ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3084.2007.1
sp. zn. 23 Cdo 3084/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobce P. N., , správce konkursní podstaty úpadce M., spol. s r. o., zast. JUDr. K. U., advokátem, proti žalované D., s. r. o., , zast. JUDr. M. N., advokátem o zaplacení částky 800.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 65/2004-27, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2007, č. j. 4 Cmo 117/2006-59, takto:
I. Dovolání žalobce směřující do měnícího výroku ve věcí samé rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne ze 7. února 2007, č. j. 4 Cmo 117/2006-59, jímž byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 800.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení p. a. od 11. 6. 2003 do zaplacení, se zamítá.
II. Dovolání směřující do výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2007, č. j. 4 Cmo 117/2006-59, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. března 2006, č. j. 3 Cm 65/2004-27, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 800.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení p. a. od 11. 6. 2003 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na jejich náhradu částku 53.739,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne ze 7. února 2007, č. j. 4 Cmo 117/2006-59, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 800.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení p. a. od 11. 6. 2003 do zaplacení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 43.725,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 75.725,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce žalobou ze dne 17. 2. 2004 domáhal po žalované zaplacení částky 800.000,- Kč s 3 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 11. 6. 2003 do zaplacení s odůvodněním, že dne 30. 8. 2000 uzavřela společnost M., spol. s r. o. jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel smlouvu o dílo, přičemž předmět díla – sportovní halu S. C. zhotovitel žalované s vadami a nedodělky předal dne 24. 4. 2001. Z obsahu protokolu mj. vyplývá, že cena za dílo činila 12.350.000,- Kč + DPH a že zhotovitel vystaví konečnou fakturu na tuto částku s odpočtem záloh a s vyznačením pozastávky, jež byla ve smlouvě o dílo mezi zhotovitelem a objednatelem (žalovanou) sjednána ve výši 8000.000,- Kč. Tato pozastávka byla dle smlouvy o dílo určena na odstranění případných vad vyskytnuvších se v záruční době. V řízení dále bylo nesporné, že mezi úpadcem a žalovanou bylo po předání a převzetí díla jednáno o odstranění vad a nedodělků. V řízení bylo prokázáno, že vady a nedodělky předmětného díla nebyly do prohlášení konkursu zhotovitelem (úpadce) ani jinou osobou odstraněny. Z ujednání stran odvolací soud zjistil, že žalovaný měl právo si nechat vady v případě nečinnosti zhotovitele odstranit sám. Vady si nechal odstranit společností B.-B. servis spol. s r. o. S odstraňováním vad bylo započato po 10. 6. 2003 společností B.-B. servis spol. s r. o. a dílo bylo žalované předáno dne 11. 9. 2003.Odvolací soud dovodil, že za situace, kdy vady a nedodělky díla uvedené v předávacím protokolu nebyly do prohlášení konkursu na majetek úpadce odstraněny, žalované nevznikla povinnost zaplatit částku 800.000,- Kč správci konkursní podstaty úpadce, protože uvedenou pohledávku za žalovanou úpadce ke dni prohlášení konkursu neměl.
Odvolací soud uzavřel, že za situace, kdy na majetek zhotovitele byl prohlášen konkurs před odstraněním vad díla majících charakter nepodstatného porušení smlouvy, je žaloba správce konkursní podstaty ohledně zaplacení žalované částky, kterou považoval za splatnou dle §14 odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání, nedůvodná, poněvadž tato pohledávka nevznikla, a proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 11. 5. 2007 napadl žalobce výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé i o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, jsa přesvědčen, že „rozhodnutí odvolacího soudu je chybné z důvodu nesprávného právního posouzení věci“.
Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatel shledává v tom, že pozastávka ve výši 800.000,- Kč byla od doby předání díla žalované pohledávkou společnosti M., spol. s r. o. za žalovanou, jež však „pouze nebyla“ splatná. Dovolatel je přesvědčen, že splatnou se stala uvedená pohledávka dnem, kdy na společnost zhotovitele byl prohlášen konkurs. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevyužil možnosti nechat si vady na své náklady odstranit třetí osobou, nezanikla předmětná pohledávka ve výši 800.000,- Kč „v důsledku kompenzace“ a trvala i po prohlášení konkursu.
Žalobce proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení, jež vyčíslil na 63.727,- Kč.
Žalovaná se, jak plyne z předkládací zprávy a obsahu spisu, k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Z dovolání je zřejmé, že dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 800.000,- Kč s příslušenstvím).
V posuzovaném případě je dovolání přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatel v dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), jehož prostřednictvím nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že předmětná pohledávka úpadce ve výši 800.000,- Kč za žalovanou nevznikla. Žalobce je přesvědčen, že pohledávka za žalovanou vznikla okamžikem předání díla žalované a splatnou se stala okamžikem prohlášení konkursu. Dále namítl, že žalovaná mohla využít svého práva a z pozastávky financovat odstranění vad díla provedeného úpadcem, ale pokud tak neučinila, pohledávka existovala v celé výši a po prohlášení konkursu se stala splatnou.
V projednávané věci ze skutkových zjištění dovoláním nezpochybněných vyplývá, že společnost M., spol. s r. o. jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel uzavřely dne 30. 8. 2000 smlouvu o dílo, jejíž předmětem byla „výstavba objektu sportovní haly S. C.“. V ust. čl. III odst. 3.1 smlouvy o dílo činila cena díla 12.650.000,- Kč bez DPH. Z ust. čl. III odst. 3.8 smlouvy o dílo se strany plyne, že do ceny objemu skutečně provedených prací, odsouhlasených objednatelem, ve výši 12.650.000,- Kč (včetně 800.000,- Kč pozastávky) budou na tyto provedené práce vystaveny zálohové faktury a konečná faktura a dále že z celkové ceny díla, vyúčtované zhotovitelem konečnou fakturou, bude provedena pozastávka plateb ve výši 800.000,- Kč z ceny díla. Dohodnutá pozastávka měla být zhotoviteli zaplacena objednatelem tak, že 400.000,- Kč bude zaplaceno po uplynutí 36 kalendářních měsíců od předání díla bez vad a nedodělků a 400.000,- Kč po uplynutí 60 kalendářních měsíců od předání díla bez vad a nedodělků a pravomocní moci kolaudačního rozhodnutí. Tato pozastávka ve výši 800.000,- Kč mohla být dle uvedeného ustanovení smlouvy o dílo nahrazena bankovní zárukou. Dle čl. X odst. 10.3 smlouvy o dílo byl objednatel a osoby, na které svá práva z odpovědnosti za vady převedl, oprávněn nechat odstranit vady třetí osobou na náklady zhotovitele, pokud zhotovitel zjištěné vady způsobené nekvalitním materiálem nebo prací zhotovitele neodstraní. Zápisem o předání a převzetí ze dne 24. 4. 2001 úpadce (M., spol. s r. o.) dílo žalované dne 24. 4. 2001 předal.
V záruční době byly reklamovány vady díla. Dne 26. 3. 2003 byla mezi žalovanou a úpadcem uzavřena „Dohoda o odstranění vad a nedodělků vzniklých v záruční době dle smlouvy o dílo“, obsahující soupis vad a nedodělků a závazek zhotovitele (úpadce) je nejpozději do 15. 5. 2003 odstranit. Dále se strany dohodly, že v případě neodstranění uvedených vad a nedodělků ve stanoveném termínu, může jejich odstranění provést žalovaná na náklady a nebezpečí úpadce jakožto zhotovitele. Z přípisu jednatele úpadce ze dne 5. 5. 2003 plyne, že úpadce žalované sdělil, že nemůže zabezpečovat provádění záručních oprav, a proto požádal o provedení oprav třetí osobou na jeho náklady. Žalovaná proto uzavřela s B.-B. servis, spol. s r. o. jako zhotovitelem dne 11. 6. 2003 smlouvu o dílo, ve znění dodatků a příloh, jejíž předmětem bylo „odstranění vad a nedodělků vzniklých v záruční době na díle Výstavba objektu sportovní haly S. C.“. Ze zápisu o předání a převzetí díla ze dne 11. 9. 2003 zhotovitel B.-B. s., spol. s r. o. předal řádně provedené dílo objednateli (žalované).
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 6. 2003, č. j. 54 K 15/2003-52, byl na majetek dlužníka M., spol. s r. o. prohlášen konkurs; účinky prohlášení konkursu nastaly dne 10. 6. 2003. Správce konkursní podstaty úpadce se žalobou ze dne 17. 2. 2004 domáhal po žalované zaplacení částky 800.000,- Kč s 3 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 11. 6. 2003 do zaplacení s odůvodněním, že pohledávka úpadce za žalovanou ve výši 800.000,- Kč se stala dle §14 odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání splatnou.
Dle ust. §242 odst. 3 věty prvé o. s. ř. lze rozhodnutí dovolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
Dle ust. §14 odst. 1 písm. g) zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o konkursu a vyrovnání, má prohlášení konkursu za následek, že se nesplatné pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z podstaty, považují v konkursu za splatné; toto ustanovení nemá vliv na splatnost jakékoli pohledávky nebo závazku, které mají být zahrnuty do závěrečného vyrovnání podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání na kapitálovém trhu.
Uvedené ustanovení upravuje okamžik, kdy se pro účely konkursního řízení stávají nesplatné pohledávky úpadce splatnými. Vzhledem k tomu, že těmito pohledávkami mohou být jen ty, které v době prohlášení konkursu existovaly, půjde v dovolacím řízení o zodpovězení otázky, zda pohledávka úpadce za žalovanou ve výši 800.000,- Kč v době prohlášení konkursu skutečně existovala.
V posuzovaném případě lze z ujednání obsaženého v čl. III bodě 3.8 dovodit, že zhotoviteli vzniklo právo na zaplacení ceny díla jeho předáním a převzetím, a to za podmínky, že dílo nemělo vady a nedodělky bránící užívání. Dílo bylo předáno a převzato dne 24. 4. 2001.
Z celkové ceny díla, vyúčtované konečnou fakturou, bylo podle dohody stran možné pozastavit částku 800.000,- Kč po stanovenou dobu (tj. v zásadě po záruční dobu).
Vzhledem k obsahu ujednání čl. III bodu 3.8 smlouvy o dílo je zřejmé, že pokud jde o částku 800.000,- Kč, byl vznik práva na její zaplacení vázán na uplynutí stanovené doby a skutečnost, že dílo bylo v té době bez vad(nedodělků).
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že účinky prohlášení konkursu nastaly dne 10. 6. 2003 a k tomuto dni nebyly vady a nedodělky odstraněny¨a ani neuplynula lhůta pro uvolnění sjednané pozastávky. Proto úpadci nevzniklo právo na zaplacení (části) ceny díla, představující tzv. pozastávku.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že neexistovala-li pohledávka zhotovitele za žalovanou, nemohla se tato pohledávka stát ve smyslu ust. §14 odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání splatnou, jak dovozoval dovolatel (shodně viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2076/2007). Právní posouzení předmětného nároku učiněné odvolacím soudem ohledně neexistence pohledávky úpadce za žalovanou je správné.
Nejvyšší soud České republiky proto s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodné, a proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání směřující do výroku o zaplacení částky 800.000,- Kč s příslušenstvím zamítl.
Dle ust. §242 odst. 1 o. s. ř. přezkoumává dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Dovolatel v dovolání výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tzn. včetně jeho odstavců I. a II. výroku týkajících se náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.
K tomu je nutné dodat, že v ust. §238, §238a a §239 o. s. ř. jsou uvedena usnesení (výrok o náhradě nákladů má povahu usnesení i tehdy, je-li obsažen v rozsudku), proti nimž je dovolání přípustné; možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zde obsažena není, a proto dovolacímu soudu nezbývá než konstatovat, že dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, a proto dovolání v tomto rozsahu dle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalované žádné prokazatelné náklady v tomto řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu