ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.666.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 666/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2009 o dovoláních obviněných J. S. a T. Z. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2009, sp. zn. 8 To 15/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 8/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného T. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání obviněných J. S. a T. Z. směřují proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2009, sp. zn. 8 To 15/2009, jehož vydání předcházela tato rozhodnutí:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. srpna 2007, č. j. 6 T 5/2007-1585, byli
obvinění P. F., J. S. a T. Z. uznáni vinnými trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., přičemž obviněný P. F. se tohoto jednání dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.,
obvinění P. F., J. S. a T. Z. uznáni vinnými trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., přičemž obviněný P. F. se tohoto jednání dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.,
obvinění P. F. a T. Z. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Za shora uvedené trestné činy byli odsouzeni
- obviněný P. F. a za sbíhající se trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. července 2006, č. j. 8 T 90/2006-139, podle §219 odst. 2 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák. a použití §29 odst. 1, 2 tr. zák. a §42 odst. 1, 2 tr. zák. k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti tří (23) let. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou; podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. července 2006, č. j. 8 T 90/2006-139, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
- obviněný J. S. podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §29 odst. 1, 2 tr. zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání devatenácti (19) let; podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon tohoto trest zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou;
- obviněný T. Z. podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §29 odst. 1, 2 tr. zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti (20) let; podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to samonabíjecí pistole černé barvy, československé výroby zn. CZ, vzor 85, ráže 9 mm, Luger, včetně 1 ks zásobníku.
Podle §228 odst. 1 tr. zák. byli obvinění P. F., J. S. a T. Z. zavázáni povinností zaplatit společně a nerozdílně poškozeným:
- I. D škodu ve výši 240.000,- Kč,
- J. M. škodu ve výši 240.000,- Kč,
- D. M. škodu ve výši 240.000,- Kč,
Podle §229 odst. 2 tr. řádu byli poškození I. D., J. M. a D. M. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění shora uvedené trestné činnosti dopustili tím, že
ad 1) obvinění P. F., J. S. a T. Z. společně po předchozí vzájemné domluvě zlikvidovat J. M., který požadoval pod pohrůžkou násilí či fyzickým násilím po J. S. a T. Z. vysoké úroky za půjčené peníze a pokuty v případě nedodržení určených splátek, vytipovali místo a T. Z. obstaral pistoli CZ, ráže 9 mm, Luger, najali P. F., kterému slíbili odměnu za zabití poškozeného J. M. ve výši od 50.000,- Kč do 100.000,- Kč, nato J. S. dne 13. června 2006 vylákal poškozeného J. M. na smluvené místo na zemědělskou spojovací cestu mezi obcemi L. a H., okr. T., kde J. S., P. F. stáli u vozidla zn. Škoda Favorit J. S., zatímco T. Z. se ukrýval na poli za křovím, v 16.15 16.30 hodin po příjezdu na místo poškozený J. M. vystoupil z vozidla zn. Škoda Octavia, v majetku T. Z., které poškozený bezplatně užíval, a P. F. ho v souladu s předchozí domluvou střelil pistolí jednou ranou do hrudi, nato poškozený spadl na zem a P. F. a J. S. jej naložili do kufru vozidla Škoda Octavia, ve kterém seděla spolujezdkyně poškozeného I. D., které T. Z. ihned po výstřelu odebral mobilní telefony, vypnul je a hlídal ji, aby nemohla volat o pomoc, poškozený utrpěl průstřel hrudníku zasahující životně důležité orgány (hrudní srdečnici a pravou plíci), což bylo poranění pro svou povahu neslučitelné s dalším životem poškozeného a vedlo k jeho bezprostřední smrti, poté podle domluvy T. Z. a P. F. tělo poškozeného v lese v katastru obce S.-K., okr. Š., zahrabali do země, přikryli hlínou a větvemi, přičemž P. F. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. května 2003, sp. zn. 2 T 176/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2003, sp. zn. 10 To 295/2003, odsouzen mimo jiné pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, který po započtení vazby od 8. června 2002 do 22. července 2003 vykonával do 8. prosince 2005,
ad 2) obvinění P. F., J. S. a T. Z. společně dne 13. června 2006 kolem 16.15 – 16.30 hodin po zabití poškozeného J. M. podle předchozí domluvy T. Z. a P. F. odjeli s vozidlem zn. Škoda Octavia, se zastřeleným J. M. v kufru vozidla a poškozenou I. D. jako spolujezdkyní na přesně neurčené místo v úmyslu zlikvidovat poškozenou I. D. jako svědka jejich činu a zbavit se obou těl poškozených, a J. S. odjel v souladu s domluvou se svým vozidlem zn. Škoda Favorit do P. na Č. m., kam za ním měli přijet spoluobvinění po zlikvidovaní a zbavení se těl obou poškozených, v letním prostoru N. l. u silnice za obcí V., okr. R. n. K., T. Z. zastavil vozidlo, poškozená I. D. vystoupila z vozidla a zřejmě utíkala, když T. Z. na základě předchozí domluvy pistolí značky CZ, ráže 9 mm, Luger, kterou mu podal P. F. z auta, minimálně třikrát vystřelil na poškozenou v úmyslu ji zabít, poškozená utrpěla průstřely do levého bérce, trupu a hlavy, přičemž průstřel pohrudniční dutiny a jater poškozovaly životně důležité orgány a poškozenou ohrožovaly bezprostředně na životě, a průstřel hlavy poté zasahoval životně důležité orgány -mozkové obaly a mozek a vedly k bezprostřední smrti poškozené, neboť šlo o poranění neslučitelné se životem, tělo poškozené obžalovaní naložili do kufru vozidla a odjeli směrem na Š., kde v katastru obce S.-K., okr. Š., je v lese zahrabali do země, přikryli hlínou a větvemi, přičemž P. F. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. května 2003, sp. zn. 2 T 176/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. července 2003, sp. zn. 10 To 295/2003, odsouzen mimo jiné pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, který po započtení vazby od 8. června 2002 do 22. července 2003 vykonával do 8. prosince 2005.
ad 3) obvinění P. F. a T. Z. společně dne 13. června 2006 v pozdních odpoledních až večerních hodinách v lesním porostu v katastru obce S.-K., okr. Š., při manipulaci s tělem zastřeleného poškozeného J. M., kterého posléze zahrabali do země, odcizili mu z ruky náramkové hodinky značky Breitling a z krku zlatý řetízek, vše v celkové hodnotě 103.318,- Kč ke škodě poškozeného J. M., přičemž T. Z. si ponechal a nosil zlatý řetízek poškozeného a P. F. hodinky poškozeného.
O odvolání obviněných P. F., J. S. a T. Z. rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. listopadu 2007, sp. zn. 8 To 114/2007. Podle §258 odst. l písm. c), odst. 2 tr. řádu byl napadený rozsudek odvolacím soudem částečně zrušen, a to u obviněných P. F. a J. S. ve výrocích o vině ad 2) trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. c), h tr. zák. a ve výrocích o trestech. Dále u obviněného T. Z. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu ve výroku o trestu propadnutí věci. U všech tří obviněných podle §258 odst. 1 písm. f) odst. 2 tr. řádu ve výroku o přiznání náhrady škody poškozené I. D.
Podle §259 odst. 3 tr. řádu vrchní soud pak znovu rozhodl tak, že
- obviněného P. F. uznal vinným trestným činem nadržování podle §166 odst. 1 tr. zák. a odsoudil ho za tento trestný čin a za trestné činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., které zůstaly odvoláním nedotčeny a za sbíhající trestný čin ublížení na zdraví pode §221 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. července 2006, č. j. 8 T 90/2006-139, podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2, §29 odst. 1, 2 a §42 odst. 1 tr. zák. k výjimečnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti (20) let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. července 2006, č. j. 8 T 90/2006-139, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle skutkových zjištění se obviněný uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 13. června 2006 kolem 16.15 až do 16.30 hodin, poté co obviněný T. Z. usmrtil poškozenou I. D., v lesním porostu N. l. s. za obcí V., okr. R. n. K., naložil tělo poškozené do kufru vozidla Škoda Octavie, a v katastru obce S.-K., okr. Š., je společně s obžalovaným T. Z. v lese zahrabal do země a přikryl hlínou a větvemi,
- obviněného J. S. podle §219 odst. 2 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti (14) let a podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou,
- obviněnému T. Z. uložil podle §228 odst. 1 tr. řádu povinnost nahradit poškozené I. D. škodu ve výši 240.000,- Kč a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. vyslovil zabrání samonabíjecí pistole zn. CZ, ráže 9 mm Luger, včetně zásobníku.
Podle §226 písm. b) tr. řádu za použití §167 odst. 2 tr. zák. byli obvinění P. F. a J. S. zproštěni obžaloby pro skutek spočívající v tom, že ačkoliv od obviněného T. Z. věděli, že se obviněný T. Z. dne 13. června 2006, po usmrcení poškozeného J. M., rozhodl usmrtit i poškozenou I. D., nepodnikli nic k překažení jeho záměru, obviněný J. S. odjel do Prahy a obviněný P. F. nečinně přihlížel tomu, jak obviněný T. Z. v lesním prostoru N. l. s. za obcí V., okr. R. n. K., pistolí zn. CZ, ráže 9 mm Luger, poškozenou I. D. usmrtil, čímž by spáchali trestný čin nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud”) z podnětu dovolání obviněných P. F., J. S. a T. Z. podaných proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze usnesením ze dne 14. srpna 2008, sp. zn. 11 Tdo 238/2008, podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2007, sp. zn. 8 To 114/2007, a to v části, jíž se zamítá odvolání obviněných J. S. a T. Z. proti bodu 1) výroku o vině trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. srpna 2007, č. j. 6 T 5/2007-1585, a ve výroku o trestu obviněnému J. S., jakož i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. srpna 2007, č. j. 6 T 5/2007-1585, ohledně obviněných J. S. a T. Z., a to v bodu 1) výroku o vině trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., ve výroku o trestu uloženém obviněnému T. Z. a ve výroku o náhradě škody poškozeným J. M. a D. M. týkající se obviněných J. S. a T. Z. Podle §265k odst. 2 tr. ř. byla zrušena také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §2651 odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu bylo odmítnuto dovolání obviněného P. F.
Krajský soud v Hradci Králové poté, co věc znovu na základě uvedeného rozhodnutí projednal, rozhodl rozsudkem ze dne 27. listopadu 2008, sp. zn. 6 T 8/2008, kterým obviněné J. S. a T. Z. uznal vinnými trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za toto jednání byli odsouzeni:
- obviněný J. S. podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný T. Z. a za trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. c), h) tr. zák. a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. srpna 2007, sp. zn. 6 T 5/2007, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2007, sp. zn. 8 To 114/2007, a ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. srpna 2008, sp. zn. 11 Tdo 238/2008, podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §29 odst. 1, 2 tr. zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání devatenácti let. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byli obvinění J. S. a T. Z. zavázáni povinností zaplatit společně a nerozdílně poškozeným:
- J. M., bytem V Z., D. K. n. L., škodu ve výši 240. 000,- Kč,
- D. M., bytem V Z., D. K. n. L., škodu ve výši 240 000,- Kč,
přičemž podle §229 odst. 2 tr. řádu byl J. M., bytem V Z., D. K. n. L., a D. M., bytem V Z., D. K. n. L., odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění J. S. a T. Z. společně s již odsouzeným P. F. shora uvedené trestné činnosti dopustili tím, že po předchozí vzájemné domluvě zlikvidovat J. M., který požadoval pod pohrůžkou násilí či fyzickým násilím po J. S. a T. Z. vysoké úroky za půjčené peníze a pokuty v případě nedodržení určených splátek, vytipovali místo a T. Z. obstaral pistoli CZ, ráže 9 mm, Luger, najali P. F., kterému slíbili odměnu za zabití poškozeného J. M. ve výši od 50.000,- Kč do 100.000,- Kč, nato J. S. dne 13. června 2006 vylákal poškozeného J. M. na smluvené místo na zemědělskou spojovací cestu mezi obcemi L. a H., okr. T., kde J. S. a P. F. stáli u vozidla zn. Škoda Favorit J. S., zatímco T. Z. se ukrýval na poli za křovím, v 16.15 – 16.30 hodin po příjezdu na místo poškozený J. M. vystoupil z vozidla zn. Škoda Octavia, v majetku T. Z., které poškozený bezplatně užíval, a P. F. ho v souladu s předchozí domluvou střelil pistolí jednou ranou do hrudi, nato poškozený spadl na zem a P. F. a J. S. jej naložili do kufru vozidla Škoda Octavia, ve kterém seděla spolujezdkyně poškozeného I. D., které T. Z. ihned po výstřelu odebral mobilní telefony, vypnul je a hlídal ji, aby nemohla volat o pomoc; poškozený utrpěl průstřel hrudníku zasahující životně důležité orgány (hrudní srdečnici a pravou plíci), což bylo poranění svou povahou neslučitelné s dalším životem poškozeného a vedlo k jeho bezprostřední smrti, poté podle domluvy T. Z. a P. F. tělo poškozeného v lese v katastru obce S. K., okr. Š., zahrabali do země, přikryli hlínou a větvemi.
O odvolání obviněných J. S. a T. Z. a krajské státní zástupkyně v Hradci Králové rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. února 2009, sp. zn. 8 To 15/2009, kterým podle §256 tr. řádu odvolaní obviněných J. S. a T. Z. a krajské státní zástupkyně v Hradci Králové zamítl.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze, jak je shora naznačeno, podali obvinění J. S. a T. Z. dovolaní.
Obviněný J. S. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Naplnění dovolacího důvodu spatřuje v tom, že při rozhodovaní krajského i vrchního soudu došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci, v důsledku čehož soudy obou stupňů kvalifikovaly jeho jednání jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle ustanovení §9 odst. 2 tr. zák. Odsouzený se domnívá, že v jeho případě soudy obou stupňů nesprávně dospěly k závěru, že se trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle ustanovení §9 odst. 2 tr. zák. dopustil. Konkrétně namítá, že soudy obou stupňů nepostupovaly v předchozích řízeních shodně při hodnocení důkazů svědčících o vině odsouzeného P. F. a při hodnocení důkazů svědčících o jeho vině a že v jeho případě došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Uvádí, že se v době, kdy se na místě činu všichni tři odsouzení připravovali na příjezd poškozeného J. M., nacházel přibližně ve stejné situaci, jako se nacházel odsouzený P. F. v době, kdy se odsouzený T. Z. rozhodl, že usmrtí poškozenou I. D. Shodnost obou situací obviněný J. S. spatřuje v tom, že rovněž on odmítl zastřelit poškozeného J. M., jak později odmítl odsouzený P. F. zastřelit poškozenou I. D., že shodně pouze předal střelnou zbraň odsouzenému P. F., jak tento odsouzený předal za několik hodin střelnou zbraň odsouzenému T. Z., když se na vlastním usmrcení J. M. nepodílel stejně jako se odsouzený P. F. nepodílel na usmrcení poškozené I. D. Obviněný J. S. upozorňuje na to, že přes výše popsané shodné aspekty, které nastaly jak v případě usmrcení J. M., tak i v případě usmrcení poškozené I. D., byla rozhodnutí soudu o vině obou pachatelů trestných činů rozdílná. Obviněný J. S. byl uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a u odsouzeného P. F. bylo rozhodnuto o tom, že se dopustil ve vztahu k usmrcení poškozené I. D. pouze trestného činu nadržování podle §166 odst. 1 tr. zák. a trestného činu nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák., když pro tento skutek byli odsouzeni P. F. i J. S. zproštěni obžaloby.
Vzhledem k uvedenému navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2009, sp. zn. 8 To 15/2009, a podle §2651 odst. 1 tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný T. Z. v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tvrdí, že z provedených důkazů vyplývá jeho minimální podíl na usmrcení poškozeného J. M. a popírá, že by naplánoval usmrcení poškozeného J. M. a dopředu věděl o „naplánování celé akce“. Poukazuje na to, že to vyplývá pouze z nevěrohodných výpovědí obviněných P. F. a J. S. Též připomenul, že ani nemohl mít zájem na likvidaci poškozeného J. M., což vyplývá z jeho výpovědí potvrzených svědky (A. Z. Z. J., J. Č. i L. Z.). Považuje za nepochybné, že součástí takto naplánované akce byla i jeho diskreditace a P. F. i J. S. se hodil jako případný organizátor, na něhož by bylo možné svalit hlavní vinu. Podle obviněného objednatel vraždy J. S. ponechal celou záležitost na odsouzeném P. F., jehož plán na vtáhnutí obviněného do celé vražedné akce tak beze zbytku vyšel, což má odraz i v jeho zproštění z druhé vraždy. Obviněný tvrdí, že bylo již po vraždě poškozeného J. M., když zjistil do čeho byl zatáhnut a začal mít z odsouzeného P. F. strach, a proto čin později neoznámil.
Vzhledem k uvedenému v dovolání konstatuje, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestný čin vraždy spáchaný ve spolupachatelství, ale maximálně měl být uznán vinným trestným činem neoznámení podle §168 odst. 1 tr. zák. Dále se domnívá, že měl být tohoto skutku zproštěn vzhledem k tomu, že nemohl trestný čin oznámit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí, neboť mu obviněný P. F. vyhrožoval. Podle obviněného mělo být postupováno stejně, jako byl obviněný P. F. zproštěn v případě I. D., byť obviněný P. F. uvedl, že měl odsouzenému sám podat pistoli. Obviněný uznává, že skutkový stav byl soudem řádně zjištěn, ale soud dospěl k nesprávným právním závěrům ohledně právní kvalifikace. Domnívá se, že měl být odvolacím soudem ohledně projednávaného skutku zproštěn a za již pravomocné rozhodnuté trestné činy mu měl být uložen nikoli výjimečný trest.
Proto navrhl závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2009, sp. zn. 8 To 15/2009, a přikázal aby věc byla v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta.
K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněnými podanými dovoláními konstatoval, že jejich výhrady jsou jen opakováním jejich obhajoby a po obsahové stránce jsou v podstatě jen rekapitulací důvodů, o něž opřeli svá odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatelé sice formálně deklarují, že důvodem podání jejich dovolání je skutečnost, že rozhodnutí soudů obou stupňů mají spočívat na nesprávném právním hodnocení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení věci, ve skutečnosti však pouze zpochybňují věrohodnost některých výpovědí a předkládají dovolacímu soudu své vlastní hodnocení skutkového děje a činí tak způsobem, aby rozhodné důkazy významem a obsahem odpovídaly tomu, jak je, na rozdíl od soudu nalézacího, hodnotí oni sami a aby to bylo v souladu s jejich vlastní verzi skutkového děje. Na základě takto jimi zpochybňovaného hodnocení důkazů pak teprve činí vlastní právní hodnocení věci. Státní zástupce po přezkoumání obsahu dovolání dospěl k závěru, že dovolatelé v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu prioritně předkládají dovolacímu soudu k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje, která je odlišná od skutkových závěrů, k nimž dospěly soud prvního a druhého stupně. Podle státního zástupce dovolatelé ve své podstatě v rozporu s hmotně právní povahou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tvrdí, že soudy obou stupňů při zajišťování a hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. řádu a domáhají se toho, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným, pro ně příznivějším způsobem. Výše uvedené námitky směřující proti výroku o vině z pravomocného rozsudku soudu prvního stupně, by mohly mít z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu význam pouze v případě, pokud by bylo možné dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů a pokud by obvinění takový extrémní nesoulad namítli. Takový extrémní nesoulad v dané věci dán není a žádný z obviněných ho ostatně v podaném dovolání ani výslovně nenamítl.
Závěrem svého dovolání státní zástupce uvedl, že obvinění napadenému rozhodnutí, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkli žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v §265b odst. 1 tr. řádu, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání obou obviněných odmítl s odůvodněním, že byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. řádu, vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu/, že byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265a odst. 1 tr. řádu) a že byla podána oprávněnými osobami /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. řádu.
Obvinění ve svých dovoláních označují jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomu je třeba v obecné rovině uvést následující: Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v rámci předchozího řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Rozh. tr., str. 299).
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem učeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění, učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, případně korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumávání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Protokolu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva”) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředpisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. května 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného usnesení z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Při posouzení dovolání obviněného Nejvyšší soud reflektoval i judikaturu Ústavního soudu, týkající se ústavně-konformní interpretace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (obsaženou zejména v nálezech sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV. ÚS 55/02, IV. ÚS 219/03), podle níž v rámci dovolacího řízení lze připustit přezkum skutkových zjištění, ale pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými důkazy a skutkovými závěry, k nimž dospěl soud a které jsou podkladem pro jeho právní závěry. Je zde totiž třeba rozlišovat skutkové závěry učiněné na základě provedeného dokazování, od jejich právního posouzení, přičemž dovolatel musí tento nesoulad učinit předmětem svého dovolání
Jak bylo již konstatováno, Nejvyšší soud se předmětnou věcí již zevrubně zabýval, a to v usnesení ze dne 14. srpna 2008, sp. zn. 11 Tdo 238/2008, v němž k dovolání obviněných J. S. a T. Z. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2007, sp. zn. 8 To 114/2007, a to v části, jíž se zamítá odvolání obviněných J. S. a T. Z. proti bodu 1) výroku o vině trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. srpna 2007, č. j. 6 T 5/2007-1585, a ve výroku o trestu obviněnému J. S., a zrušil i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. srpna 2007, č. j. 6 T 5/2007-1585, ohledně obviněných J. S. a T. Z., a to v bodu 1) výroku o vině trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., ve výroku o trestu uloženém obviněnému T. Z. a ve výroku o náhradě škody poškozeným J. M. a D. M. týkající se obviněných J. S. a T. Z.
O dovolání obviněného J. S. v rámci dovolacího přezkumu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2009, sp. zn. 8 To 15/2009, Nejvyšší soud dospěl k následujícímu závěru:
Namítá-li obviněný, že nalézací a odvolací soud v předchozích řízeních nesprávně vyhodnotily provedené důkazy svědčící o jeho vině, následně z nich vyvodily nesprávné právní závěry, resp. proto nesprávně posoudily skutek, Nejvyšší soud konstatuje, že tím brojí v první řadě proti aplikaci procesních ustanovení trestního řádu nalézacím soudem (zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu). Konkrétně srovnává situaci, ve které se nacházel odsouzený spoluobviněný P. F. v době, kdy se spoluobviněný T. Z. rozhodl, že usmrtí poškozenou I. D. Spatřuje shodnost situací v tom, že odmítl zastřelit poškozeného J. M. jak později odmítl odsouzený P. F. zastřelit poškozenou I. D., že shodně pouze předal střelnou zbraň odsouzenému P. F., jak tento odsouzený předal za několik hodin střelnou zbraň obviněnému T. Z., když se na vlastním usmrcení J. M. nepodílel stejně jak se odsouzený P. F. nepodílel na usmrcení poškozené I. D. Nejvyšší soud v této souvislosti předem upozorňuje na tu okolnost, a to shodně, jak učinil v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1441/2007, že pro úspěšné uplatnění dovolacího důvodu v řízení o dovolání kromě formálního uplatnění procesních prostředků na ochranu práva (odvolání) nutno i z hlediska materiálního, tj. obsahu dovolacích důvodů, vyčerpat pořad práva. Namítá-li dovolatel nesprávné právní posouzení skutku, musí tak učinit již v odvolání do rozhodnutí nalézacího soudu. V předmětné věci se tak nestalo, obviněný v odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. listopadu 2008, sp. zn. 6 T 8/2008, brojil proti výroku o trestu.
Ve vztahu k uplatněným námitkám dovolatele Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatel ve svém dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu fakticky brojí proti závěrům soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Srovnáním svého jednání, jímž podle svého tvrzení odmítl zastřelit poškozeného J. M. a předal střelnou zbraň odsouzenému P. F., s jednáním odsouzeného P. F., jenž odmítl zastřelit poškozenou I. D. a předal střelnou zbraň obviněnému T. Z., dovozuje obviněný J. S. závěr, podle něhož soudy právně posoudily stejná jednání odlišným způsobem. Tato námitka ale vychází z dovolatelem tvrzeného skutkového stavu, jenž je odlišný od skutkových zjištění nalézacího a odvolacího soudu. Odvozuje-li tedy dovolatel ve svém dovolání nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení výlučně od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícímu řízení, pak jeho dovolání v této jeho části nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Jak již bylo uvedeno výše, druh námitek jimiž dovolatel fakticky brojí proti skutkovým zjištěním učiněným soudy v dovolání předcházejícím řízení, obsahově nenaplňuje žádný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. řádu. Nadto je třeba podotknout, že hodnocení důkazů vyjádřené v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se jeví jako zcela logické a v pořádku. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. S. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval napadeným rozhodnutím a řízení jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. řádu.
K dovolání obviněného T. Z. konstatuje Nejvyšší soud následující: Obviněný sám ve svém dovolání uvádí, že si je vědom skutečnosti, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem k odstranění právních vad rozhodnutí. Upozorňuje, že v dané věci bylo rozhodnuto na základě řádně zjištěného, avšak nesprávně právně posouzeného stavu věci, když soud dospěl k nesprávným právním závěrům ohledně právní kvalifikace jednání obviněného. Přestože obviněný zdůrazňuje, že skutkový stav byl řádně zjištěn, jeho námitky se týkají skutkových zjištění nalézacího i odvolacího soudu, plynoucích zejména z výpovědí spoluobviněných J. S. a P. F. S údajnými rozpory ve výpovědích spoluobviněných a ostatními důkazy se bezezbytku vypořádal již soud prvního stupně (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. listopadu 2008, sp. zn. 6 T 8/2008, zejména str. 28 a 29), přičemž odvolací soud jeho argumentaci podpořil a zopakoval. Nejvyšší soud konstatuje, že mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními nespatřuje žádné rozpory, natož rozpory extrémní. To se týká i námitky, že neměl být odsouzený jako spolupachatel trestného činu vraždy, ale nanejvýš měl být uznán vinným trestným činem neoznámení podle §168 odst. 1 tr. zák., neboť tato námitka ve skutečnosti nesměřuje do hmotně právního posouzení, ale staví na odlišných skutkových závěrech. Nejvyšší soud při posouzení dovolání obviněného T. Z. vycházel přitom ze stejných obecných přezkumných hledisek, jež tvoří východisko posouzení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak tomu bylo u spoluobviněného dovolatele J. S.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný T. Z. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval napadeným rozhodnutím a řízení jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. řádu.
O odmítnutí dovolání obviněných J. S. a T. Z. rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman