ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.131.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 131/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2009 o dovolání obviněného M. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. června 2008, sp. zn. 4 To 146/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně, pod sp. zn. 5 T 164/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. dubna 2008, sp. zn. 5 T 164/2007, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil společně s obviněným F. H. způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to a za trestnou činnost jíž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. července 2007, sp. zn. 8 T 141/2007, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Současně soud zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. července 2007, sp. zn. 8 T 141/2007, který nabyl právní moci dne 15. září 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Soud dále rozhodl o nároku poškozené A.-O. s. r. o. na náhradu škody.
K odvolání obviněného M. H. směřujícímu proti výroku o vině i trestu Krajský soud v Ostravě podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ve výroku o trestu a nově rozhodl při jinak nezměněném výroku o vině tak, že obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě doručeného dne 29. 8. 2007, sp. zn. 8 T 141/2007, který nabyl právní moci dne 15. září 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Z podnětu odvolání státního zástupce dále doplnil napadený rozsudek o výrok, kterým soud rozhodl o nároku poškozeného T. S. na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že jeho jednání v bodě 2) rozsudku soudu prvního stupně bylo nesprávně kvalifikováno jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., když na základě provedeného dokazování u něj nebyla prokázána subjektivní stránka tohoto trestného činu. Z provedených důkazů nevyplývá, že by věděl o záměru spoluobviněného F. H. provést loupežné přepadení čerpací stanice, ani že by se na jeho jednání jakkoliv podílel nebo z něj měl nějaký zisk. Oba soudy proto měly postupovat podle zásady in dubio pro reo a měly jej zprostit obžaloby. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil tak, že námitky v něm obsažené považuje za nedůvodné. V posuzované věci z provedeného dokazování vyplývá, že se obviněný společně s F. H. rozhodli vyloupit čerpací stanici. Za tímto účelem si předem rozdělili role, přičemž úkolem obviněného M. H. bylo počkat před čerpací stanicí a připravit vozidlo k odjezdu. Obviněný proto s vozidlem předjel před vstup do prodejních prostor čerpací stanice a udržoval jej v chodu, do té doby, než se F. H. zmocnil peněz (a dalších cenných věcí), pak obviněný F. H. naskočil do vozidla a společně odjeli. Obvinění pojali shodný záměr spočívající ve vyloupení benzínové čerpací stanice a jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. se tak dopustili trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Míra působení obviněného M. H. ve vztahu ke konečnému naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §234 odst. 1 tr. zák. přitom není rozhodná (k tomu např. rozhodnutí č. 1/1980 Sb. rozh. tr.). Tato skutečnost by mohla mít význam toliko z pohledu §31 odst. 2 písm. a) tr. zák. při úvaze o druhu a výměře ukládaného trestu. Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku v bodě 2) rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu loupeže spáchaného za podmínek spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., §234 odst. 1 tr. zák., jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo zejména v důsledku vadného hodnocení provedených důkazů. Námitkou, že jeho jednání nenaplňovalo subjektivní stránku trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. dovolatel ve skutečnosti napadá ve věci učiněná skutková zjištění a předkládá vlastní, od zjištění soudů odlišnou, verzi skutkového děje. Dovolatel totiž, oproti skutkovým závěrům obou nižších soudů uplatňuje tvrzení, jehož podstatou je argumentace, že mu nebyl znám úmysl spoluobviněného F. H. a že se s ním na loupežném přepadení čerpací stanice vůbec nedohodl, zatímco soudy na základě provedeného dokazování učinily v napadených rozhodnutích závěr zcela opačný (jednoznačně vyplývající především z odůvodnění obou rozhodnutí), a na jeho podkladě posoudily čin obviněného M. H. jako trestný čin loupeže spáchaný ve spolupachatelství se spoluobviněným F. H. Uplatněné námitky dovolatele jsou tak z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. irelevantní a dovolací soud není ani oprávněn se jimi zabývat.
Jen pro úplnost lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely zejména z výpovědi spoluobviněného F. H. , ze svědectví J. D. , M. V. a J. Ž. a dále též i z listinných důkazů (např. protokolu o ohledání místa činu a pořízené fotodokumentace). Na podkladě těchto důkazů pak soudy dospěly k závěru, že obviněný M. H. společně s obviněným F. H. po vzájemné předchozí domluvě, v rámci níž si vzájemně rozdělili úlohy, se dne 29. 7. 2007 okolo 4.40 hod. v K. , okres N. J. , pod pohrůžkou násilí zmocnili finančních prostředků a jiných cenných věcí v prodejně benzínové čerpací stanice A.-O., s. r. o. Obhajoba obviněného byla provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena (str. 6 - 8 rozsudku soudu prvního stupně, str. 6 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Soudy obou stupňů v této souvislosti logicky a srozumitelně vyhodnotily vykonané důkazy a jejich hodnotící úsudky nejsou zatíženy jakoukoli svévolí. Lze jen připomenout, že ke spáchání činu došlo v ranních hodinách tak, že předtím došlo k vysazení svědků J. Ž. a M. C. z auta s tím, že obvinění ještě „jedou něco vyřídit“ (viz svědectví J. Ž. ), na čerpací stanici obviněný M. H. jako řidič připravil vozidlo k rychlému odjezdu, spoluobviněný F. H. se opakovaně vracel do objektu čerpací stanice, poté následovala rychlá jízda před pronásledujícím policejním autem, k počítání peněz a dalších cenností v autě atd. Je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí. Na adresu soudů obou stupňů ovšem je nutno poznamenat, že ačkoliv odůvodnění učiněných skutkových závěrů věnovaly náležitou pozornost, tak poněkud nepřesvědčivě tyto, jinak správné, závěry soud I. stupně promítl do tzv. skutkové věty výrokové části rozsudku soudu I. stupně a odvolací soud tento nedostatek pominul.
V posuzované věcí se však rozhodně nejedná o případ, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním rozporu s vykonanými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík