výroku rozsudku soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. l tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené B. B., podnikající pod jménem G. F. – Z. B. B., částku 249.430,- Kč, D. B., částku 10.200,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený D. B. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný A. G. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 5 To 531/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání, napadl obviněný A. G. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, v rámci něhož uplatnil dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění podání obviněný namítl, že soudy obou stupňů porušily jednu ze základních zásad trestního řízení – zásadu in dubio pro reo – uvedenou v §2 odst. 2 tr. ř., když i přes pochybnosti o jeho vině byl výše uvedenými skutky uznán vinným. Současně byla porušena zásada trestního řízení uvedená v §2 odst. 6 tr. ř., podle které orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Taktéž vyslovil nesouhlas se závěry soudů, které své rozhodnutí o vině postavily na jeho doznání v přípravném řízení, přestože byl v době před svým vzetím do vazby závislý na drogách a lécích na bázi aminu, což opakovaně uváděl v rámci hlavního líčení před prvostupňovým soudem. V době výslechu dne 16. 3. 2007 byl po dvoudenní hospitalizaci v PL O., kde mu byly indikovány další léky, tyto zprávy však součástí trestního spisu nejsou. Obviněný rovněž zmínil, že ze strany orgánu činného v trestním řízení mu nebyla v rámci přípravného řízení umožněna účast jeho obhájce, a to i přes opakované žádosti. Vypovídal tudíž pod nátlakem a doznívajícím vlivem léků, které si aplikoval těsně před výslechem a doznal se proto, že chtěl mít klid.
Své výhrady obviněný vznesl i k závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie s tím, že znalec MUDr. B. B. znal jeho osobu z posuzování v předchozích dvou trestních věcech. Z toho dovodil, že ze strany jmenovaného šlo o jistou míru zaujatosti, neboť znalec věděl, že je závislý na budivém aminu. Jeho znalecké závěry shledal jako neobjektivní a zavádějící. I RNDr. M. S., znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, nad rámec svého znaleckého posudku u hlavního líčení konstatovala, že vyšetřením moči a krve lze látku amin prokázat několik dnů po aplikaci v závislosti na dávce a dalších faktorech. Abstinenční příznaky a délka jejich projevů závisí na stupni tolerance a vyvinuté závislosti a může trvat i několik dní.
V další části dovolání obviněný opětovně zdůraznil, že jeho vina na skutcích uvedených pod body 1/ – 3/ rozsudku prvostupňového soudu nebyla prokázána a ani o ní nesvědčí žádný důkaz. Soudy nesprávně uvěřily nevěrohodnému svědectví D. B., který konstatoval, že týden po vykradení jeho automobilu jej A. G. navštívil. Obviněný sice toto přiznal, uvedl však, že tam šel záměrně poté, co svědek veřejně vyhlásil odměnu, buď za vrácení ukradených činelů nebo za informaci. Protože obviněný byl bez finančních prostředků, šel mu sdělit, že činely ukradl. Když mu však svědek nechtěl dát ani cigaretu, otočil se a šel pryč. Svědectví D. B. bylo následně spolehlivě vyvráceno výpovědí svědka O. L. Ten soudu sdělil, že viděl nějakou osobu, která se vloupala do auta patřícího B., měla však čepici, delší černé vlasy na ramena a do tváře jí neviděl. Poblíž P. na ni čekala holka oblečená v červené pruhované bundě, která ji pozorovala. Svědkyně A. S. ke skutku pod bodem 1/ výroku rozsudku okresního soudu vypověděla, že pokud obviněného v rámci podání vysvětlení na Policii ČR usvědčila, učinila tak pouze ze strachu před vzetím do vazby, čímž jí bylo vyhrožováno, neboť sama má se zákonem problémy. Uvedeného dne A. G. vůbec neviděla, až od Policie ČR se dozvěděla, že mělo být u P. vykradeno nějaké osobní vozidlo.
Pokud jde o skutek pod bodem 2/ rozsudečného výroku soudu prvního stupně obviněný konstatoval, že byl vyslechnut poškozený D. Ch. Jmenovaný se však dokázal vyjádřit pouze k době, kdy mělo dojít k vloupání do jeho bytu a k odcizeným věcem, které však nedokázal blíže specifikovat. Pokud u hlavního líčení vypověděl, že se po něm obviněný den před vloupáním do bytu sháněl, tak se toto dozvěděl od sousedky paní S. Svědek J. B. uvedl, že si u něj obviněný uschoval na 10 – 15 minut televizor stříbrné barvy, uhlopříčka asi 55 cm. Svědkyně A. G. soudu sdělila, že měla doma barevný televizor stříbrné barvy, jenž se jí v únoru 2007 ztratil z bytu, když si jej obviněný vypůjčil a už ho nevrátil. Následně svědkyně potkala svědka B., který jí řekl, že takovou televizi si k němu A. G. donesl, ale hned si ji zase odnesl. Svědkyně E. S. potvrdila tvrzení obviněného, že u ní byl s A. S. Ta popsala, že byli u okna rodiny S.; když se ale obviněný odpojil, jelikož pršelo a šel směrem domů, šla též. K vykradení bytu D. Ch. nebyla schopna nic bližšího uvést; o ničem nevěděla.
K bodu 3/ výroku rozsudku prvostupňového soudu obviněný uvedl, že poškozená B. B. vypověděla, že ačkoli byla v době vloupání do její prodejny uvnitř, pachatele neviděla. Ten se měl kolem prodejny potulovat ještě druhý den, když jej poznal její známý, bývalý zaměstnanec PČR. Poškozená taktéž nebyla schopna přesně popsat zboží, které jí bylo odcizeno, ačkoli vyčíslení bylo děláno inventurou. K této věci slyšení svědci D. P. a O. K. shodně konstatovali, že viděli údajného pachatele, tohoto však nedokázali popsat a přesnost jejich identifikace z předložených fotografií na PČR byla asi 70 %. Svědectví poškozené B. o množství odcizených předmětů tito svědci vyvrací tvrzením, že pachatel strčil do výlohy ruku a tuto vytáhl, aniž by se ve zboží přehraboval. Nemohl tedy ukrást zboží takového rozsahu, jak tvrdí B. Svědek M. B., kterému dne 28. 2. 2007 obviněný pomáhal odstěhovat TV nestandardních rozměrů, potvrdil, že jeli do O. a zpět, vyjížděli mezi půl sedmou a sedmou večer.
V návaznosti na popsané skutečnosti obviněný shrnul, že soudy své závěry opřely toliko o své logické teze, aniž by byly podpořeny hodnověrnými důkazy svědčícími o jeho vině. Tento postup shledal nezákonným.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 5 To 531/2007, a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Podáním ze dne 29. 2. 2008 obviněný prostřednictvím obhájkyně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že obviněným nebyly uplatněny jiné námitky než skutkové, v jejichž rámci vytkl, že soud nesprávně hodnotil důkazy a vyvodil z nich nesprávná skutková zjištění. Vyslovila přesvědčení, že svým dovoláním se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu zakotveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení je možné v dovolání namítat nesprávné právní posouzení skutku, nikoli však nesprávnost samotných skutkových zjištění, vady v hodnocení důkazů apod. Státní zástupkyně zdůraznila, že takto podloženou dovolací argumentaci nelze uznat za věcně odpovídající použitému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani jinému ze zákonných dovolacích důvodů, jak plynou z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Státní zástupkyně též odkázala na aktuální judikaturu Ústavního soudu (např. nález sp. zn. I. ÚS 4/04), v níž bylo opakovaně zdůrazněno, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). Podle jejího názoru však v posuzované věci o takový případ zjevně nejde, neboť soudy založily svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na rozboru provedených důkazů, jenž ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o které následně opřely právní posouzení jednání obviněného jako trestných činů krádeže, porušování domovní svobody a poškozování cizí věci. Přitom nelze dospět k závěru, že by mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením existoval extrémní nesoulad, přitom obviněný ani takový extrémní nesoulad nenamítá. V dovolání vyjádřil výhradně nesouhlas se zjištěními, ke kterým odvolací soud dospěl, domáhá se jejich změny na základě jiného hodnocení provedených důkazů a vytýká porušení procesních ustanovení §2 odst. 2, 6 tr. ř.
V závěru vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. vyjádřila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně zjistil, že dovolání obviněného A. G. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný A. G. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný uvádí, že se trestné činnosti nedopustil. Namítá, že soudy založily rozhodnutí o vině na jeho doznání z přípravného řízení, které však učinil pod vlivem drog a léků a že chtěl mít klid. Vznáší výtky ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Tvrdí, že mu nebyla v přípravném řízení umožněna účast jeho obhájce. Rovněž zpochybňuje svědecké výpovědi osob, které byly trestnou činností poškozeny a poukazuje na výpovědi některých svědků s tím, že prokazují jeho obhajobu. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, jež jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (údajné porušení ustanovení §2 odst. 2, 6 tr. ř.) až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný předmětné skutky spáchal tak, jak jsou popsány v tzv. skutkové větě výroku o vině pod body 1/ až 3/ v rozsudku prvostupňového soudu a rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tyto skutky (viz jejich doslovná citace konstatovaná výše), s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (následně i Krajský soud v Ostravě) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (vše v podrobnostech na str. 7 až 9 rozsudku prvostupňového soudu). Tyto závěry dále rozvedl Krajský soud v Ostravě na str. 2 až 4 odůvodnění napadeného usnesení, který rovněž uvedl, proč nevyhověl návrhům obviněného na provedení dalších důkazů.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného A. G. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k