ECLI:CZ:NS:2008:8.TDO.240.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 240/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. března 2008 o dovolání obviněného Ing. J. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 1 To 41/2007, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 15/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Nejvyšší soud v této trestní věci projednal dovolání obviněného Ing. J. B. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2007 sp. zn. 1 To 41/2007, který byl vydán na základě trestního řízení, jemuž předcházelo nejprve vydání rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2006, sp. zn. 40 T 15/2004, jímž byl obviněný Ing. J. B. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., jehož se dopustil za účasti spoluobviněných Ing. J. M. a Ing. S. P., kteří byli uznáni vinnými pomocí k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §248 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Obviněný Ing. J. B. byl za uvedený trestný čin odsouzen podle §248 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu sedmi let. Současně bylo rozhodnuto o trestech spoluobviněných a o náhradě škody.
Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupce, obviněný Ing. J. B. a spoluobvinění Ing. J. M. a Ing. S. P. odvolání, o nichž Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 1. 2. 2007, sp. zn. 1 To 60/2006 rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl ve vztahu k obviněnému Ing. J. B. tak, že jej v bodech 1.-5. uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a odsoudil jej podle §248 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu sedmi roků. Rozhodl též o vině a trestech spoluobviněných a rovněž o náhradě škody.
Tento rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadli dovoláními všichni jmenovaní obvinění. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) o nich rozhodl usnesením ze dne 31. 7. 2007 sp. zn. 8 Tdo 780/2007 tak, že jednak dovolání obviněných Ing. J. B. a Ing. J. M. zaměřená výhradně proti výroku o vině jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a jednak tak, že z podnětu dovolání obviněného Ing. S. P., které bylo zaměřeno i proti výroku o trestu, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. ohledně něho a podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. i ohledně spoluobviněných Ing. J. B. a Ing. J. M., zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2007, sp. zn. 1 To 60/2006 ve výroku o trestech a způsobu jejich výkonu ohledně všech tří jmenovaných obviněných. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na základě tohoto rozhodnutí dovolacího soudu se věc vrátila znovu před Vrchní soud v Olomouci, který v intencích usnesení Nejvyššího soudu o odvoláních směřujících proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2006, sp. zn. 40 T 15/2004 postupoval tak, že odvolání obviněných Ing. J. M. a Ing. S. P. usnesením ze dne 4. 10. 2007 podle §23 tr. ř. vyloučil ze společného řízení, a ohledně odvolání obviněného Ing. J. B. a státního zástupce rozhodl rozsudkem ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 1 To 41/2007 tak, že jednak podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného Ing. J. B. za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., kterým byl Ing. J. B. uznán vinným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2007, sp. zn. 1 To 60/2006, jehož výrok o vině zůstal nedotčen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 8 Tdo 780/2007, odsoudil podle §248 odst. 4 tr. zák., za použití §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Dále odvolací soud podle §256 tr. ř. odvolání státního stupce jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto nyní naposledy uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 1 To 41/2007 podal obviněný Ing. J. B. prostřednictvím JUDr. V. M. dovolání, které zaměřil výhradně proti výroku o trestu, který mu byl tímto rozsudkem uložen, a opřel je o dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný zdůraznil, že odvolací soud při ukládání trestu neposoudil všechny relevantní skutečnosti z hledisek uvedených v ustanoveních §23 tr. zák. a §40 odst. 1 tr. zák. a poukázal na argumenty, které Nejvyšší soud rozvedl ve vztahu k trestu ve svém usnesení ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 8 Tdo 780/2007. Dále obviněný poukázal na odůvodnění nyní napadeného rozsudku, v němž Vrchní soud v Olomouci konstatoval, že v řízení proti obviněnému Ing. J. B. došlo jak v přípravném řízení, tak i před soudem k průtahům, v čemž shledal porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Obviněný zopakoval k této okolnosti již v předchozích rozhodnutích zmíněné skutečnosti a zdůraznil, že se v dané věci nejednalo o rozsáhlé dokazování, neboť šlo v podstatě o posouzení cca 7 obchodních smluv. Pokud odvolací soud ve vztahu k němu shledal průtahy v celkové délce 26-ti měsíců, obviněný se s tímto závěrem neztotožnil, neboť je sám stanovil nejméně na tři roky. Obviněný tak vyjádřil, že ačkoli v nyní dovoláním napadeném rozsudku došlo oproti předchozímu rozsudku odvolacího soudu ke zmírnění původně uloženého trestu, zůstal nyní nově vyměřený trest právě s ohledem na zjištěné neodůvodněné průtahy nevyvážený a nepřiměřený především k zájmu společnosti na potrestání pachatele a v konečném důsledku neproporcionálním zásahem do osobní svobody obviněného. Obviněný proto Vrchnímu soudu v Olomouci vytkl, že při úvaze o mimořádném snížení trestu odnětí svobody za použití §40 odst. 1 tr. zák. nezvážil, zda je u obviněného potřeba, vzhledem k časovému úseku mezi spácháním skutku a ukládáním trestu, uložit nepodmíněný trest odnětí svobody, ani to, zda nepodmíněný trest odnětí svobody splní svou výchovnou roli i na ostatní členy společnosti. Obviněný tak zmínil, že i když Vrchní soud v Olomouci snížil postupem podle §40 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody pod spodní hranici trestní sazby zákonem stanovené u trestného činu podle §248 odst. 4 tr. zák., neodpovídá nově vyměřený trest hlediskům §40 odst. 1 tr. zák., a není v proporci ke zjištěným neodůvodněným průtahům řízení. K tomu obviněný namítl, že se snížení trestu za použití §40 odst. 1 tr. zák. pouze o několik měsíců pod spodní hranici trestní sazby ve vztahu k hlediskům vyjádřeným v čl. 6 Úmluvy a zákonným hlediskům uvedeným v §23 odst. 1 tr. zák. a §40 odst. 1 tr. zák. jeví jako neadekvátní.
Na základě těchto výhrad obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 1 To 41/2007 ve výroku o trestu a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a o trestu znovu rozhodl, eventuálně, aby Nejvyšší soud při zrušení napadeného rozhodnutí sám rozhodl ve věci rozsudkem a uložil obviněnému mírnější trest.
Obviněný též navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. odložil výkon trestu odnětí svobody.
K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který konstatoval, že zvolenému dovolacímu důvodu v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu v této věci konvenují argumenty obviněného Ing. J. B., jimiž se vyjadřoval k tomu, zda zásah do osobní svobody a dalších práv obviněného v podobě zákonem upraveného rozmezí trestní sankce je v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení ještě zásahem proporcionálním či nikoliv. Podle státního zástupce byla tato otázka však vyřešena již předešlým rozhodnutím dovolacího soudu. Za zásadní argument proti důvodům dovolání však státní zástupce označil skutečnost, že s odkazem na deklarovaný důvod dovolání (ovšem ani žádný další) nelze napadat rozhodnutí soudu o konkrétní výměře trestu, jestliže tato výměra nepřekračuje hranice trestní sazby. Má zato, že rozhodnutím o individuální trestní sankci v rámci zákonných limitů soud nemůže porušit ustanovení hmotného práva trestního a samotné stanovení výměry trestu nelze napadat jako (nesprávné) hmotně právní posouzení věci. Shledal, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání Ing. J. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Ve vztahu k návrhu obviněného na odklad výkonu trestu odnětí svobody zmínil, že k vyjádření nebylo doručeno žádné stanovisko předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř., a s ohledem na svůj výše vyjádřený návrh považuje žádost na odklad výkonu rozhodnutí za nedůvodný.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejdříve shledal, že dovolání obviněného Ing. J. B., jímž napadá toliko výrok o trestu, je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou v souladu s ustanovením §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. ř. učinit. Dále posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Vzhledem k tomu, že obviněný „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ ve smyslu §265b odst. 1 g) tr. ř. považoval nesprávnou výměru trestu uloženého za podmínek §40 odst. 1 tr. zák., je vhodné uvést, že námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Jestliže se obviněný domáhal zmírnění trestu s odkazem na objektivně prokázané průtahy v řízení a v této souvislosti na porušení jeho práva na spravedlivý proces z hledisek čl. 6 odst. 1 Úmluvy, Nejvyšší soud konstatuje, že této otázce byla věnována patřičná pozornost již ve shora zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 8 Tdo 780/2007, z něhož Vrchní soud v Olomouci v nyní napadeném rozsudku vycházel, a tam vyjádřenými právními názory se řídil. V rámci svého rozhodování o uložení nyní dovoláním napadeného trestu již porušení práva obviněného na vyřízení věci bez zbytečných průtahů, které je nedílnou součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, do svých úvah o trestu promítl. Se zřetelem na tyto podmínky proto také obviněnému trest vyměřil postupem podle §40 odst. 1 tr. zák.
K námitce obviněného, že ačkoli odvolací soud porušení práva na spravedlivý proces promítl do výroku o uloženém trestu, avšak v nedostatečné míře, Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, tato námitka nemá již hmotně právní povahu, a to ani ve smyslu „jiného hmotně právního posouzení“, neboť se touto výhradou obviněný nedomáhá nápravy nedostatků vycházejících z oblasti hmotného práva, ale zdůrazňuje nepřiměřenost trestu, který mu byl uložen. Zpochybňuje tak přiléhavost vyměřeného trestu, kterou není dovolací soud oprávněn hodnotit jak z hledisek vymezených v dovolacím důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Takto učiněný závěr lze dovodit i z toho, že nemůže-li být v rámci dovolání úspěšnou námitka vztahující se na uložení příliš mírného či příliš přísného trestu stanoveného v mezích zákonem vymezené trestní sazby, případně nesprávného vyhodnocení kritérií podle §31 až §34 tr. zák., nemůže být úspěšnou ani námitka, kterou obviněný brojí proti nedostatečnému mimořádnému snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §40 odst. 1 tr. zák., neboť tyto námitky vycházejí z toho, že obviněný považuje okolnosti, které odvolací soud při ukládání trestu zohlednil, za neúplné. Obviněný tedy v zásadě vytýká, že z jeho pohledu nebyly v jeho prospěch zváženy všechny okolnosti, které svědčily v jeho prospěch. Je též potřeba mít na mysli, že míra mimořádného snížení trestu podle §40 odst. 1 tr. zák., stejně jako stanovení výše trestu ukládaného v rámci rozpětí trestní sazby stanovené trestním zákonem, plně spočívá na úvaze soudu, která je vytvářena na základě okolností každého konkrétního případu.
Vzhledem k tomu, že dovolatel své dovolání zaměřil výlučně proti tomu, jaké okolnosti při ukládání výše a druhu trestu odvolací soud zvažoval, Nejvyšší soud z hlediska výše rozvedených principů shledal, že námitky uplatněné dovolatelem nemají právní povahu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto je nelze pod tento uplatněný dovolací důvod, ale ani pod žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. podřadit. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04).
S ohledem na to, že výhrady učiněné dovolatelem se neztotožňují s dovolacím důvodem, na jehož podkladě obviněný své dovolání podal, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký je uveden v §265b tr ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
S ohledem na toto rozhodnutí Nejvyššího soudu se jeví jako zcela bezpředmětná žádost obviněného, aby mu byl ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. odložen výkon trestu odnětí svobody, když v souladu s jeho zněním Nejvyššímu soudu nebyl předsedou senátu soudu prvního stupně takový případný návrh předložen.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. března 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová