ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.219.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 219/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2008 o dovolání obviněného I. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 4 To 208/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 162/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. D. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný I. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 3. 2007, sp. zn. 3 T 162/2006 uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozhodnutím Městského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 5 T 211/2004, byl podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu týkající se obviněného I. D. z rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 5 T 211/2004, jakož i všechna rozhodnutí, obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost GE C. M., a.s. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací z podnětu odvolání obviněného zaměřeného proti výroku o vině i trestu, rozsudkem ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 4 To 208/2007 shora uvedený rozsudek okresního soudu podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se podle popsaných skutkových okolností dopustil tak, že společně s další nezjištěnou osobou za využití osobních dokladů P. S., bez jeho vědomí uzavřel jeho jménem prostřednictvím autobazaru v B., M. C. G., spol. s r. o., T., se společností GE C. M., a. s., V., P. smlouvu o úvěru na zakoupení osobního automobilu Opel Omega, B 3.0 MV6, stříbrné barvy, v prodejní hodnotě 280.000,- Kč, přičemž ve smlouvě uvedl číslo bankovního účtu patřící jeho družce G. P., a své telefonní číslo. Ještě téhož dne bylo uhrazeno v hotovosti 84.000,-Kč a zavázal se hradit po dobu 36 měsíců měsíční splátky ve výši 11.984,50 Kč, ale již při uzavírání předmětné smlouvy si byl vědom toho, že poskytnutý úvěr nebude hradit, a tím způsobil společnosti GE C. M., a. s., V., P. škodu v výši 196.000,-Kč. Obviněného odsoudil za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 5 T 211/2004, doručenému obviněnému dne 8. 11. 2004, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu, týkající se obviněného, z trestního příkazu Městského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 5 T 211/2004, jakož i všechna další rozhodnutí, obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Rozhodl též o náhradě škody.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. J. O. z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. V jeho obsahu obviněný soudům vytkl, že zcela nesprávně vyhodnotily důkazy, kdy ani jeden slyšený svědek obviněného neoznačil za osobu, která by se podílela na uzavření předmětné smlouvy. Podle obviněného soudy jen na základě nepřímých důkazů, a toho, že nikdo kromě dovolatele nemohl znát číslo účtu jeho družky G. P. a že telefonní číslo uvedené ve smlouvě patřilo obviněnému, dovodily, že se obviněný na předmětné trestné činnosti podílel minimálně jako spolupachatel. Zdůraznil i to, že třebaže několikrát namítal, že s uvedenou trestnou činností nemá nic společného, soudy tuto jeho obhajobu dostatečně neakceptovaly. Na podkladě těchto skutečností obviněný namítl, že soudy nebyla respektována zásada „in dubio pro reo“, a že i když se v minulosti dopouštěl majetkové trestné činnosti, nelze z toho bez dalšího dovozovat, že se činu, jímž byl uznán vinným, dopustil.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a nařídil nalézacímu soudu, aby podle §265l odst. 1 tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Poukázal na to, že skutkovými zjištěními, k nimž soudy obou stupňů dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. též uvedl, že je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Protože shledal, že obviněný svým dovoláním označený dovolací důvod ani žádný jiný v zákoně vymezený, nenaplnil, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejdříve zjistil, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Rovněž posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z uvedené dikce je významné i to, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. Dovolání nemůže sloužit ke kontrole skutkových zjištění a hodnocení důkazů učiněných soudy prvního a druhého stupně, protože základem dokazování je řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může podle §259 odst. 3 tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. doplňovat jen soud odvolací.
Podle obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný dovolání podložil argumenty, které shora uvedená hlediska nesplňují, protože své výhrady zaměřil proti způsobu, jakým soudy vyhodnotily provedené důkazy. Skutečnost, že to byl on, kdo se podílel na uzavření předmětné smlouvy, považoval za neobjasněnou. Je tak patrné, že obviněný vytýkal nikoliv právní nedostatky, ale výhradně brojil proti skutkovým okolnostem, k nimž soudy na základě výsledků provedeného dokazování dospěly.
Takto uplatněné výhrady nemají právní povahu, a proto je nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
Nad rámec podaného dovolání považuje Nejvyšší soud uvést jen tolik, že napadená rozhodnutí ani z hlediska možných úvah o extrémním nesouladu mezi skutkovými a právními závěry, netrpí vadami, které obviněný konstatoval. Je totiž vhodné poznamenat, že v projednávané věci bylo provádění důkazů a jejich následné hodnocení učiněno zcela v souladu v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Soudy nižších stupňů věnovaly důkazům a jejich hodnocení náležitou pozornost, což v potřebné míře vyjádřily v odůvodnění svých rozhodnutí. Je proto dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě oba soudy v projednávané věci vycházely a na jakých skutkových závěrech následně založily své právní úvahy.
S ohledem na to, že výhrady učiněné dovolatelem se neztotožňují s dovolacím důvodem, na jehož podkladě obviněný své dovolání podal, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. února 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová