ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.3292.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 3292/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Ing. S. H. a b) J. H., zastoupených advokátem proti žalovanému m. K. zastoupenému advokátem, o povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 182/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. února 2008, č. j. 31 Co 620/2007-171, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2007, č. j. 9 C 182/2005-141, pod bodem II. výroku zamítl žalobu, aby soud uložil žalovanému povinnost uzavřít s žalobci, v rozsudku označenými jako žalobci c) a d), kupní smlouvu tohoto znění: „Prodávající město K. se sídlem K. n.78, 280 12 K., prodává do společného jmění manželů Ing. S. H., a J. H., ideální spoluvlastnický podíl ve výši 231/800 pozemkové parc. č. 1963/3, zapsané u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště K., v kat. území K., obec K., za kupní cenu 205.562,- Kč. Kupní cena je splatná do 15 dnů od provedení vkladu vlastnického práva. Kupující tento ideální spoluvlastnický podíl za uvedenou cenu do společného jmění manželů kupují. Náklady spojené s vkladem kupní smlouvy do katastru nemovitostí zaplatí kupující.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 26. 2. 2008, č. j. 31 Co 620/2007-171, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích, tj. ve výroku pod bodem II. a výroku o nákladech řízení, potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřují ve výkladu §140 obč. zák. Uvedli, že oba soudy vzaly za nesporné, že v souvislosti s uzavřením celkem třinácti kupních smluv, jimiž žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl k pozemkům parcelních čísel 1963/3 a 1968/3 v obci a kat. území K., došlo k porušení jejich předkupního práva. Žalobci vyzvali ostatní spoluvlastníky vyjma žalovaného, aby se vyjádřili, zda budou chtít uplatňovat nároky z předkupního práva. Manželé P. a V. U. uvedli, že nebudou v dané věci uplatňovat své předkupní právo. Ing. F. na výzvu nereagoval, čímž dal nepochybně najevo, že nemá zájem své předkupní právo uplatnit, takže jeho předkupní právo zaniklo. Protože podíl na předmětných pozemcích mají manželé F. ve společném jmění manželů, zavazuje jeho projev vůle i jeho manželku. Podle názoru žalobců projev vůle Ing. F. měl soud vykládat ve smyslu §35 obč. zák. Nečinnost Ing. F. je třeba posuzovat jako souhlas s tím, že s výzvou souhlasí a nebude své předkupní právo uplatňovat. Mají zato, že „dobrá víra spoluvlastníků, kteří se tímto způsobem pokusili o uzavření dohody dle §140 obč. zák., by měla být chráněna“. Odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) ve věcech sp. zn. 22 Cdo 1599/2003 a sp. zn. 22 Cdo 446/2002. Žalobci nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že „Za dohodu o výkonu předkupního práva mezi stávajícími spoluvlastníky pak nelze považovat ani vyjádření spoluvlastníků P. P. a Š. P. a V. U. k výzvě spoluvlastníků – žalobců Ing. S. H. a J. H. o tom, že v dané věci nebudou uplatňovat předkupní právo, případně to, že se manželé F. k této výzvě nevyjádřili, neboť totiž nebyla projevena ta jejich vůle, aby pouze jeden nebo někteří z těchto spoluvlastníků spoluvlastnický podíl v určité výši odkoupili. To, že spoluvlastník nebude uplatňovat předkupní právo ještě neznamená, že souhlasí s tím, aby předmětný podíl odkoupil jiný spoluvlastník“. Podle názoru žalobců „dohoda ve smyslu §140 obč. zák. může být uzavřena i tak, že část spoluvlastníků dá svým jednáním ať konáním či opomenutím jasně najevo, že nemají zájem uplatnit práva z porušení předkupního práva (vykoupit podíly) a zbytek spoluvlastníků uzavře dohodu o tom, kdo jaký podíl ve smyslu §140 obč. zák. od porušitele předkupního práva vykoupí“. Písemnou dohodou obsaženou v listině označené jako „Dopis žalobce žalovanému ze dne 31. 5. 2005“ se zbývající spoluvlastníci dohodli, v jakém poměru se manželé H. a manželé Z. rozhodli podíly od žalovaného vykoupit. Žalobci rovněž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že „si přisvojili bez dohody s ostatními práva celé řady spoluvlastníků“ a že aby „mohli nárokovat podíl připadající jiným spoluvlastníkům, muselo by existovat 13 dohod týkajících se všech spoluvlastníků, jejichž předkupní právo bylo tou kterou kupní smlouvou porušeno, že podíl vykoupí pouze žalobci“, kdy taková dohoda neexistuje ani jediná, a dále, že i v případě porušení předkupního práva má spoluvlastník právo vykoupit od nabyvatele podíl poměrně podle velikosti svého podílu, nedohodne-li se s ostatními spoluvlastníky jinak. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný k dovolání uvedl, že ze skutkového zjištění soudů obou stupňů neplyne, „že by někteří spoluvlastníci projevili nezájem uplatnit své (oba) nároky z porušení předkupního práva – tj. neměli zájem domáhat se, aby jim nabyvatel nabídl věc ke koupi a neměli ani zájem, aby jim zůstalo předkupní právo zachováno“, a že „i kdyby dohodu o výkonu práv z porušeného předkupního práva v daném případě bylo možno uzavřít, muselo by jít o dohodu, jejímž předmětem by byl odkup spoluvlastnického podílu jen v takovém rozsahu, v jakém skutečně k porušení předkupního práva došlo a nikoli tedy v rozsahu celého spoluvlastnického podílu žalovaného“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o. s. ř.), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 26. 2. 2008.
Podle §243c odst. 2 o. s. ř. v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Dovolání není přípustné.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, byli v tomto případě žalovaní oprávněni napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.. V dovolání, jehož přípustnost se opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), jen v případě přípustného dovolání, nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam, neboť není v rozporu s hmotným právem a stávající judikaturou. Právní posouzení věci z hlediska §140 obč. zák. vychází ze skutkového zjištění, že mezi žalobci, jejichž předkupní právo bylo porušeno, a ostatními spoluvlastníky nedošlo k dohodě o výkonu předkupního práva, jímž byl dovolací soud vázán. Námitky žalobců týkající se projevu vůle určitého obsahu ze strany manželů P., V. U. a manželů F. jsou námitkami skutkovými, které samy o sobě nemohly založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Dovolací soud pro stručnost odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4441/2007, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 1907/09, týkajících se sporu mezi J. Z., dalším ze spoluvlastníků pozemku parc. č. 1963/3, jehož předkupní právo bylo porušeno, a žalovaným městem K., o povinnost uzavřít kupní smlouvu, v nichž byla řešena táž problematika jako v této věci. S ohledem na výše uvedené skutkové zjištění bylo nadbytečné řešit otázku, zda žalobci mohli uplatnit právo vykoupit od žalovaného podíl poměrně podle velikosti jejich podílu či celý stávající podíl žalovaného.
Protože předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny, dovolací soud podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovanému představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §7 písm. e), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 2.000,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a činí celkem 2.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 10. prosince 2009
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu